|
|
"Tradici navzdory" - možnost výskytu některých českých předložek na pozici následující komplementu
Jiřička, Lukáš ; Milička, Jiří (vedoucí práce) ; Kováříková, Dominika (oponent)
Bakalářská práce si klade za cíl blíže prozkoumat mnohdy opomíjenou problematiku možnosti postpozičního užívání některých českých prepozic (které je tak vhodnější považovat za ambipozice). V prvních kapitolách představuje tradiční pohled uplatňovaný v popisech češtiny, proti němuž se pokouší argumentovat a který kontrastuje s komentovanými autentickými daty z korpusu českých textů SYN2020. Následně se práce pokouší vymezit možný (pilotní) seznam českých ambipozic a provést několik úvodních korpusových sond zaměřených na jejich kolokabilitu a produktivitu (za využití asociačních měr) a typy textů, v nichž se vyskytují (na základě dostupných metadat, jimiž jsou texty korpusu značeny). Nakonec je ve stručnosti představeno několik směrů, jimiž by se mohl ubírat budoucí výzkum tohoto jevu.
|
|
|
Apologie mistra úniků
Zupanc Lotker, Sodja ; HAVELKA, Jiří (vedoucí práce) ; JIŘIČKA, Lukáš (oponent)
ZUPANC LOTKER, Sodja. Apologie mistra úniků: Proměny metod současného divadla směřující k prostorové dramaturgii. Diplomová práce, Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha 2017, 226 stránek.
Divadelní praxe prošla od poloviny minulého století radikálními změnami: 1) vyprávění se decentralizovalo a fragmentovalo, 2) představení vznikají v nedivadelních prostorech, 3) v představeních se využívají autentické materiály, a 4) probíhá snaha mentálně či fyzicky zaktivovat a zapojit diváka do akce.
Hlavním předmětem mé práce je inscenace Apologie mistra úniků (Apology of the Escapologist) maďarského divadelního souboru Krétakör z roku 2009, jež poslouží jako příklad metod, jež využívá prostorová dramaturgie. Představení Apologie mistra úniků provedlo diváky osmi různými prostory, jež měly původně různé funkce (ulice, garáže, industriální prostor, nemocnice, domov důchodců, bazén, kanceláře, náměstí), ale žádné z nich nebylo zamýšleno pro divadelní produkci. Celá akce proběhla v několika vlnách během osmi týdnů od 8. března do 1. května, 2009 v městské části 9 v Budapešti. Představení mělo pět částí, z nichž každá obsahovala části další. Proběhlo na osmi různých místech během osmi týdnů a každá část byla divákům předvedena na jiném místě a v jiný den. Představení bylo koncipováno tak, aby divákům poskytlo různé specifické zážitky. Diváci si z uvedených fragmentů museli sami složit příběh a zároveň byli nuceni fyzicky následovat příběh-akci. Představení věnovali nejen svoji pozornost a energii, ale také čas, který přesahoval jeden večer obvyklého představení. Diváci měli možnost vstupovat do prostoru inscenace.
V této práci popisuji současné divadlo jako sdílený prostor, do kterého vstupují diváci. Současná dramaturgie se díky prostorové dramaturgii stává „demokratickým“ systémem bez striktní hierarchie a centra a vytváří možnost nových vztahů mezi divadelními elementy, kde jsou diváci dalším důležitým dramaturgickým prvkem inscenace. Prostorová dramaturgie dále používá autentický materiál (prostor, komunity, diváky) a utváří nové vztahy mezi realitou a fikcí.
Inscenace Apologie mistra úniků má silný politický aspekt motivovaný současnou politikou v Maďarsku, a proto se budu věnovat jak politické situaci v Maďarsku, tak i politickým aspektům prostorové dramaturgie. Budu popisovat vytváření pozic a vytváření vztahů vztahování jako hlavní strategie prostorové dramaturgie, které mají silný politický nádech.
|
|
|
Zvuk jako výrazový prostředek herce
Švédová, Michaela ; SMOLÍK, Robert (vedoucí práce) ; JIŘIČKA, Lukáš (oponent)
V první části své absolventské práce reflektuji svoji uměleckou cestu od
hereckých počátků, přes studentskou skupinovou divadelní práci, až k
postupnému přechodu k samostatné autorské činnosti, kde více vystupuji jako
performer a hudebník.
V druhé kapitole se zaobírám svoji předchozí hudební a performerskou praxí,
která mne připravila na samostatnou tvůrčí práci.
V třetí, nejobsáhlejší části, se věnuji svému absolventskému projektu s
pracovním názvem Stroj vedoucí. Zabývám se jak technologiemi, které v
projektu užívám, historickým vývojem i kontextem, tak otázkami, které mi
přicházely do cesty v průběhu tvoření.
|
|
|
Music as the Protagonist
Bjørknes, Bård ; JIŘIČKA, Lukáš (vedoucí práce) ; PROCHÁZKA, Tomáš (oponent)
This master thesis is a research on the Music Theatre genre. My intention is to
examine how the use of music and sound as main components can open for new
structures and methods in a theatre process and performance. The genre is in a
situation of constant exploring which is resulting in artists finding new methods for
their artistic work.
I am starting the thesis with a smaller research on hearing and the function of the
ears in a theatre context. In this part I am aiming for a basic knowledge on how we
are using our ears while attending theatre. I continue by writing about the genre,
music theatre, from a historical point of view. Starting with the music theatre in the
ancient Greece until the music theatre of our time, I am focusing on different forms,
artists and happenings that have been of importance for the music theatre and its
development. Further I write about the term music theatre and its many definitions,
before ending the chapter with introducing the directors/composers Nikolaj
Cederholm and Heiner Goebbels. I am analysing two different music theatre
performances, one by Cederholm called Teaterkoncert Beethoven and one by
Goebbels called Stifters Dinge, to get a deeper understanding of their methods and
visions regarding music theatre. I am looking at differences and similarities in the two
performances.
The next part of my thesis is about my own experience of making music theatre. I am
sharing my thoughts and reflections around the two processes and performances I
have directed in my final year of studying. The last part is a discussion and reflection
around the research I have done, and experiences I have had regarding music and
sound in theatre and how it can open for new structures and methods in a theatre
context.
|
|
|
Mezi divadlem a výtvarnou instalací
Sceranková, Zuzana ; ADÁMEK, Jiří (vedoucí práce) ; JIŘIČKA, Lukáš (oponent)
V této bakalářské diplomní práci se budu zabývat divadelní scénografii jako autonomní složkou představení. Tento princip popíšu na základě druhé absolvenstké inscenace skončí to ústa v divadle Disk v sezóně 2016/2017. V úvodu představím experimentální poezií jako základní východisko představení. To zahrnuje základní principy vizuální, fónické, konkrétní a konceptuální poezie, jakož i konkrétní metodologie vybraných tvůrců – Jiřího Valocha, Ladislava Nováka, Ladislava Nebeského a Zdeňka Barborky. Popíšu, jakým způsobem jsem tyto principy intergovali do představení. Posléze se budu věnovat filosofickým východiskům představení. V druhé části se budu věnovat využití každodenního objektu v divadle, který se v představení pohybuje na pomezí mezi rekvizitou a ready made. Uvedu paralely a rozdíly mezi využitím objektu v divadle, muzeu a galerii. V následující části se budu zabývat, jakým způsobem jsme integrovali principy installation art do představení, jakými jsou fousace, decentralizace a účast diváka. V předposlední části popíšu tvorbu Ervina Wurma, jakožto umělce, který se pohybuje mezi objektem, sochou a instalací. Budu se věnovat zejména jeho sérií One Minute Sculptures, ze kterých jsme v představení čerpali insipiraci. Dále budu analyzovat principy dekonstrukce, absence a přístupu ke slovu jako k objektu v tvorbě Jána Mančušky, která pro nás rovněž představovala důležité východisko pro vytvoření scénografie jako autonomní složky. V závěru shrnu, styčné plochy a rozdíly mezi postupy divadla a vizuálního umění a co pro mne z této zkušenosti vyplývá do budoucnosti.
|
|
|
Hrací plocha jako zdroj divadla
Erbes, Petr ; JIŘIČKA, Lukáš (vedoucí práce) ; MAKONJ, Karel (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá aktivizací diváka. První část zkoumá otázku naladění divákova vnímání na základě návodů a básní. Druhá část se zabývá participací založenou na rekonstrukci válečných konfliktů. Třetí část se věnuje participaci bez vytváření rolí. Práce vychází z autorových projektů, ke kterým hledá paralely nejen z oblasti divadla, zkoumá různé koncepty zapojení diváka do vzniku díla, rozpouštění hranice mezi autorem a recipientem.
|
|
|
Zpřítomnění, otevření a sebekontrola na jevišti
Berecková, Andrea ; MÁLKOVÁ, Eva (vedoucí práce) ; JIŘIČKA, Lukáš (oponent)
Práce je koncipována jako reflexe od studia na Janáčkově konzervatoři až po
absolventskou inscenaci ADA. Mapuje především práci s emocí na jevišti, jejím
otevíráním, spouštěním, uchopováním, vývojem v rámci dramatického oblouku,
pociťováním v rámci různých divadelních žánrů a následným uzavíráním emoce.
Práce je psána spíše jako osobní výpověď a mapuje osobní tvůrčí vývoj.
|
|
|
Od Radioartu k hudebnímu divadlu
Jiřička, Lukáš ; KLÍMA, Miloslav (vedoucí práce) ; NOVOTNÝ, Pavel (oponent)
Dizertační práce s názvem Od radioartu k hudebnímu divadlu si klade za cíl ukázat spojnice mezi zdánlivě disparátními oblastmi, a to převážně zvukově-dramatickým rozhlasovým uměním, pro něž se v německojazyčné oblasti ustavil příhodný termín Hörspiel a hudebním divadlem. Ve své dizertaci se pokouším definovat, čím se vyznačují a jaké jsou principy fungování specifik textu, prostoru, zvuku, hlasu, herectví, hudby a těla v těchto transdisciplinárních formách a žánrech, které so od svých počátků nevykazují žádnou stylovou čistotou v tradičním slova smyslu V rámci své doktorské práce jsem v rámci analytické a historické úvodní studie představil a rozvíjel reflexi zdánlivě nespojitých oblastí, a to: hudebního nebo zvukového divadla v jeho obecné i konkrétní rovině a jeho vzájemnou provázanost se zvukovou instalací, performance, radioartem v podobě Hörspielu, hudební kompozicí a zvukovým uměním, abych v dalších kapitolách na příkladu několika určujících osobností z německojazyčného okruhu věnujících se jak hudební kompozici, tak i dramaturgii a režii demonstroval např. vliv hudební struktury na skladbu a ráz dalších performativních činností anebo vztah dramatické či prozaické předlohy ke scénografickému řešení. Celou problematiku vztahu vzdálených uměleckých forem demonstruji na příkladu několika tvůrců ? režírujících skladatelů, kteří tyto spoje vytvářejí díky svému působení v několika oblastech najednou s tím, že strukturně, motivicky a dramaturgicky propojují hudební a performativní světy. Tvůrci těchto heterogenních uměleckých děl využívající strategie tzv. negativní dramaturgie jsou bytostně dvojdomé osoby - Heiner Goebbels, Helmut Oehring, Olga Neuwirth a Andreas Ammer. Jak Goebbels, tak i Oehring, Neuwirth a Ammer dokáží zúročit své zkušenosti s hudební kompozicí, prací v rozhlase také při tvorbě hudebních inscenací s tím, že nechávají simultánně ovlivňovat jednotlivé kompoziční a inscenační postupy zkušenostmi z jiných oblastí. Kromě zmíněné čtveřice jsou zde uvedení další podstatní tvůrci 20. a 21. století, kteří se dotkli rozhlasové umění, hudební kompozice, metod koláže a montáže, performance a hudebního divadla ? Bertolt Brecht, Dziga Vertov, Emil František Burian, Walter Ruttmann, John Cage, Karlheinz Stockhausen, Dieter Schnebel, Georg Katzer, Friedrich Schenker, FM Einheit či Laurie Anderson a Georges Aperghis. Bez vlivu radioartu posledních padesáti let by oblast hudebního divadla jistě nebyla natolik výraznou odnoží alternativního divadelnictví a performativních uměn vůbec, a to hlavně v současnosti, kdy díky emancipaci a zdůraznění zvukové složky na úkor herecké buduje hudební divadlo nový divadelní jazyk a vstupuje do málo probádané oblasti tzv. postspektakulárního či mechanického divadla bez herců.
|
|
| |
|
|
Specifické prvky polského divadla nového tisíciletí
Jiřička, Lukáš ; Klíma, Miloslav (vedoucí práce) ; Jiřík, Jan (vedoucí práce) ; Makonj, Karel (oponent)
Diplomová práce je souhrnem analýz a popisů vybraných inscenací polských režisérů
posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol sledujících různé podoby a proměny
identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za signifikantní pro současný
pohyb v polské činoherní divadelní kultuře. Těmito analyzovanými okruhy jsou: identita
sexuální a společenská, identita prostoru, identita psychiky člověka a identita textů ve spojení
s narušením dramatického kánonu. Jednotlivé podoby identity jsou nahlíženy jak z pozice
teatrologické či analytické, stejně jako z perspektivy sociální podmíněnosti, historické
zkušenosti nebo proměny společenského a uměleckého diskursu. Mezi sledované režiséry
patří tvůrci prakticky všech generací a stylistik: Jerzy Jarocki, Krystian Lupa, Krzysztof
Warlikowski, Grzegorz Jarzyna, Paweł Miśkiewicz, Wojciech Klemm, Jan Klata, Przemysław
Wojcieszek, Michał Zadara a Michał Borczuch.
|
host ::
RSS.