|
|
"Mám je ty Plzeňáky přece jen nakonec rád." Fridolín Macháček, plzeňský historik, archivář, muzejník a kulturní pracovník. Obrazy života a přátelství v zrcadle korespondence s Václavem Vojtíškem
Janečková, Jitka ; Hlaváček, Ivan (vedoucí práce) ; Martinovský, Ivan (oponent)
Jitka Janečková: "Mám je ty Plzeňáky přece jen nakonec rád". Fridolín Macháček, plzeňský historik, archivář, muzejník a kulturní pracovník. Obrazy života a přátelství v zrcadle korespondence s Václavem Vojtíškem. Tato rigorózní práce pojednává o dvou životních příbězích a spolupráci mezi předními českými městskými archiváři plzeňským Fridolínem Macháčkem (1884-ň1954) a pražským Václavem Vojtíškem (1883-ň1974). Vychází ze souboru dochované vzájemné korespondence (edice nejzajímavějších 411 dopisů z let 1905-ň1954) a dalších archivních pramenů. Je až neuvěřitelné, jak se oba přátelé a kolegové dokázali naplno a rychle zapojit do odborné práce ve svých archivech ale také v dalších institucích. K plnému rozmachu jejich činnosti došlo v období první republiky, kdy platili za přední české archivní odborníky, a zasloužili se o rozvoj mnoha venkovských archivů v Čechách i na Moravě (významný byl například jejich podíl při založení Archivu města Ostravy). O obdivuhodné spolupráci mimo jejich domovské působiště, někdy až mimořádné a nad rámec oficiálních povinností archivního inspektora pro Čechy V. Vojtíška a konzervátora památek F. Macháčka, svědčí jejich profesionální zájem o místní archivy a muzea v širším rozsahu. Tehdy také publikovali své nejzásadnější vědecké práce, založené na dlouholetém archivním...
|
|
|
"Mám je ty Plzeňáky přece jen nakonec rád." Fridolín Macháček, plzeňský historik, archivář, muzejník a kulturní pracovník. Obrazy života a přátelství v zrcadle korespondence s Václavem Vojtíškem
Janečková, Jitka ; Hlaváček, Ivan (vedoucí práce) ; Martinovský, Ivan (oponent)
Jitka Janečková: "Mám je ty Plzeňáky přece jen nakonec rád". Fridolín Macháček, plzeňský historik, archivář, muzejník a kulturní pracovník. Obrazy života a přátelství v zrcadle korespondence s Václavem Vojtíškem. Tato rigorózní práce pojednává o dvou životních příbězích a spolupráci mezi předními českými městskými archiváři plzeňským Fridolínem Macháčkem (1884-ň1954) a pražským Václavem Vojtíškem (1883-ň1974). Vychází ze souboru dochované vzájemné korespondence (edice nejzajímavějších 411 dopisů z let 1905-ň1954) a dalších archivních pramenů. Je až neuvěřitelné, jak se oba přátelé a kolegové dokázali naplno a rychle zapojit do odborné práce ve svých archivech ale také v dalších institucích. K plnému rozmachu jejich činnosti došlo v období první republiky, kdy platili za přední české archivní odborníky, a zasloužili se o rozvoj mnoha venkovských archivů v Čechách i na Moravě (významný byl například jejich podíl při založení Archivu města Ostravy). O obdivuhodné spolupráci mimo jejich domovské působiště, někdy až mimořádné a nad rámec oficiálních povinností archivního inspektora pro Čechy V. Vojtíška a konzervátora památek F. Macháčka, svědčí jejich profesionální zájem o místní archivy a muzea v širším rozsahu. Tehdy také publikovali své nejzásadnější vědecké práce, založené na dlouholetém archivním...
|
|
|
"Mám je ty Plzeňáky přece jen nakonec rád." Fridolín Macháček, plzeňský historik, archivář, muzejník a kulturní pracovník. Obrazy života a přátelství v zrcadle korespondence s Václavem Vojtíškem
Janečková, Jitka ; Hlaváček, Ivan (vedoucí práce) ; Martinovský, Ivan (oponent)
Život a dílo Fridolína Macháčka a Václava Vojtíška nebylo dosud monograficky zpracováno, proto tato práce přináší nové poznatky na základě dosud nevyužitých pramenů. Pestrá mozaika odborné i zájmové činnosti, ale také soukromého života, byla sestavena s ohledem na obsah vzájemné korespondence z let 1905-1954, která je v kritické edici přílohou této práce. Úkolem bylo též vystopovat, jak se jejich dílo odrazilo v této korespondenci v širším kontextu vývoje československého archivnictví. Je až neuvěřitelné, jak se oba přátelé dokázali naplno a rychle zapojit do odborné práce ve svých archivech i v dalších institucích. K plnému rozmachu jejich činnosti došlo v období první republiky, kdy platili za přední archivní odborníky a zasloužili se o rozvoj mnoha "venkovských" archivů. Tehdy také publikovali své nejzásadnější vědecké práce, založené na dlouholetém archivním výzkumu. Tento rozvoj byl násilím přerušen okupací a následnými životními zkouškami. Prošli jimi nezlomeni a pracovali dále v rámci možností. Po osvobození už můžeme sledovat rozdílné cesty obou přátel: Vojtíšek se znovu plně zapojil nejen do archivní práce, ale také do výuky pomocných věd historických na pražské univerzitě. Byl přijat mezi akademiky nově ustavené ČSAV a sbíral oficiální ocenění své práce. Macháček naopak, kromě činnosti ve vedení...
|
host ::
RSS.