|
|
Dějiny českých překladů Batrachomyomachie
Eyerová, Olga ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Cílem práce je rozebrat a srovnat překlady Batrachomyomachie od národního obrození až do současnosti. Jedná se o tyto překlady: Samuela Rožnaye (1834 [vznik 1819]), Hynka Mejsnara (1877 a 1881), Antonína Škody (1891), Jaromíra Rašína (1928), Jana Křesadla (1998 [40. léta 20. století]) a Otakara Smrčky (1959). Stručně jsou zmíněny nedochované překlady Jana Hollého (1808) a Dominika Františka Kynského (1817). Hlavní pozornost je věnována analýze jednotlivých překladů. Práce poskytuje základní charakteristiku Batrachomyomachie, informace o nejistém autorství a době vzniku. Krátce zmiňuje i pozdější napodobení Batrachomyomachie. Pro podrobnější srovnání českých překladů jsou zvoleny dvě sondy: převod vlastních jmen žab a myší a převod participií.
|
|
|
Literární text ve výuce latiny
Marek, Bořivoj ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Mouchová, Bohumila (oponent) ; Vymětalová, Karla (oponent)
LITERÁRNÍ TEXT VE VÝUCE LATINY Literary Analysis in the Latin Language Instruction - disertační práce - Mgr. Bořivoj Marek Abstrakt Práce je reakcí na urgentní potřebu vytvořit teoreticko-metodologický podklad pro didaktiku římské literatury a středoškolskou literární výchovu postavenou na dílech římského písemnictví. Převážně jazykově a kulturně-historicky pojatá výuka latiny nejen v ČR, ale i v zahraničí často postrádá literární složku a chybějí odborná pojednání poskytující návod, jak literární výchovu do skrovného počtu hodin zapojit. Tato práce shrnuje význam římské literatury, poskytuje přehled o latinské gymnaziální četbě od konce 19. století do současnosti, připomíná relevantní kurikulární dokumenty, vytyčuje cíle latinské literární výchovy, formuluje předpoklady ke zvládnutí latinské četby, poskytuje metodiku výběru textů, prezentuje vlastní model literární výchovy určený pro latinu a nabízí osmnáct konkrétních návrhů literární práce různé obtížnosti zaměřených na všechny klíčové žánry římské literatury.
|
|
|
Ivan Bureš jako překladatel římské poezie
Marešová, Zuzana ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Bakalářská práce se zabývá překladatelským dílem Ivana Bureše (1886-1947) z římské poezie. Zasazuje Burešovo dílo do dobového kontextu překládání z latiny do češtiny a představuje jeho vlastní překladatelskou reflexi. Na základě rozboru překladů analyzuje Burešovy překladatelské postupy, a to zejména ve vztahu k dobové kritice a k jeho vlastním teoretickým zásadám. Práce sleduje vývoj Burešovy překladatelské metody jak na srovnání různých vydání téhož díla, tak na srovnání použitých postupů v překladech různých děl. Výsledky rozborů konfrontuje s obecně rozšířeným názorem, uváděným v literárních slovnících, že Bureš po kritice svou překladatelskou metodu revidoval a přiblížil se konzervativní tradici.
|
|
|
Náboženské aspekty Vergiliova kultu v pozdní antice
Koronthály, Pavel ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zabývá z hlediska literárněhistorického i religionistického tzv. "Vergiliovým kultem", který vzniká kolem básníkova díla, ale postupně přesahuje oblast literatury a kultury vůbec a v pozdní antice se stává fenoménem v první řadě náboženským. V první kapitole je rozebíráno Vergiliovo postavení v římském školství, které hrálo podstatnou roli při formování postavení Vergilia jakžto prvního mezi básníky. Druhá kapitola pojednává o Vergiliově kultu v tradiční "pohanské" literatuře, kde se Vergilius stává kulturní ikonou. Poslední část práce se zabývá snahou křesťanských autorů o "pokřesťanštění" Vergilia vytvořením christianizujících výkladů jeho díla.
|
|
|
Centones Christiani. Intertextual transformations of one form of the Latin Christian poetry of late antiquity
Bažil, Martin ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Škoviera, Daniel (oponent) ; Wolff, Etienne (oponent)
Úkolem této práce bylo analyzovat, popsat a interpretovat cento, pozdněantickou formu "citátové poezie", pomocí takové metody, která by byla schopna vzít v potaz jeho zvláštní charakter. K tomuto účelu jsme se inspirovali analytickými přístupy k textu, které byly navrženy na sklonku 20. století s cílem uchopit různé fenomény závislosti a sekundarity v literatuře, a které vycházejí z teorie intertextuality. Úvodní Teoretická část, nazvaná "Hledání metody popisu", ve své první kapitole shrnuje vývoj proměnlivých názorú na centony a dělí je do tří období. První z nich, od pozdní antiky po baroko, se vymezuje tím, že cento patřilo k produktivním formám v dobové literární tvorbě, byť někdy na jejím okraji. Hodnocení centonu se je v souladu s tím převážně kladné (Ausonius, Isidor ze Sevilly, humanistické příručky, Caramuel z Lobkovic), zdůrazňuje se zejména jejich hravá a reinterpretační, případně parodická stránka. Nečetné kritiky (Tertullianus, Hieronymus, Decretum Gelasianum) vycházejí z ortodoxních křesťanských pozic a kritizují spíše nevhodnost spojení biblického obsahu s "pohanskou'' slovní formou než princip centonu jako takový. V dalším období, které začíná v druhé polovině 18. století, vychází převažující záporné hodnocení centonové poezie ze změny v pojetí umělecké tvorby, pro niž podle dobových...
|
|
|
Výklad pojmů ira a furor v Senekově tragédii Hercules furens založený na stoické afektologii
Dvořáková, Jaroslava ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Mým hlavním úkolem bylo nalézt podíl afektů zra a furor na výstavbě dramatu HERCULES FURENS A THYESTES. Abych však mohla takovou otázku zodpovědět a dostát požadavku, vyjít ze stoické afektologie, nemohla jsem opomenout ani seznámení se základními tématy stoické filozofie (ačkoli jsem je již příliš neproblematizovala, neboť to by vydalo na mnohem rozsáhlejší práci), která se nějakým způsobem vztahují k pojetí afektů u stoiků vůbec a současně ke zkoumané tragédii, ani nastínění Senekova teoretického konceptu hněvu ve spise DE IRA, což bylo v zadání také požadováno. Morální listy Luciliovi mi pak byly významnou oporou, ačkoli jsem je již nezpracovávala systematicky, ale spíš mi posloužily k hojným odkazům během textu. Ovšem básnické dílo nelze interpretovat ani bez seznámení s funkcí formálních a rétorických prostředků, ani bez poukazu na jeho účel, který je v Senekově případě pedagogický. Proto jsem považovala za příhodné, věnovat i těmto aspektům autorova díla náležitou pozornost a zabývat se krátce také historickými okolnostmi jeho života, které jsou beze sporu pro jeho dílo významné. To vše jsou podle mě nezbytné komponenty smyslu celé tragédie HERCULES FURENS. Jelikož jsem však po napsání části zabývající se již zmíněnými tématy a po sepsání průběžné analýzy dramatu zjistila, že zpracování tragédie...
|
|
|
Vliv antiky na nejstarší francouzskou poezii
Pometlo, Ondřej ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zaměřuje na srovnání středověkých děl představujících francouzským čtenářům činy Iulia Caesara, konkrétně na Li Fet des Romans, Roman de Jules César a Li Hystore de Iulius Caesar. Autor zvolil přístup analýzy dostupných textů a rekonstrukce překladatelského procesu na základě rozboru vstupního antického originálu a jeho středověké varianty ve francouzském jazyce, s přihlédnutím k prezentaci děl v rukopisech.
|
|
|
'Pindarus Christianus?': the hymnic production of Prudentius
Pacherová, Laura ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
V tejto diplomovej práci sa zaoberám prirovnaním Prudentia k Pindarovi, ktoré sa objavuje v literatúre už od 16. storočia. Na základe viacerých prirovnaní som vystavala teóriu o 'pindarovskom hymne', tj. výrazných čŕt Pindarovho básnického jazyka, ktoré sa mi u Prudentia podarili nájsť. Ako možný sprostredkovateľ Pindarovho diela sa ukázal aj Horatius, u ktorého som tiež našla jednotlivé prvky 'pindarovského hymnu', ale aj konkrétne odkazy na Pindara a jeho básne, a na druhej strane som našla evidentné stopy Horatia u Prudentia. Došla som k záveru, že napriek všetkým podobnostiam, Prudentius Pindarove dielo priamo nepoznal.
|
|
|
Valerius Maximus a exemplum
Černá, Julie ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent) ; Mouchová, Bohumila (oponent)
Sbírka exempel Valeria Maxima, nazvaná Facta et dicta memorabilia, stála po dosti dlouhou dobu stranou zájmu moderního literárněvědného bádání. Chápána jakožto praktická příručka pro řečníky vysloužila si kritiku pro údajně nízkou literární a jazykovou úroveň zejména v první polovině 20. století. Byť byl tento pohled později do jisté míry revidován a Valeriovi byly přiznány literární ambice až do té míry, že dílo bylo označeno za svébytný literární počin autora, jenž ve své sbírce předkládá přehled morálních hodnot a měřítek své doby, zůstává zájem o jeho práci dosti roztříštěn, když badatelé preferují rozbor specifických aspektů díla (etika, náboženství, historická reflexe apod.). Tato práce usiluje o komplexní pohled na celek Valeriovy sbírky na pozadí analýzy teoretického výkladu o exemplu, jak byl dochován v rámci římských teoretických rétorických spisů. Výklad je veden od rozboru celku, při němž je zkoumán způsob uspořádání celé sbírky, přes popis struktury jednotlivých kapitol a jejich členění až po úroveň základní stavební jednotky, exempla. Značný důraz je přitom kladen na informace týkající se zaměření díla či zařazení konkrétních témat, jež v rámci předmluv a dalších komentářů vkomponovaných v díle předkládá sám Valerius. Intertextuální optika, jež byla pro zkoumání Valeriova exempla zvolena,...
|
|
|
Saturnský verš
Vaníková, Martina ; Pultrová, Lucie (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
V první části práce jsou shrnuty výsledky dosavadního bádání o saturnském verši - jsou postiženy základní problémy a pokusy o jejich řešení. Je zmíněn problém interpretace dochovaných antických zpráv a dochovaného primárního materiálu, a také problém původu saturnského verše. Především se však práce zabývá otázkou metrické struktury saturnského verše - systematicky jsou shrnuty existující teorie (časoměrné, akcentové, isosylabické, synkretické atd.), včetně kritického zhodnocení jejich principů a nedostatků. Další část práce se věnuje českému verši, jeho základním principům a především problému překladu časoměrného hexametru do češtiny. Zabývá se přitom českým časoměrným, přízvučným i smíšeným, resp. sylabickým hexametrem. Klíčovou část práce pak tvoří rozbor schémat jednotlivých dochovaných literárních saturnských veršů, tj. veršů z eposů Odusia Livia Andronika a Bellum Poenicum Gnaea Naevia, "vzorového saturnského verše" Malum dabunt Metelli Naevio poetae a Naeviova epitafu. Pro každý verš je stanoveno časoměrné a akcentové schéma, a samozřejmě také z nich vyplývající výsledné schéma metrické. Navrhované řešení přitom vychází z předpokladu, že se Livius Andronicus při překládání Odysseie do latiny pokusil ctít rytmické schéma předlohy (tj. řeckého hexametru), a z faktu, že pro latinu, jazyk s dynamickým...
|
host ::
RSS.