|
|
Interakce myších roupů a trichomonád
Choutková, Jana ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Langrová, Iva (oponent)
Roupi druhů Aspiculuris tetraptera a Syphacia obvelata patří k běžným střevním parazitům myši domácí, stejně jako trichomonády několika druhů. Nejčastěji nalézanou trichomonádou je Tritrichomonas muris, a dále ve střevě myši bývají přítomny druhy Tritrichomonas minuta, Pentatrichomonas hominis a Hexamastix muris. Je známo, že za určitých podmínek se trichomonády mohou vyskytovat ve střevě myších roupů (Theiler a Farber, 1936). Konkrétně byl zaznamenán výskyt T. muris ve střevě obou druhů myších roupů, a to překvapivě i v roupech pocházejících z myší zdánlivě bez nákazy trichomonádou. V roce 1933 Becker pozoroval trofozoity T. muris ve vajíčku roupa S. ovelata. Na základě těchto nálezů byla zformulována hypotéza o přenosu těchto trichomonád vajíčky hlístice, tedy způsobem analogickým k přenosu Histomonas meleagridis. V této práci dokumentujeme přítomnost trichomonád v tělech roupů, určujeme jejich lokalizaci, druh, popisujeme jejich morfologii ve střevě roupů a na základě výsledků hodnotíme možný význam interakce trichomonád a roupů pro přenos prvoků na nové savčí hostitele. Trichomonády byly pomocí klasické histologie, in situ hybridizace a transmisní elektronové mikroskopie prokázány výhradně v lumenu střeva roupů a vyskytovaly se po celé délce střeva, přičemž in vivo vykazovaly typickou motilitu...
|
|
|
Vliv lučního managementu na migrační chování vybraných druhů motýlů
Bubová, Terezie ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Farkač, Jan (oponent)
Migrace jsou klíčovým procesem a jednou ze základních biologických vlastností, které umožňují ohroženým druhům motýlů přežít ve fragmentovaných krajinách. V posledních desetiletích ubývají přirozená stanoviště pro motýly vlivem intenzivního zemědělství, průmyslu či urbanizace. Vhodné lokality jsou přeměněny na zemědělské plochy či zastavěny. Cílem disertační práce bylo vytvoření kompromisního řešení obhospodařování luk, tak aby byla možnost jejich komerčního využití a přesto bylo umožněno přežití vzácných lučních organismů. Hlavní myšlenka spočívala v cíleném působení na emigrační chování motýlů s cílem přesídlení populace v době letu imag na potencionálně vhodné stanoviště. Možnost cíleně manipulovat s emigracemi motýlů by znamenalo zásadní průlom v jejich ochraně.
Studovanými druhy byli ohrožení modrásci Phengaris nausithous (Bergsträsser, 1779) a Phengaris teleius (Bergsträsser, 1779), kteří jsou stěžejními druhy pro ochranu Evropských motýlů na otevřených loukách. Výzkum probíhal na lokalitě Dolní Labe v České republice v letových sezónách 2013 až 2015. Na lokalitě bylo sledováno 17 ploch. V těchto letech byla uprostřed letové sezóny záměrně pokosena zvolená plocha. Před a po pokosení plochy byly podrobně monitorovány emigrace metodou mark-release-recapture. Výsledky populačních a migračních charakteristik byly vypočteny pomocí programu MARK 8.1. Vliv kosení na vyvolání emigrace byl zpracován v programu Statistica 13, prostřednictvím porovnání výsledků emigrací před a po pokosení plochy.
Zvolené hypotézy vycházely z předpokladu, že ztráta zdrojů po pokosení louky zvýší emigrační aktivitu imag, čehož lze dosáhnout vhodným načasováním seče. Ve třech sledovaných letových sezónách došlo k navýšení emigrací po aplikování managementového zákroku pouze v letové sezóně 2015 u obou druhů. Statistické zpracování však ukázalo, že tento nárůst nemá průkazný vliv na efekt nárůstu emigrací po pokosení. Potvrzená byla hypotéza předpokládající kolonizaci nejblíže dostupných ploch po pokosení.
Vliv cíleného ovlivnění emigrací prostřednictvím managementových zákroků nebyl prokázán. Důležité zjištění však vyplynulo při současném sledování velikosti populace na kosené ploše. Kosení uprostřed letové sezóny působí na larvální mortalitu a ztrátu zdrojů. I přesto tyto známe argumenty, jsme z důvodu dlouhodobé znalosti lokality, aplikovali kosení na jedné z ploch. V průběhu tří letových sezón došlo na této ploše ke snížení skutečné velikosti populace. Snížení se neprojevilo na velikosti celkové populace. Razantní pokles byl zaznamenán u P. nausithous. U druhu P. teleius bylo snížení skutečné velikosti populace velmi nízké, tudíž se s podmínkami seče uprostřed letové sezóny dokázal vyrovnat lépe. V případě našeho výzkumu vyplývá jasný závěr o potřebě nastolení vhodných managementových zákroků pro ohrožené druhy motýlů. Ty se týkají hlavně nutnosti snížení kosení luk uprostřed letu imag a upravení režimů dle potřeb motýlů pro jejich ochranu.
|
|
|
Gastrointetsinální hlístice divokých přežvýkavců ČR
Heinclová, Pavla ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Vynikalová, Lucie (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na výskyt gastrointestinálních hlístic u jelenovitých v České republice. Cílem práce bylo zjistit druhová skladbu gastrointestinálních hlístice srnce obecného (Capreolus capreolus) a daňka evropského (Dama dama). Při výzkumu byla přítomnost parazitů v trávicím traktu srnce obecného a daňka evropského zjišťována parazitologickou pitvou, která byla prováděna v laboratoři katedry zoologie a rybářství FAPPZ ČZU v Praze podle K. I. Skrjabina.
Pitevní materiál byl získáván z ulovených kusů v letech 2009 - 2014. Celkem bylo uloveno a pro výzkum použito 15 kusů zvěře pocházejících ze Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Z tenkého střeva byly určeni jednotliví jedinci za pomoci mikroskopu a determinančního klíče. Mezi determinační znaky určované u samic patří celková délka, šířka těla, tvar a velikost vulvy, přítomnost vulvalní chlopně, vzdálenost vulvy od řitního otvoru, tvar konce těla. U samců byly sledovány znaky: celková délka, tvar a velikost spikul, gubernákula. Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu.
Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu. Nález obsahoval Trichostrongylus capricola, Nematodirus fillicolis a Oesophagostomum venulosum, Cooperia pectinata a následně vyhodnocena prevalence.
Z výsledků pitvy tenkého střeva vyplývá, že nejvyšší prevalence u srnčí a dančí zvěře dosahuje Trichostrongylus capricola (60 %) a Nematodirus filicollis (20 %). Nejnižších prevalence dosahovali shodně Oesophagostomum venulosum a Cooperia pectinata (6,7 %).
Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu. U vzorků byla dále počítána prevalence výskytu. Prevalence byla shodná s výzkumy provedenými v dalších státech Evropy. Při porovnání s výzkumy v ČR u Trichostrongylus capricola došlo oproti jinému výzkumu z roku 2008 k snížení prevalence.
|
|
|
Hlístice rodu Trichuris u divokých přežvýkavců
Páclík, David ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Parazit rodu Trichuris je velmi rozšířený u divokých přežvýkavců na našem území. U přežvýkavců se vyskytuje několik druhů tohoto parazita. U přežvýkavců se vyskytují druhy Trichuris discolor, Trichuris capreoli, Trichuris globulosa, Trichuris ovis, Trichuris skrjabini. Parazity tohoto rodu se můžou nakazit divocí přežvýkavci i hospodářsky chovaní přežvýkavci. Jedná se o endoparazita, který parazituje ve střevě. Tělo parazita Trichuris se dělí na dvě části. Tenčí hlavová část je koncem zanořena do epitelu střeva odkud získává živiny. Tlustá ocasní část je volně ve střevě. Tělo je nečlánkované. U tohoto parazita je výrazný pohlavní dimorfizmus. Samci mají pohlavní spikulu na kaudálním konci těla. Samice mají vulvu, obvykle umístěnou u přechodu z tenké hlavové části na silnější ocasní část těla. Vývojový cyklus probíhá bez mezihostitele. Zvířata se infikují pozřením potravy s vajíčkem obsahujícím infekční larvu. Vývoj probíhá přes pět larválních stádií. Rodové jméno Trichuris je v podstatě chybné a nesprávné, neboť vychází z myšlenky, že tenká nitkovitá část těla je částí ocasní a tlustší část těla je hlavová (thrix = vlas, ura = ocas). Správnější je později vytvořené rodové pojmenování Trichocephalus (kefalé = hlava), který je také používán v odborné literatuře jako další pojmenování parazitického rodu Trichuris. Je však považováno stále za správnější rodové jméno Trichuris a onemocnění způsobené tímto parazitem se proto nazývá trichurióza.
|
|
|
Manipulativní chování mezihostitele způsobené Toxoplasmou gondii
Dittrichová, Anna ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Cílem této bakalářské práce je shromáždit dosud objevené poznatky v oblasti manipulativního chování, které je způsobeno Toxoplasmou gondii. První část práce je věnována obecné charakteristice parazita a toxoplazmózy, což je onemocnění způsobené právě tímto parazitem. Druhá část je poté věnována samotnému shrnutí výsledků z různých vědeckých prací zabývajících se manipulativním chováním mezihostitele. Toxoplasma gondii je kosmopolitně rozšířený parazit, který dokáže ovlivnit chování svého mezihostitele, což může vyústit v závažné změny v psychologickém profilu infikovaných jedinců. Toxoplazmóza je jednou z nejčastěji se vyskytujících zoonóz v České republice, prevalence dosahuje 25 až 30 %. Toxoplazmóza ve většině případů probíhá skrytě, přesto ovšem ovlivňuje chování a jednání mezihostitele v určitých situacích, vylučování důležitých látek, poměru pohlaví u potomstva atd. Výrazné riziko představuje toxoplazmóza především pro imunodeficientní osoby a těhotné ženy. Základem prevence je přísné dodržování osobní a potravní hygieny.
|
|
|
Parazité nutrií (Myocastor coypus)
Urbanová, Beáta ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Cílem této práce bylo zpracování literárních údajů, které se týkají parazitů nutrie říční (Myocastor coypus).
V první části práce je popsána anatomie a etologie nutrie. Nutrie je relativně velký hlodavec, pocházející z Jižní Ameriky. Žije v okolí vodních ploch v malých rodinných skupinkách, které vede stará samice. Její tělo je přizpůsobeno životu ve vodě. Nutrie je býložravec, živí se příbřežními a vodními rostlinami. Patří mezi polyestrická zvířata a rodí okolo šesti nidifugních mláďat. Nutrie je v České republice nepůvodním druhem, první dovoz nutrií proběhl v roce 1924 z Argentiny. Docházelo k únikům z farem a tím se dostala do volné přírody.
V druhé části práce jsou charakterizováni paraziti, kteří byli diagnostikováni u nutrií. Protozoární onemocnění způsobují kokcidie a Toxoplasma gondii. Kokcidie jsou parazité z rodu Eimeria a patří mezi nejnebezpečnější onemocnění u nutrií. U nutrií se dále vyskytuje motolice Fasciola hepatica, která způsobuje obturaci a destrukci jater. Z tasemnic u nutrií parazitují Anoplocephala sp., Hymenolepis octocornata a Rodentolepis avetjanae. Dále nutrie slouží jako mezihostitelé Echinococcus granulosus, Multiceps serialis, Taenia tenuicollis. Onemocnění způsobené parazitickými hlísticemi třídy Nematoda je způsobeno parazity Trichinella spiralis, Trichuris myocastoris, červy rodu Strongyloides (Strongyloides myopotami), hlísticemi z nadčeledi Trichostrongyloidae (Trichostrongylus retortaeformis, T. myocastoris). Mezi ektoparazitární onemocnění nejčastěji patří svrab (Myocoptes myocastori, Chirodiscoides caviae) a Demodex spp.
|
|
|
Výskyt hlístic rodu Trichuris u přežvýkavců v České republice.
Antošová, Tereza ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Ivana, Ivana (oponent)
Cílem práce bylo na vybraných lokalitách zjistit výskyt hlístic rodu Trichuris u vybraných přežvýkavců (ovce, srny) a dále za pomoci literaturních zdrojů, morfologicky a molekulární revizí určit hlístice rodu Trichuris nalezených při helmitologických pitvách vybraných přežvýkavců. Byly stanoveny dvě hypotézy práce: H1: u srnčí zvěře a ovcí jsou převažujícími druhy hlístic Trichuris discolor a Trichuris ovis a hypotéza H2: použitím morfometrických metod nejsou tyto hlístice jasně odlišitelné.
Materiál potřebný ke studii, tj. střeva zkoumaných přežvýkavců, byl získáván v různých lokalitách ČR. V laboratoři byla střeva následně vypitvána standardizovaným postupem a veškeré získané vzorky byly podrobeny analýze.
Na základě zvolených metod a postupů bylo zjištěno, že u srnčí zvěře značně převažuje Trichuris discolor oproti Trichuris ovis. U ovcí je tento poměr méně výrazný. Výsledky prokazují hypotézu o převažujících druzích u těchto hostitelů. Získané samičky hlístic rodu Trichuris byly morfometricky rozlišeny podle pohlaví a 4 morfotypů. Dle tohoto rozlišení byly nejvíce zastoupeny samičky morfotypu 2, tedy s vulvou bez přívěsku. Byla potvrzena i druhá stanovená hypotéza.
Multihostitelské druhy Trichuris discolor a Trichuris ovis jsou převažujícími druhy u srnčí zvěře a u ovcí. Je tedy možné konstatovat, že srnčí zvěř je potencionálním zdrojem nákaz v chovu ovcí. Nelze vyloučit, že se ovce nakazí od srnčí zvěře a naopak. Molekulární determinace je nezbytným nástrojem pro správné určování hlístic vzhledem k tomu, že morfologické metody mohou vést k nesprávným výsledkům.
|
|
|
Endoparazité koní
Scháňková, Štěpánka ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
V rámci tohoto výzkumu bylo devět ponyů rozděleno do tří skupin (A, B, C), aby mohli být postupně uměle infikováni třetími larválními stádii cyathostom. Každý pony byl infikován dávkou čítající 30 000 cyathostom, jež byly skladovány po dobu 4 týdnů v přitozených klimatických podmánkách panujících v České republice. Od října 2011 do ledna 2012 byli následně všichni ponyové zkoumáni post-mortem na přítomnost malých strongylidů. Během helmintologických pitev bylo zajištěno 17 druhů podčeledi Cyathostominae náležících k následujícím rodům: Coronocyclus, Cyathostomum,Cylicocyclus, Cylicostephanus, Gyalocephalus a Petrovinema, přičemž nejvyšší prevalenci (100 %) vykazovaly druhy Cyathostomum catinatum, Cyathostomum alveatum a Cylicocyclus nassatus. V lumenu céka bylo lokalizováno celých 65,6 % populace dospělců těchto hlístic, zatímco v oblasti kolonu tomu bylo pouhých 34,4 %. Z hlediska pohlaví parazitů bylo zaznamenáno 1,736 (24,6 %) samic a 5,329 (75,4 %) samců. Z nashromážděných malých strongylidů bylo v prvních dvou fázích výzkumu (skupiny A, B) tvořeno 98,57 % a 95,48 % dospělci, a tudíž larvální stádia zde tvořila pouze zanedbatelná část. Jinak tomu bylo ovšem ve třetí fázi výzkumu (skupina C), kde dospělci byli zastoupeni 29,07 %, zatímco larvální hypobiovaná stádia dosahovala celých 67,73%. I přes skutečnost, že všichni ponyové byli ošetřeni ivermectinem v dáce 400 ug/kg, byla u šesti z nich potrvezna infekce dospělci druhu Oxyuris equi, díky čemuž vznikla v rámci tohoto výzkumu první Evropská studie dokazující rezistenci tohoto parazita na makrocyklické laktony.
|
|
|
Parazité lam rodu Lama a Vicugna
Záhorková, Veronika ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Parazité lam rodu Lama a Vicugna Souhrn Tato bakalářská práce je zpracována formou literární rešerše a pojednává o nejčastějších vnitřních a vnějších parazitech lam rodu Lama a Vicugna. Uvedení parazité jsou taxonomicky zařazeni. Jsou zde shrnuty informace týkající se výskytu, vývojových cyklů a příčiny vzniku onemocnění. Dále jsou popisovány klinické příznaky a následná léčba. Mezi vnitřní parazity lamovitých způsobující protozoální infekce patří Eimeria lamae, Eimeria alpacae, Eimeria punoensis, Eimeria ivitaensis, Eimeria macusaniensis, Eimeria peruviana. Dále Cryptosporidium parvum, Sarcocystis aucheniae a Giardia intestinalis. Z kmene ploštěnci je zde popsána Fasciola hepatica, Dicrocoelium dendriticum, Moniezia expansa, Moniezia benedeni a Echinococcus granulosus. Kmen hlístice zastupuje Trichuris tenuis, Trichuris ovis, Capillaria sp., Lamanema chavezi, Nematodirus battus, Nematodirus lamae, Nematodirus spathiger, Nematodirus filicollis, Nematodirus lanceolatus, dále Haemonchus contortus, Trichostrongylus colubriformis, Trichostrongylus axei, Camelostrongylus mentulatus, Parelaphostrongylus tenuis, Mazamastrongylus peruvianus, Teladorsagia spp., Ostertagia ostertagi, Ostertagia lyrata, Marshallagia marshalli, Oesophagostomum venulosum a Oesophagostomum columbianum. Významnou skupinu vnějších parazitů lamovitých tvoří zástupci čeledi Sarcoptidae (zákožkovití) a Psoroptidae (prašivkovití), roztoči způsobující svrab. U lam i alpak se setkáváme se třemi typy svrabu, a to, sarkoptovým (Sarcoptes scabiei), psoroptovým (Psoroptes spp.) a chorioptovým (Chorioptes bovis). Nejrozšířenější je chorioptový svrab, jehož léčba je obtížnější ve srovnání se sarkoptovým a psoroptovým svrabem. Mezi další roztoče dále řadíme Demodex spp. Mezi hmyz parazitující u lamovitých patří vši Microthoracius mazzai, Microthoracius minor, Microthoracius praelongiceps a všenky Bovicola breviceps. Pro lepší pochopení problematiky jsem prováděla koprologické vyšetření vzorků trusu lamovitých a ovcí pomocí koncentrované McMasterovy metody dle FAO. Vyšetřením byli zjištěni parazité rodu Eimeria, Nematodirus, Trichuris a řádu Strongylida. klíčová slova: parazit, lama, alpaka
|
host ::
RSS.