Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 30 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Doklady kontinentálního zalednění v reliéfu Moravské brány
Pavurová, Zuzana ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Doklady kontinentálního zalednění v reliéfu Moravské brány Abstrakt Ve své diplomové práci se zaměřuji na území v Moravské bráně, které bylo během kvartéru zasaženo kontinentálním zaledněním. Zabývám se reliéfem na území Moravské brány a zda tu lze najít doklady kontinentálního zalednění. Dále jestli jsem schopna potvrdit nebo vyvrátit prostorové vymezení oscilační zóny kontinentálního pleistocénního ledovce. Hlavní části diplomové práce představují: vývoj poznatků a názorů na zalednění ve zkoumaném území, tvary reliéfu, které vznikají u okrajů ledovců, metody a výsledky výzkumu a diskuze. Diplomovou práci jsem obohatila o mapy, grafy a obrázky. Vzhledem k tomu, že je reliéf již značně pozměněn, tvary, které po sobě ledovec zanechal, jsou zde velmi obtížně viditelné. Dospěla jsem k tomu, že prostorové vymezení oscilační zóny kontinentálního pleistocénního ledovce mohu potvrdit jen v určitých částech.
Reconstructing the central sector of the Cordilleran Ice Sheet
Dulfer, Helen Elizabeth ; Margold, Martin (vedoucí práce) ; Ely, Jeremy (oponent) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Čtvrtohory (posledních 2.6 mil. let) byly obdobím výrazného kolísání klimatu, což vedlo k opakovanému nárůstu a ústupu ledovcových štítů, primárně na severní polokouli. Kordillerský ledovcový štít (KLŠ) během tohoto období opakovaně pokrýval rozsáhlá území v hornaté západní části Severní Ameriky a dosahoval rozlohy a objemu srovnatelných se současným Grónským ledovcovým štítem. Během posledního ledovcového maxima byl KLŠ součástí Severoamerického ledovcového komplexu a východně od Skalistých hor splýval s Laurentinským ledovcovým štítem. Kvůli hornatému podloží a odlehlému, málo osídlenému území je ale poměrně málo dokladů o centrální části KLŠ, která byla situovaná v dnešní severní Britské Kolumbii. KLŠ je tak jedním z nejméně prozkoumaných ledovcových štítů pleistocenních glaciálů a doposud existuje jen omezené porozumění jak pro charakter nárůstu, tak ústupu tohoto ledovcového štítu. Tato disertační práce používá metody glaciální geomorfologie a kvantitativního datování k rekonstrukci nárůstu KLŠ do jeho posledního glaciálního maxima a následného ústupu během odlednění. Data dálkového průzkumu Země s vysokým rozlišením jsou použita k tvorbě glaciálně geomorfologické mapy centrálního sektoru KLŠ mezi 55. a 60. stupněm s.š. (článek I). Mapa obsahuje sedm tvarů reliéfu: glaciálně usměrněný terén,...
Recentní vývoj údolního ledovce Ferdinandbreen v zálivu Petunia (Špicberky)
Tomíček, Jiří ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Souostroví Svalbard leží v atlantském sektoru arktidy, přibližně v polovině vzdálenosti mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Kolem 60 % rozlohy Svalbardu recentně pokrývají ledovce mnoha typů od malých karových po rozsáhlé ledovcové čapky. Od malé doby ledové na konci 19. století je na Svalbardu pozorován ústup většiny ledovců. Deglaciace krajiny Svalbardu je spojená s významnými změnami přírodního prostředí, jakými jsou například změny erozních a akumulačních procesů, změny klimatu či začátek sukcese vegetace. Cílem této práce bylo na základě analýzy dat dálkového průzkumu, terénního mapování a georadarového průzkumu určit základní glaciologické charakteristiky údolního ledovce Ferdinandbreen v centrální části ostrova Západní Špicberk a vyhodnotit jeho vývoj v období 1960 - 2014. Délka a rozloha ledovce byla stanovena pomocí leteckých snímků z let 1960, 1990, 2009 a GPS měřením v roce 2014. Mocnost a objem ledovce byl vypočten na základě měření georadarovou metodou. Délka ledovce v roce 2014 činila 1,401 km, rozloha 0,560 km2 a objem 6 561 684 m3 . Maximální měřená mocnost ledovce v roce 2014 byla 42,5 m. Během období 1960 - 2014 se délka ledovce zmenšila o 45 % a rozloha o 69 %, mocnost ledovce se v období 1990 - 2014 zmenšila v průměru o 23,5 m. Průměrné roční změny délky, rozlohy a...
Doklady kontinentálního zalednění v reliéfu Moravské brány
Pavurová, Zuzana ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Doklady kontinentálního zaledn ění v reliéfu Moravské brány Abstrakt Ve své diplomové práci se zam ěřuji na území v Moravské brán ě, které bylo b ěhem kvartéru zasaženo kontinentálním zaledn ěním. Cílem mé diplomové práce je porovnání názoru Tyrá čka (2006) na maximální rozší ření kontinentálního ledovce v daném území se získanými poznatky. Hlavní části diplomové práce p ředstavují: vývoj poznatk ů a názor ů na zaledn ění ve zkoumaném území, tvary reliéfu, které vznikají u okraj ů ledovc ů, metody a výsledky výzkumu a diskuze. Diplomovou práci jsem obohatila o mapy, grafy a obrázky. Pro zpracování dat jsem použila program MapInfo Professional 7.0 SCP, ArcGIS 9 a Microsoft Office Excel 2003.
Holocenní vývoj arktických jezer
Roman, Matěj ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Kavan, Jan (oponent)
Holocenní vývoj arktických jezer Abstrakt Paleolimnologie v Arktidě zaznamenala v posledních desetiletích značný rozvoj. Oblast Arktidy se od posledního glaciálu výrazně proměnila a ústupy ledovců daly vzniknout velkému počtu a mnoha typům jezer. Nejčastěji se zde vyskytují jezera ledovcového původu, termokrasová, fluviální či jezera na vyzdvižených mořských terasách. K výzkumu vývoje těchto jezer se využívá paleolimnologických metod aplikovaných na prostředí vysokých zeměpisných šířek. Metody korelace sedimentárních jader a základní interpretace proxy záznamů jako jsou magnetická susceptibilita, biostratigrafie rozsivek či obsahy uhlíku a síry byly použity na sedimenty jezera Garmaksla ze souostroví Svalbard. V hodnotách proxy byly zaznamenány klimatické a ekologické změny včetně ukončení malé doby ledové a současného oteplování. Klíčová slova: jezera, paleolimnologie, paleoklimatologie, environmentální změny, holocén, Arktida
Odezva vybraných řek Českého masivu na litologické a tektonické podmínky
Flašar, Jan ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Kalvoda, Jan (oponent)
V Českém masivu byly vybrány 3 skupiny toků okolo hlavních řek - Berounky, Vltavy a Labe. Byl zkoumán vliv litologie a tektoniky na různé parametry těchto toků. Mezi měřené parametry patří: spád, orientace toku, sinuosita. Data byla získávána z digitálních modelů terénu, leteckých snímků, topografických map a geologických map. Byly vytvořeny podélné profily v kombinaci s geologickými řezy, SL indexy toků, grafy závislosti sinuosity na gradientu aj., aby mohl být vliv litologie a tektoniky lépe pochopen a interpretován. Na základě zjištěných výsledků byl také porovnáván vývoj tří vybraných povodí a toků v nich. Na většině toků byl zjištěn silný vliv litologické stavby na spádovou křivku. Tektonická stavba naopak silně ovlivňuje orientaci toků, zejména v odolných horninách. Byly vymezeny oblasti, kde je vyšší pravděpodobnost vertikálních tektonických pohybů v kvartéru, které ovlivňovaly vodní toky (Novohradské hory, Šumavské podhůří). Zatímco vliv litologie a tektoniky na spád a orientaci vodních toků byly prokázány, vztah mezi geologickou stavbou a sinuositou není jednoznačný. Vertikální tektonické pohyby jsou použitými metodami jen naznačeny, nikoli dokázány. Je třeba použít další metody (mj. datovací) aby byly tektonické pohyby, ale i celkový vývoj toků lépe pochopeny.
Correlation of abiotic proxies in Holocene lacustrine sediments of Peri-Atlantic Arctic
Roman, Matěj ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, Jan (oponent)
Peri-Atlantská Arktida je jednou z nejcitlivějších součástí klimatického systému Země a zaznamenala významné klimatické výkyvy během holocénu. Tyto fluktuace byly vysvětlovány řadou vnějších vlivů, včetně poklesu insolace na severní polokouli, změn v rozložení pevninských ledovců, vulkanismu či změn atmosférické a oceánické cirkulace. Pro lepší pochopení řídících mechanismů, které ovlivňují přírodní variabilitu v peri-Atlantské Arktidě, tři navzájem vzdálené lokality byly vybrány k paleoenvironmentální studii se zřetelem na získání klimatické informace. Za tímto účelem byla odvrtána tři sedimentární jádra z lokalit i) jezero Garmaksla, v centrálním Svalbardu, ii) záliv Jarfjordem, severovýchodní Norsko, iii) oblast Kobbefjord, jihovýchodní Grónsko. Tyto sedimentární sekvence byly podrobeny vybraným abiotickým analýzám. Absolutní chronostratigrafie byla určena pomocí datování 14 C a izotopy s krátkým poločasem rozpadu 210 Pb a 137 Cs. Další analýzy zahrnovaly měření magnetické susceptibility, zrnitostního složení, prvkového složení pomocí rentgen- fluorescenční spektrometrie a organogenních prvků uhlíku, dusíku, síry a biogenního křemíku. Vztahy mezi jednotlivými proxy v rámci jednoho jádra, v rámci zájmové oblasti a konečně s ostatními rekonstrukcemi v regionu byly zjištěny pomocí explorační...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 30 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
2 Nývlt, David
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.