|
|
Jóga a Bůh
Országh, Ján ; Duda, Petr (vedoucí práce) ; Štipl, Zdeněk (oponent)
Předkládaná bakalářská práce je věnována problému Íšvary, nejvyššího Boha, ve filosofii jógy, jak je vyložena v Pataňdžaliho proslulých Jógasútrách. Ještě než je nastolena tato otázka, je předložen nástin filosofie klasické sánkhji a jógy a vysvětleny stěžejní pojmy a koncepty podle primárních textů (Íšvarakršnova Sánkhjakáriká a Pataňdžaliho Jógasútry) a sekundární literatury. Dále jsou zmíněny a probrány některé odlišnosti mezi nimi. Pak následuje výklad Pataňdžaliho konceptu Boha (jejž klasická sánkhja nezná) spolu s pojednáním o sútrách, v nichž je Íšvara definován či uveden. K těmto sútrám je pak připojeno několik úvah stran této zvláštní koncepce Boha. Po předložení argumentů je učiněn závěr, že pojetí Íšvary v Jógasútrách nemá souvislost s náboženským bhaktickým hnutím. Íšvara není v žádném smyslu stvořitelem vesmíru, nevyžaduje žádný kult ani náboženské jednání a setrvává věčně ve své pasivitě a dokonalosti. Nejlépe jej tudíž lze pochopit jako Boha jóginů, jehož účel se takříkajíc vyčerpává tím, že slouží jako dokonalý model pro člověka směřujícího k vysvobození. Podobně je zde poukázáno na to, že není vhodné interpretovat íšvara-pranidhánu jako oddanost Bohu, nýbrž spíše jako meditaci o Bohu vedoucí k samádhi, enstatické kontemplaci, kterou sútry představují jako cíl jógy. Na následujících stranách...
|
|
|
Hippokratovský spis O svaté nemoci. Překlad, komentář a úvodní studie
Országh, Ján ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Souček, Jan (oponent)
Pojednání O svaté nemoci je jedním z nejstarších spisů hippokratovského korpusu a současně jednou z nejlepších ukázek řeckého racionalismu. Dílo pochází pravděpodobně z posledních desetiletí 5. století a zabývá se otázkou epilepsie, nemoci, kterou mágové a potulní očistní kněží, jež autor označuje za pouhé šarlatány, nazvali "svatou". Podle něj není epilepsie nikterak svatější či božstější než jiné choroby; její původ umisťuje do mozku a tvrdí, že je dědičným onemocněním. V úvodní studii je nastíněn charakter a struktura spisu, jsou zde uvedeny důvody pro to, že dílo bylo předneseno jako řeč, a následně jsou probrány otázky datace, autorství, recepce a textové tradice. Vedle toho je zde probrána řada problémů, jako je autorovo pojetí božství, prameny, z nichž vychází, a navržena jsou též řešení několika dalších teoretických otázek diskutovaných badateli. Následuje první překlad Svaté nemoci do češtiny. Rozsáhlý komentář je věnován výkladu textu založenému jednak na dostupných komentářích, jednak na mém vlastním bádání.
|
|
|
Jóga a Bůh
Országh, Ján ; Duda, Petr (vedoucí práce) ; Štipl, Zdeněk (oponent)
Předkládaná bakalářská práce je věnována problému Íšvary, nejvyššího Boha, ve filosofii jógy, jak je vyložena v Pataňdžaliho proslulých Jógasútrách. Ještě než je nastolena tato otázka, je předložen nástin filosofie klasické sánkhji a jógy a vysvětleny stěžejní pojmy a koncepty podle primárních textů (Íšvarakršnova Sánkhjakáriká a Pataňdžaliho Jógasútry) a sekundární literatury. Dále jsou zmíněny a probrány některé odlišnosti mezi nimi. Pak následuje výklad Pataňdžaliho konceptu Boha (jejž klasická sánkhja nezná) spolu s pojednáním o sútrách, v nichž je Íšvara definován či uveden. K těmto sútrám je pak připojeno několik úvah stran této zvláštní koncepce Boha. Po předložení argumentů je učiněn závěr, že pojetí Íšvary v Jógasútrách nemá souvislost s náboženským bhaktickým hnutím. Íšvara není v žádném smyslu stvořitelem vesmíru, nevyžaduje žádný kult ani náboženské jednání a setrvává věčně ve své pasivitě a dokonalosti. Nejlépe jej tudíž lze pochopit jako Boha jóginů, jehož účel se takříkajíc vyčerpává tím, že slouží jako dokonalý model pro člověka směřujícího k vysvobození. Podobně je zde poukázáno na to, že není vhodné interpretovat íšvara-pranidhánu jako oddanost Bohu, nýbrž spíše jako meditaci o Bohu vedoucí k samádhi, enstatické kontemplaci, kterou sútry představují jako cíl jógy. Na následujících stranách...
|
|
|
Hippokratovský spis O svaté nemoci. Překlad, komentář a úvodní studie
Országh, Ján ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Souček, Jan (oponent)
Pojednání O svaté nemoci je jedním z nejstarších spisů hippokratovského korpusu a současně jednou z nejlepších ukázek řeckého racionalismu. Dílo pochází pravděpodobně z posledních desetiletí 5. století a zabývá se otázkou epilepsie, nemoci, kterou mágové a potulní očistní kněží, jež autor označuje za pouhé šarlatány, nazvali "svatou". Podle něj není epilepsie nikterak svatější či božstější než jiné choroby; její původ umisťuje do mozku a tvrdí, že je dědičným onemocněním. V úvodní studii je nastíněn charakter a struktura spisu, jsou zde uvedeny důvody pro to, že dílo bylo předneseno jako řeč, a následně jsou probrány otázky datace, autorství, recepce a textové tradice. Následuje první překlad Svaté nemoci do češtiny. Rozsáhlý komentář je vedle výkladu textu věnován řadě problémů, jako je autorovo pojetí božství, prameny, z nichž vychází, a řešení několika dalších teoretických otázkek diskutovaných badateli.
|
host ::
RSS.