Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 120 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Hrob, náhrobek, hřbitov. Okruh motivů v českém malířství 19. století
Kučerová, Anežka ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
(česky) Diplomová práce Hrob, náhrobek, hřbitov. Okruh motivů v českém malířství 19. století vychází z analýzy obrazů, kreseb a grafik významných českých malířů napříč celým devatenáctým stoletím. Prostřednictvím případových studií budou představeny rozdílné způsoby, jakými umělci pracovali s funerálními motivy. Někteří malíři se věnovali sledovanému tématu systematicky a opakovaně po celou dobu své tvorby, jiní se funerálních námětů dotkli sice okrajově, ale leckdy o to výrazněji. Umělci začleňovali do svých děl motivy hrobů, náhrobků a hřbitovů z rozličných podnětů od romantického zájmu o estetiku neobvyklosti a tajemnosti, potřebu zachycení osobních zkušeností a pocitů, přes žánrové výjevy odehrávající se na hřbitovech, ilustraci dobové literatury, dokumentární zachycení konkrétního místa až po obecnou potřebu symbolicky vyjádřit konečnost života. Představené malby, kresby a grafiky budou dány do souvislosti s kulturou pohřbívání devatenáctého století či s dobovou literaturou sledující stejné téma. Tento fenomén byl přirozeně reflektován také zahraničními umělci, některá jejich konkrétní díla jsou v diplomové práci rovněž zmíněna jako analogie k dílům českých umělců.
Přátelské portréty v italském renesančním malířství
Marsova, Liubov ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
(česky) Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou mužského přátelského portrétu v italském renesančním malířství. Ačkoliv existují jednotlivé publikace zacílené na zvláštní aspekty mužského portrétu, této oblasti zatím nebyl věnován dostatečný badatelský zájem. Na začátku práce je uveden teoretický nástin k pojetí mužského přátelství v kultuře italské renesance a také jsou představeny některé klíčové aspekty portrétního žánru. Dále je práce rozdělená na několik kapitol podle jednotlivých témat: například, "Portrét a antika", "Portrét a vzpomínka", "Portrét a poezie". Některé zvlášť zajímavé momenty byly přeneseny do oddělených exkurzů, jakožto profilové portréty dvou mužů, téma zrcadla v portrétním žánru, komunikační možnosti obrazů. Umělecká díla probraná v rámci předkládaného výzkumu nejsou seřazena do klasického modelu chronologického "vývoje". Obrazy jsou propojeny s teoretickým uvažováním, které je zároveň podmíněno samotnými uměleckými díly. Ke každé malbě byla shromážděna a zhodnocena dosavadní bádání. Dále se nabízejí nová přečtení a ikonografické interpretace některých představených děl. Hojně byla použita dobová literatura, teoretické spisy, poezie. Práce se však snaží odpovídat současným tendencím v uměleckohistorické metodologii. Samostatná kapitola je věnována otázce...
Caspar Lehmann: umělec na dvoře Rudolfa II.
Minaříková, Adéla ; Bukovinská, Beket (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Caspar Lehmann je významnou osobností uměleckého řemesla ve střední Evropě závěru 16. a počátku 17. století. Jako řezáč skla a drahých kamenů působil na dvoře Rudolfa II. v Praze, i ve službách saského kurfiřta Christiana II. v Drážďanech. Poměrně velký badatelský zájem o jeho osobu byl podpořen zprávou Joachima von Sandrart z roku 1675, podle níž měl Caspar Lehmann obdržet privilegium na řezbu skla, a zároveň objevem signované Lehmannovy číše v 80. letech 19. století. Na základě podobnosti s objevenou číší byla následně Lehmannovi připisována kvalitativně i stylově poměrně různorodá díla. Předkládaná práce na základě studia odborné literatury i dostupných archivních materiálů nejprve podává podrobný Lehmannův životopis. Hlavní část práce je pak věnována detailnímu rozboru 26 děl, která byla postupně odbornou literaturou Casparu Lehmannovi přisuzována. Na základě jejich vzájemného srovnání se pokouší definovat Lehmannův specifický styl řezby a kriticky posoudit jednotvé předměty. Z pečlivého studia dostupných předmětů vyplývá, že je možno z Lehmannova díla vyřadit trojici portrétů (Moritz von Oranien, Johann Sigismund von Brandenburg a Johann Friedrich von Württemberg) a s velkou pravděpodobností i dvě destičky se starozákoními scénami z The Corning Museum of Glass, stejně jako destičku s...
Role empatie ve vnímání humanistické fotografii na příkladu výstavy "The Family of man"
Ruzhyna, Kateryna ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Tato bakalářská práce zpracovává téma empatie a její roli při chápání humanistického směru ve fotografii, jehož posláním po druhé světové válce bylo zamyšlení nad údělem lidského rodu. Hlavní otázkou této práce je, jak empatie, tedy vcítění do motivů a emocí, ovlivňuje lidské vnímání fotografických záběrů, které vypovídají o radostech, bolestech a touhách člověka. Problematika je ukázána na příkladu historicky významné výstavy "The Family of Man", jejíž kurátorem byl Edward Steichen. Diplomantka se pokusí nejprve vyzkoumat, jak funguje mechanismus empatie z hlediska psychologie a estetiky, potom využít tyto znalosti při zkoumání kulminačního bodu humanismu v poválečné fotografií - výstavy "The Family of man", a to její vizuálního složení a pozdější reflexi.
Zwischenraum a Denkraum v kontextu motivů vznesení a pádu v obrazovém atlase Mnemosyne Abyho M. Warburga
Váša, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na Warburgovo pojetí prostoru myšlení [Denkraum] a související koncepci umělecké tvorby coby mezifáze mezi afekcí a abstraktním myšlením [Zwischenraum], coby klíčových pojmů jeho pozdního díla (zejména mezi léty 1920-1929), vrcholícího obrazovým atlasem Mnemosyne. Práce se v tomto kontextu soustředí na motiv vznesení. Dochází k závěru, že formule patosu vznesení hraje klíčovou historickou roli při konstituci moderního Denkraum a tvoří jeden ze zásadních konstitutivních parametrů tohoto prostoru, jehož vlastní obraznou perspektivou je soudobá aviatika. Warburg se pro adekvátní dějinnou reflexi tohoto vývoje uchyluje k fyzikálnímu modelu myšlení a umění včetně pokusu o sepětí s Einsteinovými teoriemi relativity. Klíčová role motivu vznesení v rámci konstituce Denkraum pak tento avatický Denkraum v důsledku vymezuje v mantinelech renesančního humanismu.
Makabrózní, mysteriózní, monstrózní. Architektura a prostředí v gotickém hororu
Kolich, Tomáš ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tématem této práce je architektura a prostředí v gotickém hororu, zejména ve filmech. Práce prozkoumává vztah žánru gotického hororu a gotické architektury a to především na příkladech strašidelných hradů. Práce se snaží prozkoumat, jakým způsobem jsou strašidelné hrady ve filmech zobrazovány a jakým způsobem se v jejich podobě uplatňuje gotická architektura. Práce je rozdělena do dvou částí. V první z nich je rozebíráno několik tendencí gotického hororu, která mají vliv na podobu strašidelných hradů. Tyto tendence jsou sledovány nejen ve filmu, ale i v literatuře a divadle a to od počátků gotického hororu v druhé polovině 18. století až do současnosti. V druhé části práce jsou za pomocí těchto tendencí analyzovány podoby strašidelných hradů ve filmech Dracula (John Badham, 1979), Bram Stoker's Dracula (Francis Ford Coppola, 1992) a Van Helsing (Stephen Sommers, 2004).
Metoda dějin umění v díle Heinricha Wölfflina (1864-1945)
Mandažiev, Petr ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Kroupa, Jiří (oponent)
Heinrich Wölfflin (1864-1945) patř il k nejvlivnějším badatelům z oboru dějiny umění. Jeho kniha "Kunstgeschichtliche Grundbegriffe" ("Principles of Art History") z roku 1915 sklidila velký ohlas i kritiku. Wölfflin se v ní snažil vysvětlit nadosobní zákonitosti uměleckého vývoje, který se v průběhu dějin periodicky opakuje. Tento vývojový proces, vrcholící ve dvou fázích, podmiňuje veškerou uměleckou tvorbu (architektura, sochař ství, malíř ství, umělecké ř emeslo), jež tak vzniká v rámci př edem daných možností. Každou fázi Wölfflin definoval pěticí pojmů, které vystihují její charakter. Prvním z vrcholů je umění orientované podle analogie s hmatem, druhým tvorba, již určila analogie se zrakem. Protiklad "stylu lineárního", vázaného na př edměty, a "stylu malíř ského", spjatého s čistě optickými kvalitami, odvodil Wölfflin ze stupňů vývoje lidské obrazotvornosti, která postupuje právě od hmatových k obrazovým př edstavám. Tento postup př itom - jak sám zdůrazňuje - nikdy nemůže být opačný, vždy probíhá pouze jedním směrem. Do obou stylových typů potom vstupují různé, dobově podmíněné kulturně-historické obsahy, které tvoř í vnější komponentu uměleckých děl, kam patř í i specifický projev tvorby jednotlivých národů. Wölfflin tak ve svém stylově-historickém př ístupu spojil postulát zákonitého...
Sebeprezentace umělce v italské malbě 16. století
Vítová, Kateřina ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Zapletalová, Jana (oponent)
Studie k sebeprezentaci umělce v italském malířství 16. století - abstrakt Italské umění 16. století neboli Cinquecenta je bezpochyby poutavou kapitolou dějin umění. Neméně zajímavý je vývoj života umělců ve stejné době, pochopení vlastní hodnoty a její prezentace, vytváření identity umělce neboli "uměleckého já". Během jediného století tak můžeme pozorovat přerod řemeslníka v umělce a následně umělce v umělce-dvořana. Čelními představiteli "hnutí" za povznesení postavení umění a umělce ve společnosti jsou Giorgio Vasari a Federico Zuccari. Každý z nich je představitelem jedné umělecké generace. Postavy obou malířů se zvláštním způsobem doplňují, jejich životy se v určitých chvílích setkávají a jistým způsobem na sebe navazují. Také proto je spojení Vasari-Zuccari vhodné k porozumění sociální situace nebo sebeprezentace umělců ve střední Itálii 16. století. Jako by toto duo zastupovalo fiktivní postavu umělce Cinquecenta, jehož život začíná v roce 1511 (narození Giorgia Vasariho) a končí rokem 1609 (smrt Federika Zuccariho), na níž je možné sledovat vývoj uměleckého sebepojetí nebo průběh boje za lepší postavení umělce ve společnosti. V předložené práci se pokoušíme představit malby těchto dvou umělců, jejichž prostřednictvím chtěli prezentovat vlastní osobu. Snažíme se ukázat, že výběr námětů zvolených pro...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 120 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 Konečný, L.
4 Konečný, Ladislav
10 Konečný, Lukáš
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.