|
|
Ars Inveniendi as Philosophical Method. Ehrenfried Walther von Tschirnhaus (1651-1708) and his Applied Epistemology
Vrtílka, Pavel ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Makovský, Jan (oponent) ; Plassmeyer, Peter (oponent)
Základním tématem této disertační práce je teorie poznání a z ní vycházející logika obsažená v hlavním filosoficko-logickém díle Medicina mentis, sive artis inveniendi præcepta generalia, jehož autorem je filosof, matematik, přírodovědec a vynálezce z období raného osvícenství Ehrenfried Walther von Tschirnhaus (1651-1708). Tschirnhausův koncept inventivní logiky je označen tradičním pojmem ars inveniendi neboli umění objevovat, umění vynalézat nebo také umění k něčemu dospět. V úvodu a závěru této práce je Tschirnhausovo pojetí začleněno do kontextu klasické univerzální topiky, která s pojmem ars inveniendi, jehož autorem je Cicero, nejčastěji operuje. Části této práce jsou věnovány souvisejícím tématům, jako je filosofická antropologie a etika, které filosof chápe jako speciální vědy odvozené ze čtyř empirických principů. Této historické problematice, která by se ve standardních dějinách filosofie dala zařadit do spinozovských a leibnizovských studií, jsou dosud věnovány jen tři dílčí studie. Cílem této práce je analýza primární literatury zahrnující první a druhé vydání Medicina mentis včetně dalších relevantních částí daného textového korpusu. Na základě tohoto rozboru je rekonstruován Tschirnhausův myšlenkový vývoj a jeho inspirativní zdroje. Dalším cílem, který se odráží v samotné struktuře...
|
|
|
Gettierův problém a redefinice poznání
Leopold, Luboš ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
V této práci je tématem Gettierův problém, jeho význam pro epistemologii a vliv na redefinici vědění chápaného jako centrální pojem tohoto filosofického odvětví. Je v ní zmapována historie Gettierova problému, jejíž kořeny sahají až do dob Platónovy filosofie, analyzován samotný Gettierův článek publikovaný roku 1963 z hlediska jeho obsahu a podmínek, které jeho autor za účelem dosažení průlomového závěru klade, a konečně je v ní představena epistemologická debata, která po publikaci Gettierova článku vznikla, její hlavní směry, teorie a autoři, jakož i epistemologické reprezentativní situace, které jsou nazývány "gettierovské".
|
|
|
Inferentialism and the Normativity of Meaning
Pořízková, Barbora ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Inferencialismus je filosofická teorie jazyka a významu, která se mj. pod vlivem pozdního díla Ludwiga Wittgensteina odvrací od reprezentační teorie významu a nahrazuje ji teorií holistickou, podle níž jsou významy výrazů určeny svými inferenčními rolemi. Takové pojetí významu se může pojit s tezí, že význam je normativní, jejíž kořeny lze sledovat k Wittgensteinově konceptu jazykových her a představě, že význam je určen pravidly a postoji spíše než jmény a popisy. Práce by měla nejprve stručně představit jádro inferencialistické doktríny skrze díla Wilfrida Sellarse a Roberta Brandoma a následně vysvětlit, co znamená, že je význam normativní, jak na základě těch autorů, co takovou tezi hájí, tak těch, co jí kritizují, a zaujmout k ní případně samostatné stanovisko. Klíčová slova inferencialismus, význam, normativita, jazyk, Sellars, Brandom
|
|
|
Wittgenstein o hudbě
Šulc, Jaroslav ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Wittgenstein o hudbě Wittgenstein patří k několika velkým filosofům, jejichž zájem o hudbu vede k tomu, že jí přiřazují i mimořádný filosofický význam. Zároveň je pro jeho aforistický styl a také teorii nevyslovitelnosti relativně málo explicitní v tom, v čem by tento význam měl spočívat. V Tractatu se takto hudba vyskytuje především jako případ zobrazovacího vztahu, ve Filosofických zkoumáních jako případ jazykové hry daný už tím, že umění je něčím, čemu lze rozumět, a vzniká u něj tedy i problém správného a chybného řízení se pravidlem. Cílem práce je rámcově prozkoumat Wittgensteinův postoj k hudbě, zvláště ve vztahu k jeho teoriím jazyka. Podle potřeby se může soustředit na rané či pozdní dílo (včetně kulturního kontextu hudby, jak jej lze najít zejména v Rozličných poznámkách), případně zvážit, jaký a zda vůbec nějaký, mohla mít na Wittgensteinovy názory vliv filosofie a teorie hudby Schopenhauerova.
|
|
|
Osobní identita a paměť (Lockova teorie osobní identity a její kritická interpretace v analytické filosofii)
Kollmann, Jan ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem diplomové práce jsou vazby mezi Lockovou teorií osobní identity, její klasickou kritikou, kterou provedli Butler a Reid a její kritickou recepcí mezi vybranými představiteli analytické filosofie (Grice, Quinton, Perry, Shoemaker). V první části je Locke ukázán jako zakladatel tradice, která klade důraz na fundamentální vazbu mezi identitou osoby v průběhu času a její pamětí nebo vědomím. Zároveň je odlišena identita osoby a člověka, což znamená, že osoba je chápána jako identická potud, pokud sahá její vědomí, nezávisle na identitě hmotné a/nebo nehmotné substance, v níž spočívá identita člověka. V této části jsou také diskutovány vážné problémy Lockova pojetí jako jsou amnézie a paramnézie. Ve druhé části jsou analyzovány klasické námitky proti Lockově pozici - Reidův "paradox statečného důstojníka" a Butlerova námitka petitio principii a Reidovo a Butlerovo pojetí rozdílu identity osoby a ostatních jsoucen. Ve třetí části jsou diskutovány dvě koncepce současných autorů (Grice, Quinton), kteří obhajují Lockovu pozici proti klasickým námitkám a kteří tvrdí, že osobní identita spočívá v určitém druhu psychologické kontinuity (zdůrazněna je kontinuita paměti nebo charakteru). Je však ukázáno, že tyto koncepce stále podléhají námitce petitio principii. Ve čtvrté části jsou tedy diskutovány koncepce...
|
|
|
Člověk za hranicí metafyzického projektu Descartových Meditací
Hulanová, Magda ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Velmi stručně bychom mohli shrnout výsledek dosavadního zkoumání do jediné věty: přijmeme-li Descartovo tvrzení, že metafyzické meditace mají vybudovat základy věd(ění) poznáním prvních principů, pak lze říci, že pojednání o lidské přirozenosti ze Šesté meditace svým diskursem do metafyzického rámce Meditací nepatří, ačkoliv jen díky němu tvoří Meditace jediný a organický celek. Ve své diplomové práci jsme si vytkli za cíl otestovat tvrzení, že pojednáním o lidské přirozenosti ze Šesté meditace překračuje Descartes svůj vlastní záměr, totiž záměr vybudovat jisté a nezpochybnitelné kořeny veškerého vědění. Právě Meditace o první filosofii, jak jsme ukázali ve druhé kapitole, se měly věnovat výhradně metafyzickému zkoumání, které by vedlo k nalezení prvních příčin neboli principů poznání. Meditace měly představovat naplnění Descartova úsilí založit vědu na zcela jistých a nezpochybnitelných základech. Má-li celá fyzikální přírodověda spíše pravděpodobnostní charakter, neboli je-li pravdivá pouze natolik, nakolik umožňuje bezrozporné vysvětlení přírodních jevů, pak to má být podle Descarta metafyzika, jejíž poznatky prvních principů budou mít zcela pravdivý charakter a která bude podkladem fyziky a veškeré vědy vůbec. A opíráme-li se ve fyzice i jiných vědách především o smíšené poznatky smyslového vnímání, v...
|
|
|
Consciousness and the Self: the theories of John Searle and Antonio Damasio
Šebešová, Petra ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá vztahem vědomí a "já" v pojetí teorií vědomí Johna Searla a Antonia Damasia. Oba autoři pojímají vědomí jako bytostně subjektivní jev, a jako takový je zkoumán. Současně však dle nich tvoří vědomí přirozenou část fyzikálního světa. Nejprve jsou v práci rozebrány a vystaveny námitkám Searlovy argumenty ve prospěch subjektivní povahy vědomí a možnosti zkoumat ho vědecky. Poté je představeno Searlovo pojetí "já". Toto pojetí dle autorky nedokáže podrobněji vysvětlit subjektivitu. Následuje představení Damasiovy teorie vědomí, které doplňuje Searlovo pojetí. Dle Damasia představuje pocit "sebe" nezbytnou součást vědomí, která je přítomná předreflexivně a objevuje se ve formě pocitu. Autorka se v práci přiklání k tomuto pojetí "já", protože umožňuje lepší porozumění fenomenální stránce vědomí a zároveň tvoří základ pro možný vědecký výzkum. Damasiova biologická hypotéza o vyvstání subjektivity je nicméně v práci kritizována, neboť předpokládá to, co má teprve vysvětlit, totiž subjekt.
|
|
|
Does consciousness exhaust the nature of thought? The meaning of Descartes's term "cogitare"
Sedláková, Jana ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Práca sa venuje problémom interpretácií Descartovho pojmu "cogitare". V jej hlavnom obzore stojí spochybnenie ortodoxného čítania, ktoré stotožňuje pojem myslenia s "byť si vedomý". Ako alternatívy čítania sú v práci predstavené tri interpretácie z českej akademickej pôdy: Jamesa Hilla, Petra Glombíčka a Tomáša Marvana. Na základe rozboru zmyslového vnímania, emócií a sna, ktoré sú Descartom radené medzi módy myslenia, je poukázané nie len na problémy ortodoxného čítania, ale aj na výhody a nevýhody predstavených iných interpretácií. Cieľom práce nie je priniesť jednoznačnú odpoveď na otázku, čím je myslenie. Jej úlohou je oboznámiť čitateľa s danou problematikou a s plausibilnejšími interpretáciami ako je tá ortodoxná. Pojem vedomia sa ukáže ako príliš komplexným pojmom, ktorý skôr ako niečo vysvetľuje, potrebuje sám ozrejmenie. Kľúčové slová: Descartes, myslenie, vedomie, zmyslové vnímanie, emócie, sen, sebareflexia, súdenie, propozičný obsah
|
|
|
Filozofické možnosti otázky po osobní identitě
Endrle, Jaroslav ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
(česky) Tématem této práce je problém osobní identity. Jejím cílem je nalézt altrnativní způsob položení a řešení této otázky. K dosažení toho je zvolen následující postup. Nejprve jsou vytknuty tří hlavní problematické body, které určují směr, jímž se ubírají diskuze vedené na toto téma především v rámci analytické filozofie. Těmito předpoklady jsou - ontologické pojetí identity, logická disociabilita mysli a těla a metoda myšlenkového experimentu. Hlavní část práce lze chápat jako návrh cesty vedoucí k překonání jich samotných i těžko řešitelných problémů, k nimž vedou. Ta začne na konci první části obecnou kritikou ontologického pojetí identity a představením alternativního epistemického pojetí identity. V druhé a klíčové části práce je představeno schéma teorie konceptuálního systému. Právě v něm nalezneme alternativní rámec, v němž má být otázka identity osoby řešena. Jeho zavedením bude zablokována logická disociabilita kritérií identity osoby. Zároveň v něm bude fundováno epistemické pojetí identity. Na konci druhé části práce pak bude naznačen původ i funkce konceptu osoby v konceptuálním systému. Budu tvrdit, že se koncept osoby vyvinul z konceptu role, který slouží k organizaci kooperativních aktivit. Po přehodnocení pojetí identity a navržení konceptuálního rámce, jehož použití umožňuje...
|
|
|
Pojetí mysli na počátku novověké tradice
Kadlec, David ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Práce se zabývá pojetím mysli u Johna Lockea a René Descartese. Hlavní pozornost je věnována schopnostem lidské duše, čili chápavostí a vůli, a též její ontologické povaze. Jsou kladeny otázky o druhu substance, kterou mysl je, o identitě osobnosti, svobodě vůle a způsobech poznávání. Systémy jsou po uvedení kriticky zkoumány, a srovnávány co do jejich silných a slabých stránek. Rozdíly mezi oběma filosofy se nejzjevněji ukazují ke konci práce v názoru na nehmotnost či hmotnost mysli. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.