Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1
Impact crater relaxation throughout the Solar System
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Velímský, Jakub (oponent)
Název práce: Relaxace impaktních kráterů ve sluneční soustavě Autor: Martin Kihoulou Katedra: Katedra geofyziky Vedoucí práce: RNDr. Klára Kalousová, Ph.D., Katedra geofyziky Abstrakt: V této práci studujeme viskózní relaxaci impaktem deformované ledové slupky trpasličí planety Pluto. Motivací je poloha eliptické, 1000 km široké pánve Sputnik Planitia, která se nachází v těsné blízkosti slapové osy. Vzhledem k její neobvyklé poloze se usuzuje, že pánev vznikla jinde a k přiblížení ke slapové ose došlo reorientací celého tělesa. Aby k reorientaci tímto směrem mohlo dojít, musí mít gravitační anomálie oblasti pánve kladné znaménko. Jedná-li se o im- paktní pánev, lze jej docílit izostatickým výzdvihem podpovrchového oceánu, impaktními ejekty a naakumulovaným volatilním dusíkem. Aby si pánev novou polohu ve směru nejmenšího hlavního momentu setrvačnosti zachovala dodnes, výzdvih oceánu musí být přítomen řádově miliardy let. Tomu by mohla pomoci izolační vrstva vysokoviskózních klatrátů na rozhraní oceánu a ledu. Deformaci ledové slupky řešíme metodou konečných prvků ve 2D sférické axisymetrické ge- ometrii s volným povrchem a viskózní reologií. Naše výsledky ukazují, že termální účinek impaktu a...
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.