|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
|
|
Diversity, ecology and methods of the research of lichens in old-growth forests in Central Europe
Malíček, Jiří ; Palice, Zdeněk (vedoucí práce) ; Guttová, Anna (oponent) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent)
2 Abstrakt Lesy tvoří původní složku středoevropské vegetace, která dominovala zdejší krajině přibližně posledních deset tisíc let. Před příchodem člověka zde převažovaly porosty s dominancí dubu a habru v nižších polohách, bučiny a jedlobučiny ve středních polohách a smrčiny ve vysokých nadmořských výškách. Do současnosti se v hustě obydlené střední Evropě zachoval jen zlomek původních porostů, které lze považovat za pralesy nebo alespoň lesy s minimálním vlivem člověka a lesního hospodaření. Příklady nejlépe zachovalých pralesů jsou Rothwald (Rakousko), Białowieża (Polsko, Bělorusko), Stužica/Stuzhytsia (Slovesko, Ukrajina) a Boubínský prales (ČR). Tato území jsou zpravidla malá a navzájem izolovaná, přesto jsou ale lokálními centry diverzity různých organismů, hlavně hub, lišejníků a mechorostů, a také útočištěm řady ohrožených druhů, z nichž mnohé zde mají své poslední lokality. Právě epifytické a epixylické lišejníky jsou ideální modelovou skupinou ke studiu lesních porostů, protože velmi citlivě reagují na hospodaření, odrážejí kontinuitu, heterogenitu a stáří lesa a mohou nám mimo jiné přinést odpovědi na řadu otázek klíčových pro ochranu zbytků přirozených porostů. Tato práce nahlíží na problematiku lišejníků ve středoevropských lesích z několika různých úhlů pohledu a tyto pohledy se snaží spojit...
|
host ::
RSS.