|
| |
|
|
Hra - tvář poslední situace?
Kanócz, Robert ; Michálek, Jiří (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Robert Kanócz: Hra - tvář poslední situace? Abstrakt Předkládaná práce patří do kontextu fenomenologické ontologie a zkoumá, co je hra a jaký má vztah k bytí. Otázku, co je hra, chápe jako otázku, co vyznačuje záležitosti, které tak spontánně nazýváme v češtině (což v zásadě odpovídá usu v jiných moderních evropských jazycích), a zda lze najít jeden universální význam míněný ve všech těchto případech. Odpovídám, že takový universální význam existuje, že hra je "co do smyslu autonomní 'rozhodování se' o něčem" (kde "rozhodování se" je myšleno neosobně) a vysvětluji, v jakém smyslu tento charakter mají jednotlivé typy skutečností jako hra označovaných. Dále ukazuji v jakém smyslu vykazuje charakter hry nejzazší situace, ve které jsme, ta situace, že se nám vůbec něco jeví - lze ji vždy nahlížet jako stále totéž nepřekročitelné rozhodování se o tom, co bude přítomné. Na tom základě lze koncipovat teorii bytí či světa jako v posledku hry, která může působit velmi přesvědčivě, pokud se presentuje jako prohlédnutí iluse, že něco určitého stojí samo o sobě a je jednou provždy dáno jako poslední instance, a tvrdí, že uvědomění si dvojí neuzavřenosti určitého (ve smyslu nesamostatnosti a nedefinitivnosti) znamená uvědomění si, že svět je hra, v níž se o všem určitém, resp. o jeho přítomnosti rozhoduje. Dále nicméně...
|
|
|
Hra - tvář poslední situace?
Kanócz, Robert ; Michálek, Jiří (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Robert Kanócz: Hra - tvář poslední situace? Abstrakt Předkládaná práce patří do kontextu fenomenologické ontologie a zkoumá, co je hra a jaký má vztah k bytí. Otázku, co je hra, chápe jako otázku, co vyznačuje záležitosti, které tak spontánně nazýváme v češtině (což v zásadě odpovídá usu v jiných moderních evropských jazycích), a zda lze najít jeden universální význam míněný ve všech těchto případech. Odpovídám, že takový universální význam existuje, že hra je "co do smyslu autonomní 'rozhodování se' o něčem" (kde "rozhodování se" je myšleno neosobně) a vysvětluji, v jakém smyslu tento charakter mají jednotlivé typy skutečností jako hra označovaných. Dále ukazuji v jakém smyslu vykazuje charakter hry nejzazší situace, ve které jsme, ta situace, že se nám vůbec něco jeví - lze ji vždy nahlížet jako stále totéž nepřekročitelné rozhodování se o tom, co bude přítomné. Na tom základě lze koncipovat teorii bytí či světa jako v posledku hry, která může působit velmi přesvědčivě, pokud se presentuje jako prohlédnutí iluse, že něco určitého stojí samo o sobě a je jednou provždy dáno jako poslední instance, a tvrdí, že uvědomění si dvojí neuzavřenosti určitého (ve smyslu nesamostatnosti a nedefinitivnosti) znamená uvědomění si, že svět je hra, v níž se o všem určitém, resp. o jeho přítomnosti rozhoduje. Dále nicméně...
|
host ::
RSS.