|
|
Vývoj vnímání odkazu druhé světové války ve Švýcarsku
Müller, Joseph ; Matějka, Ondřej (vedoucí práce) ; Bauer, Paul (oponent)
Předmětem diplomové práce je analýza toho, jak oficiální švýcarské instituce pracovaly s odkazem druhé světové války, čímž přispěly k formování kolektivní paměti na druhou světovou válku ve Švýcarsku. Druhá světová válka a především role Švýcarska v ní byla mytizována oficiálními institucemi, jež se až do druhé poloviny devadesátých let snažily udržet pozitivní mínění společnosti o akcích, které podniklo Švýcarsko během druhé světové války. Během válečných a poválečných let došlo ve Švýcarsku za tímto účelem k vytvoření třech hlavních mýtů, okolo kterých bylo vystaveno oficiální vzpomínání na druhou světovou válku - mýtu Réduit Alpin, mýtu neutrality a mýtu Švýcarska, jako země, jež pomáhala uprchlíkům. Mezi hlavní instituce, které během druhé světové války a následně i v poválečných letech ovlivňovaly nejvíce kolektivní paměť ve Švýcarsku, patřila armáda v čele s generálem Henri Guisanem a švýcarská vláda. Diplomová práce analyzuje vývoj vnímání odkazu druhé světové války ve Švýcarsku ve dvou obdobích. Prvním úsekem je období druhé světové války a bezprostředně po ní. Druhým časovým úsekem je období od druhé poloviny devadesátých let, kdy byla ustanovena Mezinárodní komise expertů, jejíž ustanovení znamenalo důležitý milník v debatě o švýcarské roli ve druhé světové válce. I více jak 15 let od...
|
|
|
Porovnání přijetí Lisabonské smlouvy v České republice a na Slovensku
Müller, Joseph ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Práce si klade za cíl zodpovědět, jaké faktory hrály hlavní roly v procesu přijímání Lisabonské smlouvy na Slovensku a v České republice. V obou zemích byl proces ratifikace značně rozdílný, ať už se jednalo o délku, či o komplikovanost ratifikačního procesu. V práci operuji s konceptem, který říká, že zahraniční politika Slovenska a České republiky byla vytvářena na základě některých vnitropolitických a zahraničněpolitických faktorů.1 Na Slovensku se jednalo především o vymezení se vůči předchozím suverenistickým vládám Vladimíra Mečiara. V České republice naopak panovalo přesvědčení, že ČR do Evropy patří, a proto si může dovolit kritizovat i některé kroky. Po analýze postojů všech významnějších politických stran v obou zemích jsem došel k závěru, že se daný koncept dá vztáhnout i na proces přijímání Lisabonské smlouva a jsou to především ony zmiňované faktory, které ovlivnily délku a složitost vyjednávání přijetí Lisabonské smlouvy. 1 Petr Drulák, Michal Kořan a Jan Růžička, "Außenpolitik in Ostmitteleuropa", Osteuropa 58 (červenec 2008): 139-152.
|
host ::
RSS.