|
|
Participační tvorba fiktivních světů v rámci fóra SCP Nadace
Manďák, Michal ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Krásová, Eva (oponent)
Práce se zabývá internetovým fórem SCP Nadace, jeho komunitou a tvorbou. Obsahuje tři části. První část nabízí popis fungování a obsahu fóra. Zabývá se především jeho participativním modelem, díky němuž se všichni členové fóra mohou podílet na tvorbě nového obsahu i recenzích už publikovaných textů. Popisuje také striktní formální požadavky na SCP články, které tvoří většinu obsahu fóra. Druhá část se zabývá problémem koheze fóra. I když autoři fóra teoreticky pracují na jednom fikčním světě, mohou si jejich díla protiřečit. Tato práce zkoumá konvergenční síly uvnitř fóra ze tří hledisek: hlediska fikčních světů generovaných texty, z hlediska formování kánonu textů a z hlediska konstituce významu v textech. Navrhuje klastrový koncepční model pro množinu fikčních světů fóra, popisuje roli autorit a běžných uživatelů při formování dynamického kánonu fóra, ukazuje centrální motivický konflikt instituce a nadpřirozena a popisuje možnosti digitálního textu. Třetí část práce nabízí analýzu jedné z autorských kontinuit, na níž demonstruje závěry z druhé části.
|
|
|
Zakletí slov. Hranice náboženského jazyka v poezii
Krásenská, Klára ; Krásová, Eva (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Ústředním tématem bakalářské práce je fenomén "vyprázdnění" jazyka, a to zejména v náboženském diskurzu. Proč se nám naše jazyková aktivita může jevit jako prázdná, nedostačující, nebo dokonce mrtvá? Náboženská oblast lidské zkušenosti se zdá být k takovému jevení obzvlášť náchylná. Je možné, aby jazyk "přestal stačit" pro potřeby individuální transcendentální zkušenosti? V čem je specifický nárok na pravdu náboženského jazyka a jak souvisí se zneužitím moci? Obdobné otázky si kladou také básníci vzhledem k jazyku jako takovému, a tak v práci sledujeme jak tuto dvojí linii myšlení, tak zapojení náboženského jazyka do jazyka poezie. Analogie s básnickým jazykem se v několika aspektech jeví jako plodné, a proto v práci ověřujeme, zda básnický jazyk nenabízí určitá řešení problému vyprázdnění.
|
|
|
Styl a historie: Vliv literarity jazyka na podobu historické temporality
Řídký, Josef ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Růžička, Jiří (oponent) ; Krásová, Eva (oponent)
Cílem této práce je nabídnout nový způsob "literárního" čtení historie bez toho, aby byla postavena na roveň fikci, což bylo úskalím dosavadních, narativistických přístupů. Historické psaní zde vnímáme jako specifický žánr, který v sobě spojuje vysvětlení a vyprávění a má díky tomu zcela specifický estetický horizont či čtenářský účinek, který dokáže obohacovat naše vnímání minulosti. Práce tuto rétoriku historie buduje ve třech krocích, každému je věnována samostatná část. První část představuje dílo Paula Ricoeura, zvláště Čas a vyprávění, díky čemuž je možné definovat diskurz historie jako narativní žánr, který reprezentuje stopy minulosti a skrze nástroje kvazi- vyprávění je refiguruje v časových kategoriích narativní identity a dějinného vědomí. Historiografie, ukazuje se, je žánrem reprezentujícím specifickou historickou časovost, což je důvod, proč musí zároveň vyprávět i vysvětlovat. Ve druhé části tento teoretický model aplikujeme v praxi a ukazujeme, že může sloužit jako interpretační klíč pro četbu historiografických děl. Abychom prokázali jeho životaschopnost, procházíme rozličnými žánry historického psaní: postmoderní historiografií, pozitivismem, historií psanou ve velkých měřítkách, mikrohistorií. Ve třetí části naše předchozí zjištění konfrontujeme s dosavadní teoretickou tradicí, s...
|
|
|
Émile Benveniste a úloha smyslu
Krásová, Eva ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pešek, Ondřej Matthew (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Eva Krásová: Émile Benveniste a úloha smyslu" Práce "Émile Benveniste a úloha smyslu" je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902-1977) skrze roli, jakou zaujímá pojem smyslu (sens) v jeho myšlení. Práce zaujímá metodologický postoj "historiografie myšlení o řeči" (K. Kœrner) a dílo Émila Benvenista zkoumá chronologicky a vývojově. První část práce se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M. Bréal), pražské škole (R. Jakobson a Vl. Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939) skrze analýzu pojmu systému. Upozorňuje se na diachronní pojetí jazykového systému u A. Meilleta a v pražské škole. Je vznesena hypotéza o úloze Émila Benvenista při jejich kontaktech v rámci Mezinárodních kongresů lingvistů. Ta ústí do pojmu hlediska smyslu, jak u Benvenista fungoval ve studii "Roviny lingvistické analýzy" v roce 1962. Druhá část se věnuje lingvistice promluvy u Émila Benvenista. V první kapitole jsou vysvětleny základní složky Benvenistovy teorie řeči: sémiotika a sémantika, resp. sémiotické a sémantické (le/la sémiotique, sémantique), vypovídání (énonciation), přivlastnění (appropriation) a teorie hierarchie systémů ze studie "Sémiologie jazyka", vedoucí k myšlence jazykového systému jako místa vzniku smyslu. Jsou rozlišeny dva významy pojmu...
|
host ::
RSS.