|
|
Leucocytozoon a metody jeho detekce u dravců
Sekerášová, Iveta ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Majerová, Karolina (oponent)
Rod Leucocytozoon je parazit ptáků, jehož nemalou skupinu hostitelů tvoří zástupci z čeledí sokolovití (Falconiformes) a jestřábovití (Accipitridae). Vektorem tohoto parazita jsou muchničky (čeleď Simuliidae). Tato práce přináší přehled informací známých o rodu Leucocytozoon, které byly doposud v dravcích (Accipitriformes) zaznamenány, a je zaměřena na metody, kterými je Leucocytozoon v hostitelích detekován. Zmíněný rod byl tradičně popisován na základě svých morfologických znaků sledovaných mikroskopickým pozorováním. S objevem metody polymerázové řetězcové reakce (PCR) se ale možnosti detekce značně rozrostly a umožnily studium tohoto parazita i na molekulární úrovni. Práce obsahuje základní přehled jednotlivých metod, charakteristiku jejich principů a rovněž jsou nastíněny jejich výhody či nevýhody s ohledem na využití v praxi. Na základě provedené rešerše se jako nejvýhodnější zdá být souběžné využití mikroskopických i molekulárních metod.
|
|
|
Ježci jako hostitelé členovci přenášených zoonotických patogenů v Evropě
Klimešová, Běla ; Majerová, Karolina (vedoucí práce) ; Hönig, Václav (oponent)
V Evropě se vyskytují především dva druhy ježků - ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (E. roumanicus). Oba tyto druhy jsou rezervoárovými hostiteli vektory přenášených zoonotických patogenů. Jako vektoři slouží různí ektoparazité - klíšťata, blechy a komáři. Nejdůležitějšími z ektoparazitů, kteří mohou být přenašeči ježčích patogenů na člověka, jsou klíšťata Ixodes ricinus a I. hexagonus, méně důležitá je pak blecha Archaeopsylla erinacei. U ježků bylo detekováno široké spektrum virů a bakterií: virus Ťahyňa, virus klíšťové encefalitidy, Anaplasma phagocytophilum, Bartonella spp., Borrelia spp. či Neoehrlichia mikurensis. Zdá se, že v případě viru klíšťové encefalitidy jsou ježci rezervoárovými hostiteli, u ostatních popsaných patogenů není role ježků v jejich životním cyklu jednoznačně potvrzena. Přesto můžeme na základě dostupných informací říct, že ježci mohou být zdrojem vektory přenášených původců závažných lidských onemocnění. Význam ježků jako rezervoárů je navíc umocněn tím, že jejich populace jsou v urbánním prostředí relativně početné. Z předložené literární rešerše vyplývá, že spektrum patogenů se u obou studovaných druhů ježků liší jen velmi málo, navíc jsou tyto rozdíly pravděpodobně způsobeny nevyváženým výzkumem tohoto tématu u jednotlivých druhů hostitelů. Klíčová...
|
|
|
Leucocytozoon a metody jeho detekce u dravců
Sekerášová, Iveta ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Majerová, Karolina (oponent)
Rod Leucocytozoon je parazit ptáků, jehož nemalou skupinu hostitelů tvoří zástupci z čeledí sokolovití (Falconiformes) a jestřábovití (Accipitridae). Vektorem tohoto parazita jsou muchničky (čeleď Simuliidae). Tato práce přináší přehled informací známých o rodu Leucocytozoon, které byly doposud v dravcích (Accipitriformes) zaznamenány, a je zaměřena na metody, kterými je Leucocytozoon v hostitelích detekován. Zmíněný rod byl tradičně popisován na základě svých morfologických znaků sledovaných mikroskopickým pozorováním. S objevem metody polymerázové řetězcové reakce (PCR) se ale možnosti detekce značně rozrostly a umožnily studium tohoto parazita i na molekulární úrovni. Práce obsahuje základní přehled jednotlivých metod, charakteristiku jejich principů a rovněž jsou nastíněny jejich výhody či nevýhody s ohledem na využití v praxi. Na základě provedené rešerše se jako nejvýhodnější zdá být souběžné využití mikroskopických i molekulárních metod.
|
|
|
Komáří flaviviry v České republice
Majerová, Karolina ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent)
Flaviviry (rod Flavivirus, čeleď Flaviviridae) zahrnují mnoho medicínsky i veterinárně významných arbovirů. Většina z nich je přenášena komáry, jako např. virus západonilské horečky, virus žluté zimnice, virus dengue nebo virus zika. Během posledního desetiletí však bylo objeveno mnoho flavivirů bez prokázaného obratlovčího hostitele, které jsou označovány jako specificky hmyzí flaviviry (ISFs). Tyto viry byly detekovány u dvoukřídlého hmyzu (v naprosté většině případů u komárů) z celého světa. Zdá se, že ani u hmyzu nezpůsobují patologické změny a nejsou schopné infikovat žádné obratlovčí buňky. Několik nedávných studií však prokázalo schopnost některých ISFs ovlivnit replikaci medicínsky významných flavivirů v komářích buňkách. Specificky hmyzí flaviviry navíc pravděpodobně představují evolučně původní linii čeledi Flaviviridae, a jejich studium by proto mohlo pomoci objasnit, které vlastnosti flavivirům umožnily infikovat obratlovce. O ekologii ISFs není známo mnoho informací a předpokládá se, že většina zástupců dosud nebyla objevena. Hlavním cílem této práce bylo detekovat ISFs u komárů v České republice, kde zatím neproběhl žádný rozsáhlejší výzkum cílený na tyto viry. V případě objevu nepopsaných ISFs jsme chtěli stanovit jejich fylogenetickou pozici a pokusit se o jejich izolaci na buněčné kultuře.
|
|
|
Psí babesióza v Evropě
Majerová, Karolina ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Široký, Pavel. (oponent)
Babesióza je parazitické onemocnění mnoha druhů zvířat a také lidí, charakteristická destrukcí erytrocytů a příznaky podobnými malárii. Jejími původci jsou prvoci rodu Babesia, patřící ke kmeni Apicomplexa. Psí babesióza je závažné veterinární onemocnění, které se šíří do nových oblastí v Evropě a dá se zařadit mezi tzv. emerging infectious diseases. Nejčastějším původcem psí babesiózy v Evropě je prvok Babesia canis, jehož vektorem je klíště piják lužní (Dermacentor reticulatus). Areál rozšíření pijáka lužního se v Evropě během posledních desetiletí výrazně zvětšil, zřejmě v důsledku klimatických změn, a to směrem na sever a ve střední Evropě také na západ. Výskyt psí babesiózy v nových oblastech, který je dobře zdokumentován ve střední a severní Evropě, je umožněn právě šířením klíštěte D. reticulatus, i když roli může hrát více faktorů.
|
host ::
RSS.