|
|
Hrob známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces?
Kessler, Vojtěch ; Michlová, M. ; Šrámek, J.
Tento článek se zaměřuje na vnímání anonymity padlých vojáků na válečných pomnících v Čechách v polovině 19. století. Badatelé působící ve střední Evropě mohou dojít k překvapivě odlišným závěrům než angloamerické práce. Tento článek tento nedostatek ve výzkumu kompenzuje. Anonymita válečných pomníků v českých zemích v průběhu první poloviny 19. století téměř vymizela. Vysvětlení hledáme ve čtyřech hlavních změnách, k nimž v té době došlo. Za prvé to byly zásadní změny ve společnosti, za druhé vyvíjející se estetika odrážející se ve válečných pomnících, za třetí rozdíl ve způsobu vedení války a konečně měnící se emoce vůči padlým, vlasti a rodině.
|
|
|
Nedobytá, přesto poražená. Pevnostní města Čech a Moravy v prusko-rakouské válce roku 1866
Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Autoři eseje se pokusili na základě ego-dokumentů odhalit hranice rozporu mezi očekávaným standardem intenzity a délky trvání prusko-rakouského konfliktu a následnou realitou. Jeden z modernizačních procesů 19. století se zkondenzoval v krátkém a intenzivním střetu v létě 1866, kdy se v důsledku zvýšení hustoty dopravní infrastruktury a zavedení nových komunikačních a infrastrukturních sítí svět zdál „menší“ a „rychlejší“. Esej přináší analýzu dobového diskurzu, který autoři chápou nejen jako rámec, v němž se odehrávaly vzpomínky a události, ale také jako produkt těchto mnemonických procesů.
|
|
|
Sepulkrální palimpsest? Translokace památky a vzpomínky na příkladu padlých z války v roce 1866 v Köslin/Koszalinu a Poznani
Ćwiek-Rogalska, K. ; Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Cílem článku je analýza dvou válečných památníků, které vznikly po prusko-rakouské válce v roce 1866 v pruských městech Köstlin (dnes Koszalin) a Poznań v letech 1867 a 1870. Připomínaly úspěchy pruských armád v bitvách u Hradce Králové a Náchoda, stejně jako padlé pruské vojáky, často polské národnosti. Recepce obou pomníků se však v průběhu 19. století změnila. Oba válečné pomníky byly vnímány jako „pruské“, respektive „německé“, což vedlo k jejich zániku po opětovné polonizaci obou měst po roce 1918 (Poznaň) a 1945 (Köstlin/Koszalin). Tyto válečné památníky tak představují zajímavý příklad specifických jevů týkajících se zacházení se sepulkrálně-vojenskými památkami, které se vymykají obecné klasifikaci a teoretickým konceptům běžně přijímaným jak na kulturněhistorické, tak na památkověhistorické úrovni. Jejich specifičnost spočívá v neobvyklé míře translokace, kdy vojáci národnosti „A“ padli v zemi „B“ za zájmy státu „C“, zatímco pomník věnovaný jejich památce byl postaven v lokalitě „D“. Analyzované památníky navíc představují určitý „pomníkový utilitarismus“, neboť jejich význam byly přepsány a samy byly zničeny a jejich části druhotně využity. Řada těchto faktorů, integrálně spojených s oběma památníky, se pak stává zajímavým předmětem historické analýzy, týkající se studia historické a kolektivní paměti.
|
|
|
Maloměstské drama: Hledání identity ve Dvoře Králové nad Labem v období Velké války a převratu
Rejchrt, Ivo ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Šedivý, Ivan (oponent) ; Kessler, Vojtěch (oponent)
Předkládaná práce si klade za cíl sledovat proměny života, identity a loajality obyvatel Dvora Králové nad Labem během první světové války. Prvním krokem je popsat hospodářství, samosprávu a státní správu ve městě, které se zásluhou výrazné industrializace v posledních předválečných dekádách dynamicky rozvíjelo. Válečné hospodářské potíže, bída a nedostatečné zásobování se společnými silami snažila mírnit státní správa a samospráva, které spolupracovaly na udržení pořádku dokonce i v převratových dnech r. 1918. Okresní Národní výbor sice dokázal prosadit odvolání okresního hejtmana, ale poté byla zachována správní kontinuita okresního hejtmanství. Demokratizace volebního práva změnila rozložení politických sil ve městě, ale vítězství československých socialistů a druhé místo národních demokratů (v rozporu s celostátními výsledky) dokládá zachování dominance národního cítění voličů. Druhým krokem je analýza soudobého tisku. Dvoje noviny postupně zanikly (jedny mezitím zveřejnily ruský manifest), ale třetí přečkaly celou válku a staly se svědkem proměn cenzury a propagandy. Třetím krokem je výzkum místního školství, které odráží státní propagandu, "mobilizaci" zázemí ve prospěch válečného úsilí, strádání nedostatkem potravin i uhlí a odvádění pedagogů i nejstarších středoškolských studentů do armády....
|
|
|
Místa paměti bitvy u Chlumce: pomníky, na které se "nezapomíná"
Kessler, Vojtěch ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Dynamické procesy a diskontinuity historického vývoje, kterých jsme byli na našem území svědky v průběhu minulého století, si vyžádaly svou daň. Stejně jako poznamenaly tisíce a miliony lidských osudů, zasáhly také pomníky. Tyto zdánlivě neměnné a zubu času odolávající památky minulé doby zažívaly stejná období slávy a zmaru jako lidé, kteří je stavěli, oslavovali a kteří na ně vzpomínali. A to vše bez ohledu na skutečnost, zda jsou tyto pomníky místy paměti. Neboť konsensuální shoda na všech významech (tj. materiální, symbolický a funkční) takový pomník z jeho druhého života nikterak "nevytrhává". S úspěchem lze vznést námitku, že chlumecké pomníky v jistých dobách bezpochyby dosahovaly všech tří výše zmíněných významů, o jitření paměti nemluvě. Stejně tak je zcela očividné, že v dnešní době bychom je za místa paměti mohli označit jen velmi stěží. Znamená to tedy, že místa paměti nejsou žádnou objektivně existující konstantou, nýbrž dynamickým jevem, který podléhá stejným změnám a procesům jako kolektivy, které je za místa paměti označily a které je za ně považovaly. Paměť bitvy s mnohonárodnostní účastí se během let stala ritualizovaným prostorem pro demonstraci německé sounáležitosti, odhodlanosti a slavné vojenské minulosti. Sto let od vzpomínaných událostí podléhá paměť na bitvu, petrifikovaná do...
|
|
|
Válečné pomníky a historická paměť. K recepci sepulkrálně-militárních památek v českých zemích z válek mezi lety 1757 - 1914
Kessler, Vojtěch ; Šedivý, Ivan (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Bělina, Pavel (oponent)
Vojtěch Kessler Válečné pomníky a historická paměť. K recepci sepulkrálně-militárních památek v českých zemích z válek mezi lety 1757-1914 Abstrakt Tématem disertační práce je recepce válečných pomníků na našem území, které se vztahují k událostem z období mezi sedmiletou válkou a prusko-rakouskou válkou. V práci je na pomníky nahlíženo jako na specifická místa paměti, jejichž tzv. druhý život modifikuje historické povědomí o zmiňovaných válečných událostech české, potažmo německo-české společnosti ve sledovaném období. Proměny vztahu k historické památce bývají dynamické; výrazné diskontinuity, jako jsou změny politických režimů, společenských systémů či odsuny celých etnik, se projevují i ve změnách recepce a pojímání míst, objektů a potažmo i historické paměti, která je těmito místy utvářena.
|
|
|
České země a válka v roce 1813. Reflexe hospodářských obtíží a ohlas válečných událostí u venkovského i městského obyvatelstva
Kessler, Vojtěch ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Bělina, Pavel (oponent)
Ve své práci se snažím analyzovat válečné události roku 1813, které se bezprostředně odehrály na našem území. Důraz jsem kladl zejména na ohlasy událostí u venkovského i městského obyvatelstva. Klíčová otázky tedy zněly - jakým způsobem obyvatelé nahlíželi a jak chápali velké válečné události své doby. Stranou zájmu však nezůstala ani reflexe hospodářských obtíží vzniklých vojenskými akcemi, či prostými průchody vojsk. Z pochopitelných důvodů jsem se zaměřil na obyvatele převážně severočeského regionu. Ukázalo se, že válka je u prostého člověka počátku 19.století stále ještě vnímána jako "boží úděl", či jako "rozmar mocných". Její destruktivní horizont si tehdejší lidé uvědomovali jen potud, pokud se jich přímo dotýkal. Dá se říci, že míra odsouzení a nářků je nepřímo úměrná vzdálenosti mezi místy bojů a průchodů vojsk a bydlištěm osoby, jenž je projevuje. I přes válečné útrapy a hospodářské vyčerpání se velmi brzy poté, co boje ustaly, opět objevují v zápisech písmáků a farních kronik, zprávy z běžného života, např. o přírodních cyklech nebo o kvalitách sklizně. Což byly nepochybně události, které měly pro tehdejšího člověka prvořadý význam.
|
|
|
Krajina jako fixátor lidské paměti – příklad královéhradeckého bojiště z roku 1866
Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Vztah člověka a krajiny v 19. století bývá obvykle nahlížen prizmatem fundamentálních soudobých fenoménů, tedy v první řadě průmyslové revoluce, budování a zahušťování železniční sítě a urbanizace. Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na jinou rovinu, a sice přiblížení toho, jak se krajina proměnila vlivem válečných událostí a vlivem rozvoje dobové paměťové kultury a historismu. Za příklad jim v tom slouží dějiště největší bitvy 19. století na českém území, bojiště z prusko-rakouské války u Hradce Králové (Sadové). Na jeho příkladu pak demonstrují proměnu někdejšího válečného pole ve specifické pietní a sepulkrální lokalitu a následně památkovou oblast, jejíž existence přečkala nejen poryvy 20. století, ale především se stala vlivným fixátorem paměti na válku z roku 1866 nejen v bezprostředním regionu. Přičemž krajina sama, od 19. století vlivem památkové péče zásadněji nezměněná, je podle jejich soudu důležitým faktorem této recepce.
|
|
|
Město v klauzuře aneb Pevnostní kapitola v dějinách Hradce Králové v 19. století
Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Liberalizační politicko-společenská transformace v 60. letech 19. století s sebou přinesla zrod struktur a institucí, které v mnoha případech tvoří rámec občanské společnosti dodnes. V habsburské monarchii a tudíž i v českých zemích se tehdy utvářely společenské vztahy a vazby nejen na státní a národní úrovni, ale i v rámci obecních komunit. V našem příspěvku bychom se rádi na příkladu Hradce Králové zaměřili na omezující, nebo naopak aktivizační rámce, v nichž vznikal sociální komplex měst, která byla současně vojenskými objekty, tj. pevnostmi. Třecí plochy mezi správními kompetencemi vojenské a samosprávné instituce zde získávaly na brizanci zejména v souvislosti s postupným ústupem dominantní role pevnostního velitelství a naopak ziskem sebevědomí městské samosprávy tváří v tvář válečným událostem prusko-rakouského konfliktu.
|
|
|
Kdybychom na ty padlé zapomněli, je to, jako by zemřeli podruhé. Sepulkrální památky na královéhradeckém bojišti z roku 1866
Kessler, Vojtěch ; Šrámek, J.
Pomníky z prusko-rakouské války mají ve své drtivé většině pietní rozměr, ani pruská strana nestavěla na bojištích pomníky, hrdě hlásající přemožení nepřítele. I díky této pietní a komemorativní podstatě přežily pomníky z prusko-rakouské války bez zásadní úhony rok 1918 a nebyly cíleně likvidovány ani v období nacistického protektorátu a komunistického Československa. Památky z prusko-rakouské války, tvořící v Čechách, Moravě i ve Slezsku velmi pestrý celek s logickým těžištěm u Hradce Králové, se tak dochovaly dodnes a představují zcela unikátní soubor funerální plastiky a architektury, jehož výjimečnost je tvořena nejen jeho uměleckou, paměťovou a pietní rovinou, ale právě i stavem dochování. Pro historiky jsou pomníky z prusko-rakouské války zajímavým objektem při studiu historické paměti, jejího fungování a působení, neboť pomníky už ze své podstaty slouží přednostně účelu fixace paměti.
|
host ::
RSS.