|
|
Trypanosomy hlodavců: výskyt, vývoj a přenos
Valsová, Iveta ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Trypanosomy z podrodu Herpetosoma jsou považovány za vysoce hostitelsky specifické a pro své hostitele nepatogenní. Nejčastěji jsou nalézány u hlodavců (a částečně hmyzožravců) a za jejich přenašeče jsou považovány blechy. Do tohoto podrodu bylo postupně zařazeno kolem 50 druhů trypanosom, a to zejména na základě morfologie krevních stádií a hostitelské specifity. Díky aplikaci molekulárních metod se však tento počet začíná zvyšovat. Tato diplomová práce je zaměřena na zkoumání prevalence a vývoje trypanosom podrodu Herpetosoma u různých savčích hostitelů a jejich blech v České republice. Celkem byly na přítomnost trypanosom testovány vzorky ze 17 druhů savců (zejména hlodavců), u nichž byly nalezeny pouze tři druhy trypanosom: s prevalencí 1 % trypanosoma u norníka rudého (Clethrionomys glareolus), sekvenčně podobná T. microti (typická pro hraboše mokřadního, Microtus agrestis), s prevalencí 4 % T. grosi u myšic (Apodemus spp.) a s prevalencí 40 % Trypanosoma sp. B08-471 u plcha velkého (Glis glis). Tato trypanosoma byla detekována také u blechy Ceratophyllus (Monopsyllus) sciurorum, která je typickým ektoparazitem plchů velkých. U blech byl zaznamenán a sledován vývoj nejenom trypanosom, ale také běžně se vyskytujících jednohostitelských trypanosomatid z rodu Blechomonas (celkem zaznamenány tři...
|
|
|
Role Toxoplasma gondii v problematice neplodnosti u lidí - manipulace hostitelem nebo vedlejší efekt onemocnění
Hlaváčová, Jana ; Kaňková, Šárka (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Fajfrlík, Karel (oponent)
Přibližně třetina lidí na světě je nakažena parazitickým prvokem Toxoplasma gondii (T. gondii). Kromě klasických zdrojů infekce je v poslední době diskutován pohlavní přenos parazita, který byl potvrzen již u mnoha druhů zvířat. U lidí jej však podporují jen nepřímé důkazy. V naší studii jsme zjistili, že rizikovým faktorem pro nákazu T. gondii u žen byla Toxoplasma-séropozitivita jejich sexuálního partnera. Tyto výsledky podpořily hypotézu jednosměrného přenosu z mužů na ženy pohlavní cestou. Dále jsme navrhli hypotézu přenosu T. gondii během orálního sexu v případě, že neinfikovaný jedinec pozře ejakulát infikovaného muže. Pokud by ejakulát obsahoval tkáňové cysty parazita, lze očekávat podobný způsob infekce jako při pozření parazita v syrovém mase. Za účelem zjistit, zda se T. gondii opravdu nachází ve spermatu mužů, jsme následně provedli studii, ve které jsme jako první prokázali přítomnost tkáňových cyst parazita ve spermatu mužů s latentní toxoplazmózou. Vliv toxoplazmózy byl následně sledován také v souvislosti s reprodukčními funkcemi. Vyšší prevalence toxoplazmózy byla zjištěna u neplodných mužů v porovnání s kontrolami. V další přiložené studii jsme zjistili, že latentní toxoplazmóza negativně ovlivňovala počet a pohyblivost spermií. Negativní vliv latentní toxoplazmózy na parametry...
|
|
| |
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Pohlavní přenos Toxoplasma gondii ze samců na samice: experimentální ověření na laboratorních zvířatech
Navrátil, Jiří ; Kodym, Petr (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Toxoplasma gondii je kosmopolitně rozšířeným parazitem, jehož prevalence mezi lidmi celosvětově dosahuje až několika desítek procent. Ve svém životním cyklu může využívat jakéhokoliv teplokrevného obratlovce jako mezihostitele, definitivním hostitelem, kde se parazit množí sexuálně, jsou pak kočkovité šelmy čeledi Felidae. Akutní fáze onemocnění je medicínsky významná u imunokompomitovaných pacientů a také rizikem kongenitálního přenosu u těhotných žen, které se dosud s infekcí nesetkaly. V obou případech může mít infekce závažné, vzácně i smrtelné následky. Tato práce je zaměřena na experimentální ověření teorie pohlavního přenosu toxoplasmózy ze samců na samice na laboratorních myších. Možný přenos byl testován ve fázi akutní i latentní infekce, v obou případech s negativním výsledkem. Kromě toho jsme u myších samců sledovali i afinitu parazita k tkáním určitých orgánů pomocí techniky PCR. Zejména nás zajímaly orgány pohlavní soustavy a jejich srovnání s orgány ostatních soustav. Bylo zjištěno, že v akutní fázi infekce jsou primárně zasaženy plíce a slezina. Toxoplasmy se vyskytovaly i v pohlavních orgánech (zejména v nadvarleti), ale oproti jiným soustavám nijak častěji. Naopak v akutní i latentní fázi byly statisticky signifikantě zasaženy více nepohlavní orgány než pohlavní. Naše výsledky...
|
|
|
Role asymptomatických hostitelů v přenosu leishmanióz.
Sandner, Bruno ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanie mají dvouhostitelský cyklus, kdy kolují mezi obratlovčími hostiteli a hmyzími přenašeči, kterými jsou zejména flebotomové (Diptera: Phlebotominae). Savci slouží jako hlavní rezervoáři onemocnění a udržují populaci leishmanií i za nepřítomnosti přenašeče. Jedním z klíčových předpokladů porozumění epidemiologie leishmanióz je znalost role asymptomatických hostitelů v přenosu parazita. Cílem této práce je shrnout poznatky o asymptomatických hostitelích viscerálních leishmanióz působených L. infantum a L. donovani. V případě L. infantum se asymptomatičtí hostitelé přenosu parazita prokazatelně a významně účastní, a to psi, lidé i další předpokládaní rezervoároví hostitelé. Asymptomatičtí psi nakazí stejný podíl flebotomů, jako psi symptomatičtí, a u lidí významně zvyšuje infektivitu koinfekce virem HIV. Přenos VL působené L. donovani byl dříve považován za čistě antroponotický, leč L. donovani byla opakovaně detekována i u jiných savčích hostitelů a zoonotický přenos je pravděpodobný zejména v oblasti východní Afriky. Přenos z asymptomatických jedinců zatím nebyl prokázán, ale studií na toto téma bylo publikováno žalostně málo. Je zapotřebí další intenzivní výzkum, který by potvrdil roli dalších rezervoárových hostitelů a asymptomatických jedinců v přenosu leishmanióz. Je také zapotřebí...
|
|
|
Role katalázy a chitinázy v životním cyklu leishmanií
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je infekční onemocnění působené dvojhostitelskými prvoky rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) přenášenými flebotomy (Diptera: Phlebotominae). Leishmanie jsou pro svůj životní cyklus vybaveny enzymatickou výbavou, která jim pomáhá úspěšně přežívat jak v hmyzích přenašečích, tak v savčích hostitelích. Enzym kataláza, který odstraňuje H2O2 a chrání tedy buňky před reaktivními formami kyslíku, v genetické výbavě leishmanií chybí, ač je přítomný u příbuzných jednohostitelských trypanosomatid. Enzym chitináza se může uplatňovat v interakci leishmanií s chitinózními strukturami ve flebotomech (peritrofická matrix, stomodeální valva) a jelikož je produkován i amastigoty, mohl by hrát roli i v hostiteli. Roli těchto dvou enzymů v životním cyklu leishmanií jsem testovala pomocí přímého srovnání mutantních linií L. mexicana s vloženým genem pro katalázu a s deleci genu pro chitinázu s kontrolními skupinami. Prováděla jsem experimentální infekce flebotomů druhu Lu. longipalpis včetně přenosu leishmanií na hostitele, testovala přežívání leishmanií v makrofázích a prováděla experimentální infekce BALB/c myší s následnými xenodiagnostickými pokusy. Přítomnost katalázy neovlivnila příliš schopnost množení a přežívání leishmanií ve flebotomech, naše pokusy ale potvrdily neslučitelnost...
|
|
|
Effects of Toxoplasmosis on Reaction Times and Prepulse Inhibition of Startle Reaction in Humans
Příplatová, Lenka ; Flegr, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Vyas, Ajay (oponent)
Effects of Toxoplasmosis on Reaction Times and Prepulse Inhibition of Startle Reaction in Humans v Abstrakt Toxoplasma gondii, jednobuněčná kokcidie z téměř výhradně parazitického kmene Apicomplexa, zřídka působí u lidí akutní potíže. Ty se týkají převážně imunodeficientních jedinců a těhotných žen, respektive vyvíjejích se plodů. Ve své latentní fázi mohou bradyzoiti z tkáňových cyst umístěných zejména v nervové a svalové soustavě vyvíjet mírný, avšak dlouhodobý tlak na hostitelský organismus, a to v podobě normálních průvodních jevů přítomnosti parazitického organismu v tkáních hostitele, ale pravděpodobně i jako následek adaptivní evoluce parazita směřující ke zvýšení pravděpodobnosti trofického přenosu do definitivního hostitele, kočkovité šelmy. Následkem mohou být v případě člověka mírné změny v osobnostním profilu hostitele, zhoršení psychomotorických i kognitivních funkcí, až rozvoj závažných duševních poruch. Práce se zabývá převážně jedním z aspektů těchto změn - efektem latentní toxoplasmózy na zpracování úlekových signálů samotných a modifikovaných prostřednictvím slabého signálu předcházejícího samotný signál úlekový, neboť právě tento aspekt by mohl souviset s rozvojem schizofrenie u predisponovaných jedinců. Studie provedené v rámci projektu zjistily změny v rychlosti zpracování signálu u...
|
|
|
Sauroleishmania: jejich vývoj v přenašeči a v hostiteli
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanie podrodu Sauroleishmania jsou parazity plazů, nejčastěji ještěrů, a nejsou patogenní pro člověka. Proto jsou opomíjenou skupinou a jejich životní cyklus nebyl dosud zcela objasněn. Přenášejí se zřejmě pozřením nakaženého přenašeče, za kterého jsou zpravidla považováni flebotomové rodu Sergentomyia (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie jsou tradičně řazeny do skupiny Hypopylaria a k jejich vývoji by mělo docházet pouze v zadní části trávicího traktu flebotomů. Cílem této práce je především shrnout dosavadní známé poznatky o podrodu Sauroleishmania a objasnit některé otázky týkající se vývoje sauroleishmanií v přenašeči a hostiteli. První část experimentů se zabývala vývojem čtyř druhů sauroleishmanií ve vybraných druzích flebotomů rodů Sergentomyia a Phlebotomus. Schopnost nakazit některé flebotomy rodu Phlebotomus a vyvíjet v nich pozdní infekce byla prokázána u dvou druhů, Leishmania (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali. Leishmania (S.) adleri se ve flebotomech Se. schwetzi, P. papatasi a P. sergenti vyvíjela hypopylárně, zatímco u P. argentipes, P. orientalis a P. duboscqi docházelo k anteriorní migraci leishmanií v trávicím traktu přenašeče (peripylární způsob vývoje). Tento způsob byl zaznamenán také při vývoji Leishmania (S.) hoogstraali v P. argentipes a P. orientalis. U obou dvou...
|
|
| |
host ::
RSS.