|
|
Vliv antiky na nejstarší francouzskou poezii
Pometlo, Ondřej ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zaměřuje na srovnání středověkých děl představujících francouzským čtenářům činy Iulia Caesara, konkrétně na Li Fet des Romans, Roman de Jules César a Li Hystore de Iulius Caesar. Autor zvolil přístup analýzy dostupných textů a rekonstrukce překladatelského procesu na základě rozboru vstupního antického originálu a jeho středověké varianty ve francouzském jazyce, s přihlédnutím k prezentaci děl v rukopisech.
|
|
|
Walking and writing the world. An approach to modernity in Bohemia and France from the beginnig of the 19 th century to the 1948's
Matysová, Kristýna ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Jít a psát. Způsob poznávání moderního světa v Čechách a ve Francii od začátku 19. století do roku 1948 V křesťanských alegorických textech je poutník symbolickou postavou na cestě do Ráje. Od druhé poloviny devatenáctého století básníci, chodci a flânéři, se pokoušejí odhalit skrytou tvář reality na ulicích velkoměst. Tato disertační práce analyzuje podoby moderního poutnictví. Chronologicky řazené rozbory děl, týkajících se tématu chůze, sledují vývoj tvůrčích postojů k modernímu světu ve francouzské a české literatuře a výtvarném umění od začátku devatenáctého století do konce čtyřicátých let století dvacátého. Studiem dílčích motivů moderních poutnických textů, zasazených do historického a sociálního kontextu doby jejich vzniku, tato práce přispívá k prohloubení poznatků o kulturních paralelách mezi Francií a Čechami. Navíc tato disertace zkoumá rozličné literární žánry, pro něž byla prvotním impulsem potřeba autora jít a psát.
|
|
|
Orientální krajina ve francouzském cestopise 19. století
Kostik Šubrová, Zdeňka ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tato práce zkoumá orientální krajiny ve francouzském cestopise 19. století. Autorka vnímá cestopis jako svébytný literární žánr a hlásí se k topologické a tematologické kritice, motiv krajiny v literárním textu definuje v souladu se školou A. Rogera jako gesto umělého a cíleného výběru submotivů. 19. století znamenalo ve francouzské próze obrodu a uměleckou emancipaci cestopisného žánru, přičemž cesty do Orientu se historicky i kulturně staly pilířem tohoto procesu. S vývojem cestopisu v daném období jsou spjaty významné modifikace identity mluvčích, kteří v textu prezentují krajinu. První část práce analyzuje tento proces, díky němuž se extratextuální entita autora člení na historicko-biografickou identitu autora- turisty a autora-umělce, jenž s sebou nese předchozí intelektuální zkušenost a prekonstituované obrazy Orientu. Intratextuální entita vypravěče se pak rozdvojuje na cestovatele a vypravěče, přičemž první mluvčí zprostředkovává "zážitky z cest", vytváří autenticitu cestopisu, zatímco vypravěč je nadstavbovým mluvčím, jenž na základě vjemů cestovatele interpretuje krajinu, dodává jí intertextuální kontext a modifikuje časové linie cesty zapojením paměti. Studie jednotlivých cestopisných textů ve druhé části práce ukazuje, jak se v průběhu 19. století motiv orientální krajiny sémanticky i...
|
|
|
Recepce Milana Kundery v českém a francouzském kulturním prostředí
Suchomelová, Lenka ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Galmiche, Xavier (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Disertační práce Recepce Milana Kundery v českém a francouzském kulturním prostředí si klade za cíl popsat hlavní tendence a proměny ve vývoji recepce Milana Kundery a jeho díla v obou sledovaných zemích od jeho počátků do roku 2015 a jejich následné porovnání. Analýza vnímání spisovatelova díla se opírá především o články z tisku a dosud vydané monografie o autorově díle v obou kulturních světech. Nezbytnou součástí práce se stala rovněž kapitola přibližující autorovy příležitostné texty a překlady publikované v různých periodikách či ve formě předmluv a doslovů k dalším monografiím.
|
|
|
Paris-Prague : converging surrealist views. Poetical birth of town
Ireland, Sophie ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Berquin, François (oponent)
NÁZEV : Paříž-Praha : křížení surrealistických pohledů. Básnické zrození města KATEDRA (ÚSTAV) : Literatura, jazyky, divadlo - Romanské literatury ŠKOLITELE : Prof. Myriam Boucharenc - Doc. PhDr. Aleš Pohorský, Csc AUTOR : Sophie Ireland ABSTRAKT : Tato práce si stanovuje za cíl studovat křížení městské poetiky, jež nastávalo jak cestami umělců, kteří se podíleli na vzniku surrealismu, do Paříže a Prahy, tak vydáváním jejich děl v obou městech. Cesty Pražanů a Pařížanů do obou měst jsou příležitostí k setkávání a k utváření vzájemného uměleckého souznění. Umožňují estetické sbližování a navazují poetická pouta mezi zakladateli surrealismu v Paříži i v Praze. Zachycení každého z obou hlavních měst v poetických přepisech pobytů v cizím městě, jakož i v dílech odhalujících možná dobrodružství ve městě autorům důvěrně známém, přispívá k srovnání pařížské a pražské reality. Studium jejich děl umožňuje postihnout stěhování motivů z jednoho textu do druhého a odhalit společnou sémiotiku, jejímž prostřednictvím se vytvářejí charakteristiky surrealistického města. Objevování města je doprovázeno touhou avantgardních umělců po obnově a přispívá ke zpracování jeho subverzívního obrazu. Poezie převrací obvyklé představy a zároveň umožňuje zachytávat bohatství reálného světa. Surrealistická poetika, která takto odhaluje...
|
|
|
Ustavení a rozvrácení exotického mýtu
Binarová, Moe ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Předkládaná disertační práce nastiňuje hlavní vývojové tendence exotismu, jak se odvíjely od objevení Tahiti, a jejich základní projevy a proměny od konce 18. století do třicátých let 20. století ve francouzské a české literatuře. Zaměřuje se na vznik mýtu o Tahiti jako rajského místa (Bougainville), jeho bezprostřední filozofickou interpretaci v období osvícenství (Diderot) a na jeho transpozici do literatury ve všeobecnější podobě: z exotického mýtu se ostrov Tahiti v různých dobách vytrácel ve prospěch jiného, někdy neurčitého, cizokrajného a ideálního místa, kultury atd., jindy byla přítomnost Tahiti zcela zásadní. V první polovině 19. století mýtus o exotickém ráji oživil a obohatil literaturu o nové podněty (Chateaubriand, romantismus), což ovšem postupem času vedlo ke vzniku schémat a klišé, která svým opakováním dala tomuto mýtu pokleslou podobu (Loti). Povrchní a laciné zpracování exotismu přetrvávalo až do 20. století (Havlasa, Novák), paralelně s tím však od druhé poloviny 19. století byl exotický mýtus zásadně přehodnocen a došlo k jeho nové transpozici. S nástupem moderní lyriky (Baudelaire aj.) se stal vnitřním útěkem od reality a byl zbaven svého pitoreskního nánosu. Od konce 19. století byly význam a funkce exotického mýtu obnoveny. Jako autentický zájem o cizí kultury (Gauguin,...
|
|
|
Konceptualizace mores v dramatickém básnictví. Studie o poetice francouzské tragédie v 17. století
Šuman, Záviš ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
212 Résumé Povahokresba a vymezení jednotlivých jejích podmínek patří k jedné z nejsložitějších otázek raně novověkého francouzského myšlení o divadle. Všichni teoretici i autoři, jejichž úvahami jsme se zaobírali, se shodují na tom, že Aristotelem stanovená kritéria jsou oprávněná. Odlišují se však v náhledu na hierarchii mezi jednotlivými požadavky i v samotné definici toho, jak konkrétně náplň toho či onoho článku Aristotelovy pojmoslovné soustavy vymezit. Tragédii definuje Aristotelés pomocí různých kritérií, mezi nejdůležitější však nesporně patří předmět a způsob nápodoby. Předmětem básnické mimésis je lidské jednání. Nositely tohoto jednání jsou tudíž nutně lidé, které básník obdařuje povahovými rysy (povahami). Základní funkcí povahokresby je, aby podle pevně stanovených kritérií zakládala děj. Úkol básníka pak spočívá v tom, vybavit jednající postavu takovými povahovými rysy, aby posílil vnitřní soudržnost dramatického díla. Jinými slovy, povahokresba a rovněž myšlenková stránka jsou vůči ději podřízené a jejich konkrétní podoba na ději jako složce, která stojí v Aristotelově hierarchii nejvýše a které v Poetice věnuje také nepoměrně více prostoru, závisí. Maximální úspornost Aristotelova vymezení jednotlivých podmínek povahokresby a jeho nejednoznačnost vedla francouzské teoretiky i dramatiky v...
|
|
|
Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století)
Vokáč, Tomáš ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Mgr. Tomáš Vokáč Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století) Disertační práce Abstrakt Práce popisuje zásadní ontologickou proměnu charakteru francouzského dramatu na přelomu 19. a 20. století a na základě analýzy příkladových dramat určuje sociálně angažovanou a společensko-kritickou tematiku, které je východiskem pro moderní francouzské drama 20. století. Práce definuje základní vývojovou linii společensky angažovaného dramatu, která začíná tvorbou naturalistických autorů Émila Zoly a bratrů Goncourtů, pokračuje v podobě dramatiky Henryho Becquea, odhaluje divadelní autory seskupené kolem Théâtre Libre André Antoinea, především dílo Jean Julliena a jeho teorii "živého divadla" a vyúsťuje v definici dramatu Eugèna Brieuxe, Françoise de Curela a částečně i Octava Mirbeaua. Jako pandán k této linii je pak popsán opačný charakter francouzského divadla a dramatu konce století. Práce nabízí srovnání s dobovým vlivem bulvárních a subvencovaných divadel, odkazuje k symbolistickému divadlu, k tvorbě pozdních parnasistů a detailněji popisuje drama veršovaného neoromantismu prezentované tvorbou Edmonda Rostanda, Jean Richepina a dílčím způsobem i Théodora de Banvillea. Zároveň práce zasazuje linii sociálně angažovaného dramatu do kontextů myšlenek moderny v...
|
|
|
Walking and writing the world. An approach to modernity in Bohemia and France from the beginnig of the 19 th century to the 1948's
Matysová, Kristýna ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Jít a psát. Způsob poznávání moderního světa v Čechách a ve Francii od začátku 19. století do roku 1948 V křesťanských alegorických textech je poutník symbolickou postavou na cestě do Ráje. Od druhé poloviny devatenáctého století básníci, chodci a flânéři, se pokoušejí odhalit skrytou tvář reality na ulicích velkoměst. Tato disertační práce analyzuje podoby moderního poutnictví. Chronologicky řazené rozbory děl, týkajících se tématu chůze, sledují vývoj tvůrčích postojů k modernímu světu ve francouzské a české literatuře a výtvarném umění od začátku devatenáctého století do konce čtyřicátých let století dvacátého. Studiem dílčích motivů moderních poutnických textů, zasazených do historického a sociálního kontextu doby jejich vzniku, tato práce přispívá k prohloubení poznatků o kulturních paralelách mezi Francií a Čechami. Navíc tato disertace zkoumá rozličné literární žánry, pro něž byla prvotním impulsem potřeba autora jít a psát.
|
|
|
Orientální krajina ve francouzském cestopise 19. století
Kostik Šubrová, Zdeňka ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tato práce zkoumá orientální krajiny ve francouzském cestopise 19. století. Autorka vnímá cestopis jako svébytný literární žánr a hlásí se k topologické a tematologické kritice, motiv krajiny v literárním textu definuje v souladu se školou A. Rogera jako gesto umělého a cíleného výběru submotivů. 19. století znamenalo ve francouzské próze obrodu a uměleckou emancipaci cestopisného žánru, přičemž cesty do Orientu se historicky i kulturně staly pilířem tohoto procesu. S vývojem cestopisu v daném období jsou spjaty významné modifikace identity mluvčích, kteří v textu prezentují krajinu. První část práce analyzuje tento proces, díky němuž se extratextuální entita autora člení na historicko-biografickou identitu autora- turisty a autora-umělce, jenž s sebou nese předchozí intelektuální zkušenost a prekonstituované obrazy Orientu. Intratextuální entita vypravěče se pak rozdvojuje na cestovatele a vypravěče, přičemž první mluvčí zprostředkovává "zážitky z cest", vytváří autenticitu cestopisu, zatímco vypravěč je nadstavbovým mluvčím, jenž na základě vjemů cestovatele interpretuje krajinu, dodává jí intertextuální kontext a modifikuje časové linie cesty zapojením paměti. Studie jednotlivých cestopisných textů ve druhé části práce ukazuje, jak se v průběhu 19. století motiv orientální krajiny sémanticky i...
|
host ::
RSS.