|
|
Možnosti ovlivnění vhojování a ligamentizace štěpu při anatomické rekonstrukci předního zkříženého vazu - zhodnocení krátkodobých klinických výsledků prospektivní randomizované studie
Kasl, Jan ; Matějka, Jiří (vedoucí práce) ; Paša, Libor (oponent) ; Pilný, Jaroslav (oponent)
Cíle Prospektivní, randomizovaná, nezaslepená studie o účincích použití fibrinu bohatého na destičky (PRF) při rekonstrukci předního zkříženého vazu. Metody Zpočátku bylo do studie zařazeno 40 pacientů v letech 2012 až 2014, kteří byli randomizováni k léčbě s (n=20, intervenční skupina) nebo bez (n=20) použití PRF (skupina kontrolní). Průměrný věk při zařazení byl 29,1 let, s 12 pacientkami a 28 pacienty. Vivostat® PRF byl získán z krve pacienta a aplikován na hamstringový štěp. Hojení dokumentované magnetickou rezonancí (MRI) bylo hodnoceno v 6. a 12. měsíci. Parametry klinického výsledku i standardizované hodnocení laxity kolene pomocí zařízení GenouRob byly shromážděny po 12 měsících. Výsledky Plné sledování dokončilo 33 pacientů (17 z intervenční skupiny, 16 z kontrolní). Ve dvou případech bylo dokumentováno selhání štěpu (vyskytlo se v kontrolní skupině). Nebyly však žádné rozdíly v postupu remodelace u MRI pomocí log-rank testu (p=0,07). Nebyl žádný rozdíl v návratu k předúrazovým sportovním aktivitám (p=0,232), výsledky Lysholma a IKDC skóre (p=0,259 a p=0,364 v tomto pořadí). Měření laxity kolena neprokázalo žádné rozdíly mezi intervenční a kontrolní skupinou. Diskuse Podobné výsledky, které jsme zjistili v naší studii, byly recentně publikovány také jinými světovými autory. Je možné...
|
|
|
Léčení zlomenin diafýzy humeru metodou retrográdního elastického hřebování humeru podle Hackethala - klinické a experimentální ověření role této metody v současné traumatologii
Obruba, Petr ; Džupa, Valér (vedoucí práce) ; Horák, Zdeněk (oponent) ; Paša, Libor (oponent)
Souhrn Hackethalova osteosyntéza zlomenin diafýzy humeru svazkem elastických hřebů byla ve své době spolehlivou a ekonomicky nenáročnou metodou ke stabilizaci jednoduchých zlomenin diafýzy humeru. Od nástupu solidních hřebů byla pro svou údajnou nestabilitu opouštěna nejprve v Německu, postupně i v našich zemích. Na několika pracovištích se ale úspěšně používá dodnes. Cílem této práce bylo zjistit, jestli stabilita uvedené metody je srovnatelná se stabilitou modernějších metod, jestli její použití není doprovázeno větším množstvím komplikací a jak závisí stabilita montáže na počtu a tloušťce použitých implantátů. Současně byla porovnána ekonomická náročnost jednotlivých metod moderní osteosyntézy diafýzy humeru. K ověření stanovených hypotéz byly vypracovány dvě klinické a jedna experimentální studie. První klinická studie byla zaměřena na úspěšnost osteosyntézy a její komplikace. V souboru 50 pacientů vznikl při hojení u čtyř pacientů (8 %) pakloub, příčinou byla vždy nesprávná indikace nebo chyba v technickém provedení operace. Jednou byla zaznamenána povrchní infekce, hluboká u žádného pacienta. Devět pacientů (18 %) se zhojilo s angulační nebo rotační úchylkou, ty neovlivnily funkčnost končetiny. Trvalé omezení hybnosti lokte nebylo v souboru zaznamenáno, ramene u pěti pacientů (10 %) lehké bez omezení...
|
|
|
Zlomeniny lopatky: Klinická anatomie, radiodiagnostika, klasifikace - význam pro operační léčbu
Tuček, Michal ; Bartoníček, Jan (vedoucí práce) ; Paša, Libor (oponent) ; Skála-Rosenbaum, Jiří (oponent)
SOUHRN Zlomeniny lopatky nejsou časté, představují necelé půl procento všech zlomenin. Vznikají většinou vysokoenergetickým násilím a bývají sdruženy s dalšími poraněními. Zlomeniny lopatky byly donedávna opomíjeny, většina jich byla léčena konservativně. V posledních letech se však situace mění. Množství pacientů se zlomeninou lopatky i zájem o tuto problematiku stoupá. Stále častěji je diskutována operační léčba. Disertační práce podává komplexní přehled diagnostiky, klasifikace a léčby zlomenin lopatky. V anatomické části práce jsme popsali zeslabená místa v konstrukci lopatky predisponující k výskytu lomných linií. Studovali jsme topografické vztahy jednotlivých struktur na dorsální straně lopatky z hlediska Judetova přístupu a jeho modifikací u jednotlivých typů zlomenin těla a krčku lopatky. V radiologické části jsme srovnávali výtěžnost jednotlivých zobrazovacích metod. Cílem bylo zhodnotit možnosti jednotlivých rtg metod, především 3D CT rekonstrukcí, z hlediska přesného určení typu zlomeniny, počtu úlomků a jejich dislokace. Na základě zjištěných údajů jsme vytvořili algoritmus rtg vyšetření lopatky, který se nám osvědčil v klinické praxi. Od roku 2006 jsme vytvořili soubor 190 pacientů se zlomeninou lopatky, z nichž 70 bylo léčeno operačně. Na základě analýzy tohoto souboru jsme navrhli vlastní...
|
|
|
Přínos provedení mikrofraktur při artroskopické terapii chondrálních defektů acetabula u femoroacetabulárního impingement syndromu: dvouleté klinické výsledky multicentrické prospektivní randomizované studie
Rafi, Moheb ; Zeman, Petr (vedoucí práce) ; Paša, Libor (oponent) ; Pilný, Jaroslav (oponent)
1 ABSTRAKT Přínos provedení mikrofraktur acetabula při artroskopické terapii chondrálních defektů u femoroacetabulárního impingement syndromu- dvouleté výsledky multicentrické prospektivní randomizované studie. Cíl studie: Prezentujeme dvouleté klinické výsledky prospektivní randomizované multicentrické studie u pacientů s artroskopicky ošetřeným femoroacetabulárním impingement syndromem a současným provedením mikrofraktur chondrálních lézí acetabula IV. stupně. Materiál a metodika: Zhodnotili jsme soubor 55 pacientů z původně 92 zařazených se základní diagnosou FAI syndromu s peroperačně prokázanou chondropatií acetabula IV. stupně velikosti do 4 cm2, kteří podstoupili dvěma zkušenými operatéry komplexní artroskopický výkon na kyčli (korekce strukturální cam a/nebo pincer deformity, refixace nebo částečné odstraněné labra, atd.). Pacienti byli peroperačně randomizováni obálkovou metodou do dvou skupin. Ve skupině 1 (31 pacientů) byly provedeny mikrofraktury defektu chrupavky a ve skupině 2 jen debridement defektu. Zhodnocenou skupinu celkem tvořilo 7 profesionálních a 48 rekreačních sportovců (33 mužů a 22 žen) s průměrným věkem 34,4 ve skupině 1 a 31,1 ve skupině 2. Předoperačně a dále pooperačně v 6., 12. a 24. měsíci jsme hodnotili parametry mHHS a VAS a dále jsme zaznamenávali revizní operace, konverzi...
|
|
|
Léčení zlomenin diafýzy humeru metodou retrográdního elastického hřebování humeru podle Hackethala - klinické a experimentální ověření role této metody v současné traumatologii
Obruba, Petr ; Džupa, Valér (vedoucí práce) ; Horák, Zdeněk (oponent) ; Paša, Libor (oponent)
Souhrn Hackethalova osteosyntéza zlomenin diafýzy humeru svazkem elastických hřebů byla ve své době spolehlivou a ekonomicky nenáročnou metodou ke stabilizaci jednoduchých zlomenin diafýzy humeru. Od nástupu solidních hřebů byla pro svou údajnou nestabilitu opouštěna nejprve v Německu, postupně i v našich zemích. Na několika pracovištích se ale úspěšně používá dodnes. Cílem této práce bylo zjistit, jestli stabilita uvedené metody je srovnatelná se stabilitou modernějších metod, jestli její použití není doprovázeno větším množstvím komplikací a jak závisí stabilita montáže na počtu a tloušťce použitých implantátů. Současně byla porovnána ekonomická náročnost jednotlivých metod moderní osteosyntézy diafýzy humeru. K ověření stanovených hypotéz byly vypracovány dvě klinické a jedna experimentální studie. První klinická studie byla zaměřena na úspěšnost osteosyntézy a její komplikace. V souboru 50 pacientů vznikl při hojení u čtyř pacientů (8 %) pakloub, příčinou byla vždy nesprávná indikace nebo chyba v technickém provedení operace. Jednou byla zaznamenána povrchní infekce, hluboká u žádného pacienta. Devět pacientů (18 %) se zhojilo s angulační nebo rotační úchylkou, ty neovlivnily funkčnost končetiny. Trvalé omezení hybnosti lokte nebylo v souboru zaznamenáno, ramene u pěti pacientů (10 %) lehké bez omezení...
|
|
|
Zlomeniny lopatky: Klinická anatomie, radiodiagnostika, klasifikace - význam pro operační léčbu
Tuček, Michal ; Bartoníček, Jan (vedoucí práce) ; Paša, Libor (oponent) ; Skála-Rosenbaum, Jiří (oponent)
SOUHRN Zlomeniny lopatky nejsou časté, představují necelé půl procento všech zlomenin. Vznikají většinou vysokoenergetickým násilím a bývají sdruženy s dalšími poraněními. Zlomeniny lopatky byly donedávna opomíjeny, většina jich byla léčena konservativně. V posledních letech se však situace mění. Množství pacientů se zlomeninou lopatky i zájem o tuto problematiku stoupá. Stále častěji je diskutována operační léčba. Disertační práce podává komplexní přehled diagnostiky, klasifikace a léčby zlomenin lopatky. V anatomické části práce jsme popsali zeslabená místa v konstrukci lopatky predisponující k výskytu lomných linií. Studovali jsme topografické vztahy jednotlivých struktur na dorsální straně lopatky z hlediska Judetova přístupu a jeho modifikací u jednotlivých typů zlomenin těla a krčku lopatky. V radiologické části jsme srovnávali výtěžnost jednotlivých zobrazovacích metod. Cílem bylo zhodnotit možnosti jednotlivých rtg metod, především 3D CT rekonstrukcí, z hlediska přesného určení typu zlomeniny, počtu úlomků a jejich dislokace. Na základě zjištěných údajů jsme vytvořili algoritmus rtg vyšetření lopatky, který se nám osvědčil v klinické praxi. Od roku 2006 jsme vytvořili soubor 190 pacientů se zlomeninou lopatky, z nichž 70 bylo léčeno operačně. Na základě analýzy tohoto souboru jsme navrhli vlastní...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.