Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 125 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Šrámek (Krška): "Stříbrný vítr" na filmovém plátně
Semler, David ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce srovnává román Fráni Šrámky Stříbrný vítr s filmovou adaptací Václava Kršky. Nejdůležitějšími prvky Šrámkovy předlohy jsou: improvizační kompozice románu, lyrický jazyk a subjektivizace pohledu hlavní postavy. Kompozice je tvořená především nejdůležitějšími zlomovými okamžiky fyzického i duševního vývoje hlavní postavy Jeníka Ratkina, které vypravěč popisuje chronologicky od jeho raného dětství až po práh dospělosti. Šrámkův lyrický sloh je plný obrazných pojmenování; používá především metafory, metonymie a personifikace. Nejvýraznějším stylistickým prvkem románu je pak jeho silná subjektivizace, díky níž se časté změny nálad hlavní postavy odráží i v tom, jak je popisováno její okolí. Hlavním tématem románu je mládí a proměny, kterými mladý člověk prochází během dospívání. Název románu "Stříbrný vítr" je pak metaforou mladického toužení, protože Ratkinovy kroky jsou vedeny především jeho touhami: po vzdoru, lásce a poznání. Václav Krška se od předlohy značně odchýlil jednak dramaturgickými zásahy a jednak svojí režijní koncepcí. Krška narušuje původní stavbu románu především časovou kondenzací, která nejen smazává vývojový aspekt Šrámkovy předlohy, ale také má za následek posuny ve významu jednotlivých epizod i proměnu charakterů. Dalším dramaturgickým zásahem je změna motivické skladby....
Uplatnění gotického románu v české próze první poloviny 20. století: žánrové analogie a variace.
Petrová, Zuzana ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Práce se snaží postihnout žánr anglického gotického románu, který je jevem historickým, a dochází tak k jeho oživení vždy za určitých společensko-kulturních podmínek. Sledována je především jeho přítomnost v české próze první poloviny dvacátého století, a to v dílech Vítězslava Nezvala a Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě gotického románu, kterým se inspirovali oba autoři, se jejich díla nechala ovlivnit také poetikou surrealismu (Nezval) a dekadence (Karásek), v jejichž jménu spisovatelé tvořili. Ačkoliv je gotický román žánrem na pomezí umělecké a triviální literatury, vyskytuje se v literární tradici už stovky let a ovlivnil řadu dalších útvarů, v nichž žije dodnes.
Obraz města ve světovém a českém románu
Habrová, Martina ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Cílem této práce bylo načrtnout, pomocí interpretace vybraných prozaických děl z konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století, problematiku proměn uměleckého zobrazení prostoru města v české a světové literatuře. Analýza potvrdila předpoklad, že rozhodně nelze určité dílo zařadit pouze do jedné skupiny, jejímž sjednocujícím rámcem je poetika určitého uměleckého směru či dílčí literární technika, a že i při nutné redukci na dominantní rysy užité pro deskripci prostoru, je každá varianta zobrazení města svébytnou kombinací znaků jednotlivých poetik a metod.
Dvojí skutečnost u Jana Weisse
Magulová, Naďa ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Tato práce se snaží postihnout dvojí zobrazování skutečnosti v díle Jana Weisse. Weissovo dvojí pojetí skutečnosti osciluje mezi vzájemně propojeným fantazijním a reálným nahlížením a je založeno na jeho osobní, atypicky intenzivní zkušenosti se snem (snové vidiny prožívané v tyfových horečkách v zajateckém táboře na Sibiři). První polovina práce se zaměřuje na Weissovu tvorbu z dvacátých a třicátých let. Výchozí téma snu a rozdvojení skutečnosti je zde paralelně ztvárňováno v klíčovém motivu zrcadla a v motivu dvojnictví, na tomto základě autor rozvíjí problematiku dalších polarit (dobro a zlo, vědomí a podvědomí, snění a realita, všednost a výjimečnost) a jejich vztahu. V souvislosti s inspirací chorobným snem a pod vlivem zážitku první světové války vykazuje fantastický svět Weissovy prózy rysy až krajní abnormality a zejména časoprostorové diskontinuity, jeho prvotiny jsou blízké expresionismu. Sen často hraničí s halucinací, šílenstvím. Jako záhadný prostor mezi snem a bděním, ale také jako symbolizace mravního znejistění se u Weisse objevuje téma tmy a slepoty. Druhá polovina práce se věnuje žánrovým schématům a typům vysledovatelným ve Weissově díle (motivy a postupy z oblasti pohádky a triviální literatury, romaneto, utopie a sci-fi ve tvorbě Jana Weisse) a realistické linii jeho tvorby posílené v...
Jak je modelován svět románu Kámen a bolest
Stříbrná, Anežka ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Diplomová práce se zabývá románem Karla Schulze Kámen a bolest. Analyzuje především jeho jazykové a stylistické prostředky, kompozici scén, ztvárnění postav a jejich život v textovém světě a na závěr přináší návrh celkového smyslu tohoto románu. Nabízí tak hlubší vhled do tohoto díla a osvětluje, v čem spočívá jeho zvláštní emocionální působivost i narativní strategie, s jakou autor vytváří jeho fikční svět. Metodologicky práce vychází z literárně vědeckého a interpretačního přístupu Přemysla Blažíčka.
Mýtus fantastické Prahy v románech F. M. Crawforda, P. Leppina a G. Meyrinka
Švecová, Alena ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Tématem této diplomové práce je zpodobení fantastické Prahy v románech F. M. Crawforda, P. Leppina a G. Meyrinka. Práce reflektuje, jak se s tímto fenoménem jednotliví autoři vypořádali: jaké dílčí motivy a toposy z pražského mýtu akcentovali a nakolik jej přejímali, popř. byli sami tvůrci tohoto mýtu.
Obraz Podkarpatské Rusi v díle Ivana Olbrachta (od reportáže k románu a novele)
Beníšková, Dagmar ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá vztahem Ivana Olbrachta a Podkarpatské Rusi. Po stručném přehledu historie zkoumaného území se autorka věnuje Olbrachtovu podkarpatskému pobytu a jeho vlivu na dílo. Sociální a politické podmínky zaostalého kraje podnítily spisovatele k napsání série reportáží, které vycházely v novinách, posléze i ve dvojím knižním vydání (Země bez jména, Hory a staletí). V reportážích si Olbracht připravil faktografický i epický základ pro své prozaické celky - Nikolu Šuhaje loupežníka a Golet v údolí (pro úplnost zmiňme i Marijku nevěrnici). Autorka se ve své práci věnuje tematickému rozboru reportáží, ve kterém pozoruje, jak Olbracht zmapoval již neexistující kulturu a společenství. Tento tematický nástin poté aplikuje i na zbojnický román a povídkový triptych. Tímto se snaží doložit Olbrachtovu metodiku, spočívající ve zvrstveném vyprávění, jež je založeno na dvou hlavních rovinách: faktografické (empirické) a legendární (básnické).
Sovětský svaz 30. let očima české levice a předválečná tvorba J. Weila
Ševčíková, Jana ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Z dnešního pohledu patří Jiří Weil mezi přední prozaiky české předválečné, zejména však poválečné literatury. Ne vždy tomu ale tak bylo. Místo v dějinách literatury bylo tomuto výraznému spisovateli se vzácnou vypravěčskou schopností, kterou mu připsal ve své recenzi na knihu Moskva-hranice už v roce 1937 Pavel Eisner, přiznáno až po dlouhé a trnité cestě životní i spisovatelské. Vše začalo vydáním románu Moskva-hranice v roce 1937, který komunistická literární kritika tvrdě odsoudila jako klepařské, pomlouvačné dílo téměř bez jakékoliv umělecké ceny. Za tímto ostrým odsouzením knihy stála vlastně výjimečnost a jedinečnost zobrazení poměrů v Sovětském svazu, jež měl autor možnost velmi dobře poznat. Naprosté novum bylo to, že pohled na překotně se vyvíjej ící zemi nebyl jako doposud v českém prostředí (zejména v komunistickém tisku) převážně prvoplánově obdivný a oslavný. Weil se ke koncepci svého románu vyj ádřil v článku Jen několik slov, kde píše: Napsal bych velmi špatný román, kdybych líčil jen světlé stránky. Podobal by se oněm románům na obj ednávku, které j sou odsuzovány právem celou sovětskou kritikou. (Weil 1937b: 309) Navíc pohled dostal netradiční uměleckou podobu. Ve své komplexnosti usiloval v mnoha detailech a bystrých postřezích ukázat vše, nejenom poměrně rychlý pokrok v průmyslu, vzdělání...
Podoby grotesknosti v české krátké próze dvacátých let 20. století
Pašková, Štěpánka ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na podoby grotesknosti v drobných prozaických útvarech v období dvacátých let 20. stol. v české literatuře. V první a druhé kapitole poskytuje teoretické a metodologické zázemí - otevírá základní teoretické otázky grotesknosti a komentuje dva stěžejní přístupy k problematice, Kayserův a Bachtinův. V další kapitole podává analýzy konkrétních děl pěti autorů. Primárně si práce klade za cíl ukázat různé podoby grotesknosti ve vymezeném období, a tak se přibližovat porozumění fenoménu grotesknosti obecně. Autorka práce v poslední kapitole zapojuje poznatky získané rozborem do literárněhistorických a společenských souvislostí a vymezuje dva základní typy grotesknosti - grotesknost chápanou jako životní pocit a grotesknost využitou jako umělecký prostředek satiry. Vztahuje tyto dva typy grotesknosti k dobovým tendencím poetismu a expresionismu.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 125 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
2 Mravcová, Martina
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.