Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 12 záznamů.  1 - 10další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
G proteiny a adenylylcykláza v mozkové kůře potkana během ontogeneze
Stohr, Jiří ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Mareš, Pavel (oponent)
zÁvĚR Nďe měření agonistou stimulované \.ysokoafinní GTPázové aktivity a vazby GTP7S ve vyvíjející se mozkové kuře potkana ukáza|aýrazné vyššífunkční aktivitu GTP vázajícich proteinů u dospělých (90denních) potkanů oproti nezralým (l2denním) zvířafum. RGSI, na rozdíl od RGS16, muže působit jako silný regulátor vysokoafinni GTPriaové aktiviý v membránách mozkové kůry potkana. AC aktivitaje regulována podobně v mozkové kuře nezralých i dospělých potkanů'ale enzymová aktivita je mnohem nižšíu dospělých oproti nezralým zvířatům.Jak by|o doloŽeno dříve, rozdíl mezi AC aktivitou těchto dvou věkových skupin není vysvětlite|ný na zák|adě v.ývojor"ýchexpresnich profrlů ani jedné z AC izoforem (ACl' Ac2' AC4 a AC6) a ruzných G proteinů (Ihnatovycb et a|.' 2002a; Ihnatolych et al., 2002b)' Lze však spekulovat, že zbývajicí typy AC by se mohly měnit v dospělosti. Tento předpoklad je podporován nálezy zrněněných charakteristik vazby [3H]forskolinu v membránách mozkové kury z dospělých potkanůve srovnání s nezralými zvířaý (Stóhr et a1.'2005b). Nicméně nemůžebý vylouěena možnost, že ÁC aktivita v dospělé mozkové kuře potkana by možná mohla bý ovlivněna dosud nezrrámým negativnim regulačnímfaktorem či mechanismem, kteďje spuštěnběhem dospívání. V mozkové lďře potkana mohou bý detekována qrsokoafinní a super-vysokoafinní...
Postnatal development of GABAb-receptors in the frontal rat brain cortex
Kagan, Dmytro ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Mareš, Pavel (oponent)
SHRNUTÍ Byla provedena detailní analýza spřažení GABAB-R s G proteinem během prenatálního a postnatálního vývoje mozkové kůry potkana, která ukázala významnou vnitřní účinnost GABAB-R hned po narození (1. a 2. den). Následně byla zjištěna stimulovaná funkční aktivita G proteinů baclofenem i SKF97541 (agonisté GABAB-R), která byla měřena pomocí vazby [35 S] GTPγS, jejíž nejvyšší hodnota byla detekována během 14. a 15. dne postnatálního vývoje. Účinnost, tj. maximální odpověď baclofenem a SKF97541 stimulované vazby [35 S] GTPγS, se u starších potkanů stále snižovala tak, že její hodnota měřená u devadesátidenních potkanů se nelišila od hodnot u novorezených zvířat. Velikost odpovědi G proteinů na stimulaci baclofenem (vyjádřena jako EC50) byla také zvýšena po narození a během dalšího vývoje se neměnila. Na rozdíl od baclofenu se síla odpovědi SKF97541 zmenšovala (při porovnání dvoudenních mláďat a dospělých potkanů). Nejvyšší zastoupení GABAB-R v plazmatické membráně stanovené pomocí saturačních vazebných pokusů s použitím specifického antagonisty [3 H] CGP54626AA bylo detekováno u jednodenních zvířat. Další vývoj byl charakterizován snížením počtu receptorů. Ve srovnání s novorozenými potkany byla hladina u dospělých jedinců 3x nižší. Ontogenetický vývoj Na+ /K+ -ATPázy (která slouží jako standard celkového...
Klinický obraz a diagnostika vestibulárních lézí u pacientů s vestibulárním schwannomem
Kalitová, Petra ; Langmeier, Miloš (vedoucí práce) ; Šlapák, Ivo (oponent) ; Kozler, Petr (oponent)
Práce je věnována diagnostice a následné rehabilitaci vestibulárního postižení u pacientů s vestibulárním schwannomem. V první části jsme se soustředili na analýzu souboru pacientů před plánovanou resekcí vestibulárního schwannomu, zejména na zhodnocení přínosu posturografického vyšetření a na optimalizaci vyšetřovacího algoritmu vestibulárního postižení. Ve druhé části nás zajímalo, zda rehabilitace posturální stability po resekci vestibulárního schwannomu doplněná o vizuální zpětnou vazbu urychlí vestibulární kompenzaci. Soubor obsahuje celkem 44 pacientů, kteří podstoupili resekci vestibulárního schwannomu. U pacientů bylo předoperačně provedeno základní vestibulární vyšetření, elektronystagmografie a posturografie. Ve druhé části práce bylo z výše zmíněného souboru vybráno 17 pacientů, kteří byli zařazeni do skupiny rehabilitace a rehabilitace s biofeedbackem. Pro zhodnocení jednotlivých parametrů souboru byl použit t-test pro dva nezávislé výběry a kontingenční tabulka. Velké množství proměnných bylo redukováno pomocí faktorové analýzy. V rámci hodnocení výsledků rehabilitace byl pro statistickou analýzu použit neparametrický Wilcoxonův jedno-výběrový test. Z výsledků vyplývá, že nejtypičtějším parametrem pro vestibulární postižení je čas otočky, který je vyšetřován v rámci posturografie....
Neurotické poškození hippocampu za vývoje
Milotová, Martina ; Langmeier, Miloš (vedoucí práce) ; Kozler, Petr (oponent) ; Stárka, Luboslav (oponent)
Dlouhodobý příjem ethanolu matkám vede k rozsáhlému poškození hippocampální formace jejich potomků. Za použití histochemické metody kombinace barvení bis-benzimide 33342 (Hoechst) a Fluoro-Jade B jsme zjišťovali vliv ethanolu na struktury hippocampu a gyrus dentatus potkanů za vývoje a v dospělosti (18, 35, 90 a 360-ti denní zvířata). Výsledky ukázaly, že u všech experimentálních zvířat, ve všech analyzovaných oblastech, došlo k degenerativním změnám, úbytku pyramidových a granulárních buněk a výskytu buněk se segmentovanými jádry. U zvířat, jejichž matky pily 20% roztok ethanolu byly změny oproti 10% roztoku ethanolu intenzivnější. Největší denzitu degenerujících (FJ/B pozitivních) buněk jsme zaznamenali u 18-ti denních zvířat, jejichž matky byly vystaveny působení 20% EtOH. U 90- a 360-ti denních zvířat jsme ve sledovaných oblastech degenerující (FJ/B pozitivní) buňky nezaznamenali. Vzhledem k vlastnostem EtOH a mechanismu jeho účinku se domníváme, že expozice EtOH během perinatálního období vyvolala v hippocampu a gyrus dentatus zvýšený zánik nervových buněk zřejmě apoptotickým mechanismem. Z dosažených výsledků vyplývá: 1. Perinatální expozice ethanolu vede k degeneraci nervových buněk v hippocampu a gyrus dentatus (Pracovní hypotéza I. byla potvrzena) 2. Míra degenerativních změn nervových buněk...
Role imunitní odpovědi v patofyziologii infekčních meningitidy
Beran, Ondřej ; Holub, Michal (vedoucí práce) ; Bartošová, Drahomíra (oponent) ; Langmeier, Miloš (oponent)
Souhrn Infekční záněty CNS zůstávají onemocněními s vysokou morbiditou a mortalitou. Z tohoto důvodu je nutné zdokonalit současné diagnostické a terapeutické postupy či případně zavést nové metody diagnostiky a léčby. Tento vývoj je podmíněn dokonalejším poznáním patofyziologických mechanizmů, které provázejí tyto závažné infekce. V disertační práci byly předloženy výsledky 4 klinických a 1 experimentální studie. Cílem provedených studií bylo prohloubení znalostí o imunopatofyziologii infekční meningitidy (IM) pomocí sledování změn parametrů buněčné imunity, koncentrací cytokinů i endogenní endokrinní odpovědi při infekčních zánětech CNS. Dalším záměrem této práce bylo posoudit možnost využití některého z vyšetřovaných parametrů jako biomarkeru v diferenciální diagnostice IM. Výsledky provedených klinických studií potvrdily, že imunitní odpověď je při akutně probíhající bakteriální (BM) i aseptické (AM) meningitidě kompartmentalizovaná do CNS. Hlavní změny probíhají v intratekálním prostoru, nicméně i v periferní krvi byly dokumentovány významné alterace některých parametrů přirozené a adaptivní imunity. Co se týče významných zjištění v případě imunitní odpovědi při IM, přinesly naše studie tyto výsledky: U pacientů s BM jsme kromě potvrzení očekávané převahy neutrofilů v likvoru prokázali přítomnost...
Aktivace zániku neuronů neurotoxickými vlivy a její ovlivnění
Riljak, Vladimír ; Langmeier, Miloš (vedoucí práce) ; Kozler, Petr (oponent) ; Herink, Josef (oponent)
Using histochemical analysis (NADPH-diaphorase, Fluoro-Jade В dye and bisbenzimide 33342 Hoechst) we studied the influence of intraperitoneal administration of nicotine, kainic acid and combination of both these substances on hippocampal neurons and their changes. In experiments, 18- 25- and 35-day-old male rats of the Wistar strain were used. 30 minutes prior to the kainic acid application (10 mg/kg), animals were pre-treated with 1 mg/kg of nicotine. After 2 days, the animals were transcardially perfused with 4% paraformaldehyde under deep thiopental anaesthesia. Cryostat sections were stained to identify NADPH-diaphorase positive neurons that were then quantified in the CA1 and CA3 areas of the hippocampus, in the dorsal and ventral blades of the dentate gyrus and in the hilus of the dentate gyrus. Fluoro-Jade В positive cells were examined, in the same areas, to elucidate possibly neurodegeneration. Results have shown that nicotine administration brings about the increase of the density of NADPH-diaphorase positive neurons in CA1 and CA3 areas of the hippocampus and in the hilus of the dentate gyrus in 18-day-old animals, in 25-dayold animals in CA3 area of the hippocampus, hilus of the dentate gyrus and in the vevrtal blade of the dentate gyrus, in 35-day-old animals only in the CA3 area of the...
Vývoj světelné synchronizace cirkadiánního systému v časné postnatální ontogenezi
Matějů, Kristýna ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Höschl, Cyril (oponent) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Nevšímalová, Soňa (oponent)
U většiny organismů bylo pozorováno množství rytmických dějů, které běží i v prostředí bez periodických podnětů s periodou ± 24 hod (tzv. cirkadiánní rytmy). U savců jsou centrem, které řídí vznik cirkadiánních rytmů suprachiasmatická jádra hypothalamu (SCN). Světlo synchronizuje cirkadiánní rytmy s 24-hodinovým dnem. Informace o světle se dostává do SCN ze sítnice a u dospělých potkanů působí indukci exprese hodinových genů Period1 a Period2, které představují fotosensitivní část molekulárního mechanismu cirkadiánních hodin v SCN. Tato citlivost na světlo je cirkadiánními hodinami omezena (vrátkována) na dobu tzv. subjektivní noci. Rytmická exprese těchto i dalších hodinových genů v SCN je navíc u dospělých potkanů modulována délkou světlé části dne (fotoperiodou). Cílem práce bylo zmapovat jak se během prenatální a postnatální ontogeneze potkana vyvíjejí mechanismy synchronizace cirkadiánních rytmů světlem. Výsledky ukazují, že během prenatálního a časného postnatálního období dostávají cirkadiánní hodiny mláděte informaci o světle zprostředkovaně přes cirkadiánní systém matky. Cirkadiánní hodiny v SCN jsou citlivé na světlo již 1. postnatální den. Mechanismus vrátkující citlivost ke světlu je přítomen 3. postnatální den a do 10. postnatálního dne se dále vyvíjí. Výsledky rovněž naznačují, že sítnice...
Hematopoietic Stem Cell Properties and Transplantation Preconditioning Studied by Competitive Repopulation of the Hematopoietic Tissue
Hlobeňová, Tereza ; Šefc, Luděk (vedoucí práce) ; Filip, Stanislav (oponent) ; Langmeier, Miloš (oponent)
Hemopoetické kmenové buňky (HSCs) jsou primitivní buňky schopné nahradit terminálně diferencované buňky v průběhu života. HSCs jsou charakterizovány schopností pluripotence a sebeobnovy. Proces, během kterého kmenové buňky dávají vznik terminálně diferencovaným buňkám nastává přes stádia progenitorových buněk v mikroprostředí konstní drěně (BM). Místo, kde HSCs spočívají in situ se označuje jako niche. Pro úspěšnou transplantaci krvetvorné tkáně (BMT) je nutné vychytání v kostní dřeni, uhnízdění a přihojení v niche. Existuje řada důkazů o tom, že se mezi sebou liší fetální kmenové buňky a kmenové buňky z dospělých jedinců. (...) B-lymfopoéza původem z fetálních jater zůstává signifikantně méně citlivá k supresi estrogenem ve srovnání s B-lymfopoézou neonatálního nebo dospělého původu. Zůstává to její trvalou vlastností. Mikropstředí v pozdním stádiu fetálního vývoje se zdá být nutné pro budoucí získání citlivosti B-lymfocytů k estrogenu. Bisfosfonáty u myší hemopoézu neovlivňují. U myší se zdají být bezpečné z hlediska efektu na hematopoetickou tkáň.
Úloha transmembránových domén ve struktuře a funkci P2X receptorů
Jindřichová, Marie ; Zemková, Hana (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Martásek, Pavel (oponent)
Purinergní P2X receptory, aktivované extracelulárním ATP (adenosin-5'- trifosfátem), reprezentují nový strukturální typ ligandem otevíraných iontových kanálu. V excitabilních i neexcitabilních tkáních bylo doposud nalezeno sedm podtypu P2X receptoru. S novými poznatky o fyziologických úcincích extracelulárního ATP a roli jednotlivých P2X podtypu dramaticky roste zájem o podrobné studium P2X receptoru. Je známo, že purinergní signalizace má významnou úlohu v prenosu bolesti, poranení CNS a v imunitních procesech. Málo se však ví o molekulární strukture P2X receptoru, mechanismu otevírání a zavírání iontového kanálu, lokalizaci P2X receptoru a zpusobu ukoncení pusobení ATP prostrednictvím ektonukleotidáz. V prípade detailní znalosti techto mechanismu a znalosti struktury P2X proteinu se otevírá možnost vývoje nových léciv napríklad v oblasti chronické bolesti. Cílem této práce je shrnout nové poznatky v oblasti P2X signalizace a popsat náš podíl v objasnení struktury P2X receptoru. Byla studována sekundární struktura transmembránových domén P2X4 receptoru, hlavního P2X podtypu v CNS, mechanismus otevírání a uzavírání iontového kanálu a citlivost receptoru k agonistum a alosterickému modulátoru ivermektinu. K identifikaci aminokyselin, které mohou hrát roli v techto funkcích, byla provedla skenovací mutagenezi...
Využití kmenových buněk a jejich in vivo zobrazování na modelech poranění mozku a míchy
Glogarová, Kateřina ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
MR zobrazování (MRI) implantovaných kmenových buněk značených magnetickými částicemi je důležitou metodou pro dlouhodobé neinvazivní in vivo sledování jejich migrace a osudu v centrálním nervovém systému příjemce. Označené somatické kmenové buňky z dospělých jedinců i embryonální kmenové buňky po transplantaci přežívají v hostitelském organismu a migrují přednostně do místa léze, kde osídlují poškozenou nervovou tkáň. Stejného výsledku bylo dosaženo jak po aplikaci systémové (intravenózní), tak po aplikaci lokální (intracerebrální). Méně než 3 % implantovaných mesenchymálních kmenových buněk (MSC) se diferencovalo v mozkové fotochemické lézi potkanů do neuronů. Většina embryonálních kmenových buněk se diferencovala do gliových buněk (70 %) a pouze část do neuronů (< 5 %), zatímco u MSC nebyl pozorován gliový fenotyp. Intravenózní aplikace MSC, nebo mononukleární frakce kostní dřeně obsahující hematopoetické i nehematopoetické kmenové buňky, progenitory a lymfocyty (BMC), stejně jako mobilizace endogenních BMC opakovaným podáváním G-CSF zlepšují motorické schopnosti a citlivost zadních končetin potkanů s míšní balónkovou lézi a významně zvyšují objem zachovalé bílé hmoty ve středu léze. Implantované MSC přitom mají větší účinek než BMC a ty větší než endogenní BMC mobilizované faktorem G-CSF. Funkční...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 12 záznamů.   1 - 10další  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.