|
|
Zbytkové populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) v nebroditelných tocích ČR
Zolich, Radek ; Simon, Ondřej (vedoucí práce) ; Korábek, Ondřej (oponent)
Margaritifera margaritifera je kriticky ohroženým druhem sladkovodního mlže. Status ochrany upravuje jak legislativa České republiky, tak místní předpisy. Cílem této práce bylo zmapovat současné stavy M. margaritifera v českých tocích a ověřit domněnky o jejím výskytu v Otavě u Horažďovic. Dále probíhalo měření parametrů lastur již uhynulých jedinců, kteří se nacházejí ve sbírkách Národního muzea v Praze a České zemědělské univerzity. Celkem bylo k dispozici 642 lastur nasbíraných z Vltavy, Teplé Vltavy, Malše a Otavy, přičemž pro samostatné vyhodnocení byly použita pouze relevantní část, konkrétně 509 lastur. Zkoumány byly rozdíly v morfologických parametrech lastur v závislosti na lokalitě a jejich možné korelaci s řádem toků Otavy, Vltavy, Teplé Vltavy a Malše. Díky poznatkům z mapování žijících jedinců perlorodky říční byl vypracován návrh na úpravu metodiky výzkumu mlžů v České republice, která je součástí Záchranného programu na ochranu perlorodky říční, který vede AOPK ČR. Klíčová slova: Perlorodka říční, lastura, morfologie, řád toku, metodika AOPK, potápěčské práce
|
|
|
Genetická hranice druhů u perlooček (Crustacea, Cladocera)
Korytová, Nikola ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Korábek, Ondřej (oponent)
Perloočky (Crustacea, Branchipoda) jsou bohatou skupinou planktonních korýšů. Vyskytuje se v nich mnoho kryptických druhů, které jsou zařazovány do druhových komplexů. Tato práce se zabývá zástupci čeledí Daphniidae a Chydoridae, kteří obývají vodní útvary po celém světě, ale nemají dodnes úplně objasněné všechny taxonomické vztahy. Pro rozpoznávání druhů se využívají morfologické i genetické analýzy. Jelikož ale u nich dochází k hybridizaci, je v některých případech lepší studovat jejich genetické vzdálenosti. Pro genetickou analýzu daného taxonu se využívají genetické markery, což jsou úseky DNA, které jsou pro každý druh jedinečné. Využívají se i jaderné geny, nicméně na úrovni druhů poskytují lepší výsledky geny mitochondriální. Nejvíce se využívá první podjednotka cytochrom c oxidázy (COI), dále 12S a 16S rDNA. Tyto geny často poskytují dobře podporované fylogenetické stromy, nicméně situace je u Daphniidae i Chydoridae natolik komplikovaná, že určení pravidel pro hranice druhů není v tuto chvíli možné. Budoucí studie by se měly (pokud to lze) více zabývat i datováním událostí a vytvářet molekulární hodiny, zejména pro čeleď Chydoridae, která i přes své druhové bohatství zůstává často opomíjená. Klíčová slova: Daphniidae, Chydoridae, genetické markery, COI 12S rDNA, 16S rDNA
|
|
|
Diversity of the land snail genus Helix and its relatives (Gastropoda: Pulmonata: Helicidae) from Mediterranean origins to postglacial Central Europe
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Hausdorf, Bernardt (oponent) ; Cameron, Robert A.D. (oponent)
6 ABSTRAKT Čeleď Helicidae (hlemýžďovití) zahrnuje největší a nejznámější suchozemské plže západního Pa- learktu, nicméně až donedávna se znalost její diverzity opírala převážně o práce z počátku dva- cátého století. Řešení řady taxonomických problémů a pochopení biogeografické historie čeledi si přitom žádalo uplatnění molekulárně-fylogenetických analýz. Tato práce se zaměřuje na skupi- nu východostředomořských rodů hlemýžďovitých, především přímo na typový rod Helix Linnae- us, 1758 (hlemýžď). Počínaje zkoumáním diverzity a příbuzenských vztahů linií ve východním Středomoří a Anatolii sleduje jejich cestu od místa jejich diverzifikace až po jejich výskyt v post- glaciální fauně střední Evropy. Předkládané výsledky jsou převážně založené na analýzách sekvencí mitochondriálních genů, konchologických pozorováních a radiokarbonovém datování holocenních subfosilních nálezů. Porovnávali jsme diverzitu mitochondriálních linií v rodě Helix se závěry nové, na morfologii založené taxonomické revize rodu. Podařilo se nám shromáždit re- prezentativní data, pokrývající téměř všechny v současnosti uznávané druhy, stejně jako po- tenciálně příbuzné rody a podrody. Revidovali jsme vymezení rodu a upozornili na zřejmě rozdílný přístup k vymezování druhů v rodě Helix oproti některým jeho příbuzným. Centrem hluboké...
|
|
|
Phylogeny of the genus Helix (Mollusca: Gastropoda: Helicidae)
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Rod Helix zahrnuje velké suchozemské plže rozšířené od Francie po Írán a v severní Africe. Někteří z nich mají úzkou vazbu na člověka - žijí synantropně nebo se sbírají a jí. Rod je nejvíce diverzifikovaný ve východním Středomoří. Taxonomie rodu dnes prochází revizí založenou na morfologii, molekulární studie je nezbytná jako kontrola této revize. V této práci prezentuji první fylogenetická data pro rod Helix, zahrnující téměř všechny nyní rozeznávané druhy. Používal jsem vzorky z různých zdrojů, včetně sušených těl a zbytků tkání. Sekvenoval jsem dva široce používané mitochondriální markery (16S a COI). Pozice rodu v rámci čeledi Helicidae z těchto dat nelze určit. Rod by měl být vymezován úzce, bez rodů Maltzanella, Cantareus, Cryptomphalus a Lindholmia. Nepotvrdila se dělení do podrodů tak, jak je dosud navrhovali různí autoři, s výjimkou delení na nominotypický podrod Helix a podrod Pelasga. Vztahy mezi druhy a skupinami druhů nebyly dobře rozřešeny. Výsledky většinou podporují vymezení druhů nově navrhované na základě morfologie. Některé druhy mohou být velmi variabilní ve znacích na ulitě, neboť několik taxonů se zvláštní morfologií zřejmě patří dovnitř šířeji rozšířených druhů. V několika málo případech, např. u H. asemnis, by mohlo být užíváno jemnější dělení na druhy, několik změn v druhovém...
|
|
|
Přehled taxonomie rodu Helix.
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Rod Helix Linnaeus, 1758 (Gastropoda, Pulmonata), ačkoli zahrnuje velké a běžné druhy plžů, stále stojí poněkud stranou zájmu taxonomů. V průběhu 19. století bylo popsáno velké množství taxonů na druhové i poddruhové úrovni, z nichž většina dnes není považována za platné. Stále ale zůstává řada nejasností ve vymezení známých druhů, a i když je zřejmé, že morfologická variabilita některých druhů je značná, její taxonomická hodnota je neznámá. Dnes uznávaných druhů je přibližně čtyřicet, a centrum diverzity rodu leží v severovýchodním Středomoří. Údaje o rozšíření jednotlivých druhů jsou většinou útržkovité, o ekologii řady druhů se neví téměř nic. V mnohých oblastech dosud nebylo soustavně sbíráno, s novými sběry lze očekávat jak změny statutu některých taxonů, tak možná i popis nových druhů. Práce na základě literární rešerše a v malé míře studia sbírek předkládá seznam použitelných jmen v rodě Helix v jeho dnešním pojetí, krátce je diskutována problematika určovacích znaků. Zdůrazněna jsou slabá místa dnešní úrovně poznání diverzity rodu.
|
host ::
RSS.