|
|
Náhoda jako animátor nezávislého českého umění 60.let 20. století
Kulová, Eva ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Náhoda jako animátor nezávislého českého umění 60. let 20. století V současnosti dospíváme k tomu, že se na náhodu díváme jako na fenomén. Náhoda sice vysvětlitelná není, přesto je třeba ji chápat. Může být důležitým programovým principem všehomíra, kdy je možné náhodou navodit životu i věcem jiný směr, jistě však je součástí každého našeho tvořivého a důmyslného usilování. Tak si náhodu pěstujeme a v umění dokonce často přivoláváme i s jistou záměrností. Samozřejmě, že dějiny umění znají řadu příkladů, kdy náhoda posloužila umělci k oživení obrazotvornosti a posílení schopnosti improvizace. Spolupráce s náhodou, její aktivizace, jedno zda vědomá či nevědomá, představovaly odjakživa jeden z nejdráždivějších momentů mnohého tvůrčího snažení. Je zajímavé pozorovat, jak se role náhody a její působení v umění stejně jako v lidském životě střídavě ztrácí a zpětně vynořuje, stále jakoby v závislosti poměřování sil jednajícího individua a stávajícího Jsoucna. Je vzrušující sledovat její složitý pohyb v širokém poli možných významů a pochopení, jakoby někde mezi Svobodou, Nutností, Osudem, Štěstěnou, Vyšší silou, či snad Prozřetelností, zkoumat složitost těchto a jiných vztahů, proměny jejího vnímání v běhu dějin. Pro naše zájmy nabízí výrazné myšlenkové zázemí představa "přirozeného světa" a nutnosti...
|
|
|
Princip náhody a jeho vliv na proměnu myšlení a způsob tvorby v českém výtvarném umění šedesátých let dvacátého století
Kulová, Eva ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent)
Naše pojetí náhody vycházelo především z jejího antropocentrického chápání, tedy z toho, jakým způsobem se dotýká člověka, jak ovlivňuje a utváří jeho vztah ke světu i k sobě samému, jak inspiruje a přispívá ke komplexitě lidského vnímání, nově orientovaného nikoli k hodnocení a kategorizování, ale k poznávání jiných než nutně kauzálních souvislostí. Výchozím bodem práce se stal předpoklad přijetí náhody jako přirozené součásti reality světa, jeho otevřenosti a proměnlivosti. Předložená práce měla poukázat, jak se takto pojímaná náhoda odrazila ve způsobu myšlení a přístupu k tvorbě v oblasti českého výtvarného umění šedesátých let dvacátého století, v době intenzivně zhodnocující a nově formulující vše, co přinesl předcházející vývoj nejen ve světě uměleckém ale také vědeckém. Ústředním zájmem se stalo sledování nově nastaveného dialogu umění se světem, přírodou a člověkem samotným. Dialogu, který nějakým způsobem revidoval chápání všeho, co bychom mohli shrnout do pojmů stabilita, řád, stejnorodost, uzavřený systém nebo lineární vztahy
|
host ::
RSS.