|
|
Endozoochorous seed dispersal by free ranging herbivores
Lepková, Barbora
Endozoochorní disperze semen je velmi častý fenomén, který můžeme pozorovat kdekoli, kde se zvířata živí rostlinami, které nesou zralá semena. Endozoochorie byla popsána jako potenciální mechanismus pro migraci na dlouhou vzdálenost, nicméně je zde velký rozdíl mezi endozoochorií frugivorními zvířaty a herbivory. Navzdory tomu, že herbivorní endozoochorie je známa již více než století, naše znalost tohoto fenoménu je stále omezena, o to více v případě volně žijících, divokých druhů herbivorů. Mimoto se ukazují velké rozdíly v endozoochorní disperzi mezi studovanými oblastmi i mezi studovanými herbivory. To naznačuje, že potřebujeme detailní znalost procesu z různých oblastí, abychom mohli dojít k jakýmkoli závěrům. Předkládaná práce si dala za cíl: (i) popsat druhové složení nalezené v trusu divokých prasat a jelenů, (ii) kvantifikovat efekt jeleního trusu na vegetaci suchých trávníků, (iii) změřit míru adaptace na průchod trávicím traktem u vybraných druhů rostlin, a (iv) rozplést jednotlivé mechanismy ovlivňující druhové složení šířené v trusu. Výsledky mého výzkumu naznačují: (i) druhové složení v trusu se do určité míry liší mezi jeleny a divokými prasaty: některé druhy jsou šířené oběma zvířaty, některé jen jedním z nich. (ii) Depozice jeleního trusu má zanedbatelný efekt na vegetaci suchých...
|
|
|
Endozoochorous seed dispersal by free ranging herbivores
Lepková, Barbora ; Herben, Tomáš (vedoucí práce) ; Eycott, Amy Elizabeth (oponent) ; Mudrák, Ondřej (oponent)
Endozoochorní disperze semen je velmi častý fenomén, který můžeme pozorovat kdekoli, kde se zvířata živí rostlinami, které nesou zralá semena. Endozoochorie byla popsána jako potenciální mechanismus pro migraci na dlouhou vzdálenost, nicméně je zde velký rozdíl mezi endozoochorií frugivorními zvířaty a herbivory. Navzdory tomu, že herbivorní endozoochorie je známa již více než století, naše znalost tohoto fenoménu je stále omezena, o to více v případě volně žijících, divokých druhů herbivorů. Mimoto se ukazují velké rozdíly v endozoochorní disperzi mezi studovanými oblastmi i mezi studovanými herbivory. To naznačuje, že potřebujeme detailní znalost procesu z různých oblastí, abychom mohli dojít k jakýmkoli závěrům. Předkládaná práce si dala za cíl: (i) popsat druhové složení nalezené v trusu divokých prasat a jelenů, (ii) kvantifikovat efekt jeleního trusu na vegetaci suchých trávníků, (iii) změřit míru adaptace na průchod trávicím traktem u vybraných druhů rostlin, a (iv) rozplést jednotlivé mechanismy ovlivňující druhové složení šířené v trusu. Výsledky mého výzkumu naznačují: (i) druhové složení v trusu se do určité míry liší mezi jeleny a divokými prasaty: některé druhy jsou šířené oběma zvířaty, některé jen jedním z nich. (ii) Depozice jeleního trusu má zanedbatelný efekt na vegetaci suchých...
|
|
|
Reakce rostlin na okus jelenovitými a důsledky pro další okus
Dudlová, Tamara ; Lepková, Barbora (vedoucí práce) ; Štenc, Jakub (oponent)
(česky) Práce se zabývá interakcí rostlin a herbivorů, konkrétně jelenovitých přežvýkavců. Hlavní otázkou práce je, zda (a případně jak) změny navozené v rostlinách okusem ovlivňují pravděpodobnost dalšího okusu. Na otázku jsem se pokusila odpovědět pomocí rešerše publikované literatury. Rostliny se vyrovnávají s okusem tolerancí (kompenzačním růstem), nebo rezistencí (produkcí obranných chemických sloučenin). Převažující reakce je dána primárně životní strategií rostliny. U dospělých dřevin a trav převažuje tolerance, u mladých dřevin a širolistých bylin rezistence. U rezistentních rostlin se po okusu zvyšuje obsah fenolických látek a snižuje obsah celulózy, tolerantní druhy reagují opačně. Právě obsahy těchto látek, které jsou negativně korelované, jsou klíčové pro výběr potravy jelenovitými. Velké druhy jelenovitých obecně preferují rostliny s větším množstvím celulózy, kterou jsou schopni efektivně trávit. Menší druhy preferují rostliny s nižším obsahem celulózy a s vyšší koncentrací jednoduchých cukrů. Tyto výživnější rostliny jsou před okusem chráněny fenolickými látkami, které jsou menší druhy jelenovitých schopny efektivněji neutralizovat. Otázkou opakovaného okusu týchž rostlin se zabývá jen několik studií a jejich výsledky nejsou jednoznačné. Další studie zahrnující více faktorů a...
|
|
|
Volně žijící herbivoři jako vektor šíření druhů v opuštěné krajině
Lepková, Barbora ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Karlík, Petr (oponent)
Endozoochorie je velmi důležitá součást vztahu mezi rostlinami a živočichy. V rámci modelového území Doupovských hor fungují jako účinné dispersní vektory velcí herbivorní savci, konkrétně jelen evropský, jelen sika a prase divoké. Z 282 vzorků trusu vyklíčilo 29 719 semenáčků patřící do 91 druhů. Nejčastějším druhem byla Urtica dioica (80 % všech vyklíčených rostlin). Množství semen v trusu a druhové složení byly závislé na dispersním vektoru, vykazovaly silnou sezonalitu a lišily se v rámci dvou studovaných lokalit. Frekvence druhů v trusu neodpovídala jejich zastoupení v krajině, což naznačuje silnou preferenci druhů ze strany jejich spásačů. Je však potřeba další výzkum na otestování této hypotézy. Vzhledem k velké časové náročnosti zpracování trusových vzorků před vysetím byl testován vliv koncentrace trusu promytím na klíčivost a druhové složení. Podle předběžných výsledků klíčí z koncentrovaných vzorků více jedinců i druhů, avšak promytí nemá vliv na klíčení největší dominanty U. dioica. Koncentrace promytím je doporučena pro urychlení klíčení ve skleníkových podmínkách. Z předběžných výsledků dále vyplývá, že není vhodné aproximovat množství semen/druhů na určitou hmotnost. Jako lepší varianta se jeví pracovat s jednotkami trusových hromádek. Klíčová slova: endozoochorie, šíření semen,...
|
|
|
Metody studia zoochorie volně žijícími herbivory
Lepková, Barbora ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Pokorná, Adéla (oponent)
Epizoochorie i endozoochorie jsou dlouho známé disperzní mechanismy. Toto téma je poslední dobou studované čím dál častěji, ale naše znalosti jsou stále nedokonalé. Vlastnosti takto šířených rostlin nejsou zatím dostatečně dobře prozkoumány a chybí i znalosti o vzájemné interakci rostliny a živočicha při přenosu. Také vliv samotného transportu, hlavně u endozoochorie, není příliš znám. Endozoochorie se nejčastěji studuje klíčením životaschopných semen obsažených v trusu. Zajímavou podkapitolu zde tvoří krmící pokusy, kterými zjišťujeme míru přežití semen v trávicím traktu. Nejoblíbenějšími metodami studia epizooochorie jsou ochočená zvířata a používání různých způsobů atrap. Další hojně používanou metodu tvoří rozličné laboratorní pokusy, například třepací stroj. Klíčová slova: endozoochorie, epizoochorie, vlastnosti rostlin, analýza semenné banky
|
|
|
Vliv divokých kopytníků na vegetaci
Multušová, Nela ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Lepková, Barbora (oponent)
Pastva divokých kopytníků je klíčovým faktorem, který výrazně ovlivňuje ekosystémy. Přítomnost kopytníků se neprojevuje pouze jako pastevní tlak ve smyslu spásání vegetace, ale také skrze vlivy jako je okus, depozice živin nebo eroze půdy. Pastevní tlak divokých kopytníků je proměnlivý v čase, stejně tak tolerance k pastvě jednotlivých druhů rostlin v závislosti na dalších faktorech prostředí. Některé druhy jsou schopny se s mírným pastevním tlakem vyrovnat lépe než jiné a je možné sledovat i zvyšování druhové diversity společenstva, naopak vysoký pastevní tlak ovlivňuje společenstva negativně, způsobuje pokles druhové diversity a často vede k ruderalizaci vegetace. Vlivem vysokých hustot divokých kopytníků a intenzivního pastevního tlaku dochází k rozsáhlým změnám věkové i druhové struktury lesních i nelesních ekosystémů. Tato bakalářská práce se zabývá vlivy kopytníků na vegetaci lesních i nelesních společenstev, které jsou proměnlivé v kontextu abiotických faktorů prostředí. Také nabízí pohled na problematiku divokých kopytníků v národních parcích a chráněných krajinných oblastech v České republice. Klíčová slova: divocí kopytníci, pastva, přemnožení divoké zvěře, regenerace
|
|
|
Epizoochorní šíření cévnatých rostlin velkými savci
Mádrová, Terezie ; Lepková, Barbora (vedoucí práce) ; Vlasta, Tomáš (oponent)
Epizoochorní šíření je spolu s endozoochorním šířením jedním ze dvou základních typů zoochorie, tedy disperze semen zvířaty. Epizoochorie je definována jako šíření semen na povrchu zvířat, například v srsti savců, v peří ptáků nebo i na lidském oděvu, zahrneme-li člověka mezi disperzní vektory. Jsou rostlinné druhy, které se v průběhu evoluce na přenos epizoochorií adaptovaly. U nich můžeme pozorovat morfologické přizpůsobení, jako jsou háčky, různé výrůstky či lepivý povrch. To, jak budou tyto adaptace efektivní, však závisí i na druhu přenašeče, kterým mohou být jak savci (např. kopytníci či šelmy), tak ptáci nebo plazi. Epizoochorie má také vliv na diverzitu společenstva, je mechanismem, který dokáže semena šířit na velké vzdálenosti a zajišťovat tak proměnlivost druhů v prostředí. Dnes je také efektivním způsobem disperze ve fragmentované krajině, kdy se rostliny spolu s živočichy přemisťují mezi vegetačními fragmenty. Se změnami v krajině souvisí také rewilding, ochranářský postup navracení klíčových druhů do krajiny, obnovující tak přerušené přírodní procesy. Klíčová slova: epizoochorie, disperze semen, velcí herbivoři, morfologie semen, rewilding
|
|
| |
|
|
Ekologická charakteristika rostlin vázaných na požárové disturbance v širším geografickém kontextu
Pánková, Karolína ; Adámek, Martin (vedoucí práce) ; Lepková, Barbora (oponent)
Ekologická charakteristika rostlin vázaných na požárové disturbance lesa v širším geografickém kontextu Řešitelka práce: Karolína Pánková Vedoucí práce: Mgr. Martin Adámek Abstrakt Tato práce se zabývá charakterem požárové disturbance jako fenoménu ovlivňujícímu vývoj rostlinných společenstev naší planety. Dále se věnuje možnostem odpovědi jednotlivých druhů na tuto disturbanci spolu s identifikací strategií vybraných druhů v širším geografickém kontextu. Na závěr se věnuje tematice druhu Calluna vulgaris, čímž odkazuje na možnou navazující diplomovou práci. Klíčová slova: požárová ekologie, požárová disturbance, strategie přežití
|
|
|
Volně žijící herbivoři jako vektor šíření druhů v opuštěné krajině
Lepková, Barbora ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Karlík, Petr (oponent)
Endozoochorie je velmi důležitá součást vztahu mezi rostlinami a živočichy. V rámci modelového území Doupovských hor fungují jako účinné dispersní vektory velcí herbivorní savci, konkrétně jelen evropský, jelen sika a prase divoké. Z 282 vzorků trusu vyklíčilo 29 719 semenáčků patřící do 91 druhů. Nejčastějším druhem byla Urtica dioica (80 % všech vyklíčených rostlin). Množství semen v trusu a druhové složení byly závislé na dispersním vektoru, vykazovaly silnou sezonalitu a lišily se v rámci dvou studovaných lokalit. Frekvence druhů v trusu neodpovídala jejich zastoupení v krajině, což naznačuje silnou preferenci druhů ze strany jejich spásačů. Je však potřeba další výzkum na otestování této hypotézy. Vzhledem k velké časové náročnosti zpracování trusových vzorků před vysetím byl testován vliv koncentrace trusu promytím na klíčivost a druhové složení. Podle předběžných výsledků klíčí z koncentrovaných vzorků více jedinců i druhů, avšak promytí nemá vliv na klíčení největší dominanty U. dioica. Koncentrace promytím je doporučena pro urychlení klíčení ve skleníkových podmínkách. Z předběžných výsledků dále vyplývá, že není vhodné aproximovat množství semen/druhů na určitou hmotnost. Jako lepší varianta se jeví pracovat s jednotkami trusových hromádek. Klíčová slova: endozoochorie, šíření semen,...
|
host ::
RSS.