|
|
Protilátkami zprostředkovaná rejekce po transplantaci ledviny
Slatinská, Janka ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Reischig, Tomáš (oponent) ; Krejčí, Karel (oponent)
Protilátkami zprostředkovaná rejekce (AMR) je v současnosti považována za hlavní příčinu dysfunkce a selhání funkce štěpu ledviny po transplantaci. Protilátky způsobují cévní poškození, které je buď akutní nebo chronické, a může se manifestovat jako náhlá nebo progresivní dysfunkce štěpu. Rizikovými faktory pro vznik rejekce zprostředkované protilátkami jsou doba strávená na dialýze, opakovaná transplantace, předchozí sensitizace HLA antigeny, přítomnost panel-reaktivních protilátek. Diagnostika AMR je možná na základě průkazu depozice C4d složky komplementu v peritubulárních kapilárách (PTC) a přítomnosti dárcovsky specifických protilátek (DSA). Existuje také poškození způsobené protilátkami proti non-HLA antigenům, kdy nejsou DSA detekovatelné. Přínosem k upřesnění diagnostiky a stratifikace rizika je využití "molekulárního mikroskopu." Vysoká exprese ENDAT (endothelial activation and injury transcript) lépe predikuje riziko ztráty štěpu než stanovení C4d. Skórovací systém AMR na základě genové exprese koreluje s diagnózou AMR a predikuje ztrátu štěpu v budoucnosti. Cílem práce bylo ověřit účinnost léčebných postupů a rozpoznat nemocné v riziku AMR. V naší práci jsme prokázali efekt léčby akutní AMR pomocí kombinace plazmaferéz a IVIG. U rezistentních forem akutní AMR s použitím inovativně...
|
|
|
Biokompatibilita peritoneálních dialyzačních roztoků
Procházková Pöpperlová, Anna ; Opatrná, Sylvie (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Šebeková, Katarína (oponent)
Peritoneální dialýza (PD) je metodou náhrady funkce ledvin využívající peritonea jako dialyzační membrány. PD roztoky indikované k odstraňování dusíkatých katabolitů, excesivní plazmatické tekutiny, korekci elektrolytových poruch a acidobáze jsou vyvíjeny s ohledem na udržení homeostázy a obranyschopnosti peritonea a jsou vyvíjeny tak, aby vyvolávaly co nejnižší lokální a systémovou zánětlivou odpověď. Vlivem chronického působení PD roztoků na peritoneum dochází k jeho přestavbě s pozdější případnou ztrátou schopnosti ultrafiltrace. Za pozdní komplikace a přestavbu peritonea jsou nejvíce zodpovědné vysoké koncentrace glukózy obsažené v PD roztocích a dále přítomnost a vznik degradačních produktů glukózy (GDP) a pokročilých produktů glykace (AGEs) reagujících v peritoneální dutině. Cílem naší dizertační práce je v první části sledování různých PD roztoků s rozdílným obsahem glukózy a GDP a pomocí ligandů pro receptor AGEs se vyjádřit k jejich systémovým účinkům a nalézt PD roztoky s nejvyšší biokompatibilitou. V této části popisujeme konvenční glukózové roztoky, roztoky s nízkou zátěží glukózy a GDP a PD roztoky na bázi polymeru glukózy (icodextrin) a sledujeme hladiny solubilního receptoru pro AGEs (s - RAGE) a jeho ligand, nově identifikovaného extracelulárního ligandu pro receptor RAGE (EN -...
|
|
|
Lupusová nefritida- nové diagnostické a terapeutické postupy
Pešičková, Satu ; Tesař, Vladimír (vedoucí práce) ; Teplan, Vladimír (oponent) ; Krejčí, Karel (oponent)
Klíčová slova: anti-mCRP protilátky, cyklofosfamid, cyklosporin A, lupusová nefritida, systémový lupus erythematodes Systémový lupus erytematodes (SLE) je systémové autoimunitní onemocnění, v jehož patogenezi je klíčová produkce autoprotilátek proti vlastním jaderným a cytoplazmatickým antigenům a tvorba imunokomplexů. Protilátky proti monomeru C-reaktivního proteinu (anti- mCRP) mohou hrát roli v patogenezi lupusové nefritidy (LN). Cílem této práce bylo najít souvislost mezi hladinami anti-mCRP a aktivitou LN a odpovědí na léčbu. Metody: Anti-mCRP protilátky byly stanoveny u 57 pacientů s biopticky prokázanou LN (M/Ž 10/47, medián věku 32), 29 pacientů bylo vyšetřeno v době diagnózy a dále sledováno po medián 5,9 let. Anti-mCRP byly stanovovány in house ELISA metodou, aktivita onemocnění byla hodnocena skórem SLEDAI. Výsledky: Hladiny anti-mCRP byly vyšší u pacientů s aktivitou LN (26,78 vs 7,5 AU; p=0,009), korelovaly s celkovou aktivitou onemocnění SLE (rs=0,406, p=0,002). Zjištěna byla souvislost těchto protilátek s horší odpovědí po dvou letech terapie, OR (95% CI)=13,7 (1,22-770,87); p=0,014. Závěr: Přítomnost sérových anti-mCRP by mohla být užitečným markrem aktivity onemocnění a prediktorem dlouhodobé odpovědi na standardní léčbu. V druhé části práce byla porovnávána standardní léčba...
|
|
|
Markery transplantační tolerance po transplantaci ledviny
Krepsová, Eva ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Pro dlouhodobé přijetí transplantované ledviny je zatím nezbytná dlouhodobá účinná imunosuprese, která však s sebou nese řadu nežádoucích účinků. Naopak, při její nedostatečnosti hrozí rejekce a selhání funkce štěpu. Proto se hledají nové biomarkery, které by odrážely imunologický stav pacienta, a umožnily by tak individualizovat imunosupresivní léčbu. Prokázali jsme, že pacienti po transplantaci ledviny po indukci králičím anti-thymocytárním globulinem (rATG) či basiliximabem měli snížený výskyt akutní rejekce 3 měsíce po transplantaci. Po rATG došlo v periferní krvi příjemců k hluboké depleci T a NK lymfocytů a poklesu exprese genů výhradně exprimovaných těmito buňkami zároveň s výraznou expanzí regulačních T lymfocytů (Treg) v CD4+ kompartmentu. Indukce rATG byla dále krátce po transplantaci spojena se zvýšením dvou transkriptů asociovaných s rejekcí (MAN1A1 a TLR5). Po indukci basiliximabem jsme v krvi přechodně detekovali CD4+CD25low/-FoxP3+ populaci současně s vymizením CD4+CD25+FoxP3+ Treg. Absolutní počty CD4+FoxP3+ Treg po basiliximabu byly přechodně zvýšené a tato léčba byla také spojená s vyšší expresí genů FOXP3 a TCAIM. Dále jsme pozorovali vyšší poměr CD4+FoxP3+ Treg k CD8+CD45RA+CD62L- efektorovým T lymfocytům v potransplantačním období u pacientů s indukcí basiliximabem, kteří během...
|
|
|
BK virová infekce u pacientů po transplantaci ledviny.
Girmanová, Eva ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent) ; Krejčí, Karel (oponent)
1 ABSTRAKT BK virus je příčinou vzniku nefropatie asociované s polyomavirovou infekcí (BKVN) u 1- 10 % pacientů po transplantaci ledviny. U 30-80% pacientů po transplantaci ledviny dochází k bezpříznakové reaktivaci BK viru, která nevede k rozvoji BK virové nefropatie. Prvním cílem této studie bylo zavést monitoraci replikace BK viru v krvi a moči u pacientů v prvním roce po transplantaci ledviny. Byly zhodnoceny rizikové faktory a stanoveny hraniční hodnoty viremie a virurie pro rozvoj BKVN. Pozitivní BK virurie >107 kopií/ml a pozitivní BK viremie >104 kopií/ml se vyskytla u 25,8 %, resp. 5 % pacientů. U 3 z monitorovací studie došlo k rozvoji BKVN. Pomocí ROC analýzy byly stanoveny hraniční hodnoty pro rozvoj BKVN na 103 kopií/ml séra pro BK viremii a 6,7x107 kopií/ml moči pro BK virurii. Druhým cílem bylo stanovit expresní profil imunitních genů v biopsiích ledvin ve třech skupinách pacientů s různým stupněm reaktivace BK viru (bez reaktivace viru, s bezpříznakovou virurií, s BKVN). Bylo měřeno 90 genů imunitní odpovědi metodou TaqMan® low density array RT-qPCR. Analýza biopsií od pacientů s bezpříznakovou virurií vedla k identifikaci 5 rozdílně exprimovaných genů (CD3E, CD68, CCR2, ICAM-1, SKI; p<0,05), a funkční analýza ukázala významně zvýšenou přítomnost kostimulačních signálů (CD40 / CD40L;...
|
|
|
Markery transplantační tolerance po transplantaci ledviny
Krepsová, Eva ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Pro dlouhodobé přijetí transplantované ledviny je zatím nezbytná dlouhodobá účinná imunosuprese, která však s sebou nese řadu nežádoucích účinků. Naopak, při její nedostatečnosti hrozí rejekce a selhání funkce štěpu. Proto se hledají nové biomarkery, které by odrážely imunologický stav pacienta, a umožnily by tak individualizovat imunosupresivní léčbu. Prokázali jsme, že pacienti po transplantaci ledviny po indukci králičím anti-thymocytárním globulinem (rATG) či basiliximabem měli snížený výskyt akutní rejekce 3 měsíce po transplantaci. Po rATG došlo v periferní krvi příjemců k hluboké depleci T a NK lymfocytů a poklesu exprese genů výhradně exprimovaných těmito buňkami zároveň s výraznou expanzí regulačních T lymfocytů (Treg) v CD4+ kompartmentu. Indukce rATG byla dále krátce po transplantaci spojena se zvýšením dvou transkriptů asociovaných s rejekcí (MAN1A1 a TLR5). Po indukci basiliximabem jsme v krvi přechodně detekovali CD4+CD25low/-FoxP3+ populaci současně s vymizením CD4+CD25+FoxP3+ Treg. Absolutní počty CD4+FoxP3+ Treg po basiliximabu byly přechodně zvýšené a tato léčba byla také spojená s vyšší expresí genů FOXP3 a TCAIM. Dále jsme pozorovali vyšší poměr CD4+FoxP3+ Treg k CD8+CD45RA+CD62L- efektorovým T lymfocytům v potransplantačním období u pacientů s indukcí basiliximabem, kteří během...
|
|
|
Biokompatibilita peritoneálních dialyzačních roztoků
Procházková Pöpperlová, Anna ; Opatrná, Sylvie (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Šebeková, Katarína (oponent)
Peritoneální dialýza (PD) je metodou náhrady funkce ledvin využívající peritonea jako dialyzační membrány. PD roztoky indikované k odstraňování dusíkatých katabolitů, excesivní plazmatické tekutiny, korekci elektrolytových poruch a acidobáze jsou vyvíjeny s ohledem na udržení homeostázy a obranyschopnosti peritonea a jsou vyvíjeny tak, aby vyvolávaly co nejnižší lokální a systémovou zánětlivou odpověď. Vlivem chronického působení PD roztoků na peritoneum dochází k jeho přestavbě s pozdější případnou ztrátou schopnosti ultrafiltrace. Za pozdní komplikace a přestavbu peritonea jsou nejvíce zodpovědné vysoké koncentrace glukózy obsažené v PD roztocích a dále přítomnost a vznik degradačních produktů glukózy (GDP) a pokročilých produktů glykace (AGEs) reagujících v peritoneální dutině. Cílem naší dizertační práce je v první části sledování různých PD roztoků s rozdílným obsahem glukózy a GDP a pomocí ligandů pro receptor AGEs se vyjádřit k jejich systémovým účinkům a nalézt PD roztoky s nejvyšší biokompatibilitou. V této části popisujeme konvenční glukózové roztoky, roztoky s nízkou zátěží glukózy a GDP a PD roztoky na bázi polymeru glukózy (icodextrin) a sledujeme hladiny solubilního receptoru pro AGEs (s - RAGE) a jeho ligand, nově identifikovaného extracelulárního ligandu pro receptor RAGE (EN -...
|
|
|
Lupusová nefritida- nové diagnostické a terapeutické postupy
Pešičková, Satu ; Tesař, Vladimír (vedoucí práce) ; Teplan, Vladimír (oponent) ; Krejčí, Karel (oponent)
Klíčová slova: anti-mCRP protilátky, cyklofosfamid, cyklosporin A, lupusová nefritida, systémový lupus erythematodes Systémový lupus erytematodes (SLE) je systémové autoimunitní onemocnění, v jehož patogenezi je klíčová produkce autoprotilátek proti vlastním jaderným a cytoplazmatickým antigenům a tvorba imunokomplexů. Protilátky proti monomeru C-reaktivního proteinu (anti- mCRP) mohou hrát roli v patogenezi lupusové nefritidy (LN). Cílem této práce bylo najít souvislost mezi hladinami anti-mCRP a aktivitou LN a odpovědí na léčbu. Metody: Anti-mCRP protilátky byly stanoveny u 57 pacientů s biopticky prokázanou LN (M/Ž 10/47, medián věku 32), 29 pacientů bylo vyšetřeno v době diagnózy a dále sledováno po medián 5,9 let. Anti-mCRP byly stanovovány in house ELISA metodou, aktivita onemocnění byla hodnocena skórem SLEDAI. Výsledky: Hladiny anti-mCRP byly vyšší u pacientů s aktivitou LN (26,78 vs 7,5 AU; p=0,009), korelovaly s celkovou aktivitou onemocnění SLE (rs=0,406, p=0,002). Zjištěna byla souvislost těchto protilátek s horší odpovědí po dvou letech terapie, OR (95% CI)=13,7 (1,22-770,87); p=0,014. Závěr: Přítomnost sérových anti-mCRP by mohla být užitečným markrem aktivity onemocnění a prediktorem dlouhodobé odpovědi na standardní léčbu. V druhé části práce byla porovnávána standardní léčba...
|
|
| |
host ::
RSS.