Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Synchronizace perifernich cirkadiannich hodin během ontogeneze
Paušlyová, Lucia ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Cirkadiánní systém je důležitým koordinátorem fyziologických funkcí savčího organismu. Jeho základními stavebními prvky jsou buněčné oscilátory nacházející se jak v suprachiasmatických jádrech hypotalamu (SCN), která reprezentují centrální oscilátor, tak napříč všemi buňkami periferních tkání, představujících periferní oscilátory. Periferní oscilátory, obdobně jako ty centrální, generují cirkadiánní oscilace na úrovni exprese tzv. hodinových genů a jejich proteinů. Oscilace v expresi hodinových genů mají na úrovni periferních hodin autonomní charakter, ale pro zajištění robustní rytmické exprese je potřebná jejich vzájemná synchronizace. Hlavním synchronizátorem pro periferní hodiny jsou rytmické signály vysílané z SCN, včetně těch, které souvisejí s rytmem v příjmu potravy. Poruchy na úrovni exprese hodinových genů a také rozporné synchronizační signály, můžou vyústit v různé patofyziologické projevy. Vhodným modelem pro výzkum spojitostí mezi narušením cirkadiánního systému a postupným rozvojem hypertenze a metabolických onemocnění u savců představují sontánně hypertenzní potkani (SHR). V řadě prací byly prokázány odlišnosti v rytmické expresi hodinových genů u tohoto kmene ve srovnání s normotenzními skupinami Wistar/Wistar-Kyoto. Cílem této práce je poskytnout vhled do vývoje rytmické exprese...
Formování blastému při procesu regenerace končetiny u obojživelníků
Paušlyová, Lucia ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Paňková, Daniela (oponent)
Úplná regenerace končetiny je doménou některých obojživelníků. Ocasatí obojživelníci mají schopnost regenerace amputovaných končetin po celý život. I bezocasí obojživelníci ovládají úplnou schopnost regenerace končetin po amputaci, ale pouze v larválním stádiu. Klíčovým dějem při regeneraci končetin je formování masy nediferencovaných buněk nazývaných blastém. Na tvorbě blastému se podílí mnoho buněčných typů, přičemž stěžejní roli hrají svalová tkáň a dermální fibroblasty. Dalším z klíčových faktorů pro vznik a růst blastému jsou nervy v místě poranění a jimi produkované neurotrofní faktory. Za posledních 20 let byl učiněn značný pokrok v používání různých specifických genů, díky nimž je možné sledovat osud buněk blastému.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.