|
|
Po Titovi - Tito! Přechod od charismatického vůdcovství kekolektivnímu vedení v socialistické Jugoslávii
Mosković, Boris ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Štěpánek, Václav (oponent) ; Mervart, Jan (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na proces, kdy v socialistické Jugoslávii došlo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let k přechodu od charismatického vůdcovství k systému kolektivního vedení. Ten souvisel s úmrtím Josipa Broze Tita v květnu 1980, tedy nesporného a dosud jediného vůdce jugoslávského socialistického režimu. Práce se proto zaměřuje na okolnosti, v nichž se příslušníci mocenské elity připravovali na tento moment, který představoval zcela zásadní mezník jugoslávských dějin. V přístupu ke zkoumanému problému, ale při koncipování samotného výkladu je zvolena tzv. aktérská perspektiva. Ta nám umožnila, abychom podrobně sledovali konkrétní (hlavně politicko-institucionální) přípravy na blížící se odchod J. B. Tita. Současně jsme ale tímto způsobem mohli zachytit, jak Tito a jeho spolupracovníci (jež se později stali i jeho nástupci) vnímali celou paletu problémů a výzev, a to právě s důrazem na jejich dobový, pozdějšími událostmi nezatížený kontext. Zajímalo nás, jaké při tom vyslovovali postoje, preference i prognózy, které odrážely jejich myšlenkový svět jako reprezentantů jugoslávského modelu socialismu. Vzhledem k tomu, že se výklad zaměřuje na klíčové období let 1977-1982, analyzovali jsme jednání, argumentaci i komunikační strategii jugoslávské vládnoucí nomenklatury týkající se mj....
|
|
|
Kulturní zahraniční politika Československa v raném období normalizace
Machala, Jan ; Vojtěchovský, Ondřej (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent)
Diplomová práce se věnuje přístupu komunistického režimu ke kulturní propagaci Československé socialistické republiky ve vyspělých kapitalistických zemích, a to na základě analýzy vybraných zahraničních výstav s československou účastí. Prezentace na těchto výstavách byla významným instrumentem československé zahraniční politiky, jež umožňovala působit na zahraniční veřejnost i politickou reprezentaci ve stylu měkké moci neboli soft power. Diplomová práce se soustředí na podobu a uplatňování této zahraničně-kulturní politiky v průběhu rané fáze tzv. normalizace a zkoumá její kontinuity či diskontinuity ve vztahu k reformnímu období 60. let. Zaměřuje se na okolnosti vzniku a průběh realizace Světové výstavy v Montréalu, výstavy Člověk a jeho svět, Světové výstavy v Ósace a výstavy Československo - země dvou kultur. Mimo výše uvedené stručně pojednává o předchozím vývoji světového výstavnictví. Diplomová práce ve značné míře čerpá z primárních pramenů. Jejich rozboru byly podrobeny zejména materiály Vládní komise pro výstavnictví, která projednávala konkrétní podoby výstav, a dokumenty ministerstva zahraničních věcí, včetně zpráv příslušných zastupitelských úřadů.
|
|
|
Pozdní stalinismus a pokus o společenskou reformu na pozadí života a literárního díla Jana Procházky
Bárta, Jan ; Michela, Miroslav (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent) ; Czesany Dvořáková, Tereza (oponent)
Cílem předložené disertační práce je charakterizovat prostřednictvím života a uměleckého díla Jana Procházky etapu československých dějin mezi pozdním stalinismem druhé poloviny 50. let a pokusem o reformu socialismu v roce 1968. Procházka coby spisovatel, filmový tvůrce, funkcionář a politický aktivista výrazně ovlivňoval někdejší kulturní i politické dění a předmětem zájmu je mapovat tyto jeho aktivity, vysledovat aktérem volené strategie a nastolovaná témata, kterými zasahoval do diskusí o reformě socialismu především v 60. letech, kdy se plně etabloval v uměleckém prostředí. Práce se opírá o dvojici stěžejních přístupů, jednak teorii sociálních polí konceptualizovanou francouzským sociologem Pierrem Bourdieuem, a dále o přístupy kulturně-historické. Hlavním pramenem je Procházkovo dílo (resp. šířeji pojaté texty, scénáře, beletrie, publicistika) a další texty, jež se k Procházkovi vztahují (recepce ze strany umělecké kritiky, reakce stranického vedení, zápisy vyjadřující vyjednávání konkrétních děl v prostředí stranického aparátu, denní tisk). Práce tím zasazuje Procházkovu osobnost a dílo do širších souvislostí kulturních, politických a společenských dějin sledované doby. Biografie není vystavěna do nejvíce ustálené životopisné osy narození, život, dílo, konec života, ale v souladu s volenou...
|
|
|
Politika ulice. Studentské protesty v Praze v letech 1962 - 1967
Polák, Michael ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá genealogií tzv. strahovských událostí, tedy protestu studentů ze strahovských kolejí, který proběhl 31. října 1967. Klíčová otázka je, proč na první pohled nevýznamná událost - výpadek proudu - vedla až k rozpadu vysokoškolské organizace Československého svazu mládeže. Práce sleduje šedesátá léta pohledem politiky ulice: zkoumá konkrétní studentské kolektivní manifestace, které předcházely protestu na Strahově, a během kterých se utvářela nepsaná pravidla o tom, jakým způsobem je možné vstupovat do veřejného prostoru a jaké obsahy do něj vnášet, aniž by následovala represivní reakce. Konkrétně se zaměřuje na majálesové pochody v letech 1965 a 1966 a tzv. petřínské události - pravidelné prvomájové střety mezi Veřejnou bezpečností a mládeží na Petříně. Objektem zájmu je zde způsob, jakým tyto kolektivity ovlivnily vznik, průběh a důsledky strahovské demonstrace. Dále se práce zaměřuje na vytváření studentského sociálního hnutí. Důležité otázky jsou, jaká měli studenti v šedesátých letech očekávání, co bylo cílem jejich kritiky a jak byla jejich kritika ovlivněna sociálními proměnami, které probíhaly ve státně-socialistickém Československu šedesátých let. Za završení procesu utváření sociálního hnutí je v práci považován moment, kdy studenstvo jako celek vzneslo nárok na vytvoření...
|
|
|
Podíl Ladislava Štolla na formování československé kultury
Čurda, Vojtěch ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent) ; Křesťan, Jiří (oponent)
Cílem předkládané dizertační práce je zmapování vlivu novináře, literárního kritika, politika a komunistického ideologa Ladislava Štolla formování československé kultury ve 20. století. Zároveň se v ní pokouším zachytit život Ladislava Štolla formou politické biografie, která zachycuje působení v kontextu diskusí, polemik a politického vývoje československé kulturní levice. V rámci této práce zachycuji působení a postoje Ladislava Štolla v meziválečné republice, jeho pokusy o vlastní beletristickou tvorbu a v širším záběru také jeho účast v diskusích mezi levicovými intelektuály (tzv. generační diskuse, spor o André Gidea, polemiky o moskevských procesech). Stejně tak je v práci analyzován jeho vztah k myšlení Zdeňka Nejedlého a odkazu F.X. Šaldy i Štollova názorová pozice před vypuknutím druhé světové války. Snažím se také zachytit Štollovu činnost v období druhé světové války, včetně otázky jeho zapojení do protinacistického odboje. Jádrem dizertační práce je Štollovo poválečné působení. Zabývám se jeho postavením v polemikách o socialismu a kulturní orientaci Československa. Věnuji se také Štollovu poválečnému působení ve vysokém školství i jeho přednáškové činnosti na Vysoké škole politické a sociální a Vysoké škole politických a hospodářských věd, kde působil v pozici rektora. Práce se dotýká...
|
|
|
Politika ulice. Studentské protesty v Praze v letech 1962 - 1967
Polák, Michael ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá genealogií tzv. strahovských událostí, tedy protestu studentů ze strahovských kolejí, který proběhl 31. října 1967. Klíčová otázka je, proč na první pohled nevýznamná událost - výpadek proudu - vedla až k rozpadu vysokoškolské organizace Československého svazu mládeže. Práce sleduje šedesátá léta pohledem politiky ulice: zkoumá konkrétní studentské kolektivní manifestace, které předcházely protestu na Strahově, a během kterých se utvářela nepsaná pravidla o tom, jakým způsobem je možné vstupovat do veřejného prostoru a jaké obsahy do něj vnášet, aniž by následovala represivní reakce. Konkrétně se zaměřuje na majálesové pochody v letech 1965 a 1966 a tzv. petřínské události - pravidelné prvomájové střety mezi Veřejnou bezpečností a mládeží na Petříně. Objektem zájmu je zde způsob, jakým tyto kolektivity ovlivnily vznik, průběh a důsledky strahovské demonstrace. Dále se práce zaměřuje na vytváření studentského sociálního hnutí. Důležité otázky jsou, jaká měli studenti v šedesátých letech očekávání, co bylo cílem jejich kritiky a jak byla jejich kritika ovlivněna sociálními proměnami, které probíhaly ve státně-socialistickém Československu šedesátých let. Za završení procesu utváření sociálního hnutí je v práci považován moment, kdy studenstvo jako celek vzneslo nárok na vytvoření...
|
|
|
Humanita a demokracie proti nelidskosti a totalitě
Meissner, Vladimír ; Havlík, Radomír (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent) ; Brabec, Martin (oponent)
Dvacáté století se projevilo jako období dvou totalitních experimentů, které skončily smrtí miliónů lidí: fašismus v podobě německého nacionálního socialismu (nacismu) a komunismus v podobě sovětského stalinismu. Je velkým vítězstvím lidského ducha, že obě totality skončily. Lidé se z nich hodně poučili. Především, že lidská bída stála u kořene těchto zločinných režimů. Také lidská zloba a nenávist jedněch lidí vůči druhým. Nenávist, která vedla až ke zločinnému spiknutí jejich vůdců proti ostatním lidem, kteří jim stáli v cestě. Zneužili státu jako nástroje likvidace svých protivníků a našli "vědecké" odůvodnění pro tyto své zločiny. Byla překroucena filozofie lidí, kteří v používání rozumu spatřovali pokrok a postavili ho nad ostatní složky lidského života - nad cit, nad ducha moudrosti, lidských mravních hodnot, které činí člověka plného, neokleštěného. Podařilo se těmto zločincům lidstva degradovat jedince na číslo, rasu, třídu a podobně. Zbavili ho lidskosti a ponížili ho. V tom spatřovali své vítězství a nadřazenost nad ostatními. Zneužili k tomu média, lidské slabosti, bídy, prostě všech slabin, které člověk může v sobě mít. Prováděli masovou selekci obyvatel podle svých vlastních nesmyslných a nevědeckých kritérií - a říkali tomu vědecké hodnocení. Všechny zrůdné a nízké lidské vlastnosti povýšili...
|
|
|
Václav Chaloupecký. Československý historik a archivář (1882-1951)
Ducháček, Milan ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent) ; Mervart, Jan (oponent)
Předložená dizertační práce pojednává o životě a díle českého historika Václava Chaloupeckého (1882-1951), žáka Josefa Pekaře a Jaroslava Golla, jenž v době první ČSR působil jako profesor československých dějin na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Chaloupeckého dílo je převážně medievistické, zasahuje však také do otázek vzniku ČSR. V počátcích tvorby jej však poutala především poezie. Chaloupecký je běžně vnímán jako čechoslovakista a pozitivista, z čehož plyne i hodnocení jeho díla jako ideově i metodologicky antikvovaného. Smyslem práce proto nebylo napsat vědeckou biografii, ale spíše podrobit historiografický odkaz Václava Chaloupeckého novému přezkoumání, jež by vycházelo z pohledu méně zatíženého nacionálními a ideovými stereotypy. V práci se pokouším především ukázat, že Chaloupeckého historiografický přístup vycházel z individuálního zakotvení v českém a slovenském prostředí, zejména díky sňatku se slovenskou básnířkou Ľudmilou Groeblovou. Výsledkem by měl být obraz života a díla historika, jehož osudy byly určovány třemi cézurami - světovými válkami a komunistickým převratem roku 1948.
|
host ::
RSS.