|
|
Homosexualita v době Oscara Wilda
KOLÁŘ, Filip
Tato bakalářská práce ve své úvodní části věnuje snahu nastínit historický kontext dob, které předcházely období viktoriánskému. Zkoumá homosexualitu v antickém Řecku, následně pak v českých zemích. Snaží se dále poukázat, že za sexuální skandál mohlo být v různých dobách považováno něco jiného. V následující část je poté věnována pozornost už samotné Anglii a jejímu vzdělávacímu systému, který velkou mírou formoval tehdejší společnost. Část se snaží poukázat na skutečnost, že školní prostředí, ve kterém vyrůstaly budoucí elity impéria, nezřídka kdy praktikovaly homosexuální aktivity. V kapitole je dále k nalezení oddíl, který rozebírá slavné anglické učence, Johna A. Symondse, Edwarda Carpentera a Havelocka Ellise, kteří svými publikacemi výrazně přispěli do debaty o homosexualitě. Poslední oddíly této bakalářské práce jsou věnovány samotnému Oscaru Wildovi a Anglii, ve které žil. V oddílu jsou popsány soudy, které s Oscarem Wildem proběhly a společenské vnímání (nejen jeho) homosexuality. V určitých částech je k nalezení i srovnání s liberálnější Francií, kam Oscar Wilde uprchl.
|
|
|
Evolutionary role of triploids in diploid-tetraploid populations of Arabidopsis arenosa and Cardamine amara
Voltrová, Alena ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zabývá evolučním potenciálem interploidního toku genů zprostředkovaného triploidními jedinci dvou smíšeně ploidních druhů, Arabidopsis arenosa a Cardamine amara, oba z čeledi Brassicaceae. V přírodních sekundárních kontaktních zónách tvořených diploidními a autotetraploidními cytotypy se triploidní jedinci obou druhů vyskytují vzácně, jsou zastoupeni pouze 0,2 % a 2,5 % jedinců v A. arenosa a C. amara. Přesto jejich role v toku genů mezi rodičovskými diploidně-tetraploidními populacemi zůstává nejasná, ačkoli genetická data potvrdila významné stopy interploidní introgrese. Křížením experimentů obou druhů triploidů s jejich rodičovskými ploidiemi jsem zjišťovala potenciál triploidů jako mediátorů toku genů. Konkrétně plodnost triploidů a jejich schopnost zpětného křížení se svými diploidními a tetraploidními rodiči. Úspěšná křížení zahrnující triploidy jako matky i otce prokázaly schopnost triploidů tvořit životaschopné samčí a samičí gamety. Významná část semen vyprodukovaných z těchto křížení byla schopna vyklíčit a přežít. Potomstvo bylo z velké části aneuploidní, ale byly pozorovány obě základní rodičovské ploidie, což ukazuje způsob, jakým se mohou triploidní jedinci zpětně křížit k diploidním a tetraploidním ploidiím. U C. amara terénní sběry semen z přirozených smíšených...
|
|
|
Role hyperakumulace těžkých kovů v hadcové adaptaci
Havlíková, Karolína ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Stiblíková, Pavlína (oponent)
V průběhu historie naší planety musela společenstva rostlin a organismů čelit mnoha výzvám prostředí. Změna prostředí vede k přizpůsobení rostlin na specifické podmínky jako je například hadcová půda. Existuje několik možných adaptací a jedna z nich je pravděpodobně hyperakumulace. Hyperakumulace je schopnost rostliny akumulovat velké množství těžkého kovu bez známek toxicity a mnoho takových rostlin žije právě na hadcové půdě. Ovšem zdaleka není známé, kolik rostlin takovou schopnost má. Některé druhy rostlin obývají zároveň jak normální půdy, tak ty hadcové. Takové nazýváme fakultativní hyperakumulátory, tedy ty, které v rámci druhu jsou hyperakumulátoři na hadcové půdě a zároveň nemusí být hyperakumulátory na půdě normální. Najdeme je nejčastěji v čeledi brukvovitých, především v široce pojatém rodu Alyssum s.l.. Vhodným modelovým druhem pro studium spojitostí mezi hyperakumulací a adaptací na toxické substráty může být Alyssum gmelinii, který roste jak na normálním substrátu, tak na hadcovém substrátu a jeho schopnost hromadit těžké kovy není dosud známá. Moje bakalářská práce se snaží tuto souvislost mezi schopností hyperakumulace a hadcové tolerance rozklíčovat jak teoreticky, tak praktickým experimentem právě u tohoto druhu. Dvě původem hadcové a dvě nehadcové populace A. gmelinii byly...
|
|
|
Procesy řídící sympatrickou koexistenci di- a tetraploidního cytotypu v primární kontaktní zóně chrastavce rolního (Knautia arvensis agg.)
Hanzl, Martin ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Duchoslav, Martin (oponent)
Intenzivní cytotypový screening v primární kontaktní zóně cytotypů Knautia arvensis na hadcovém tělese u Mariánských Lázní odhalil značnou převahu tetraploidů (81 % subpopulací) nad zástupci mateřské diploidní rasy. Objeveno bylo rovněž jedenáct cytotypově smíšených subpopulací, ve kterých se di- i tetraploidní rostliny vyskytovaly v bezprostřední prostorové blízkosti. Cytometrická analýza téměř 5 tis. jedinců vedla i k zaznamenání dvou extrémně vzácných minoritních cytotypů (3x, 6x). Vegetační analýzy provedené na dvou prostorových škálách neprokázaly, že by se diploidní a tetraploidní rostliny lišily svými stanovištními požadavky. Na nejmenších prostorových škálách však výskyt cytotypů koreloval s mikrostanovištními podmínkami. Rozmístění jedinců obou cytotypů ve smíšených subpopulacích nebylo náhodné. Nápadná byla především tvorba cytotypově uniformních shluků a negativní prostorové korelace mezi diploidními a tetraploidními jedinci. Ve studovaných smíšených subpopulacích se přítomné diploidní a tetraploidní rostliny prokazatelně lišily poměrným zastoupením jedinců z různých kategorií životního cyklu. V subpopulacích obou cytotypů značně převládalo vegetativní rozmnožování, pohlavní cestou vznikalo v průměru pouze 7 % z nových rostlin. Srovnání cytotypů přímo in situ ve smíšených subpopulacích...
|
|
|
Microevolutionary processes in mixed-ploidy populations of plants
Čertner, Martin ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Ramsey, Justin (oponent) ; Duchoslav, Martin (oponent)
Polyploidizace (duplikace genomu) je obecně přijímána jako jeden z nejvýznamnějších procesů zodpovědných za evoluční diverzifikaci krytosemenných rostlin. Ke vzniku polyploidů dochází opakovaně a řada rostlinných druhů si udržuje dva či více různých cytotypů v určitých částech svého areálu nebo dokonce ve svých populacích. Cílem této práce bylo využít příhodné metodické postupy a modelové rostliny s unikátními vlastnostmi k cílenému studiu doposud neobjasněných aspektů polyploidní speciace. Rozdíly v monoploidní velikosti genomu mezi cytotypy Tripleurospermum inodorum (Asteraceae) byly unikátní příležitostí ke studiu frekvence vzniku nových polyploidů v přirozených populacích, neboť umožňují snadné odlišení polyploidních mutantů od již etablovaných polyploidů v rutinních cytometrických analýzách. Cytotypový průzkum opakovaný ve smíšených populacích jednoletého druhu T. inodorum byl patrně úplně prvním pokusem zdokumentovat časový vývoj cytotypového složení v přírodních populacích. Navzdory značným meziročním fluktuacím ve frekvenci cytotypů, jak diploidi tak tetraploidi byli schopni v populacích vytrvat po několik následných let. Častý výskyt takových smíšených populací pak, spolu s částečnou fertilitou triploidních hybridů, přispívají ke genovému toku mezi koexistujícími di- a tetraploidy....
|
|
|
Evoluce velikosti genomu v čeledi Zingiberaceae
Pospíšilová, Monika ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Kolář, Filip (oponent)
Cílem této práce je zhodnotit dosavadní poznatky o evoluci velikosti genomu a podrobněji se věnovat jeho studiu ve fylogenetickém kontextu. U krytosemenných rostlin nacházíme široké rozpětí C-hodnot (1C = 0,63 pg ? 1C = 127,4 pg), ovšem s modální hodnotou rovnou 0,6 pg. O mechanismech a charakteru evoluce velikosti rostlinného genomu stále nevíme mnoho, ale každým rokem se cíli úspěšně přibližujeme. Existují již desítky prací zabývající se dynamikou velikosti genomu menší taxonomické skupiny a na čtyřech z nich demonstruji možné přístupy. Studium v rámci vyšších taxonomických skupin, jako jsou čeledi, je obtížné a o to cennější. Již započal výzkum evoluce velikosti genomu v čeledi Zingiberaceae, jehož součástí by se měla stát i má diplomová práce zabývající se tribem Globbeae.
|
|
|
Ekologické a evoluční procesy v primární kontaktní zóně cytotypů chrastavce rolního (Knautia arvensis agg.)
Hanzl, Martin ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Proces genomové duplikace hraje nezastupitelnou roli v evoluci rostlin. Současné odhady předpokládají, že téměř všechny krytosemenné rostliny jsou dávnými polyploidy. Teoretické analýzy však shledaly uchycování nových polyploidních linií v diploidních populacích velmi nepravděpodobným. Vlivem reprodukčních interakcí mezi cytotypy (tzv. "nevýhoda malých čísel") a kompetice o sdílené zdroje by totiž po určité době mohlo dojít k vymizení polyploida z populace. V přírodě ovšem může působení obou procesů kompenzovat celá řada faktorů (např. samosprašnost, nenáhodné opylení, prostorová separace cytotypů). Podmínky uchycení polyploidní linie v sympatrii s diploidy by proto nemusely být tak výrazně omezené. Následná koexistence cytotypů může být v čase stabilní, či se může jednat pouze o přechodný stav vedoucí k vytlačení jedné chromozómové rasy. Mezi těmito alternativami však bývá zpravidla velmi obtížné rozlišit. Expanze polyploida vede ke zvětšení areálu jeho výskytu, a bývá spojena s kompetičním vyloučením diploidů nebo s kolonizací nových míst. Pokud se areály rozšíření cytotypů dotýkají, mohou vznikat kontaktní zóny. Lze je rozdělit dle jejich původu na primární a sekundární. Primární kontaktní zóny se tvoří, pokud jedna chromozómová rasa dá vzniknout druhé a posléze spolu v sympatrii koexistují....
|
|
|
Evoluční vztahy tetraploidních zástupců skupiny Galium pusillum (sekce Leptogalium) na území střední Evropy. Alopatrická diferenciace českého endemického druhu G. sudeticum.
Knotek, Adam ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
V předkládané práci se zabývám evoluční historií polyploidní skupiny Galium pusillum se zaměřením na český endemický druh G. sudeticum, který představuje ideální modelový případ pro studium alopatrické speciace v kontextu (post)glaciálního vývoje středoevropské krajiny. Získaná morfologická a molekulární data poukazují na zcela odlišnou historii dvou izolovaných arel G. sudeticum v Krkonoších a na hadcích ve více jak 200 km vzdáleném Slavkovském lese. Krkonošské populace G. sudeticum jsou pravděpodobně pozůstatkem severního okraje areálu horského druhu G. anisophyllon, který při poledových změnách vegetace hybridizoval s nížinným druhem G. valdepilosum. To podporuje jak intermedierní postavení krkonošských populací v morfologických a molekulárních AFLP analýzách tak i sdílení téhož chloroplastového haplotypu s geograficky blízkými nížinnými populacemi. Na druhé straně hadcové populace ze Slavkovského lesa jsou morfologicky i molekulárně zcela neodlišitelné od druhu G. valdepilosum. Překvapivým výsledkem je nalezení geneticky zcela odlišné skupiny několika populací G. valdepilosum v západních Čechách a v Bavorsku, nacházejících se na reliktních stanovištích (vápencové a hadcové výchozy). Tato skupina může představovat pozůstatek jiné, možná dávnější migrace a vyzdvihuje funkci edaficky podmíněných stanovišť...
|
|
|
Evolutionary drivers and consequences of parallel evolution in plants
Konečná, Veronika ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Papadopulos, Alexander (oponent) ; Lenhard, Michael (oponent)
Paralelní adaptace na podobné tlaky prostředí poskytuje ideální modelový systém pro studium opakovatelnosti evoluce v přírodě. Takovéto přírodní experimenty nám mohou také poskytnout důležité poznatky o genomické podstatě adaptací. Dobře zdokumentované příklady paralelní evoluce jsou však zejména u rostlin vzácné. Má práce dokumentuje paralelní evoluci u tří rostlinných systémů, které se přizpůsobily na jedny z nejnáročnějších selektivních prostředí - vysokohorská stanoviště a toxické hadcové půdy. Dále jsem jsem studovala rozsah paralelismu na fenotypové a genotypové úrovni u Arabidopsis arenosa spolu s evolučními zdroji paralelních genetických variant. Kombinací populačně genetických a experimentálních přístupů jsem ukázala na komplexní souhru adaptivních, historických a ekologických procesů během paralelní evoluce. Izolované ostrovy horských a hadcových stanovišť umožnily jejich nezávislou kolonizaci odlišnými genetickými liniemi A. arenosa a Primula elatior v jednotlivých regionech. Ukázala jsem také, jakým způsobem se v rámci druhu mění genetická diverzita po kolonizaci nových prostředí. Zjistila jsem například vyšší genetickou diferenciaci mezi (sub)alpskými populacemi než mezi populacemi podhorskými. To naznačuje, že horské hřebeny představují migrační bariéru snižující genový tok mezi...
|
|
|
Role triploidních hybridů v cytotypově smíšených populacích heřmánkovce nevonného (Tripleurospermum inodorum)
Jirsáková, Hana ; Čertner, Martin (vedoucí práce) ; Kolář, Filip (oponent)
Zdvojení jaderného genomu je považováno za jeden z hlavních způsobů, jak mohou u rostlin vznikat v sympatrii nové druhy. Polyploidizace je také zpravidla významným zdrojem nových evolučně výhodných vlastností. Nicméně není tomu tak ale vždy, polyploidi s lichým počtem chromozómových sad často trpí omezenou životaschopností a fertilitou. V cytotypově smíšených populacích diploidů s tetraploidy, nebo i v diploidních populacích za přispění vysoké tvorby neredukovaných gamet mohou vznikat triploidní hybridi. V některých případech je jejich vitalita dokonce srovnatelná s rodičovskými cytotypy, ale produkují jen malé množství potomstva a to navíc o různých ploidních úrovních. Ačkoliv se dříve myslelo, že žádný evoluční význam nemají, dnes již na základě mnoha experimentálních prací s jistotou víme, že se mohou značně podílet na vzniku nových polyploidů. Pokud se triploidi vyskytují v populaci s dostatečnou frekvencí, mohou sehrát roli i při stabilizaci společné koexistence diploidního a tetraploidního cytotypu. Triploidní hybridi mohou i se svou omezenou fertilitou přispívat k obousměrnému toku genů mezi rodiči, a překonat tak bariéru jejich odlišných ploidních úrovní. Vhodným modelem pro studium úlohy, jakou mohou hrát triploidní hybridi v přirozených smíšených populacích diploidů s tetraploidy, je...
|
host ::
RSS.