|
Foucault and Violence: A Genealogy of National Belonging and Representative Power in Turkey
Maze, Jacob Alan ; Salamon, Janusz (vedoucí práce) ; Brisku, Adrian (oponent) ; Taglia, Stefano (oponent)
Hlavním cílem této disertační práce je vytvořit nástroje ke studiu formy politického násilí v genealogické metodologii Michela Foucaulta. Toho je dosaženo přeformulováním teorií Hannah Arendtové o násilí a jejich sladěním s Foucaultovým chápáním moci, vědění a zkušenosti. K násilí je zde přistupováno jako ke vztahu, v němž je jednomu subjektu bráněno jiným subjektem dosáhnout vlastní strategie, což postupem času ve společnosti vede k utváření široce pojatých mocenských vztahů či vztahů násilí. V kontrastu s tím se nachází moc, tedy když jeden ze subjektů usiluje o kontrolu nad výsledkem situace, a je v tomto smyslu produktivní. Tato genealogická metoda je užita na případu národní identity, potažmo nacionalismu, v Turecku. Ve snaze vysledovat proces jejího historického vzniku se do středu zájmu této práce dostává Osmanská říše ve svém pozdním vývojovém období. Síť vztahů, postavená na principu loajality a známá též jako moc sultanátu, byla založena na svazcích, uplatňovaných před 19. stoletím. Zatímco jedinec se zavazoval k loajalitě a poslušnosti vládci, ten byl povinován zajistit mu výměnou bezpečnost a prosperitu. V průběhu tzv. dlouhého 19. století se utvořila nová síť mocenských vztahů, a to na základě reprezentace pomocí vzniklých postupů a diskurzů. Termínem reprezentativní moci míním...
|
|
Comparative Study on the Military Effectiveness of the Turkish Army Post 2016 Coup
Koutský, Tomáš ; Kofroň, Jan (vedoucí práce) ; Maze, Jacob Alan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vojenskou efektivitou tureckých ozbrojených sil (TAF). Jedná se o srovnávací studii dvou období; před a po puči, který se uskutečnil 15. června 2016. Práce těží z dosavadních poznatků Stephena Biddlea a Caitlin Talmadge. Kombinací jejich poznatků byly vytvořeny čtyři proměnné, které korelují se zlepšením či zhoršením vojenské efektivity. Jelikož Talmadge popisuje praktiky,které vedou ke zhoršení vojenské efektivity a autoritářských režimech, rozhodl jsem se zezačátku vysvětlit, proč považuji Turecko za polo-autoritářské; tzv. hybrid regime. Následuje stručný přehled role a postavení tureckých ozbrojených sil v historii Turecka. Následně je v práci popis puče s důrazem na časovou osu a participaci segmentů armády. Tři ze čtyř hledaných proměnných poukázaly na praktiky, které prokazatelně snížily vojenskou efektivitu TAF. Tato opatření kupodivu nezačala po puči, ale byla zjištěna i před rokem 2016 ve spojitosti s kauzami Ergenekon a Balyoz. V práci bylo zjištěno krátkodobé zhoršení vojenské efektivity. Momentálně nelze posoudit, zda toto zhoršení bude i dlouhodobé, v tomto ohledu je zapotřebí dalšího zkoumání. Ačkoliv bylo zjištěno zhoršení vojenské efektivity, zmíněná opatření nezasáhla turecké ozbrojené síly natolik, jak se zezačátku předpokládalo. Lze to vysvětlit...
|