|
|
EHS a RVHP v letech 1957-1973
Krejčová, Jana ; Svoboda, Karel (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Vztah Evropského hospodářského společenství a Rady vzájemné hospodářské pomoci prošel mezi lety 1957 a 1973 zásadní proměnou. Práce argumentuje, že institucionální kontakty mezi oběma organizacemi byly logickým důsledkem jejich vnitřního vývoje. Obě reprezentovaly regionální ekonomickou integraci a i přes politicko-ideologické rozpory byly nuceny, i vzhledem k rozšiřujícím se kontaktům mezi členskými státy, navázat určitou míru spolupráce. Po podpisu Římských smluv, zakládajících EHS, odmítla RVHP de iure uznat existenci Společenství a odsoudila je jako diskriminující kapitalistickou organizaci. Ve stejné době procházela Rada reformami, které měly prostřednictvím propojených ekonomik upevnit soudržnost východního bloku. Přijetím Statutu z roku 1959 se v RVHP ustanovila vnitřní struktura a principy fungování. První úspěchy EHS, snaha o vlastní reformy a přihláška Velké Británie motivovaly RVHP k prvnímu přehodnocení přístupu k EHS. Sovětské vedení se neúspěšně snažilo v RVHP prosadit supranacionální vedení, které v EHS kritizovalo jako diskriminační princip. Po nástupu francouzského prezidenta de Gaulla a neúspěchu rozšíření Společenství se vzájemný kontakt obou organizací minimalizoval. Změny v mezinárodním prostředí na přelomu 60. a 70. let a obnovení aktivity v západoevropském integračním procesu...
|
|
|
K některým otázkám težby uranu v poválečném Československu.
Rakouš, Pavel ; Litera, Bohuslav (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Dodávky uranu z Československa ihned po válce byly pro SSSR nejrychlejší cestou, jak získat surovinu nutnou ke zkrácení náskoku USA v jaderném zbrojení. Navenek stále ještě demokratický středoevropský stát (v té době již značně levicový), byl k tomu donucen smlouvou podepsanou v listopadu 1945. Jediným kvalifikovaným členem vlády při vyjednávání o podmínkách smlouvy byl sociálnědemokratický ministr průmyslu Laušman. Prokázal svoji schopnost postavit se komunistům. Donedávna byl přitom historií pokládán díky svému etatizačnímu zaměření za komunistického spojence. V textu je ukázáno, že Sověti nezískali v československé těžbě monopol zcela podle svých představ, ale přesto diktovali objemy těžby, cenu a postupně přeměnili společnou komisi řídící těžbu ve formální orgán. Z uranových dolů vzniklo svébytné průmyslové odvětví nejprve skrytě a později i otevřeně zatěžující chod státu. Rozborem dat až do roku 1989 lze dokázat, že pravidelně produkovalo ztrátu. Totalitní režim vše tajil. První informace byly k dispozici až počátkem 90. let XX. století, ale v tu dobu se pozornost historiografie orientovala převážně na otázku politických vězňů pracujících otrocky v uranovém průmyslu na počátku komunistického režimu. Dnes se ukazuje, že již před tím v letech 1945-50 byla organizace těžby plná vnitřních rozporů...
|
|
|
První lidé ve vesmíru očima československých sdělovacích prostředků
Panák, Břetislav ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Bakalářská práce se soustředí na konstrukci informací v československých sdělovacích prostředcích, jež se týkaly aktivního vstupu člověka do kosmu. Cílem práce je rozbor využití osobnosti v propagaci sovětského státního zřízení a konstrukce kultu hrdiny, jež měl oslovit i západní a rozvojový svět. V první řadě jde o Jurije Alexejeviče Gagarina, dále se bude jednat o Valentinu Vladimirovnu Těreškovovou a pro srovnání Johna Glenna. V sekundární literatuře byla tato problematika dosud zpracována mezerově, což chce autor využít při bližší analýze. Z dobových pramenů jsou využita tištěná periodika - Rudé právo, Mladý svět, Dikobraz, ABC mladých přírodovědců a techniků a Československý voják.
|
|
|
Kolektivní biografie československé historiografie k roku 1934
Sixta, Václav ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Předmětem práce je analýza symbolické reprezentace československé historiografie k roku 1934. Čerpá především z Kulturního adresáře, respektive z kvantifikace a kategorizace dat v něm obsažených. Prostřednictvím kritérií pozice v hierarchii oboru, národnosti, specializace a lokalizace sledujeme způsoby vytváření symbolické reprezentace v historiografii roku 1934. Prvek vývoje a fenomén trendů jsou do práce vtěleny pomocí jediného z hlediska pramene vnějšího kritéria, kterým je generace objektivně formulovaná vždy po deseti letech. Práce tak popisuje utváření symbolické reprezentace z hlediska celého souboru, vymezeného adresářem i jednotlivých generací a nechybí také analýza trendů v historické vědě. Díky množství kritérií dochází práce k faktu plurality symbolických reprezentací. Ty se tak utvářejí v "polích reprezentací", kde teprve tvoří komplexně popsatelné celky. Složitá struktura vztahů a prolínání těchto polí reprezentace pak tvoří symbolickou reprezentaci československé historiografie jakožto celku. Díky práci s kvantitativními prameny dochází práce k závěrům, které by jinými metodami nebylo možné nahlédnout.
|
|
|
Utváření obrazu sovětského Ruska v meziválečném Československu
Lomíček, Jan ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Jančík, Drahomír (oponent)
Na utváření obrazu sovětského Ruska v meziválečném Československu měla vliv celá řada aspektů. Vedle postojů ruské bílé emigrace, bývalých příslušníků čs. legií a činnosti celé řady československých organizací zabývajících se sovětskou problematikou to byla konstrukce sovětského státu v pracích československých občanů, kteří získali se sovětským Ruskem jistou bezprostřední zkušenost, ať již délka jejich pobytu v zemi byla jakákoliv. Jednalo se o zkušenost se zkreslenou skutečností, kterou jim nabízely sovětské orgány prostřednictvím institucí zabývajících se pohybem cizinců na území SSSR, v jejichž rámci se zahraniční návštěvníci pohybovali. V prvních letech bolševické vlády nebyla problematika cest cizinců podřízena specifické organizaci, po svém ustavení tuto oblast převzaly pod patronaci zejména VOKS -Všesvazová společnost pro kulturní styky se zahraničím a sovětská státní cestovní kancelář Intourist. VOKS se zabývala zejména cestovateli z řad zahraničních kulturních a společenských elit. Cestovní kancelář Intourist umožňovala návštěvu Sovětského svazu vedle specializovaných delegací i široké zahraniční veřejnosti. Okruh "poznaného" a "poznatelného" byl omezen jak nabídkou výše zmíněných institucí, stejně jako dalšími vnitřními kontrolními mechanizmy sovětské vlády. Pohyb byl omezen na specifické oblasti...
|
|
|
Vnější a vnitřní faktory utváření obrazu Sovětského svazu v meziválečném Československu
Lomíček, Jan ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Jančík, Drahomír (oponent) ; Křesťan, Jiří (oponent)
Jan Lomíček Disertační práce Vnější a vnitřní faktory utváření obrazu Sovětského svazu v meziválečném Československu Abstrakt Disertační práce rozebírá na základě tuzemských i zahraničních archivních pramenů a dobových sovětik nejrelevantnější vnější a vnitřní faktory utváření pozitivního obrazu Sovětského svazu v očích meziválečné československé veřejnosti. Na jedné straně tak stály mechanismy, kterými na československé recipienty působila sovětská propaganda. Mezi ty lze řadit propagandistický obraz SSSR, který vznikal takřka na míru československých sympatizantů - obrazová periodika, zahraniční vysílání na přání posluchačů ap. Zárověň s tím československá veřejnost přebírala i motivy, kterými sovětská strana tematizovala tamní realitu, mezi které patřily kategorie práce - vzdělání - rovnoprávnost - emancipace - svoboda - nové vs. staré - civilizace - rozvoj - růst. Vedle klasických propagandistických prostředků používal sovětský stát k potvrzení idealizovaného obrazu SSSR i zahraničních návštěv cizinců na svém území. Přístup k československým občanům v tomto směru nebyl odlišný, relativního zlepšení dosáhl po vzniku sovětské státní cestovní kanceláře Inturist, která měla po svém založení péči o cizince v gesci. Meziválečná turistika do SSSR však nikdy nedosáhla masového měřítka, což bylo způsobeno...
|
|
|
Vnější a vnitřní faktory utváření obrazu Sovětského svazu v meziválečném Československu
Lomíček, Jan ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Jančík, Drahomír (oponent) ; Křesťan, Jiří (oponent)
Jan Lomíček Disertační práce Vnější a vnitřní faktory utváření obrazu Sovětského svazu v meziválečném Československu Abstrakt Disertační práce rozebírá na základě tuzemských i zahraničních archivních pramenů a dobových sovětik nejrelevantnější vnější a vnitřní faktory utváření pozitivního obrazu Sovětského svazu v očích meziválečné československé veřejnosti. Na jedné straně tak stály mechanismy, kterými na československé recipienty působila sovětská propaganda. Mezi ty lze řadit propagandistický obraz SSSR, který vznikal takřka na míru československých sympatizantů - obrazová periodika, zahraniční vysílání na přání posluchačů ap. Zárověň s tím československá veřejnost přebírala i motivy, kterými sovětská strana tematizovala tamní realitu, mezi které patřily kategorie práce - vzdělání - rovnoprávnost - emancipace - svoboda - nové vs. staré - civilizace - rozvoj - růst. Vedle klasických propagandistických prostředků používal sovětský stát k potvrzení idealizovaného obrazu SSSR i zahraničních návštěv cizinců na svém území. Přístup k československým občanům v tomto směru nebyl odlišný, relativního zlepšení dosáhl po vzniku sovětské státní cestovní kanceláře Inturist, která měla po svém založení péči o cizince v gesci. Meziválečná turistika do SSSR však nikdy nedosáhla masového měřítka, což bylo způsobeno...
|
|
|
Československá hokejová reprezentace v letech 1945 - 1969
Švepešová, Alena ; Rákosník, Jakub (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Cílem práce je na příkladu ledního hokeje ukázat, jakým způsobem ovlivňovaly mezinárodní události a politická rozhodnutí sport a zejména lední hokej v Československu. K lepšímu zasazení do kontextu slouží využití historických souvislostí, které dokládají oblíbenost ledního hokeje v českých zemích. Účelem práce je pravdivě popsat významné mezníky československého ledního hokeje s důrazem na orální historii, archivní prameny a periodika. Na příkladu ledního hokeje je možné ukázat, jakým vývojem si prošla československá společnost v letech 1945-1969, protože sport je možné brát jako zrcadlo společnosti. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
K některým otázkám težby uranu v poválečném Československu.
Rakouš, Pavel ; Litera, Bohuslav (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Dodávky uranu z Československa ihned po válce byly pro SSSR nejrychlejší cestou, jak získat surovinu nutnou ke zkrácení náskoku USA v jaderném zbrojení. Navenek stále ještě demokratický středoevropský stát (v té době již značně levicový), byl k tomu donucen smlouvou podepsanou v listopadu 1945. Jediným kvalifikovaným členem vlády při vyjednávání o podmínkách smlouvy byl sociálnědemokratický ministr průmyslu Laušman. Prokázal svoji schopnost postavit se komunistům. Donedávna byl přitom historií pokládán díky svému etatizačnímu zaměření za komunistického spojence. V textu je ukázáno, že Sověti nezískali v československé těžbě monopol zcela podle svých představ, ale přesto diktovali objemy těžby, cenu a postupně přeměnili společnou komisi řídící těžbu ve formální orgán. Z uranových dolů vzniklo svébytné průmyslové odvětví nejprve skrytě a později i otevřeně zatěžující chod státu. Rozborem dat až do roku 1989 lze dokázat, že pravidelně produkovalo ztrátu. Totalitní režim vše tajil. První informace byly k dispozici až počátkem 90. let XX. století, ale v tu dobu se pozornost historiografie orientovala převážně na otázku politických vězňů pracujících otrocky v uranovém průmyslu na počátku komunistického režimu. Dnes se ukazuje, že již před tím v letech 1945-50 byla organizace těžby plná vnitřních rozporů...
|
|
|
EHS a RVHP v letech 1957-1973
Krejčová, Jana ; Svoboda, Karel (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Vztah Evropského hospodářského společenství a Rady vzájemné hospodářské pomoci prošel mezi lety 1957 a 1973 zásadní proměnou. Práce argumentuje, že institucionální kontakty mezi oběma organizacemi byly logickým důsledkem jejich vnitřního vývoje. Obě reprezentovaly regionální ekonomickou integraci a i přes politicko-ideologické rozpory byly nuceny, i vzhledem k rozšiřujícím se kontaktům mezi členskými státy, navázat určitou míru spolupráce. Po podpisu Římských smluv, zakládajících EHS, odmítla RVHP de iure uznat existenci Společenství a odsoudila je jako diskriminující kapitalistickou organizaci. Ve stejné době procházela Rada reformami, které měly prostřednictvím propojených ekonomik upevnit soudržnost východního bloku. Přijetím Statutu z roku 1959 se v RVHP ustanovila vnitřní struktura a principy fungování. První úspěchy EHS, snaha o vlastní reformy a přihláška Velké Británie motivovaly RVHP k prvnímu přehodnocení přístupu k EHS. Sovětské vedení se neúspěšně snažilo v RVHP prosadit supranacionální vedení, které v EHS kritizovalo jako diskriminační princip. Po nástupu francouzského prezidenta de Gaulla a neúspěchu rozšíření Společenství se vzájemný kontakt obou organizací minimalizoval. Změny v mezinárodním prostředí na přelomu 60. a 70. let a obnovení aktivity v západoevropském integračním procesu...
|
host ::
RSS.