Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 7 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Interplay between ghrelin and its novel endogenous antagonist LEAP2: possible role in the pathology of obesity
Holá, Lucie ; Maletínská, Lenka (vedoucí práce) ; Jurčovičová, Jana (oponent) ; Malínská, Hana (oponent)
Zvyšující se počet osob s nadváhou a obezitou se v naší společnosti stal závažným zdravotním problémem. Obezita je často způsobena nadměrnou hyperfagií, a proto je důležité komplexně rozumět regulaci příjmu potravy, abychom mohli toto chronické onemocnění úspěšně léčit. Ghrelin, periferní peptidový hormon zodpovědný za zvýšení příjmu potravy, přímo ovlivňuje hypotalamus prostřednictvím GHSR (zkratka anglického názvu growth hormone secretagogue receptor). Nedávno bylo zjištěno, že LEAP2 (zkratka anglického názvu liver expressed antimicrobial peptide 2) přirozeně inhibuje konstitutivní aktivitu GHSR jako inverzní agonista. Proto je LEAP2 potenciálně využitelný kandidát pro vývoj antiobezitního léčiva. Tato disertační práce zkoumá interakci mezi ghrelinem a LEAP2 v kontextu regulace příjmu potravy a obezity. Nejprve se zaměřuje na modifikovaný zkrácený N-terminální peptid LEAP2(1-14) a jeho lipidizované analogy a zkoumá jejich afinitu ke GHSR a jeho aktivaci in vitro a in vivo. Výsledky ukazují, že palmitovaný LEAP2(1-14) (palm-LEAP2(1-14)) v porovnání s ostatními analogy vykazuje nejvýraznější afinitu ke GHSR, působí jako inverzní agonista GHSR, snižuje příjem potravy, inhibuje uvolňování růstového hormonu navozeného ghrelinem a vykazuje zvýšenou stabilitu v potkaní plasmě. Tato zjištění naznačují,...
Role of Adipokines and Ghrelin in Normal and Nutritionally Modulated Adjuvant Ar thritis in Rats
Štofková, Andrea ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Hainer, Vojtěch (oponent) ; Šenolt, Ladislav (oponent)
Chronická zánětlivá autoimunitní onemocnění postihují 5-7% celosvětové populace, čímž se řadí mezi velmi závažnou skupinu onemocnění. I když epidemiologické studie potvrzují klíčovou roli genetických faktorů v etiologii autoimunitních chorob, za spuštěním vlastního mechanismu autoreaktivity imunitního systému jsou různé další faktory vnějšího i vnitřního původu. Výzkumy v posledním desetiletí poukazují na rozvoj systémového subklinického zánětu během obezity, ve kterém hrají významnou roli tuková tkáň a její hormonální faktory, adipokiny. Není vyloučeno, že u vnímavých jedinců může porucha endokrinní funkce tukové tkáně během obezity způsobit zvýšenou predispozici rozvoje chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Předkládaná práce se zaměřuje na objasnění významu adipokinů a ghrelinu v chronickém zánětu na experimentálním modelu lidské revmatoidní artritidy, adjuvantní artritidy (AA) u potkanů. Dalším cílem bylo sledovat, do jaké míry mohou různé nutriční režimy ovlivnit hladiny adipokinů a ghrelinu a následně rozvoj a závažnost AA. Jako nutriční režimy byly použity: (a) normální nutriční režim se standardní dietou, (b) neonatální překrmování navozené redukcí vrhu a po odstavu následované krmením hyperkalorickou vysokotukovou dietou a (c) 40% omezení příjmu potravy od podání artrogenu až do...
Sickness behaviour in the early adjuvant arthritis (role of neuroinflamation and oxidative stress?)
Škurlová, Martina ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Šterzl, Ivan (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
SOUHRN Úvod: Revmatoidní artritida je inflamační autoimunitní polyartritida. I když toto onemocnění primárně nepostihuje mozek, poruchy funkcí CNS patří mezi její projevy. Neuropsychiatrické poruchy v artritidě se liší svojí závažností od těžkých forem psychóz až k poruchám paměti. Etiologie behaviorálních změn v artritidě není objasněna. Cíle: Předkládána práce zkoumá incidenci behaviorálních změn v rané fázi adjuvantní artritidy. Rovněž zkoumá, zdali změny chování v rané artritidě souvisí s neuroinflamací a oxidačním stresem v hippokampu. Metodika: Experimentální artritida byla vyvolána jednorázovým podáním cFA potkanům kmene Lewis ve věku sedm týdnů. Byly zkoumány první čtyři dny rané artritidy. Parametry jako tělesná hmotnost a příjem potravy byly měřené denně. Testy bolesti, chování a biochemické analýzy byly provedeny ve dvou intervalech rané experimentální artritidy (den 2 a 4). Reakce na bolest byla hodnocena v plantar testu, a zvlášť zkoumána na předních a zvlášť na zadních končetinách a na ocase. Prostorové učení jako i navigace v prostoru byly testovány v Morrisově vodním bludišti. Úzkostné chování bylo hodnoceno za pomocí testů zvýšeného kříže a otevřeného pole. V hippokampu byly zkoumány genové exprese mRNA IL-1β, IL-6, iNOS, NADPH oxidáz, CRH a BDNF. vi Výsledky: U artitických potkanů ve všech...
Vliv leptinu a ghrelinu na příjem potravy a metabolické parametry u obézních ovariektomovaných myších samic
Matyšková, Resha ; Maletínská, Lenka (vedoucí práce) ; Jurčovičová, Jana (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
Dizertační práce je zaměřena na účinky leptinu a antagonistů receptoru ghrelinu na příjem potravy a metabolické parametry u ovariektomovaných (OVX) myších samic na vysokotučné (HF) dietě. V první části dizertační práce byl zaveden model obezity vyvolané HF dietou u dvou různých myších kmenů (NMRI a C57BL/6). Obezita vyvolaná HF dietou se u myší vyvinula v důsledku dlouhodobého krmení HF dietou obsahující 60 % tuku; standardní (St) dieta obsahovala pouze 9 % tuku. Jako vhodný kmen pro další pokusy na příjem potravy pak sloužil pouze kmen C57BL/6, který je náchylnější k obezitě než linie NMRI. V druhé části práce byl zaveden model OVX myších samic z kmene C57BL/6 na HF dietě. Tento model je podobný obezitě u žen po menopauze, která je navíc podporována vysokokalorickou stravou. OVX myši na HF dietě akumulovaly 4krát více bílé tukové tkáně než OVX myši na St dietě, měly významně zvýšené hladiny glukosy, inzulinu a leptinu a sníženou citlivost na účinky leptinu, adipokinu snižujícího příjem potravy, podávaného do mozku ve srovnání s OVX myšmi na St dietě. Podání estradiolu po dobu 4 týdnů zlepšilo centrální citlivost k leptinu a parametry metabolického syndromu. Protože ovariektomie a HF dieta zvyšují citlivost ke ghrelinu, hormonu produkovaného zejména žaludkem, který zvyšuje chuť k jídlu, ve třetí...
Sickness behaviour in the early adjuvant arthritis (role of neuroinflamation and oxidative stress?)
Škurlová, Martina ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Šterzl, Ivan (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
SOUHRN Úvod: Revmatoidní artritida je inflamační autoimunitní polyartritida. I když toto onemocnění primárně nepostihuje mozek, poruchy funkcí CNS patří mezi její projevy. Neuropsychiatrické poruchy v artritidě se liší svojí závažností od těžkých forem psychóz až k poruchám paměti. Etiologie behaviorálních změn v artritidě není objasněna. Cíle: Předkládána práce zkoumá incidenci behaviorálních změn v rané fázi adjuvantní artritidy. Rovněž zkoumá, zdali změny chování v rané artritidě souvisí s neuroinflamací a oxidačním stresem v hippokampu. Metodika: Experimentální artritida byla vyvolána jednorázovým podáním cFA potkanům kmene Lewis ve věku sedm týdnů. Byly zkoumány první čtyři dny rané artritidy. Parametry jako tělesná hmotnost a příjem potravy byly měřené denně. Testy bolesti, chování a biochemické analýzy byly provedeny ve dvou intervalech rané experimentální artritidy (den 2 a 4). Reakce na bolest byla hodnocena v plantar testu, a zvlášť zkoumána na předních a zvlášť na zadních končetinách a na ocase. Prostorové učení jako i navigace v prostoru byly testovány v Morrisově vodním bludišti. Úzkostné chování bylo hodnoceno za pomocí testů zvýšeného kříže a otevřeného pole. V hippokampu byly zkoumány genové exprese mRNA IL-1β, IL-6, iNOS, NADPH oxidáz, CRH a BDNF. vi Výsledky: U artitických potkanů ve všech...
Role of Adipokines and Ghrelin in Normal and Nutritionally Modulated Adjuvant Ar thritis in Rats
Štofková, Andrea ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Hainer, Vojtěch (oponent) ; Šenolt, Ladislav (oponent)
Chronická zánětlivá autoimunitní onemocnění postihují 5-7% celosvětové populace, čímž se řadí mezi velmi závažnou skupinu onemocnění. I když epidemiologické studie potvrzují klíčovou roli genetických faktorů v etiologii autoimunitních chorob, za spuštěním vlastního mechanismu autoreaktivity imunitního systému jsou různé další faktory vnějšího i vnitřního původu. Výzkumy v posledním desetiletí poukazují na rozvoj systémového subklinického zánětu během obezity, ve kterém hrají významnou roli tuková tkáň a její hormonální faktory, adipokiny. Není vyloučeno, že u vnímavých jedinců může porucha endokrinní funkce tukové tkáně během obezity způsobit zvýšenou predispozici rozvoje chronických zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Předkládaná práce se zaměřuje na objasnění významu adipokinů a ghrelinu v chronickém zánětu na experimentálním modelu lidské revmatoidní artritidy, adjuvantní artritidy (AA) u potkanů. Dalším cílem bylo sledovat, do jaké míry mohou různé nutriční režimy ovlivnit hladiny adipokinů a ghrelinu a následně rozvoj a závažnost AA. Jako nutriční režimy byly použity: (a) normální nutriční režim se standardní dietou, (b) neonatální překrmování navozené redukcí vrhu a po odstavu následované krmením hyperkalorickou vysokotukovou dietou a (c) 40% omezení příjmu potravy od podání artrogenu až do...
Vliv leptinu a ghrelinu na příjem potravy a metabolické parametry u obézních ovariektomovaných myších samic
Matyšková, Resha ; Maletínská, Lenka (vedoucí práce) ; Jurčovičová, Jana (oponent) ; Kuneš, Jaroslav (oponent)
Dizertační práce je zaměřena na účinky leptinu a antagonistů receptoru ghrelinu na příjem potravy a metabolické parametry u ovariektomovaných (OVX) myších samic na vysokotučné (HF) dietě. V první části dizertační práce byl zaveden model obezity vyvolané HF dietou u dvou různých myších kmenů (NMRI a C57BL/6). Obezita vyvolaná HF dietou se u myší vyvinula v důsledku dlouhodobého krmení HF dietou obsahující 60 % tuku; standardní (St) dieta obsahovala pouze 9 % tuku. Jako vhodný kmen pro další pokusy na příjem potravy pak sloužil pouze kmen C57BL/6, který je náchylnější k obezitě než linie NMRI. V druhé části práce byl zaveden model OVX myších samic z kmene C57BL/6 na HF dietě. Tento model je podobný obezitě u žen po menopauze, která je navíc podporována vysokokalorickou stravou. OVX myši na HF dietě akumulovaly 4krát více bílé tukové tkáně než OVX myši na St dietě, měly významně zvýšené hladiny glukosy, inzulinu a leptinu a sníženou citlivost na účinky leptinu, adipokinu snižujícího příjem potravy, podávaného do mozku ve srovnání s OVX myšmi na St dietě. Podání estradiolu po dobu 4 týdnů zlepšilo centrální citlivost k leptinu a parametry metabolického syndromu. Protože ovariektomie a HF dieta zvyšují citlivost ke ghrelinu, hormonu produkovaného zejména žaludkem, který zvyšuje chuť k jídlu, ve třetí...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.