|
|
Use of cardiovascular magnetic resonance for evaluation of pathophysiollogy in dilated cardiomyopathy.
Šramko, Marek ; Kubánek, Miloš (vedoucí práce) ; Solař, Miroslav (oponent) ; Hutyra, Martin (oponent)
Dilatační kardiomyopatie (DCM) je druhou nejčastější příčinou srdečního selhání. Patofyziologie DCM není zcela objasněna. Jedním z důvodů jsou limitace současných klinických metod pro výzkum tohoto onemocnění. Cílem této práce bylo posudit schopnost magentické rezonance srdce (CMR), s využitím moderních zobrazovacích technik, pro in vivo vyšetření některých klíčových patofyziolgických mechanizmů, které mají s DCM přímou souvislost. Dalším cílem práce bylo pousoudit, zda patologické nálezy na CMR umožní předpovědět klinicky relevantní zlepšení morfologických a funkčních parametrů levé komory srdeční - reverzní remodelaci (LVRR). U 44 pacientů s nově manifestovanou DCM (délka trvání <6 měsíců) byla provedena CMR, endomyokardiální biopsie, zátěžové vyšetření a vyšetření srdečních biomarkerů. CMR byla zopakována po 1 roce klinického sledování. U 34 % pacientů byly pomocí biopsie zjištěny zánětlivé změny myokardu. LVRR byla po roce pozorována u 45 % pacientů. Přítomnost pozdního sycení gadolinia (LGE) v levé komoře byla senzitivním ale málo specifickým znakem zánětu myokardu, protože přítomnost LGE byla taktéž projevem hemodynamického zatížení při srdečním selhání. Rozsah LGE byl nezávislým prediktorem LVRR a taktéž prediktorem závažných klinických událostí. Přítomnost perikardiálního výpotku a zvýšené časné...
|
|
|
Use of cardiovascular magnetic resonance for evaluation of pathophysiollogy in dilated cardiomyopathy.
Šramko, Marek ; Kubánek, Miloš (vedoucí práce) ; Solař, Miroslav (oponent) ; Hutyra, Martin (oponent)
Dilatační kardiomyopatie (DCM) je druhou nejčastější příčinou srdečního selhání. Patofyziologie DCM není zcela objasněna. Jedním z důvodů jsou limitace současných klinických metod pro výzkum tohoto onemocnění. Cílem této práce bylo posudit schopnost magentické rezonance srdce (CMR), s využitím moderních zobrazovacích technik, pro in vivo vyšetření některých klíčových patofyziolgických mechanizmů, které mají s DCM přímou souvislost. Dalším cílem práce bylo pousoudit, zda patologické nálezy na CMR umožní předpovědět klinicky relevantní zlepšení morfologických a funkčních parametrů levé komory srdeční - reverzní remodelaci (LVRR). U 44 pacientů s nově manifestovanou DCM (délka trvání <6 měsíců) byla provedena CMR, endomyokardiální biopsie, zátěžové vyšetření a vyšetření srdečních biomarkerů. CMR byla zopakována po 1 roce klinického sledování. U 34 % pacientů byly pomocí biopsie zjištěny zánětlivé změny myokardu. LVRR byla po roce pozorována u 45 % pacientů. Přítomnost pozdního sycení gadolinia (LGE) v levé komoře byla senzitivním ale málo specifickým znakem zánětu myokardu, protože přítomnost LGE byla taktéž projevem hemodynamického zatížení při srdečním selhání. Rozsah LGE byl nezávislým prediktorem LVRR a taktéž prediktorem závažných klinických událostí. Přítomnost perikardiálního výpotku a zvýšené časné...
|
|
|
Přínos stanovení neurohumorální aktivace pro monitoraci léčby chronického srdečního selhání
Kubánek, Miloš ; Málek, Ivan (vedoucí práce) ; Špinarová, Lenka (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Chronické srdeční selhání (CHSS) je spojeno s aktivací sympatoadrenální osy a dalších humorálních systémů. Tento stav se označuje pojmem neurohumorální aktivace. Z patofyziologického hlediska je CHSS charakterizováno převládajícím efektem systémů vasokonstrikčních, které navozují retenci natria a podílejí se nepříznivě na další progresi onemocnění. Blokáda jejich účinku pomocí betablokátorů a blokátorů systému renin- angiotenzin- aldosteron prokazatelně zlepšila kvalitu života a prognózu u nemocných s CHSS a systolickou dysfunkcí levé komory srdeční (LKS). Stanovení některých parametrů neurohumorální aktivace se později uplatnilo také v diagnostice onemocnění a prognostické stratifikaci. Vlastní práce je zaměřena na využití těchto parametrů v monitoraci léčby CHSS. Natriuretické peptidy předčily stanovení big ET-1 v obou studovaných oblastech. Jednorázové stanovení BNP či NT-proBNP neumožňuje přesný odhad stupně plicní hypertenze ani plnícího tlaku LKS. Naopak sledování změny hladiny natriuretických peptidů při znalosti vstupní hodnoty hemodynamického parametru umožňovalo odhadnout další vývoj hemodynamiky. Pokles hladiny BNP po 3 měsících resynchronizační léčby CHSS predikoval příznivý vývoj onemocnění. Stanovení neurohumorální aktivace předčilo standardní metody sledování, tedy hodnocení klinického stavu,...
|
|
| |
host ::
RSS.