|
|
Časná fáze imunity v kůži proti leishmaniím
Máčalíková, Bára ; Leštinová, Tereza (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Leishmanie jsou parazitičtí prvoci způsobující onemocnění zvané leishmanióza, která postihuje především savce. V průběhu evoluce se leishmanie adaptovaly na hostitelský imunitní systém, který umí do jisté míry využívat ve svůj prospěch. Tato bakalářská práce pojednává o vztahu leishmanií s časnými imunitními složkami v kůži hostitele a schopnosti parazita inhibovat mikrobicidní aktivity buněk. Infekce počíná inokulací infekčních promastigotů do savčího hostitele a než se leishmanie dostanou do své cílové buňky, interagují v kůži zejména s komplementem, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty a dendritickými buňkami. Porozumění vzájemným interakcím mezi hostitelem a parazitem je nezbytné pro vývoj vakcíny a léčbu leishmaniózy. Klíčová slova: leishmanie, kůže, časná imunita, komplement, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty, dendritické buňky
|
|
|
Imunomodulační vlastnosti helminty produkovaných molekul a jejich efekt při autoimunitních a chronických zánětlivých onemocněních
Moravcová, Johana ; Šmídová, Barbora (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Parazitičtí helminti produkují exkrečně/sekreční produkty (ESP), které ovlivňují imunitní systém hostitele, aby zabránily poškození nebo vyloučení parazita. V pro jejich imunomodulační potenciál jednotlivé molekuly ESP předmětem výzkumu léčby autoimunitních a chronických zánětlivých onemocnění. Mezi onemocnění, které jsou v kontextu zkoumána, patří ulcerózní kolitida, roztroušená skleróza, diabetes 1.typu, revmatoidní plejády helmintů a jejich imunomodulačních molekul stojí za hlavním účinkům těchto molekul na imunitní systém hostitele se řadí ovlivnění funkce dendritických buněk a makrofágů, ovlivnění produkce cytokinů a snížení Th1 imunitní odpovědi, což většin zmírnění příznaků nemoci. Podle současného stavu poznání zatím není jisté, jak budou molekuly fungovat při léčbě pacientů a jestli budou mít stejný účinek i při dlouhodobém podávání. Navzdory tomu díky výzkumu jejich využití při léčbě autoimunitních a chronických onemocnění vzniká řada slibných kandidátů na léčiva. Klíčová slova: helminti, imunomodulační molekuly, autoimunitní onemocnění, alergická onemocnění, terapie, profylaxe
|
|
|
Factors affecting the protective effect provided by sand fly saliva immunization on the outcome of Leishmania infection
Jelínková, Kristýna ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Lipoldová, Marie (oponent)
Leishmanióza je parazitické onemocnění působené prvoky rodu Leishmania, jejichž vektorem jsou samice rodu Phlebotomus a k přenosu leishmánií dochází během sání krve. Je-li hostitel před kontaktem s leishmániemi vystaven slinám flebotomů, dochází k sensitizaci; v některých případech dochází k tzv. protektivnímu efektu, jenž ovlivní výslednou podobu onemocnění. Uvádí se, že tento efekt pramení z opožděné hypersenzitivní reakce na sliny flebotomů, která vrcholí přibližně 48 hodin po interakci se slinným antigenem a jejímž důsledkem je povzbuzení obranných mechanismů hostitele proti leishmániím. Cílem této diplomové práce bylo ověřit druhově specifické vlastnosti protektivního efektu, závislé mimo jiné právě na načasování infekce po poslední expozici slinám flebotomů. Předložené výsledky prokázaly, že zatímco u imunizovaných myší BALB/c, které byly infikovaných prvokem Leishmania major týden po vystavení slinám Phlebotomus duboscqi, se protektivní efekt vyvinul, tak při infekci provedené 48 hodin po expozici k tomu nedošlo. Protektivní efekt daný vystavení slinám flebotomů před infekcí v tomto případě dokonce úplně vymizel, což bylo prokázáno statisticky nesignifikantními rozdíly měřených parametrů v porovnání s kontrolní neimunizovanou skupinou. Vystavení sání flebotomů druhu Sergentomyia schwetzi...
|
|
|
Genetic regulation of Leishmania infection
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
10 Abstrakt Leismanióza je opomíjené tropické onemocnění, které se řadí k nejzávážnějším zdravotnickým problémům. Je endemické v 98 zemích Asie, Afriky, Ameriky a Středomoří a postupně se šíří do nových oblastí včetně střední Evropy a USA. Klinické formy leishmaniózy zahrnují široké spektrum projevů od kožní leishmaniózy až po potenciálně smrtelnou viscerální leishmaniózu. V endemických oblastech je znám výskyt asymptomatických případů. Různé druhy leishmanií indukují různé symptomy, ale dokonce pacienti infikovaní stejným druhem parazita mohou projevovat různé symptomy onemocnění a různě reagovat na léčbu. Proto je jednou z velkých výzev vysvětlení pozorované variability, kterou nelze vysvětlit pomocí současně známých faktorů. Abychom našli nové faktory regulující leishmaniózu, testovali jsme úlohu molekul, o nichž je známo, že se účastní regulace jiných infekcí, a mapovali jsme lokusy kontrolující množství parazitů po infekci L. major. Také jsme determinovali kontrolu přežití po infekci virem klíšťové encefalitidy (TBEV) s cílem určit, zda existují společné prvky v odpovědi k L. major a TBEV. Interferonem indukované GTPázy (guanylate-binding proteins, GBPs) hrají významnou úlohu v aktivaci inflamazómu a zprostředkovávají vrozenou rezistenci proti mnoha vnitrobuněčným patogenům. O jejich roli v...
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
|
|
Genotype influence on development of infections caused by Trypanosomatidae in mouse
Šíma, Matyáš ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent) ; Kolářová, Iva (oponent)
Parazitičtí prvoci rodu Trypanosoma a Leishmania jsou členi čeledi Trypanosomatidae. V naší práci jsme na myším modelu zkoumali vliv genotypu na infekce způsobené těmito parazity. Tato onemocnění jsou na genetické úrovni řízena lokusy kvantitativních vlastností (QTL), kdy výsledný fenotyp je řízen množinou genů s malým individuálním účinkem. Jako myší model pro mapování QTL, které kontrolují tyto infekce, jsme použili rekombinantní kongenní kmeny (RCS). Každý RCS nese jedinečnou kombinaci 12,5% genomu rodičovského kmene dárce na genetickém pozadí druhého rodičovského kmene. Pro mapování QTL kontrolujících infekce Trypanosoma brucei brucei (T. b. brucei) a Leishmania tropica (L. tropica) a infiltraci eosinofilů do inguinálních uzlin po infekci Leishmania major (L. major) jsme použili RCS z řady CcS/Dem, kde STS je kmen dárce a BALB/cHeA je kmen genetického pozadí. Nejprve bylo nutné najít pro mapování vhodné modelové kmeny. Ve všech třech studiích jsme zvolili RCS, který překročil rozsah monitorovaných parametrů fenotypu ve srovnání s jinými testovanými RCS i rodičovskými kmeny. Myši RCS CcS-11 vykazovaly kratší přežití po infekci T. b. brucei a myši kmene CcS-9 vykazovaly vyšší infiltraci eosinofilů po infekci L. major. Pro analýzu genetické kontroly vnímavosti k L. tropica jsme vybrali samice kmene CcS-16,...
|
|
|
Opakovaná expozice slinám flebotomů: imunitní odpověď hostitele a vliv na přenášené patogeny
Pohanková, Lucia ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
5 Abstrakt V průběhu sání infikovaného flebotoma jsou do hostitele inokulovány sliny flebotoma, které mohou silně ovlivnit odpověď imunitního systému. Pokud se jedná o naivního hostitele, průběh infekce bývá většinou horší. U kožní leishmaniózy se léze vyvíjejí dřív, bývají destruktivnější a přetrvávají delší dobu. U hostitelů žijících v endemických oblastech výskytu leishmaniózy a jejich přenašečů bývají hostitelé často vystaveni sání neinfikovaných flebotomů. Pro hostitele jsou sliny antigenní a indukují tvorbu specifické buněčné a protilátkové odpovědi. Tato imunitní odpověď navozuje protektivitu proti leishmaniové infekci a liší se u různých hostitelů. Pokusy byly nečastěji dělané na myším a psím modelu. U lidí jako hostitelů je těžké sledovat vývoj leishmaniové infekce po předchozí expozici, proto se u lidí sledují zejména hladiny protilátek, podle kterých pak můžeme určit míru poštípání flebotomy a riziko přenosu leishmaniózy. Klíčová slova: Lutzomyia, Phlebotomus, DTH, protilátky, IgG,
|
|
|
Role makrofágů v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Fialová, Anna (oponent)
Flebotomové (řád: Diptera) jsou významnými přenašeči parazitických prvoků rodu Leishmania (řád: Trypanosomatida), kteří jsou do hostitele inokulováni společně se slinami vektora. Právě sliny flebotomů mají významnou roli v přenosu leishmaniózy - u naivního hostitele suprimují jeho imunitní systém a umožňují tak vývoj leishmaniové infekce, zatímco opakovaně pobodaní hostitelé jsou proti infekci chránění. Předložená diplomová práce se zabývá především vlivem slin flebotomů na buněčnou složku imunity hostitelů se zaměřením na makrofágy, které jsou klíčové v obraně proti leishmanióze. V první části diplomové práce jsme si zavedli myší model L. major - P. papatasi - Balb/c, na kterém jsme ověřili ochranný efekt imunizace slinami P. papatasi na vývoj leishmaniové infekce. Imunizované myši byly chráněné proti leishmaniím, což se odrazilo na velikosti léze, počtu leishmanií v uchu i spádové uzlině a také na produkovaných cytokinech. Makrofágy z imunizovaných myší však produkovaly méně oxidu dusnatého, zatímco arginázová aktivita byla srovnatelná s neimunizovanou skupinou. Indikátorem kontaktu hostitele s flebotomy nám byly naměřené IgG protilátky proti složkám slin, zatímco IgG protilátky proti leishmaniím sloužily jako ukazatel rozvoje infekce způsobené L. major. Další část experimentů byla věnována...
|
|
| |
|
|
Identification, expression, and characterization of Phlebotomus orientalis salivary antigens
Šíma, Michal ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Gomes, Regis (oponent) ; Chmelař, Jindřich (oponent)
Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae), medicínsky a veterinárně významných parazitů způsobujících leishmaniózu. Tito prvoci jsou inokulováni společně s obsahem slinných žláz do hostitele během sání krve. Slinné proteiny hrají důležitou roli v počáteční fázi vývoje parazita v hostiteli, ale jsou zásadní i pro samice flebotomů a jejich sání krve. Bylo prokázáno, že proteiny ze slin flebotomů jsou mimo jiné schopny hydrolýzy ATP a ADP, vazby biogenních aminů a dalších funkcí, díky nimž dochází k inhibici hemostatických reakcí a modulaci reakcí imunitního systému, což ve svém důsledku umožňuje úspěšné nasátí krve. V minulosti bylo složení slin popsáno u dvanácti druhů flebotomů a my přidali další - Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem Leishmania donovani, původce lidské viscerální leishmaniózy ve východoafrických zemích. Z jeho slinných žláz jsme popsali třináct proteinových rodin, což odpovídá dříve publikovaným studiím z ostatních druhů flebotomů, a také jsme identifikovali hlavní antigeny pro dva druhy hostitelů - myši a psy. U opakovaně poštípaných hostitelů dochází k tvorbě specifických IgG protilátek proti slinných proteinům flebotomů. Antigeny ze slinných žláz (nebo jejich varianty připravené v rekombinantní formě) lze...
|
host ::
RSS.