|
|
Studium produktů nízkoteplotního plazmatu pomocí hmotnostní spektrometrie a jejich vztah k chemii tenkých vrstev
Maršálek, Blahoslav ; Bránecký, Martin (oponent) ; Čech, Vladimír (vedoucí práce)
Cílem této diplomové práce byla analýza a interpretace spekter tetravinylsilanu v závislosti na výkonu výboje plazmatu s cílem najít vztah mezi produkty plazmatu, depozicí vrstvy a chemií tenké vrstvy. Dalším cílem bylo realizovat literární rešerši z oblasti plazmochemické depozice z plynné fáze (PECVD) a hmotnostní spektrometrie. Technologie nízkoteplotního plazmatu na bázi organokřemičitanů umožňuje syntézu specifických materiálů s řízenými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Cílená syntéza povrchů s řízenými vlastnostmi je určena atomárními a molekulárními procesy v plazmatu, které jsou odpovědné za stavbu chemické struktury a výsledného materiálu ve formě tenké vrstvy. V této práci byla pro detekci a kvantifikaci částic produkovaných v procesu PECVD použita hmotnostní spektrometrie, která je jednou z metod umožňující charakterizovat a identifikovat produkty plazmatu. Analýza hmotnostních spekter odhalila, že molekuly, které jsou odpovědné za růst vrstvy, obsahují uhlík a křemík. Rychlost depozice stanovená metodou in situ spektroskopické elipsometrie kvantitativně koreluje s tokem částic uhlíku a křemíku, které jsou chemisorbované na povrchu filmu. Poměr uhlíku a křemíku deponovaného na povrchu také silně koreluje s poměrem toku C/Si výkonově řízených plazmat. Příspěvek křemík obsahujících částic jako stavebních bloků k růstu vrstvy se snižuje s rostoucím výkonem a představuje 20 % (2 W), 5 % (10 W) a pouze 1 % (75 W) z celkového chemisorbovaného podílu. Tento poměr mezi vázanými částicemi obsahujícími křemík a uhlíkovými částicemi ovlivňuje prvkové složení a chemickou strukturu deponovaných vrstev. Vztahy mezi plazmochemickými procesy a adhezí částic na povrchu jsou poměrně složité. Adheze částic křemíku nejprve prudce roste až k maximu při 25 W a poté postupně klesá, což je charakteristické pro tzv. PECVD s nedostatkem prekurzorů. Podobně je tomu s koncentrací vinylových skupin začleněných do deponované vrstvy a podíl sp2 hybridizace uhlíku, které korelují s toky částic příslušného plazmatu. Práce prokázala, že hmotnostní spektroskopie je vhodnou metodou pro studium plazmochemické depozice z plynné fáze (PECVD). Technologie PECVD je perspektivní pro nanášení vrstev s obsahem křemíku, což je technologicky využitelné v mnoha směrech materiálového výzkumu.
|
|
|
Příprava a testování velkoplošných vrstev oxidu titaničitého
Maršálek, Blahoslav ; Kočí,, Kamila (oponent) ; Veselý, Michal (vedoucí práce)
Cílem této bakalářské práce bylo testování mechanických a fotokatalytických vlastností různých složení tiskové suspenze oxidu titaničitého s organokřemičitým pojivem nanesené na PET fólii. Pro vyhodnocení mechanické odolnosti byla využita mřížková zkouška. Fotokatalytická aktivita byla testována pomocí rozkladu Acid Orange 7, a to na UV-VIS spektrometru. Na základě získaných výsledků byly stanoveny formální rychlostní konstanty a parametry odolnosti filmu proti otěru. Výsledky prokazují, že čím je méně organosilikátového pojiva ve směsi s oxidem titaničitým, tím je nanesený film méně mechanicky odolný proti povrchovému poškození, je ale více fotokatalyticky aktivní, což je dáno pravděpodobně tím, že jsou více obnažena reakční centra, která jsou v případě vyššího podílu organosilikátového pojiva zakryta. V práci jsou také diskutované možnosti zvýšení fotokatalytické účinnosti směsí oxidu titaničitého a organosilikátového pojiva.
|
|
|
Studium produktů nízkoteplotního plazmatu pomocí hmotnostní spektrometrie a jejich vztah k chemii tenkých vrstev
Maršálek, Blahoslav ; Bránecký, Martin (oponent) ; Čech, Vladimír (vedoucí práce)
Cílem této diplomové práce byla analýza a interpretace spekter tetravinylsilanu v závislosti na výkonu výboje plazmatu s cílem najít vztah mezi produkty plazmatu, depozicí vrstvy a chemií tenké vrstvy. Dalším cílem bylo realizovat literární rešerši z oblasti plazmochemické depozice z plynné fáze (PECVD) a hmotnostní spektrometrie. Technologie nízkoteplotního plazmatu na bázi organokřemičitanů umožňuje syntézu specifických materiálů s řízenými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Cílená syntéza povrchů s řízenými vlastnostmi je určena atomárními a molekulárními procesy v plazmatu, které jsou odpovědné za stavbu chemické struktury a výsledného materiálu ve formě tenké vrstvy. V této práci byla pro detekci a kvantifikaci částic produkovaných v procesu PECVD použita hmotnostní spektrometrie, která je jednou z metod umožňující charakterizovat a identifikovat produkty plazmatu. Analýza hmotnostních spekter odhalila, že molekuly, které jsou odpovědné za růst vrstvy, obsahují uhlík a křemík. Rychlost depozice stanovená metodou in situ spektroskopické elipsometrie kvantitativně koreluje s tokem částic uhlíku a křemíku, které jsou chemisorbované na povrchu filmu. Poměr uhlíku a křemíku deponovaného na povrchu také silně koreluje s poměrem toku C/Si výkonově řízených plazmat. Příspěvek křemík obsahujících částic jako stavebních bloků k růstu vrstvy se snižuje s rostoucím výkonem a představuje 20 % (2 W), 5 % (10 W) a pouze 1 % (75 W) z celkového chemisorbovaného podílu. Tento poměr mezi vázanými částicemi obsahujícími křemík a uhlíkovými částicemi ovlivňuje prvkové složení a chemickou strukturu deponovaných vrstev. Vztahy mezi plazmochemickými procesy a adhezí částic na povrchu jsou poměrně složité. Adheze částic křemíku nejprve prudce roste až k maximu při 25 W a poté postupně klesá, což je charakteristické pro tzv. PECVD s nedostatkem prekurzorů. Podobně je tomu s koncentrací vinylových skupin začleněných do deponované vrstvy a podíl sp2 hybridizace uhlíku, které korelují s toky částic příslušného plazmatu. Práce prokázala, že hmotnostní spektroskopie je vhodnou metodou pro studium plazmochemické depozice z plynné fáze (PECVD). Technologie PECVD je perspektivní pro nanášení vrstev s obsahem křemíku, což je technologicky využitelné v mnoha směrech materiálového výzkumu.
|
|
|
Biotické ohrožení památek zahradního umění: řasy, sinice a invazní rostliny. Kritický katalog k výstavě.
Pergl, Jan ; Perglová, Irena ; Albrechtová, J. ; Antl, Tomáš ; Abarenkov, K. ; Baldrian, Petr ; Cihlářová, L. ; Klečka, Jan ; Kohout, Petr ; Kvasničková, Jana ; Maršálek, Blahoslav ; Maršálková, Eliška ; Pejchal, Miloš ; Petružálková, M. ; Petřík, Petr ; Pyšek, Petr ; Sádlo, Jiří ; Štefl, Lukáš ; Tedersoo, L. ; Větrovský, T. ; Vlk, Lukáš ; Vojík, Martin ; Vosátka, Miroslav ; Zezulka, Štěpán
Zámecké, městské parky a zahrady vnímáme jako harmonické kousky zeleně. Bohužel i tyto areály musí čelit různým hrozbám a samy mohou být i hrozbou pro okolí. Výstava prezentuje pohled na organismy, které ohrožují parky i stavby v nich. Jde o nevítané vetřelce z řad invazních rostlin, drobných mikroorganismů v půdě, na fasádách, sochách či ve vodě. Některé druhy, které jsme si naopak do parků přivezli záměrně, mohou ohrožovat nejen parky samotné, ale i jejich okolí. Výstava umožňuje na příkladu památek zahradního umění poznat, s čím se správci parků musí vyrovnávat a jak jim lze pomoci.
Plný text:  PDF
|
|
|
Příprava a testování velkoplošných vrstev oxidu titaničitého
Maršálek, Blahoslav ; Kočí,, Kamila (oponent) ; Veselý, Michal (vedoucí práce)
Cílem této bakalářské práce bylo testování mechanických a fotokatalytických vlastností různých složení tiskové suspenze oxidu titaničitého s organokřemičitým pojivem nanesené na PET fólii. Pro vyhodnocení mechanické odolnosti byla využita mřížková zkouška. Fotokatalytická aktivita byla testována pomocí rozkladu Acid Orange 7, a to na UV-VIS spektrometru. Na základě získaných výsledků byly stanoveny formální rychlostní konstanty a parametry odolnosti filmu proti otěru. Výsledky prokazují, že čím je méně organosilikátového pojiva ve směsi s oxidem titaničitým, tím je nanesený film méně mechanicky odolný proti povrchovému poškození, je ale více fotokatalyticky aktivní, což je dáno pravděpodobně tím, že jsou více obnažena reakční centra, která jsou v případě vyššího podílu organosilikátového pojiva zakryta. V práci jsou také diskutované možnosti zvýšení fotokatalytické účinnosti směsí oxidu titaničitého a organosilikátového pojiva.
|
|
|
Možnosti odstranění vybraných estrogenů z vody pomocí green technology, nanotechnologií a biiotechnologií
Maršálková, Eliška ; Maršálek, Blahoslav ; Endo, Valentina ; Godoy Alonso, Paula ; Jančula, Daniel
Moderní technologie čištění odpadních vod se zaměřují na odstraňování mikropolutantů jako jsou farmaka, látky s estrogenním účinkem apod.. Pro zachování lidského zdraví není možné léky nepoužívat a proto je nutné hledat takové technologie, které jsou šetrné k životnímu prostředí a při tom residua farmak odstraňují. K takovým technologiím patří tzv. „green technology“ mezi které se řadí i feráty. Jak se ukazuje, estrogeny jsou odstraňovány z odpadních vod běžnými způsoby čištění s různou účinností jak ukazuje tento příspěvek. Porovnány jsou čistírny odpadních vod, které využívají vegetační způsob dočištění a čistírny s aktivovaným kalem. V příspěvku jsou uvedeny výsledky odstraňovaní vybraných estrogenů pomocí nanočástic nulamocného železa a šestimocného železa.
|
|
|
Estrogeny v povrchových vodách - zdroje, koncentrace, detekce
Maršálek, Blahoslav ; Sadílek, Jan ; Maršálková, Eliška ; Endo, Valentina ; Godoy Alonso, Paula
Estrogeny v povrchových vodách se staly tématem, které je bez znalosti souvislostí pro neodborníky málo přehledné. V prvé řadě nelze zaměňovat estrogeny v povrchových vodách za endokrinní disruptory (ED), které jsou nadřazený pojem (zahrnují jak estrogeny, tak například androgeny). Látky s estrogenní aktivitou v povrchových vodách nejsou svým původem pouze antikoncepční přípravky, jak je mnohdy zjednodušováno, naopak jde o širokou skupinu látek jako například toxické kovy, pesticidy, farmaka, PCB apod. Kromě výše zmíněných látek mají estrogenní aktivitu také přírodně syntetizované látky (např. fytoestrogeny).Tyto látky se v povrchových vodách zatím vůbec neanalyzují. Výjimku tvoří ojedinělé studie fytoestrogenů, ikdyž lze předpokládat, že fykoestrogeny produkované řasami a sinicemi mohou být produkovány ve vodních ekosystémech v ekotoxikologicky relevantních koncentracích. Estrogeny lze detekovat ve vodách, sedimentech a vodních organismech pomocí instrumentálních analytických metod (LC-MS/MS), dále například pomocí ELISA, nebo pomocí biotestů, které detekuji také tzv. potenciální estrogeny ( lze prokázat vazbu na některý z receptorů, ale efekty zatím nebyly prokázány v živém organismu. Při interpretacích a srovnávání výsledků musíme vždy zohlednit metodu detekce, protože každá má své výhody a nevýhody. Instrumentální metody jsou zaměřeny jen na vybrané estrogeny, takže některé studie udávají nepřítomnost estrogenů. Naopak biotesty ukazují sumu látek s estrogenní aktivitou.přičemž výsledek je ještě ovlivněn přítomnosti antiestrogenních látek. Proto důrazně doporučujeme věnovat při srovnávání a interpretaci dat z různých zdrojů velkou pozornost metodě odběru vzorků a především metodě analýzy estrogenů s uvedením detekčního limitu.
|
|
| |
|
| |
|
|
Phosphorus Removal from Wastewater via Environmentally Friendly Technologies
Holba, Marek ; Škvoran, O. ; Maršálková, Eliška ; Maršálek, Blahoslav
Our research is recently focused on the phosphorus removal from wastewater treatment plant outlets. We chose two municipal wastewater treatment plants (with and without phosphorus removal) and tested zerovalent and hexavalent nanoiron for phosphorus removal. Ferrates showed promising results even for smaller dosages, whilst NZVI showed not satisfactorily results for full-scale application. Next work will include phosphorus fractionation and fate of different phosphorus fractions at the tertiary treatment. Increasing interest on xenobiotics, hormons, endocrine disruptors, heavy metals and PPCPs and their removal from the plant outlets will extend our testing in the future.
|
host ::
RSS.