|
|
The Stoic paradox: freedom of determined action
Mikeš, Vladimír ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Sedley, David (oponent) ; Gourinat, Jean Baptiste (oponent)
Práce je zaměřena na problém svobody u starých stoiků (3. st. př. Kr.), který byl kontroverzním předmětem debat již v antice a zůstává jím podnes. Ve třech částech autor rozebírá základní aspekty tohoto problému, aby mohl navrhnout vlastní interpretaci. První část je věnována otázce jednání a odpovědnosti, a slouží tak jako rámcové uvedení k celému problému, o němž se ukazuje, že má formu paradoxu : stoický systém na jedné straně předpokládá "osudovou" determinovanost veškerého pohybu, na druhé straně však hájí lidskou odpovědnost s odvoláním na specifickou schopnost lidské duše, kterou stoici nazývají "přitakání". Ve druhé části autor nejprve rozebírá stoické pojetí rozumu v celé jeho šíři, což má umožnit náležité uchopení přitakání. Na pozadí sjednocených stoických výměrů rozumu jako souboru pojmů, jako řeči a jako specifické struktury psychického pohybu autor argumentuje ve prospěch reflexivního pojetí rozumu u stoiků, aby na tomto základě navrhnul výklad pojmu přitakání coby reflexivního obratu rozumu k sobě samému. Toto vymezení je zároveň pokusem vyřešit aporii determinovanosti a autonomie přitakání: přitakání je autonomní pouze v tom ohledu, v jakém je výrazem rozumu vědomě schvalujícího vlastní interpretaci světa, a nikoli ve smyslu absolutní vyčleněnosti z všeobecné kausality. Třetí část je...
|
|
|
Herecká příruška Daria Fo v kontextu vývoje výuky herectví
Berčíková, Anežka ; SIEGLOVÁ, Tereza (vedoucí práce) ; MIKEŠ, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce má za cíl přiblížit čtenářům knihu italského divadelníka Daria Fo Manuale Minimo dell´attore (Minimální příručka herce) vydanou v roce 1987. Výchozím podnětem k napsání práce byla skutečnost, že publikace nebyla dosud přeložena do češtiny. Přibližuje život, hereckou a pedagogickou zkušenost držitele Nobelovy ceny za literaturu (1997) Daria Fo. Práce také shrnuje strukturu zkoumané herecké příručky po formální stránce. Dále se zabývám různými tématy popsanými v herecké příručce, které následně komparuji s názory dalších divadelníků. Mezi daná témata patří například improvizace, střet obsahu a formy, inspirace orientem nebo práce s maskou. Hlavním přínosem této práce je, že se čtenář seznámí s dosud nepřeloženou publikací a má tak možnost nahlédnout, jak určitá témata vidí nejen Dario Fo, ale i další divadelníci.
|
|
|
Nevědomá inspirace
Holubář, Patrik ; MAKONJ, Karel (vedoucí práce) ; MIKEŠ, Vladimír (oponent)
Smyslem práce je objasnění konkrétního životního projevu, který je zpřítomněn okamžikem teď, jenž v sobě shrnuje příčinu a důsledek.
Středem pozornosti práce je, charakterizovat vlivy působící při umělecké tvorbě, která je souhrnem fyziologických a psychologických jevů daného jedince.
Za tímto účelem jsem zreflektoval mé dosavadní působení v umělecké oblasti, vyhledal a načetl tématu blízkou literaturu a potkal se s osobnostmi, které mi s prací ochotně pomohli.
Z průběžné rekapitulace dosavadního poznávání vyplývá, stanovisko shrnující dojem, že umělecká tvorba je těsně spojena s životními zkušenostmi, individuálním vnímáním a subjektivními požitky a prožitky.
Tím, že si člověk stanoví dlouhodobý cíl, kým chce být a čeho dosáhnout, takřka automaticky bude vědět, co má udělat, a dle svých zažitých a odzkoušených schopností to, i v přítomném okamžiku udělá.
Je žádoucí se vybraným profesním dovednostem věnovat, pokud možno většinu volného času, aby byl zajištěn růst člověka v dané profesní kategorii, ale je třeba dávat pozor, i na osobní život, jenž v konečném důsledku může, mít rozhodující vliv.
|
|
|
Markus Aurelius a Hovory k sobě
Wolf, Edita ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Mikeš, Vladimír (oponent)
Klasifikace Hovorů k sobě Marca Aurelia jako duchovních cvičení, kterou provedl Pierre Hadot, je obecně přijímána a působí na další interpretace tohoto textu. Žánrové zařazení je ovšem již určitou interpretací, která vylučuje interpretace jiné. Tato práce nabízí nové čtení Hovorů k sobě založené na Deleuzově výkladu stoicismu a na jeho filosofii události. Takové čtení se vyhýbá žánrovému určení a namísto toho se zaměřuje na text skrze analýzu proměn lingvistických osob. Deleuzovská interpretace lingvistických osob a jeho pojem události dovolují vysvětlit tento zvláštní rys Hovorů a adresují problém osoby a individua ve stoické filosofii. Tento rámec také umožňuje zohlednit významné motivy objevující se v textu, které dosud zůstávaly stranou pozornosti a které přímo souvisí s problémem individuace - netragické divadlo a smrt.
|
|
|
The Stoic paradox: freedom of determined action
Mikeš, Vladimír ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Sedley, David (oponent) ; Gourinat, Jean Baptiste (oponent)
Práce je zaměřena na problém svobody u starých stoiků (3. st. př. Kr.), který byl kontroverzním předmětem debat již v antice a zůstává jím podnes. Ve třech částech autor rozebírá základní aspekty tohoto problému, aby mohl navrhnout vlastní interpretaci. První část je věnována otázce jednání a odpovědnosti, a slouží tak jako rámcové uvedení k celému problému, o němž se ukazuje, že má formu paradoxu : stoický systém na jedné straně předpokládá "osudovou" determinovanost veškerého pohybu, na druhé straně však hájí lidskou odpovědnost s odvoláním na specifickou schopnost lidské duše, kterou stoici nazývají "přitakání". Ve druhé části autor nejprve rozebírá stoické pojetí rozumu v celé jeho šíři, což má umožnit náležité uchopení přitakání. Na pozadí sjednocených stoických výměrů rozumu jako souboru pojmů, jako řeči a jako specifické struktury psychického pohybu autor argumentuje ve prospěch reflexivního pojetí rozumu u stoiků, aby na tomto základě navrhnul výklad pojmu přitakání coby reflexivního obratu rozumu k sobě samému. Toto vymezení je zároveň pokusem vyřešit aporii determinovanosti a autonomie přitakání: přitakání je autonomní pouze v tom ohledu, v jakém je výrazem rozumu vědomě schvalujícího vlastní interpretaci světa, a nikoli ve smyslu absolutní vyčleněnosti z všeobecné kausality. Třetí část je...
|
|
|
Posouvání osobních hranic.
Schmidtmajerová, Johana ; MIKEŠ, Vladimír (vedoucí práce) ; TRPIŠOVSKÝ, Lukáš (oponent)
Tato magisterská diplomová práce se zabývá procesem tvůrčího i osobnostního růstu a zkoumáním jejich prolínání. Prochází postupně od asociací, přes tematické úvahy až k reflexím konkrétních setkání, spoluprací na divadelních představeních a dalších projektech, jichž jsem se herecky účastnila. Skrze nezodpovězené otázky, které si v ní kladu, si neustále připomínám, že herecký proces je věčné hledání, které však nemusí a dle mého by nemělo, být pouze slepým potácením se neznámem. Snažím se tedy v práci artikulovat to, co v sobě a tvůrčím procesu jako herec rozpoznávat mohu a systematicky se tak rozvíjet ve své profesi. Jak prací na sobě samém, tak spoluprací v kolektivu. Zpětnou vazbu považuji za nutný krok k profesionalitě a přínosný krok k posouvání osobních hranic. V závěru práce je pak zařazena reflexe mého studijního pobytu na portugalské škole Instituto Politécnico de Lisboa ? Escola Superior de Teatro e Cinema.
|
|
|
Herec fyzický.
Menšík, Marek ; TEJNOROVÁ, Petra (vedoucí práce) ; MIKEŠ, Vladimír (oponent)
Herec je z masa a kostí. Herec své tělo využívá po celou dobu své profesní
dráhy. Potřebuje jej, aby mohl komunikovat. Aby mohl hrát. V této práci se autor
vrací ke svým profesním zkušenostem, které ho přivedly k hlubšímu poznání
herecké tělesnosti a k uvažování nad možnostmi fyzického projevu a přirozené
bytostné přítomnosti na jevišti. Autor tyto poznatky demonstruje na stáži Erasmu
v Barceloně, na absolvovaných inscenacích, workshopech a vlastní práci mimo
divadla. Zamýšlí se nejen nad tím, jak může tělo k divákovi promlouvat, ale také
nad tím, jak by herec měl ke svému tělu přistupovat a pečovat o něj.
|
|
|
Já herec, já člověk.
Josephová, Anne-Françoise ; MIKEŠ, Vladimír (vedoucí práce) ; MAKONJ, Karel (oponent)
Diplomová práce zkoumá paralely mezi hereckou průpravou a každodenním životem. První část zpracovává jednotlivé domény v širším pojetí (vnímavost, dech, hlas, pohyb), v druhá část je zaměřená na konkrétnější pole, a sice pole divadelní improvizace. Práce pojmenovává předpoklady kreativního přístupu k tvorbě, jež napomáhají živému a naplňujícímu procesu. Na základě myšlenky, že běžný život je výsledkem tvorby právě jako umělecké dílo, pak reflektuje tyto předpoklady a jejich dopad v oblasti každodenního jednání a přístupu k životu vůbec.
|
|
|
Herec a čas.
Ballayová, Andrea ; MIKEŠ, Vladimír (vedoucí práce) ; KROBOT, Miroslav (oponent)
Diplomová práca sa zaoberá fenoménom času v kontexte hereckej práce. Jej zámerom je skúmať rôzne dimenzie času v rozmanitom spektre divadelných diel. Poukazuje na dôležitosť jeho vnímania pre herca.
Cieľom je praktická reflexia spôsobov jeho využitia v rámci skúšobného procesu. V neposlednom rade ide o zaznamenanie času/ časovosti v konkrétnych divadelných inscenáciách z rôznych uhlov pohľadov a zdôraznenie jeho funkcie v diele.
|
|
|
Divadlo jako prostředek
Večeríková, Mariana ; MIKEŠ, Vladimír (vedoucí práce) ; KLÍMA, Miloslav (oponent)
Cílem práce Divadlo jako prostředek je zkoumat vliv aktivní divadelní tvorby na osobnost herců i neherců. Tuto problematiku analyzuji především na základě svých zkušeností z Letných divadelních dielní pre deti, kterým se věnuji již tři roky, a svého ročního působení v norském divadelním souboru Stella Polaris. V průběhu práce se také zmiňuji o svých zkušenostech ze studia na DAMU. V této práci se snažím zjistit, v jakých konkrétních směrech může divadelní tvorba osobnost člověka ovlivnit. Věnuji se blíže srovnání mého přístupu v rámci Letných dielní a přístupu Stelly Polaris v oblastech fyzického a intelektuálního přístupu k neherci, v oblasti důvěry a v oblasti spolupráce. Zamýšlím se také nad svým osobnostním rozvojem. Všechny své názory dokládám konkrétními zážitky a zkušenosti z obou projektů.
|
host ::
RSS.