|
|
Přírodní hydraulické vápno a přírodní cement: možné východisko k udržitelnější budoucnosti stavebních pojiv
Rokosová, Dita ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Kozlovcev, Petr (oponent)
Tato práce se zaměřila na problematiku výroby portlandského cementu z hlediska produkce emisí oxidu uhličitého. Emise CO2 jsou produkovány během výroby tohoto hydraulického pojiva nejen při spalování paliv potřebných k výpalu cementářského slínku, ale primárně během procesu zvaného kalcinace. Alternativou portlandského cementu by mohla být pojiva typu přírodního cementu a přírodního hydraulického vápna, která jsou vypalována za nižších teplot než portlandský cement. Výpalem za nižší teploty dochází k úspoře paliva potřebného k výpalu surovinové směsi a zejména nedojde k zahřátí směsi nad mez slinutí. Tato bakalářská práce dále mapuje využívání paliv typu biomasy, tuhého komunálního odpadu atd., která se hojně využívají v České republice při výpalu slínku místo fosilních paliv. Jsou vytvořeny grafy na základě dat ze Svazu výrobců cementu ČR, které odhalují, mimo jiné, jak s rostoucím podílem využívání alternativních paliv stále narůstá spotřeba tepla potřebného k výpalu slínku. V závěrečné části práce jsou předloženy tři geologické oblasti v České republice, kde pokračuje dlouhá historie výroby hydraulických pojiv až do současnosti. Tyto lokality jsou popsány a na základě předchozích analýz jsou prezentována tři horninová souvrství, na kterých by bylo možné zahájit těžbu vápenců sloužících k výrobě...
|
|
|
Žuly pražských klenbových kamenných mostů v 19. st.: zdroje suroviny, vlastnosti a zvětrávání
Rauvolfová, Hana ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Krutilová, Kateřina (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá tématem degradace žulového zdiva, které bylo použito na stavbu dvou kamenných klenbových pražských mostů. Žula je oblíbeným stavebním materiálem pro svoji vysokou odolnost, nicméně i přesto je nutné kontrolovat stav zdiva, na které byla použita kvůli degradačním procesům, kterým by celá stavba mohla následně podlehnout. Kámen použitý na stavbu ve městě podléhá jiným degradačním procesům než kámen v přírodě. Začátek práce je věnován popsání žuly z petrografického hlediska, jejím fyzikálním, chemickým vlastnostem a dalším důležitým vlastnostem, díky kterým je oblíbeným stavebním kamenem. Dále je zde popsána klasifikace granitických hornin a důležité lomy na území České republiky. Následující kapitola se věnuje popisu degradačních procesů, které negativně ovlivňují horninu. Degradační procesy jsou rozděleny do tří kategorií na fyzikální, chemické a biodegradační. Procesy jsou zde popsány obecně, ale jsou zde uvedeny i výsledky testů prováděných při měření degradace na žulových historických stavbách ze zahraničí. Poslední část práce je věnovaná kamenným klenbovým mostům, jejich nejčastějším poruchám a metodám oprav. Větší pozornost věnuji dvěma pražským mostům z 19. století, mostu Legií a mostu Palackého, na jejichž zdivo byla použita společně s dalšími horninami žula....
|
|
|
Vysoce čisté křemité hmoty: vznik, vlastnosti a jejich možné zdroje v České republice
Tichý, Daniel ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Zachariáš, Jiří (oponent)
Křemen a další křemité hmoty patří k nejvíce využívaným průmyslovým surovinám. V posledních letech prudce vzrostl zájem o vysoce čisté křemité hmoty, které jsou nezbytné např. v oblasti fotovoltaické energetiky nebo elektronickém/elektrotechnickém průmyslu. Striktní požadavky na čistotu vstupní suroviny spolu s velmi složitou technologií úpravy značně zužují výběr potenciálních zdrojů, vhodných k průmyslové těžbě a využití. Tato bakalářská práce pojednává o dosavadních znalostech, týkajících se vzniku, vlastností a zpracování (technologie úpravy) průmyslově využitelných ložisek a tržní politiky vysoce čistých křemitých surovin. Na tento souhrnný přehled navazuje část, která je zaměřena na ložiska a potenciální zdroje vysoce čistých křemitých surovin v České republice (Českém masívu). Tato část byla zpracována na základě veřejně dostupných archivních zdrojů (závěrečných průzkumných zpráv či výpočtů zásob), přístupných v České geologické službě - Geofondu.
|
|
|
Materiály umělecké techniky "pietra dura": složení, vlastnosti, provenience a možnosti identifikace
Jaroměřský, Štěpán ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Kuchařová, Aneta (oponent)
Pietra dura neboli florentská mozaika je metoda skládání tenkých plátků různě zbarvených minerálů a hornin do smysluplných obrazců či výjevů. Tato umělecká technika zažila významný rozkvět v rudolfinské Praze, kde bylo touto technikou vytvořeno mnoho děl s dosud detailně nepopsanými materiály. Třebaže se v dílech zhotovených technikou pietra dura hojně vyskytují dekorativní karbonátové horniny, minimálně stejný význam mají dekorativní křemité hmoty jaspisoidního charakteru, zbarvené do červena, okrova či zelena. Problematice mineralogického a materiálového výzkumu těchto křemitých hmot se věnuje zde předkládaná diplomová práce. Jedním z hlavních cílů práce bylo prozkoumat možné diskriminační charakteristiky křemitých hmot z českých lokalit, zejména z oblasti Kozákova, která je dle historických pramenů proslulým nalezištěm jaspisoidních minimálně od 16. století. Těžiště práce spočívá v souboru mineralogicko-petrografických a analytických metod výzkumu. Pomocí optické mikroskopie, skenovací elektronové mikroskopie s energiově dispersní spektroskopií, práškové RTG difrakce, Ramanovy spektroskopie, Mössbauerovy spektroskopie a pozorování v ultrafialovém světle se podařilo určit minerály, obsažené ve studovaných jaspisoidních hmotách. Ty tvoří převládající křemitá fáze (různě krystalické formy SiO2...
|
|
|
Experimentální výzkum alkalicko-křemičité reaktivnosti vulkanických hornin
Seidlová, Zuzana ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Vavro, Martin (oponent)
(ČJ) Alkalicko-křemičitá reakce je i v dnešní době významným problémem v oblasti betonářství. V roce 1940 byla poprvé popsána Stantonem a do dnešní doby velice postoupilo zkoumání výskytu alkalicko- křemičité reakce v kamenivu. I přes tyto poznatky není vše vyřešeno a nejsou známy všechny příčiny a důsledky této reakce. Pro rozpoznání alkalicko-křemičité reakce v kamenivu slouží celá řada metod, jsou to petrografické, chemické metody a dilatační zkoušky, které zkoumají rozpínání betonu v důsledku reaktivnosti kameniva. Petrografické metody hodnotí kvalitativní a kvantitativní znaky kameniva, ale nemohou zaručit zda nakonec kamenivo přece jen nezpůsobí reakci. Chemické zkoušky a dilatační zkoušky stanovují takzvaný potenciál reakce (nereaktivní, potenciálně reaktivní a reaktivní kamenivo), ale i ty mají své chyby a nemohou být brány jako 100% ukazatel přítomnosti alkalicko-křemičité reakce v kamenivu. V práci jsou popsány obecné charakteristiky alkalicko-křemičité reakce kameniva, její mechanizmy a faktory ovlivňující její vznik. Je popsáno porušení betonu, ve kterém je použito některých vulkanických hornin, ty jsou v některých pracích uváděny jako potenciálně reaktivní alkalicko- křemičitou reakcí (ASR). Dále se zabývá samotným laboratorním výzkumem ASR. Bylo vybráno okolo 30 lomů produkujících...
|
|
|
Změny vnitřní stavby klastických sedimentárních hornin při zkoušce Schmidtovým kladivem
Snížek, Petr ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Vavro, Martin (oponent)
iii Abstrakt Schmidtovo kladivo patří mezi metody sloužící k určení mechanických vlastností hornin a řadí se mezi tzv. nepřímé metody. Je to zkouška vycházející ze stanovení hodnot odrazové tvrdosti (R), které se získávají odečtením míry odražení razníku nástroje od povrchu zkoušené horniny. Schmidtovo kladivo patří mezi zkoušky, které se používají in situ a je označováno za nedestruktivní metodu zkoušení hornin (někdy za metodu mikrodestruktivní). Hlavním cílem této práce je dokázat, že Schmidtovo kladivo je nástrojem destruktivním a stanovit také míru poškození, které Schmidtovo kladivo během zkoušení způsobí. Pro zkoušení byly použity sedimentární horniny, konkrétně křemenné a arkózové pískovce s různým druhem pojiva. Bylo tedy možno zkoumat nejen samotný vývoj porušení hornin, ale také závislost porušení na typu pojiva v horninách. S ohledem na různé zrnitosti použitých hornin bylo též možno zkoumat závislost porušení a jeho vývoj vzhledem k zrnitostnímu charakteru hornin. Již během samotného zkoušení se ukázalo, že zkouška odrazové tvrdosti (R) pomocí Schmidtova kladiva nemůže být označována jako nedestruktivní. Povrch po úderu kladiva vykazuje i makroskopicky pozorovatelné porušení. V místě dopadu razníku Schmidtova kladiva je pozorovatelná stopa po dopadu razníku Schmidtova kladiva přibližně...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.