|
|
Miniinvazivní přístupy u aloplastiky kyčelního kloubu
Kubeš, Radovan ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Poul, Jan (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn Současný svět i medicína jsou poznamenány obrovsky rychlým rozvojem miniaturizace, která se překvapivě nevyhnula ani endoprotetice a vzedmula díky značné mediální pozornosti obrovskou vlnu zájmu o možnost miniinvazivní operativy i mezi laickou veřejností. Ve sdělovacích prostředcích byla tato metoda prezentována jako převratná a takřka revoluční, první odborné publikace (zejména od průkopníků této techniky) byly také vesměs pozitivní, ale také již od počátku měla své odpůrce. Vlastní idea mini-invazivní operativy je nepochybně správným krokem do budoucnosti, teoretické výhody jsou nesporné a logické. Já jsem si ovšem položil otázku, lze-li i v praxi dosáhnout teoreticky proklamované mini- invazivity i očekávaných výsledků. Vzhledem k tomu, že jsem vstupoval pro mne na novou oblast, rozhodl jsem se nejprve posoudit dostupné literární zkušenosti, poté jsem přistoupil k vlastnímu praktickému ověření mini-invazivního přístupu na kadaveru a po této průpravě jsem poté velice obezřetně přistoupil k vlastní operativě. Ve snaze co nejvíce eliminovat učební křivku, jsem nejprve začal s mini-invazivní implantací pouze femorální komponenty - tedy CCEP, teprve po zhodnocení této skupiny a s nově nabyvšími zkušenostmi jsem přistoupil k vlastní MIS-TEP kyčelního kloubu, kdy jsem pak statisticky vyhodnotil výsledky...
|
|
|
Problematika kyčelního kloubu u pacientů s dětskou mozkovou obrnou v dětském a adolescentním věku: experimentální ovlivnění centrace kyčelního kloubu kombinací operačních taktik
Schejbalová, Alena ; Trč, Tomáš (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Karpaš, Karel (oponent) ; Kokavec, Milan (oponent)
Vývoj kyčelního kloubu probíhá po celé období růstu dítěte, dochází ke změnám nejen oblasti horního konce femuru ve smyslu změn kolodiafyzárního úhlu a úhlu anteverze, které se postupně s růstem dítěte zmenšují až do dospělosti, ale i změnám orientace jamky. Výsledný tvar je dán součinností svalové rovnováhy, která současně ovlivňuje i výslednou délku krčku femuru a velikost velkého trochanteru - tedy artikulotrochanterickou distanci. U dítěte s DMO je geometrie kyčelního kloubu po narození fyziologická, pokud není kombinace s vrozenou DDH. Spastické adduktory a mediální ischiokrurální flexory negativně ovlivňují vývoj kyčelního kloubu během růstu dítěte. Brání postupnému fyziologickému zmenšování kolodiafyzárního úhlu a úhlu anteverze proximálního femuru, a tím vzniká coxa valga antetorta neurogenes postupně s event. subluxací až luxací. Při subluxaci až marginální luxaci se uplatňuje spastický m. iliopsoas, který je v této fázi hlavním luxačním svalem. Primární insuficience abduktorů vede k nižší stimulaci růstu velkého trochanteru a valgózní deformita krčku femuru vzniká na základě diskrepance růstu mezi epifýzou hlavice femuru a apofýzou velkého trochanteru. Remodelační schopnost kyčelního kloubu je tím větší, čím je dítě mladší. Přehled operačních výkonů na svalech má směřovat k obnově svalové...
|
|
| |
|
|
Anatomická rekonstrukce předního zkříženého vazu single-bundle versus double-bundle technikou
Zeman, Petr ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Skála-Rosenbaum, Jiří (oponent) ; Kalina, Radim (oponent)
Cíl práce: Cílem této práce je prezentovat dvouleté výsledky prospektivní randomizované studie srovnávající double-bundle versus single-bundle techniku anatomické rekonstrukce předního zkříženého vazu provedené pomocí šlach hamstringů s jejich fixací vstřebatelnými interferenčními šrouby. Materiál a metodika: Celkem 110 pacientů, s izolovanou lézí LCA a zdravým druhým kolenem, splňující indikační kritéria k provedení double-bundle techniky, bylo peroperačně randomizováno buď do skupiny 1- double-bundle (sk. DB, n=55) nebo do skupiny 2- single-bundle (sk. SB, n=55). Za 2 roky od operace jsme zhodnotili 82 pacientů (sk. DB=43 a sk. SB=39), 66 mužů a 16 žen, s průměrným věkem 29 let a odstupem od úrazu v průměru 81 dní. Předoperačně i pooperačně jsme hodnotili subjektivní kritéria: subjektivní IKDC a Lysholm skóre. Z objektivních kritérií jsme hodnotili: výskyt selhání štěpu, stranový deficit rozsahu hybnosti kolena, návrat k předúrazové sportovní zátěži, míru stranové diference ventrální laxity obou kolen ve 20 st flexi měřené laximetrem Genourob při tlacích 124 a 250 Newtonů a pivot shift test. Výsledky: Předoperačně nebyl v hodnocených subjektivních i objektivních parametrech prokázán statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami. Pooperačně nebyl mezi skupinami prokázán statisticky významný...
|
|
|
Morfologie proximálního konce femuru ve vztahu ke zlomeninám trochanterického masivu
Báča, Václav ; Stingl, Josef (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Chomiak, Jiří (oponent) ; Laichman, Stanislav (oponent)
Cíly této disertační práce bylo: shrnout a zhodnotit dosavadní výsledky morfologického studia anatomických struktur v oblasti proximálního konce lidského femuru s důrazem kladeným na oblast trochanterického masivu shrnout a zpřehlednit dosavadní přístupy v hodnocení zlomenin proximálního konce lidského femuru s důrazem kladeným na lomné linie procházející trochanterickým masivem shrnout a zpřehlednit dosavadní přístupy a používané postupy v léčbě zlomenin, jejichž lomné linie procházejí trochanterickým masivem femuru shrnout a zhodnotit dosavadní výsledky studia struktury kortikální kosti proximálního konce lidského femuru s důrazem kladeným na haversky přestavěnou kost a tím na průběh systémů osteonů v úrovni trochanterického masivu získat vlastní výsledky v oblasti makroskopické morfologie svalově-vazivového aparátu, studia lomných linií na RTG snímcích a struktury kortikální kosti proximálního konce femuru s důrazem kladeným na oblast trochanterického masivu vytvořit vlastní matematický model proximálního konce femuru na bázi metody konečných prvků (MKP) a zadáním vlastních výsledků, zejména orientací osteonů, vytvořit vlastní biomechanický model získané výsledky z morfologických a biomechanických studií kriticky porovnat s dosud publikovanými údaji a případně je doporučit k užití v další...
|
|
|
Ošetření hlubokých defektů kloubní chrupavky transplantací autologních chondrocytů
Podškubka, Aleš ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Karpaš, Karel (oponent) ; Musiálek, Jaroslav (oponent) ; Vavřík, Pavel (oponent)
Kloubní chrupavka je jedinečná tkáň, která je vystavena značné zátěži. Defekty kloubní chrupavky představují velký terapeutický problém. Příčinou je její malá regenerační schopnost. Defekt vzniklý při poškození kloubní chrupavky poraněním nebo degenerativním procesem má malou možnost se zhojit. Přestože není přesně znám přirozený vývoj izolovaného defektu chrupavky, předpokládá se, že se v důsledku další zátěže mohou postupně zvětšovat a hrát roli v rozvoji artrózy. Zamezit zvětšování defektu, podpořit hojení nebo hyalínní chrupavku v defektu znovu vytvořit je úkol výzkumných projektů v této oblasti. Cílem je vyplnit tyto defekty chrupavkou nebo chrupavce podobnou tkání, obnovit kloubní funkci, snížit invaliditu a oddálit potřebu endoprotetických náhrad. Současné vědecké úsilí je zaměřeno na další zlepšení klinických a histologických výsledků stávajících biologických rekonstrukčních postupů. Různé, převážně interdisciplinární dílčí kroky k in vitro výrobě biologických implantátů pro rekonstrukční chirurgii se shrnují do pojmu "tkáňové inženýrství" ("tissue engineering"). Z vědeckého pohledu se pod tímto pojmem rozumí umělá výroba bioarteficiálních materiálů nebo tkání z žijících buněk. Základním předpokladem pro úspěšné klinické použití biologických náhrad je tvoření funkce schopné chrupavčité matrix, která...
|
|
|
Nitrokloubní zlomeniny patní kosti - osteosyntéza úhlově stabilní dlahou, příspěvek k výplni defektu v těle patní kosti
Zeman, Jaroslav ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Plánka, Ladislav (oponent) ; Skála-Rosenbaum, Jiří (oponent)
Zlomeniny patní kosti jsou častá poranění, která dlouhodobě vyřazují pacienty z běžného způsobu života. Vznikají obvykle působením axiálního násilí, kdy dochází k impakci talu do kalkanea. Nejčastější příčinou jsou pády a skoky z výšky. Ne zcela ojediněle se vyskytují oboustranně. V období od srpna 2005 do prosince roku 2011 jsme na našem pracovišti léčili metodou otevřené repozice a vnitřní fixace kalkaneární LCP 98 pacientů se 114 zlomeninami patní kosti. Oboustranných zlomenin patní kosti bylo 16, 2 ženy a 14 mužů. V den úrazu jsme zhotovili nativní RTG patní kosti v bočné a axiální projekci. Computerová tomografie byla provedena u všech operovaných pacientů v sagitálních, transverzálních a koronárních řezech. Zlomeniny jsme klasifikovali na základě CT podle Sanderse na typ I - IV. K operační léčbě ORIF byli indikováni pacienti se zlomeniny typu II a III. Ke zhodnocení výsledků jsme použili skóre podle Rowa a kol. Cílem experimentální části práce bylo zhodnotit biomechanickou pevnost patní kosti bez zlomeniny a porovnat s pevností patní kosti po osteosyntéze zlomeniny úhlově stabilní dlahou samostatně nebo v kombinaci s výplní defektu patní kosti injekčně aplikovatelným samotuhnoucím hydroxyapatitovým cementem. Cílem bylo také srovnání mechanické pevnosti obou typů osteosyntézy. Toto jsme...
|
|
|
Využití lokálních nosičů antibiotik při léčbě infekcí pohybového aparátu
Melicherčík, Pavel ; Jahoda, David (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Džupa, Valér (oponent)
Infekce pohybového ústrojí představuje vážný problém v ortopedii a traumatologii pro svůj typický průběh s recidivami a častým rozvojem rezistence. Eradikace bakteriálních původců infekcí pohybového aparátu nemusí být vždy spolehlivá. Jednou z možností jak zvýšit terapeutický potenciál je využití lokální aplikace antibiotik. Cílem disertační práce je ověřit účinnost uvolňovaného glykopeptidového antibiotika vankomycinu z kostních štěpů v experimentu in vitro po předchozím porovnání vlastností u 34 vybraných nosičů jak z pohledu materiálového složení, tak z pohledu eluční charakteristiky pro různá antibiotika na podkladě zdrojů z dostupné literatury. Nejrozšířeněji používaný lokální nosič antibiotik je kostní cement určený především k řešení infekcí kloubních náhrad dvoudobou reimplantací. U něho je však nutná následná extrakce, narozdíl od novějších nosičů, které jsou biodegradabilní. Nejlepších vlastností z pohledu kritérií vhodného lokálního nosiče antibiotik jsou nosiče složené z několika druhů materiálů, tzv. kompozity. Na podkladě výsledků provedeného experimentu v laboratorních podmínkách jsme ověřili, že k léčbě osteomyelitid jsou dobrým lokálním nosičem vankomycinu kostní štěpy. Nejvyšší průměrné koncentrace vankomycinu (500 mg/l) jsme naměřili mezi 2.-4. dnem. Hladiny anitibiotika vysoce...
|
|
|
Periprotetická osteolýza
Veigl, David ; Vavřík, Pavel (vedoucí práce) ; Vencovský, Jiří (oponent) ; Koudela, Karel (oponent)
Hlavní komplikací náhrady kyčelního kloubu je periprotetická osteolýza. Patří mezi nejčastější příčiny jejího selhání, které vyžadují revizní operaci. Hlavním důvodem vzniku aseptické osteolýzy je reakce organizmu na otěrové částice. Nejdůležitějším cílem pro otěrové častice je makrofág, který se po fagocytóze aktivuje a produkuje prozánětlivé faktory, vedoucí v konečném důsledku ke zvýšené kostní resorpci. Patofyziologickým podkladem je pravděpodobně změna rovnováhy systému RANKL/RANK/OPG v mikroprostředí kosti, který ovlivňuje její metabolismus. Dochází ke zvýšení nabídky RANK ligandu, což vede ke zvýšené osteolýze s následkem uvolnění implantátu. V této práci jsme se pokusili ověřit hypotézu, že existuje vztah mezi velikostí osteolýzy, množstvím otěrových částic a expresí RANK ligandu v tkáních obklopujících uvolněnou cementovanou a necementovanou náhradu kyčelního kloubu. Odebrali jsme tkáně 59 pacientů s aseptickým uvolněním náhrady kyčelního kloubu, kteří podstoupili revizní výkon. U 23 pacientů jsme nalezli RANKL pozitivní buňky. Tyto buňky byly nalezeny převážně u pacientů se selhanými cementovanými náhradami, a to v případech přítomnosti lakunárního typu osteolýzy a u případů, kdy bylo v otěrovém granulomu přítomno enormní množství otěrových částic Klíčová slova: periprotetická osteolýza,...
|
|
|
Vliv kvality artikulačních UHMWPE vložek na životnost kloubních náhrad
Fulín, Petr ; Pokorný, David (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Gallo, Jiří (oponent)
Tato práce se v první části zaměřuje na seznámení s problematikou vysokomolekulárního polyetylénu (UHMWPE) v ortopedii. Pojednává o historii, vlastnostech i procesech, které vedou k selhání UHMWPE komponenty kloubní náhrady. Experimentální část ověřuje platnost vyslovených hypotéz. Seznamuje čtenáře s experimentálním ověřením vlivu jednotlivých druhů sterilizace na oxidační stabilitu laboratorně připravených vzorků UHMWPE i explantovaných komponent kloubních náhrad pomocí metod mikroskopie pomocí infračerveného záření, elektronové spinové rezonance, mechanických zkoušek a zkoušek mikrotvrdosti. Další experimentální měření na rozsáhlém souboru explantovaných komponent náhrad kyčelního a kolenního kloubu ověřuje platnost hypotézy, že velikost oxidačního poškození má vliv na životnost kloubních náhrad. Třetí část experimentální studie mapuje míru oxidačního poškození jednotlivých lokalit kloubní náhrady kyčelního a kolenního kloubu. V závěrečné fázi experimentálně prokazujeme fakt, že míra oxidačního poškození má vliv na nadmolekulární strukturu UHMWPE. Z výše zmíněných experimentů jsou v závěru jasně definované doporučení pro klinickou praxi, které by měly vést k prodloužení životnosti kloubních náhrad v ortopedii. Klíčová slova UHMWPE; oxidace; životnost; infračervená spektroskopie; kloubní náhrada
|
host ::
RSS.