|
|
Proteomic Analysis of Trichomonas vaginalis hydrogenosone
Campo Beltran, Neritza ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Nohýnková, Eva (oponent) ; Yarlett, Nigel (oponent)
Trichomonas vaginalis je lidský parazit, který ročně ohrožuje přibližně 258 milionů lidí. U tohoto parazita byla popsána organela mitochondriálního původu nazvaná hydrogenosom, která je schopná vytvářet energii v podobě ATP za anaerobních podmínek. Zkoumání a popisování nových proteinů, vyskytujících se v této organele, může přispět k objevení nových cílů pro antiparazitární léčbu. Zároveň nám tento výzkum pomůže porozumět fungování a evolučnímu původu této odvozené organely. Dostupnost již popsaných protokolů pro izolaci hydrogenosomů společně s kompletně zmapovaným genomem T. vaginalis umožňuje studovat tyto organely pomocí moderních metod hmotnostní spektrometrie a bioinformatických analýz. V rámci našeho výzkumu jsme použili různé přístupy umožňující popsat proteiny v těchto organelách. Jednalo se o transkriptomické a proteomické analýzy zjišťující buněčnou odpověď parazita T. vaginalis na změny koncentrace železa v prostředí. A dále změny v obsahu proteinů hydrogenosomů u T. vaginalis rezistentních na metronidazol. Organely byly v obou případech izolovány pomocí diferenciální centrifugace gradientu OptiPrepu. Takto připravené hydrogenosomy byly analyzovány hmotnostním spektrometrem pomocí nano-RP- HPLC/MALDI-TOF/TOF. Zároveň jsme pomocí Tritonu X-114 oddělili membránové a matrixové proteiny a...
|
|
|
Úloha SNARE proteinu v biogenezi mitosomů Giardia intestinalis.
Voleman, Luboš ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Nohýnková, Eva (oponent)
Většina membránových fúzi probíhajících v eukaryotické buňce je zajišťována SNARE proteiny. Pomocí nich probíhá fúze napříč veškerými endocytickými a sekretorickými drahami, což souvisí s jejich specifickou lokalizací v příslušných buněčných kompartmentech. Stranou tohoto mechanismu stojí pouze mitochondrie a plastidy, jejichž fúze je zajišťována specifickými proteinovými mašineriemi. V této práci jsou shrnuty dosavadní poznatky týkající se membránové fúze zajišťované SNARE proteiny a fúze vnější i vnitřní mitochondriální membrány. Důraz je zde kladen na situaci u bičíkatého parazitického prvoka Giardia intestinalis, kde byla navrhnuta unikátní lokalizace typického SNARE proteinu GiSec20 do redukovaných mitochondrií - mitosomů. Tento protein je navíc esenciální pro přežívání trofozoitů G. intestinalis. V této práci jsme ukázali, že mitosomální lokalizace GiSec20 je dosaženo pouze při episomální expresi protenu, zatímco za fyziologických podmínek je protein lokalizován do endoplazmatického retikula, jako je tomu u ostatních eukaryot. Pomocí GFP tagu se nám podařilo lépe charakterizovat targetovací signál, který se ukázal být přítomen v transmembránové doméně proteinu a který byl dostatečný pro targetování proteinu do mitosomů G. intestinalis, respektive mitochondrie S. cerevisiae. Mitosomální...
|
|
|
Jádra Giardia intestinalis
Krížová, Kateřina ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Jiráková, Klára (oponent)
3 Abstrakt Giardia intestinalis je považována za starobylého parazitického prvoka, velmi brzy se divergujícího od společného předka všech eukaryot. Díky tomu se u něj objevuje mnoho zvláštností týkající se jak stavby buňky, tak i v ní probíhajících procesů. I když současné poznatky napovídají, že řada zvláštností a zjednodušení je možná dána adaptací k parazitickému životu, stále giardie zůstávají jedinečným modelem, který může napovědět mnohé o "core" procesech definujících eukaryotickou buňku. Tato práce se pokouší shrnout doposud známé informace, týkající se dvou morfologicky podobných jader giardie. Zároveň jsou obě jádra srovnávána jak mezi sebou, tak i s obecnými učebnicovými znalostmi o eukaryotickém jádře. Ačkoliv byla původně obě jádra považována za naprosto shodná, novější studie a výzkumy přinesly mnoho důkazů o tom, že se liší. Hlavním rozdílem je především nestejný obsah chromozomů v každém z jader. Určité rozdíly jsou i v počtu a rozmístění jaderných pórů či v synchronicitě během buněčného cyklu. Probíhá u nich také zvláštní typ mitózy. I přesto, že bylo od roku 1990, kdy vyšla studie potvrzující shodnost obou jader, do dnešní doby objasněno a vyvráceno mnoho tvrzení, stále ještě je velká část informací potřebných k naprostému porozumění fungování celého organismu neznámá. Klíčová slova:...
|
|
|
Karyotypy Giardia intestinalis
Hudosová, Lenka ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Král, Jiří (oponent)
Giardia intestinalis je parazitický prvok způsobující jedno z nejrozšířenějších průjmových onemocnění parazitárního původu. Buňka giardií obsahuje dvě jádra, u kterých donedávna nebyl znám počet chromozomů. Použitím klasické cytogenetické metody byl karyotyp určen před pěti lety Tůmovou a kol. V mé práci byl pomocí této metody, určen karyotyp čtyř izolátů, šesti linií a tří klonálních populací. Bylo potvrzeno, že jádra jedné buňky mohou být aneuploidní a mohou se navzájem v počtu chromozomů lišit. Mezi jádry byl zjištěn rozdíl v počtu o 1, 2 a 6 chromozomů. Pokud byl v obou jádrech jedné buňky zjištěn stejný počet chromozomů, každé jádro obsahovalo 10 chromozomů. Bylo také zjištěno, že asambláže (v této práci A a E) není možné charakterizovat pomocí karyotypu. Karyotypy se mohou lišit i mezi liniemi a klonálními populacemi odvozených od stejného izolátu. U tří kultur byla zjištěna změna karyotypu během kultivace in vitro. Výsledky práce jsou diskutovány ve vztahu k výsledkům dosud publikovaných prací.
|
|
|
Leishmania infantum na jihu Turecka
Bublíková, Jitka ; Nohýnková, Eva (oponent)
Leishmanióza je závažné onemocnění způsobené prvoky rodu Leishmania. Vyskytuje se v různých úrovních závažnosti, od mírné, kdy parazit způsobuje vředy na kůži, po těžkou, kdy jsou napadeny vnitřní orgány a může skončit až smrtí pacienta. Je přenášena drobným krevsajícím hmyzem rodu Phlebotomus. Náš výzkum byl zaměřen do ohniska kutánní formy leishmaniózy v oblasti Cukurova na jihu Turecka. Za původce onemocnění zde byla doposud považována převážně Leishmania tropica. V naší práci jsme prokázali jako původce Leishmania infantum, která je častěji popisována u viscerální formy. Neviscerální forma onemocnění byla potvrzena negativním výsledkem rK39 testu. L. infantum byla detekována i v nejhojnějším druhu flebotoma, Phlebotomus tobbi. Prokázali jsme, že část P. tobbi byla nasátá krví člověka a žádný flebotomus neobsahoval krev psa. Proto předpokládáme antroponotický cyklus v ohnisku, i když L. infantum je obvykle zoonóza. V rigorózní práci jsem se pokusila shrnout aktuální poznatky o ohnisku kožní leishmaniózy v oblasti Cukurova. Navazující studie potvrdily hojnost P. tobbi po celou sezónu, ovšem odkryly také častý výskyt P. perfiliewi v průběhu sezóny. Ten by mohl být také zapojen do přenosového cyklu. Naše izoláty L. infantum byly definovány jako nový zymodem MON-309 a příbuzné kmeny byly zaznamenány...
|
|
|
Encystation and life cycle of free living amoebae of the genus Acanthamoeba spp.
Bínová, Eva ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Dyková, Iva (oponent) ; Ondriska, František (oponent)
Améby rodu Acanthamoeba jsou celosvětově rozšířená, volně žijící, fakultativně patogenní jednobuněčná eukaryota. Jejich nebezpečnost pro člověka spočívá ve schopnosti pronikat do organismu, odolat obranným mechanismům, množit se, poškozovat napadené tkáně a tím vyvolat onemocnění, proti kterým chybí kauzální léčba a která nejčastěji postihují oko a centrální nervovou soustavu (CNS). Jedním z hlavních důvodů často neúspěšné terapie je schopnost akantaméb vytvářet v postižených tkáních cysty, vysoce rezistentní klidová stádia. Kromě cyst, které akantaméby tvoří jak v přírodě, tak v infikovaných tkáních pod vlivem dlouhodobého stresu, se tyto organismy vlivem akutního ohrožení rychle transformují v méně odolná klidová stádia, pseudocysty. Předkládaná práce se zaměřuje na dosud neznámé aspekty odolnosti obou rezistentních stádií akantaméb, cyst a pseudocyst, a současně si klade za cíl popsat další charakteristiky odlišující cysty a pseudocysty a procesy spojené s jejich tvorbou a rezistencí. Jedním ze studovaných aspektů odolnosti klidových stádií akantaméb byla přítomnost cukerného alkoholu manitolu a neredukujícího cukru trehalózy, sacharidů, které se v buňkách mnoha organismů účastní obranných reakcí vůči abiotickému stresu. Ačkoli v genomu A. castellanii jsou enzymy pro syntézu obou cukrů popsány,...
|
|
|
Cell cycle and differentiation in Giardia Intestinalis
Jiráková, Klára ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent) ; Müller, Norbert (oponent)
Giardia je jednobuněčný parazitický organismus, který je zdrojem průjmových onemocnění po celém světě. Má minimální genomovou výbavu a zjednodušené molekulární a metabolické dráhy. V tomto ohledu je to vhodný modelový organismus pro studium regulace buněčného cyklu a pro definici minimální genetické a proteinové výbavy nutné pro reprodukci eukaryotické buňky. V životním cyklu giardie se vyskytují dvě stádia: patogenní trofozoit a infekční cysta, která dokáže přežít ve vnějších podmínkách. Nové znalosti o encystaci mohou být významné z terapeutického hlediska, protože na tento proces je zacílen vývoj vakcíny a léků. Protože studium buněčného cyklu vyžaduje synchronizovanou populaci, studovali jsme vliv synchronizační látky aphidicolinu na jednotlivé buněčné děje během buněčného cyklu trofozoitů giardie. Naše výsledky ukázaly, že aphidicolin zastavil syntézu DNA a trofozoiti byli zablokováni podle obsahu DNA na hranici G1/S fáze. Následná inhibice vstupu do mitózy a cytokineze naznačuje, že Giardia má funkční kontrolní bod při poškozené DNA. Aphidicolin působí při dlouhodobé inkubaci a vyšších koncentracích vedlejší efekty; detekovali jsme pozitivní signál pro fosforylovaný histon H2A, který je u savčích buněk součástí signalizační dráhy spuštěné jako reakce na dvouřetězcové zlomy v DNA....
|
|
|
Současné možnosti léčby střevní a mimostřevní amébózy
Pastyříková, Aneta ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Stejskal, František (oponent)
Amébóza je parazitární nákaza vyvolaná patogenní střevní amébou Entamoeba histolytica, která se v lumen tlustého střeva člověka množí jako forma minuta. Za dosud ne zcela definovaných podmínek se forma minuta může transformovat na formu magna, která napadá stěnu tlustého střeva a je schopna se krví šířit mimo střevo a infikovat vnitřní orgány, hlavně játra. Amébóza se primárně léčí chemoterapeutiky, která se podle místa účinku dělí na luminální a tkáňová. Luminální léčiva cílí na stádia E.histolytica v lumen střeva, proto se používají pro léčbu asymptomatické a symptomatické formy střevní amébózy. Tkáňová léčiva, mezi něž patří především derivát 5-nitroimidazolu, metronidazol, který je lékem volby při léčbě amébózy, pronikají do tkání a používají se k terapii invazivní střevní a mimostřevní nákazy. Pokud chemoterapie není účinná, nebo by hrozila ruptura abscesu a sepse, provádí se chirurgická léčba. V této bakalářské práci jsou shrnuty terapeutické přístupy k jednotlivým klinickým formám amébózy, možnosti chemoterapie v současnosti, ale i v době před používáním 5- nitroimidazolových derivátů, a alternativy k současným lékům. Klíčová slova Střevní améby člověka, Entamoeba histolytica, amébóza, léčba
|
|
|
Maintenance of chromosomes integrity in Giardia intestinails as a model organism.
Uzlíková, Magdalena ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Lalle, Marco (oponent) ; Stejskal, František (oponent)
Giardia intestinalis je kosmopolitní jednobuněčný organismus způsobující průjmy. Kromě klinického významu, jsou tito dvoujaderní prvoci zajímaví také z hlediska postavení v rámci eukaryot. Jsou evolučně vzdálení obvyklým modelovým organismům a dokonale přizpůsobeni parazitickému způsobu života. Jejich genom je poměrně malý, obsahuje velice málo nekódujících oblastí a mnohé z genů známých u jiných organismů u giardií chybí, tyto vlastnosti z nich dělají atraktivní model pro studium schopnosti buňky fungovat s minimální výbavou. Předkládaná práce přináší nová dílčí zjištění o různých úrovních udržování chromozomové stability u tohoto parazita. Jednou z nich je způsob ochrany konců chromozomů, tzv. telomer. Podařilo se nám lokalizovat telomery na koncích chromozomů v různých fázích buněčného cyklu a zpřesnit jejich přibližnou délku na 0,5 až 2,5 kb. Prokázali jsme existenci aktivního enzymu telomerázy odpovědného za přidávání telomerických repetic na konce chromozomů, ačkoliv se jedná o enzym strukturně odlišný od jiných eukaryot. Tyto poznatky ukazují, že giardie, stejně jako většina eukaryot, vyvinula konzervativní způsob, jak zamezit zkracování telomer. Popisujeme také účinek léku pro léčbu giardiózy, metronidazolu, na DNA a buněčný cyklus citlivých a rezistentních buněčných linií giardií....
|
|
|
Volně žijící améby jako původci nákaz člověka
Markovičová, Ivana ; Nohýnková, Eva (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Volně žijící améby jako původci nákaz člověka jsou celosvětově rozšířené organismy se schopností dvojího života a to jak v přírodě, která je jejich přirozeným prostředím, tak uvnitř napadeného organismu. Cílem této bakalářské práce je shrnout základní dostupné informace volně žijících patogenních druhů Naegleria fowleri, Balamuthia mandrillaris a patogenního rodu Acanthamoeba, které napadají CNS a jsou původci vzácných, avšak závažných onemocnění, často vedoucích ke smrti pacienta. Vyjímkou je zde akantamébová keratitida, která v neléčených případech vede ke snížení vizu či úplné slepotě. V jednotlivých kapitolách se práce věnuje způsobu přenosu, mechanismu patogeneze a patofyziologii za účelem přiblížení patogenity těchto tří volně žijících améb.
|
host ::
RSS.