|
|
Duše a kosmos v Platónově Tímaiu
Stránský, Jiří ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent) ; Krása, Ondřej (oponent)
Cílem předkládané práce je výklad problematiky duše v Platónově dialogu Tímaios jenž náležitým způsobem respektuje úzkou provázanost tohoto tématu s a který postupuje od nejvyšší rovin samotného až nejnižší rovinu duší smrtelných bytostí. První kapitola se zabývá otázkou, zda svět dle Tímaia singulárně vznikl, či nikoli. V rozlišeny dva tradiční přístupy, které podávají na tuto otázku odlišné odpovědi, a je hájena hypotéza, podle níž adekvátní musí spočívat v jejich náležité kombinaci. rámci druhé kapitoly je zkoumána přirozenost Platónova tvůrce démiúrga který je interpretován jako prapůvodní božská bytost, jež nemá být identifikována s žádným ektem stvořeného světa ani věčně jsoucího vzoru. Toto božstvo pak dle hájené interpretace nejen že vytváří tělesný svět a jeho duši, ale rovněž je pro duši ve vztahu k jejím základním . Témata duše a se rovnocenným způsobem mísí ve třetí kapitole věnované světové duši. Tato kapitola se soustředí na výklad tří tematických okruhů, jež jsou relevantní rovněž ve vztahu k duším na nižších úrovních, a to na mísení duše, kterým se vysvětlují její základní charakteristiky, na její strukturu a pohyb a konečně na problematiku poznání a jejích kognitivních mohutností. Kapitola čtvrtá se zabývá často opomíjeným tématem duší astrálních a tradičních bohů. Z důvodu nedostatku...
|
|
|
Přičiny vzniku světa v Platónově Tímaiu
Krása, Ondřej ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Karfík, Filip (oponent) ; Havrda, Matyáš (oponent)
Ondřej Krása, Příčiny vzniku světa v Platónově Tímaiu Abstrakt disertační práce Předkládaná práce si klade za cíl vyložit příčiny vzniku světa v Platónově Tímaiu. Vznik světa má dle Tímaia řadu příčin. Demiurg vytvořil svět podle věčně jsoucího vzoru, kterým je rozumový živočich zahrnující vše věčně jsoucí. Demiurg, který je nejlepším z věčně jsoucího, stvořil svět jako nápodobu tohoto celku věčně jsoucího. Jak se však k sobě má věčně jsoucí demiurg, který je rozumem, a celek věčně jsoucího, které je rozumem poznatelné? Tímaios popisuje věčně jsoucí jako to, co nemá vztahy k ničemu jinému než samo k sobě. Demiurg je oproti tomu tím, čím je, na základě vztahu ke vznikajícímu světu. Rozum vztahuje bytí, které je rozumem poznatelné a založené na soběstačných vztazích, ke vznikání, které plně poznatelné není, a tvoří tak celek věčně jsoucího. Svět vznikl v příjemkyni jako oduševnělé tělo. Jednotlivá těla jsou pravidelnými geometrickými tvary, které vznikají v prostoru a které nemají žádnou látku v úzkém slova smyslu. Prostor však není jen tím, v čem těla vznikají, ale je i tím, čeho formováním těla vznikají. V prostoru jsou dle Tímaia i duše, jejich bytí v prostoru je však zásadně jiné než bytí těl. Duše je takovým způsobem bytí, který zobrazuje jiné podoby bytí v řeči, a její způsob bytí v prostoru umožňuje...
|
|
|
Sladká nevědomost - Sextus Empiricus o lidském štěstí
Krása, Ondřej ; Thein, Karel (oponent) ; Karfík, Filip (vedoucí práce)
Předkládaná práce se věnuje vypracování a rozvinutí etické interpretace skepticismu, přičemž vychází z některých klíčových pasážích spisů Sexta Empirica. Po představení převládajícího interpretačního přístupu k Sextovým spisům podrobujeme tento přístup kritice a následně rozvíjíme alternativní výklad, v jehož centru stojí úvaha o příčinách štěstí a neštěstí, kterou na několika místech Sextus prezentuje. Jádrem těchto úvah i předkládané interpretace je přesvědčení o škodlivosti užívání rozumu pro šťastný život - používání rozumu vede totiž podle Sexta k neustálému usilování o něco a vyhýbání se něčemu, a udržuje proto člověka v neklidu a neštěstí. Vzdání se soudu, epoché, je lékem na tento neklid a skeptické argumenty ukazující neodůvodněnost každého soudu mají vzdání se soudu způsobit. Podle předkládané "etické" interpretace zpochybňuje skepticismus centrální roli rozumu při naplňování cíle lidského života, a útočí tak na dvě základní maximy řecké etiky: "Poznej sebe sama!" a "Poznej svět!" V kritické části práce jsme se pokusili přestavit některá úskalí skeptického ideálu a zpochybnit jak skeptické přesvědčení, podle kterého je stav bez používání rozumu šťastný, tak i přesvědčení, že štěstí je jedinou perspektivou, skrze kterou máme pohlížet na cíl lidského života.
|
host ::
RSS.