Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 6 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Hydrochemické a hydrogeologické hodnocení vody v pramenech západní části Lužických hor a Žitavské pánve
Palkovičová, Veronika ; Komínková, Dana (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Tato bakalářská práce vznikla v rámci projektu "Prameny spojují krajiny a státy - environmentální vzdělávání a kooperace v regionu Liberec - Zittau". Studovaná oblast leží v příhraniční oblasti České republiky a Spolkové republiky Německo, v místě bývalých Sudet. Oblast zasahuje do dvou úmoří a čtyř geologických jednotek, takže je z morfologického hlediska velmi pestrá a dává vzniknout různým typům podzemních vod. Od března do prosince roku 2016 probíhalo terénní měření vody vyvěrající z vybraných pramenů západní části regionu Liberec - Zittau. Přímo v terénu byly měřeny zakladní fyzikálně-chemické parametry (teplota, pH, elektrická konduktivita, redoxní potenciál, rozpuštěný kyslík a vydatnost) a odebrány vzorky vody, jež se dále zpracovávaly v laboratoři. Koncentrace většiny aniontů (SO42-, Cl-, NO3-, PO43-, ...) byla změřena vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (Dionex ICS-1100). Kationty (Ca2+, Na+, Mg2+, Fe3+, Al3+, K+, ...) byly měřeny v závislosti na předpokládané koncentraci pomocí emisní nebo hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES, ICP-MS). Změřená data byla následně zprůměrována a roztříděna pomocí geologické mapy do čtyř kategorií dle geologického podloží (krystalinikum, křída, kvartérní sedimenty, vulkanity). Dále byla data vyhodnocena pomocí demoverze komerčně dostupného hydrochemického softwaru AquaChem (Piperův a Stiffův diagram) a také ve statistickém programu R. Průměrné koncentrace u většiny pramenů potvrdily příslušnost k danému geologickému podloží, přičemž u některých lze předpokládat výrazné ovlivnění zemědělskou činností. Z grafického zobrazení koncentrace vybraných iontů je také patrné, že kvartérní sedimenty Žitavské pánve byly pravděpodobně sneseny z okolního krystalinika.
Stav populace modráska Phengaris nausithous na vybraných loukách na Broumovsku
Štěpánková, Anežka ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Cílem této diplomové práce s názvem Stav populace modráska Phengaris nausithous (Bergsträsser, 1779) na vybraných loukách na Broumovsku, bylo nalézt a vyhodnotit situaci ohledně velikosti a struktury populací druhu motýla Phengaris nausithous, na vybrané lokalitě v rámci území České republiky. Pro monitoring byla zvolena metoda zpětného odchytu značených jedinců motýla na 13 cílových lokalitách v CHKO Broumovsko, pro jejichž výběr byl klíčový výskyt živné rostliny krvavce totenu, která je nedílnou součástí vývoje cílového druhu. Pro vývoj P. nausithous je též důležitý výskyt mravenců rodu Myrmica. Výsledky byly vyhodnoceny pomocí programu MARK a Statistika a následně převedeny do grafů a tabulek. V roce 2016 bylo označeno 687 P. nausithous a odhad početnosti pro celkovou metapopulaci činil 1487 jedinců. Nejvíce P. nausithous s počtem 149 (prvně označených odchytů) se zaznamenalo na lokalitě Hynčice 2 (H2), která byla svou rozlohou třetí největší ze všech studovaných stanovišť. Naopak nejméně bylo označeno na ploše Hynčice 1 (H1) a to pouze 15 P. nausithous. Maximální odhady počtů pro jednotlivá stanoviště byly stanoveny programem MARK s nejvyšším počtem 367 jedinců na lokalitě Hynčice 2 a nejnižším počtem 38 jedinců na lokalitě Hynčice 1. Počty P. nausithous stanovené programem MARK byly vyšší než počty prvoodchytů, což poukazuje metodicky správně provedený monitoring. Migrací bylo zachyceno celkem 49. Celkem migrovalo 31 % chycených jedinců a 18 % v rámci předpokládaného celkového počtu. Nejvíce přeletů bylo mezi plochami H2 a H4 (11 přeletů) a mezi plochami Vižňov 1 a Hynčice 4 byl zaznamenán přelet na vzdálenost 5,3 km, jenž může být považován za jeden z rekordně dlouhých přeletů. Průměrná vzdálenost migrace u P. nausithous činila 1,46 km. Počet imigrantů u přeletů byl stanoven na 49 jedinců a počet emigrantů na 58 jedinců. Hypotéza této práce zněla: Všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci a na základě daných výsledků byla potvrzena. Závislost cílového druhu na hustotě porostu živné rostliny nebyla podle grafického znázornění stěžejní. V rámci prvního T-testu nebyla nalezena souvislost mezi početností P. nausithous a délkou migrací mezi jednotlivými plochami. V druhém T-testu bylo zjištěno, že se zvyšujícím se počtem přeletů se postupně délka přeletů snižovala.
Stav populace modráska Phengaris teleius na vybraných loukách na Broumovsku
Hejretová, Kateřina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Na 13 studovaných loukách na Broumovsku v okolí Ruprechtic, Hynčic a Vižňova jsem v období od 4. července do 5. srpna roku 2016 prováděla monitorig modráska očkovaného Phengaris teleius (Bergsträsser, 1779) metodou zpětného odchytu značených jedinců. Celkem jsem označila 409 motýlů daného druhu. Údaje byly vyhodnoceny za pomoci software MARK 8.1 a počet motýlů celkové metapopualce byl odhadnut na 802 jedinců, přičemž odhady početnosti pro jednotlivé plochy se pohybovaly v rozmezí od 2 do 269 exemplářů. Nejvíce jedinců jsem zaznamenala na stanovišti Ruprechtice 2. Doložila jsem přelety jedinců P. teleius mezi stanovišti v okruhu Ruprechtice Hynčice. Zapojení Vižňova považuji za reálné, ale vzhledem k celkovému množství motýlů zde, se záchyt přeletu P. teleius nepodařil. Hypotézu formulovanou v cílech práce: všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci, však považuji za potvrzenou. Za významné považuji zjištění, že na Broumovsku dosud žijí stabilní populace motýlů Phengaris teleius a P. nausithous. V počtech se jedná o stovky až tisíce jedinců, přičemž je důležité připomenout, že jde pouze o populaci zkoumaných ploch, nikoliv všech ploch s výskytem modrásků v uvedených územích. Ty po prvním roce sledování nejsou známy. Rozložení zkoumaných kolonií je příznivé pro plánování cílené ochrany, u mnou studovaných stanovišť nejde o metapopulační model kontinent ostrovy.
Potrava housenek Minois dryas na vybrané lokalitě
Hájková Březinová, Kateřina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Okáč ovsový Minois dryas, popsaný v roce 1763 Giovanni Antonio Scopolim, patří k našim ohroženým druhům motýlů. Jeho výskyt je dnes omezen pouze na několik lokalit ve středních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Přežití druhu zavisí především na zachování a obnově příhodných typů biotopů a studiu jeho autekologie a bionomie. Cílem mé práce bylo určit pomocí experimentu živné rostliny housenek okáče, zjistit kterou z trav housenky preferují a ověřit pravdivost hypotézy, že preferovaná rostlina je zároveň dominantní ze spektra potenciálních živných rostlin na zkoumané lokalitě (louka v okolí Žehuně ve Středočeském kraji). V první části pokusu byly housenkám nabízeny všechny druhy trav nasbírané na Žehuňské louce. Rostliny, které housenky žraly, byly vyhodnoceny jako živné. Z výsledků vyplývá, že k živným rostlinám housenek patří v ČR: srha laločnatá Dactylis glomerata, sveřep vzpřímený Bromus erectus, kostřava červená Festuca rubra, ovsík vyvýšený Arrhenatherum elatius a ostřice kalužní Carex acutiformis. V druhé části experimentu byly housenkám nabízeny trávy vyhodnocené v první části jako živné rostliny a byla sledována četnost sežraných a nesežraných listů těchto trav. Výsledky určily jako nejžádanější druh Bromus erectus a statistické vyhodnocení prokázalo, že mezi jednotlivými rostlinami existuje silná závislost . Vzhledem k tomu, že Bromus erectus je v lokalitě skutečně dominantní travinou (zastoupen cca 30 %), hypotéza byla potvrzena. Experiment přinesl několik poznatků z bionomie Minois dryas. Sledování potvrdila, že se housenky kuklí na přelomu června a července, a to zejména v noci. Larvy se kuklily jak v zemi, tak na zemi. V žádném z případů jsem nepozorovala vytvoření přediva. Stádium kukly trvalo 22 -- 23 dní. Motýli se líhli v ranních a dopoledních hodinách. Imága si z potravní nabídky volila v naprosté většině případů červený meloun, což potvrzuje že dospělci při výběru potravy preferují červenou barvu.
Srovnání motýlí fauny vybraných chráněných území ČR
Eichlerová, Barbora ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Ve své práci jsem se zaměřila na výzkum motýlů a jejich charakteristiku na třech odlišných územích ČR. Jednalo se o národní přírodní památky Čertovu zeď, Suché skály a Swamp. Ve všech lokalitách byl inventarizační průzkum zaměřen na motýly obecně v rozsahu celého řádu (Lepidoptera). Prováděn byl dle doporučené metodiky, která vychází ze standardních entomologických metod. Čertova zeď a Suché skály se vyjímají spíše lesnatým prostředím s turisticky velmi vyhledávanými skalisky, oproti bažinatému Swampu. Odchyt motýlů probíhal ve dvou fázích. Denní motýly jsem sledovala za pomoci pochůzky, ale jelikož se jednalo o oblasti s velmi nízkým výskytem lučních ekosystémů, bylo zde jejich zastoupení velmi nízké. Druhá fáze (odchyt nočních motýlů) probíhala v pozdních večerních hodinách. V NPP Čertova zeď bylo inventarizačním průzkumem celkem nalezeno 124 druhů motýlů. Žádný ze zjištěných druhů není veden v červeném seznamu ani v seznamu zvláště chráněných druhů. V lokalitě Suché skály bylo nalezeno 98 druhů náležících do 20 čeledí, z toho pouze 1 druh byl zvláště chráněný, konkrétně Papilio machaon (Linnaeus, 1758) otakárek fenyklový. Na posledním území Swamp, jsem zjistila druhů 170, z čehož 8 z nich náleželo červenému seznamu: Acronicta menyanthidis (Esper, 1798) šípověnka vachtová, Arichanna melanaria (Linnaeus, 1758) různonožec borůvkový, Callopistria juventina (Stoll, 1782) blýskavka hasivková, Coscinia cribraria (Linnaeus, 1758) přástevník fialkový, Drymonia obliterata (Esper, 1758) hřbetozubec tmavoúhlý, Eugraphe subrosea (Stephens, 1829) osenice rašelinná, Hyles galii (Rottemburg, 1775) lišaj svízelový a Lithosia quadra (Linnaeus, 1758) lišejníkovec čtveroskvrnný. Testovaná hypotéza byla, že vyšší diverzita motýlí fauny je v rezervacích s vyšší diverzitou rostlinnou, tato hypotéza byla potvrzena.
Využití dravého roztoče Typhlodromus pyri v integrovaném a ekologickém pěstování chmele
Nesvadba, David ; Pulkrábek, Josef (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Cílem práce bylo sledovat predační schopnosti nativního dravého roztoče Typhlodromus pyri Scheuten, 1857 vůči svilušce chmelové (Tetranychus urticae Koch) v integrované a ekologické produkci chmele. Zjistit, zda ochrana pomocí tohoto akarofága může nahradit chemickou ochranu a zda může být rentabilní. Celý pokus byl prováděn na účelovém hospodářství Chmelařského výzkumného institutu ve Stekníku v letech 2011 až 2015 v žatecké chmelařské oblasti. Do sledování byly vybrány tři chmelnice. První s názvem Černice I., na které je chmel pěstován v integrovaném režimu. Druhá chmelnice, která byla do pokusu zvolena, je chmelnice s názvem Bio a chmel je na ní pěstován v ekologickém režimu. Jako třetí byla vybrána chmelnice Kaplička I., na té je chmel pěstován klasickou konvenční cestou, tato chmelnice sloužila pro ekonomické a výnosové porovnání. V rámci pokusu bylo na chmelnici v integrovaném a ekologickém režimu odebíráno 50 listů (17 ze spodní, 17 ze střední a 16 z horní části rostliny) přibližně každých 14 dní od výskytu svilušky chmelové do sklizně chmele. Po odebrání byla hodnocena populační hustota vajíček a pohyblivých stádií svilušky chmelové, vajíček a pohyblivých stádií dravého roztoče Typhlodromus pyri a také larev akarofágních třásněnek rodu Aeolothrips sp. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí korelační analýzy a t testu pro nezávislé skupiny. Byla hodnocena také účinnost Typhlodromus pyri a ekonomické porovnání vůči chemické ochraně. Ze získaných výsledků vyplývá, že po vypuštění dravého roztoče Typhlodromus pyri a při používání selektivních pesticidů dochází ve chmelnicích ke zvýšení biodiverzity. Ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri může být rentabilní a může dlouhodobě nahradit chemickou ochranu. Dravý roztoč Typhlodromus pyri lépe reguluje populace svilušky chmelové, které jsou v nižších koncentracích. Z 90 % byla statisticky zjištěna nejtěsnější závislost mezi výskytem vajíček svilušky chmelové a jejími pohyblivými stádii. Mezi oběma různými způsoby pěstování chmele byl ve většině naměřených hodnot zjištěn statisticky významný rozdíl.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.