|
|
Krása jako cesta k Bohu i ke světu v díle Simony Weilové
Staňková, Klára ; Roreitner, Robert (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá konceptem krásy ve filosofii francouzské autorky Simony Weilové. Krása je v práci popsána v kontextu dalších pojmů filosofie Weilové, totiž představivosti a prázdna, odstvoření a pozornosti. Tyto pojmy jsou konfrontovány s estetickou teorií Immanuela Kanta, ze které Weilová vychází a zároveň ji v mnoha ohledech překračuje. Práce se snaží ukázat krásu ve filosofii Weilové jako prostřednici mezi Bohem a světem a jako jednu z forem implicitní lásky k Bohu. Důležitým pojmem pro popsání krásy bude nutnost, skrze kterou Weilová poukazuje také na bolestný aspekt svého pojetí krásy. Weilové chápání krásy je v práci ilustrováno její metaforou labyrintu, ve kterém krása vystupuje jako past, i jako výsledek průchodu labyrintem. Práce také zkoumá konkrétní projevy krásy ve světě, skrze které je možné krásu milovat. Těmi jsou podle Weilové především umění, věda a příroda.
|
|
|
Nechtěné následky panství člověka nad přírodou: Adorno a Bookchin
Lindaurová, Anežka ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Theodor W. Adorno ve svých textech podrobuje tvrdé kritice uspořádání západních společností ve druhé polovině 20. století. Zejména pak v Dialektice osvícenství, jejímž je spoluautorem, kritizuje současnou podobu racionality, kterou dává do kontextu s útlakem, ovládnutím a komodifikací okolního světa i druhých. V této bakalářské práci se zabývám interpretací Adornova pojmu panství jako pojmu, jehož kritika nám potenciálně může pomoci lépe artikulovat problematické aspekty našeho současného vztahu k mimolidské přírodě i k druhým. Pro lepší uchopení této problematiky a jejího propojení s environmentální filosofií jsem zvolila teorii sociální ekologie od Murraye Bookchina. Ten ve své knize Ecology of freedom hovoří o vytvoření hierarchických vztahů v lidských společenstvích jako o hlavní příčině panského vztahu člověka k mimolidské přírodě. Oba autoři dávají do kontextu panství, které uplatňujeme nad přírodou, s panstvím, které uplatňujeme nad druhými. Bookchin pak při své kritice racionality vychází z Adorna a oba kritizují instrumentalizaci rozumu, který namísto poznávání slouží jako nástroj ovládání. Oba zároveň předkládají možná řešení nastalé situace, která spočívají v intencionální snaze poskytovat druhým i mimolidské přírodě větší míru autonomie. Zatímco Adorno toto značně enigmaticky...
|
|
|
Minding the Gap: Moral Disagreement and the Limits of Moral Reasoning
Weinhold, Dominik ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce se zabývá tématem přetrvávajícího morálního nesouhlasu a jeho významu pro morální filosofii, zejména v souvislosti s problémy, které představuje pro morální realismus a koncept objektivních morálních pravd. Hlavním cílem je prozkoumat standardní vysvětlení příčin přetrvávajícího nesouhlasu v morálních otázkách a zvážit epistemologické potíže, jež tento jev znamená pro zastánce objektivního pojetí morální pravdy a možnosti obecně rozšířené shody v morálních názorech. Obhájci těchto pozic typicky spoléhají na logické usuzování a zdůvodňování jako prostředky k vyřešení neshod a opodstatnění morálních názorů. Nedávné empirické výzkumy v oblasti morální psychologie nicméně rozporující tradiční pojetí morálního usuzování. Ve světle těchto empirických poznatků se zaměřím na možnosti racionálního řešení morálního nesouhlasu. Na základě tohoto zkoumání budu tvrdit, že empirické omezení lidského uvažování a zdůvodňování utvářejí meze možnosti objasnění a opodstatnění morálních soudů, kteréžto maří naděje na dosažení racionálně odůvodněného poznání objektivní morální pravdy, jakož i šance na racionální vyřešení přetrvávajících morálních neshod. Abstract This thesis is concerned with persistent moral disagreement and its relevance for contemporary debates in moral philosophy, particularly with...
|
|
|
The value of human existence
Kousalová, Kateřina ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Mnoho autorů etických textů bere lidskou existenci automaticky jako "přínos" (v dějinách filosofie např. Aristotelés). Vidí její hodnotu jako pozitivní, nehledě na to, jakou kvalitu život daného člověka má. Tento předpoklad v drtivé většině případů žádným způsobem argumentačně nepodporují. Je otázkou, zda jde o triviální tvrzení, které není potřeba podpořit argumentací. Někteří současní autoři ukazují, že toto tvrzení triviální není, popřípadě dokonce tvrdí, že žádná pozitivní hodnota lidské existence jako takové neexistuje (Benatar). Ve své práci chci hlouběji prozkoumat tuto problematiku a zabývat se tím, jaké důsledky může pro etické teorie mít, když připustíme, že lidská existence nemusí být automaticky pozitivní hodnotou. Konkrétně se chci zaměřit na Davida Benatara a Dereka Parfita. Derek Parfit ve svých textech nikde jmenovitě Benatara nezmiňuje, nicméně existují pasáže, které by bylo možné považovat za kritiku Benatara. V první fázi práce vyložím argumentaci Davida Benatara a jeho koncepci antinatalismu. V druhé části pak představím Parfitovu obhajobu vlastních dober samotné lidské existence. V závěru práce pak představím možný dialog mezi Parfitem a Benatarem. Klíčová slova Existence, antinatalismus, Benatar, Parfit, hodnota, benefit, újma, problém neidentity, populační etika
|
|
|
John Locke a dva odkazy pro současný liberalismus
Jennings, Eliška ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce se zabývá politickou filosofií Johna Locka, v jejímž popředí stojí spis Dvě pojednání o vládě. Věnuje se především otázce přirozeného zákona, jeho statutu v Lockově politické teorii i v kontextu Eseje o lidském chápání, a prozkoumává politický obsah přirozeného zákona: základní hodnoty svobody a rovnosti, a jejich implikace pro lidské společnosti a politické vlády. V závěrečné části pak sleduje tyto dva stěžejní liberální prvky v rámci dvou moderních koncepcí liberalismu amerického typu: libertarianismu Roberta Nozicka spolu s jeho důrazem na svobodu a rovnostářského liberalismu Johna Rawlse s důrazem na rovnost. Cílem této práce tedy je předložit výklad politické filosofie Johna Locka a následně sledovat její odkazy ve dvou moderních koncepcích liberalismu, nacházejících se na opačných stranách politického spektra.
|
|
|
Is populism a threat to democracy?
Ratajová, Alexandra ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Táto práca sa zaoberá vzťahom medzi demokraciou a populizmom, a jej cieľom je ukázať, či je populizmus pre demokraciu hrozbou. Práca pozostáva zo štyroch častí a má teoretický charakter. Prvá časť je zameraná na objasnenie pojmu demokracie, aké sú jej charakteristické rysy, aké znaky by mala mať demokratická spoločnosť, a s akými problémami sa musí vyrovnať. V tejto časti práce sú načrtnuté tri kľúčové problémy demokracie, ktoré sú spojené s populizmom. Druhá časť práce pojednáva o populizme a cieľom tejto časti je tento fenomén presnejšie definovať na základe sumarizácie spoločných čŕt rôznych definícií populizmu. Táto časť práce sa taktiež sústredí na to, ako populizmus reaguje na nedostatky demokracie, a aké riešenia prináša na tri kľúčové problémy, ktoré v demokracii prirodzene nastávajú, predstavené v prvej časti práce, a či sú tieto populistické riešenia skutočne efektívne. Cieľom tretej časti je bližšie ukázať, ako je populizmus s demokraciou prepletený, ako vplýva na demokraciu, a či je vôbec populizmus demokratický. Napokon, záver práce obsahuje môj názor na túto problematiku, ku ktorému som dospela počas písania tejto práce, ako aj odpoveď na otázku, či je populizmus hrozbou demokracie. Kľúčové slová: demokracia, populizmus, ľud, spoločnosť, hrozba demokracie
|
|
|
Sentience jako kritérium morálního statusu
Milko, Michal ; Černý, David (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent) ; Gluchman, Vasil (oponent)
Abstrakt. Tato disertační práce navrhuje sentienci jako přijatelné kritérium morálního statusu. Vnímající bytosti schopné mít příjemné i nepříjemné zkušenosti mají na základě této své schopnosti zájem netrpět, a my, jakožto morální aktéři, běžně předpokládáme, že působit záměrně a bezdůvodně bolest je špatné. První část disertace si klade za cíl obhájit tři teze: 1) biologický život představuje příliš široké kritérium morálního statusu.; 2) Racionalita (rozum, jazyk, morální autonomie, schopnost reciprocity) představuje příliš úzké kritérium morálního statusu; 3) sentience je přijatelným kritériem morálního statusu. Práce představuje etické teorie Alberta Schweitzera, René Descarta, Immanuela Kanta a Petera Carrutherse. Předkládá argument marginálními případy a kritiku speciesismu. Zaměřuje se na základní koncepty vědomí, problematiku subjektivního charakteru vědomých zkušeností a problém jiných myslí. Posuzuje také důkazy sentience u savců, ptáků, plazů, obojživelníků, ryb, hlavonožců a členovců. Druhá část disertace si klade za cíl představit a zhodnotit normativní teorie, které s kritériem sentience pracují, a zároveň obhájit tezi, že kontraktualismus, je-li správně pochopen, poskytuje přesvědčivý teoretický rámec pro přiznání přímého morálního statusu zvířatům. Práce se nejprve věnuje preferenčnímu...
|
|
|
Climate change and the Non-Identity Problem in Derek Parfit's work
Svěrák, Vojtěch ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hříbek, Tomáš (oponent)
Cílem projektu je popsat, jak Derek Parfit přistupuje k problému neidentity, přičemž se primárně soustředím na příklad klimatické změny, který definuji jako specifickou instanci tohoto problému. První část nastiňuje spojitost mezi klimatickou změnou a problémem neidentity. Následně ukazuji, proč se Parfitovi nedaří najít východisko z problému neidentity v knize Reasons and Persons (RP) a dále představuji náznak řešení z této knihy, které zde sice zamítá, ale následně na něj navazuje v nedokončeném článku Future People, the Non-Identity Problem, and Person-Affecting Principles (FP). Ve třetí sekci pak obhajuji tezi, že Parfitem naznačená odpověď z FP, takzvaný Wide Dual Person- Affecting Principle (WDP), se dokáže vyhnout paradoxům a neplausibilním závěrům, ke kterým vedou neosobní teorie a jiné verze tohoto principu, pokud WDP interpretujeme pomocí příbuzných pojmů, jako je takzvaný Imprecise Lexical View (ILW) či koncept existenčního benefitu, který není založen na srovnání. Především tvrdím, že takto upřesněný WDP zajišťuje nástroje, jak obhájit intuici, ohroženou problémem neidentity, že strukturální rozhodnutí, která se významně podílejí na způsobování klimatické změny, jsou špatná v morálním slova smyslu. A to z toho důvodu, že důsledkem těchto rozhodnutí se snižují kolektivní a individuální...
|
|
|
Láska není švédský stůl
Martinovská, Tereza ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Jedním z řečníků Platónova dialogu Symposion je autor komedií Aristofanés, který se přidává k oslavným řečem na Eróta a vypráví mýtus o původu lásky. Podle Aristofana byli původně čtyřnozí a čtyřrucí lidé rozezleným Diem rozseknuti na dvě části a nyní nešťastně bloudí světem, dokud nenaleznou svou ztracenou polovinu a nespojí se s ní v sexuálním aktu. Aristofanes formuluje pojetí lásky jako touhu po splynutí s vlastní druhou polovičkou. Bakalářská práce se zabývá dvěma moderními filosofickými interpretacemi Aristofanova mýtu, jejichž autory jsou Emmanuel Lévinas a Robert Solomon. Zatímco Lévinas Aristofanův mýtus kritizuje jako egoistickou a incestní formu lásky, ve které osoba hledá pouze sebe sama a zapomíná na nekonečnou jinakost Druhého, Solomon mýtus o lásce jako splynutí dvou polovin považuje za přínosný, neboť jde formu lásky, jež má za podmínku rovnost partnerů nebo partnerek a která neopomíjí důležitou roli tělesnosti. Pojetí obou autorů otevírá mnoho zajímavých otázek. Lévinasova kritika a jeho následná pozitivní formulace asymetrického erotického vztahu sice uchovává jinakost Druhého, ale tato jinakost je založena na pohlavní diferenci, a navíc je formulována jazykem stereotypního pohledu na ženy. Solomon, jež klade partnerský vztah jako vztah rovnosti se zase obtížně vypořádává s tím,...
|
|
|
Problémy s kritikou: filosofie Rahel Jaeggi
Hrouda, Vít ; Matějčková, Tereza (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Tato práce se zaměřuje na projekt kritiky forem života německé filosofky Rahel Jaeggi. Jaeggi usiluje o vytvoření nové teorie společenské kritiky. Nově pojímá předmět kritiky, kterým je v jejím pojetí to, co nazývá formou života. Jedná se o ansámbl praktik, v jejichž rámci vždy již žijeme svůj život a jež představují řešení určitých problémů. Postup kritiky, který Jaeggi hájí, je imanentní, tj. kritika má vycházet z rozporů, jimiž se vyznačuje forma života samotná, nikoli přicházet s externími měřítky. Tento postup pak předpokládá koncepci společenských změn, které se mohou dít racionálně a v jejichž rámci může docházet k pokroku. Práce vysvětluje tyto základní argumentační kroky, konfrontuje je s jinými filosofickými naukami a věnuje se způsobu, kterým Jaeggiina filosofie navazuje na tradici kritické teorie Frankfurtské školy.
|
host ::
RSS.