Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 16 záznamů.  1 - 10další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
GENE EXPRESSION AND IMMUNOLOGICAL RESPONSE IN MICE EXPOSED TO ZnO NANOPARTICLES
Rössner ml., Pavel ; Vrbová, Kristýna ; Strapáčová, S. ; Rössnerová, Andrea ; Ambrož, Antonín ; Brzicová, Táňa ; Líbalová, Helena ; Javorková, Eliška ; Zajícová, Alena ; Holáň, Vladimír ; Kulich, P. ; Večeřa, Zbyněk ; Mikuška, Pavel ; Coufalík, Pavel ; Křůmal, Kamil ; Čapka, Lukáš ; Dočekal, Bohumil ; Šerý, Omar ; Machala, M. ; Topinka, Jan
We analyzed gene expression changes in the lungs and the immunological response in splenocytes of mice exposed by inhalation of ZnO nanoparticles (NP). Adult female ICR mice were treated for three days and three months, respectively. Analysis of differential expression in genes involved in oxidative stress was conducted using quantitative RT-PCR. The potential immunotoxic and immunomodulatory effects of ZnO NP were analyzed by phenotyping and cytokine production by splenocytes after three months exposure. Three days exposure resulted in down-regulation of GCLC, GSR, HMOX-1, NQO-1, NF-kB2, PTGS2 and TXNRD1 mRNA expression; three months exposure increased the expression of these genes. Three months exposure caused a significant decrease in the percentage of granulocytes in the spleen cells, and affected the production of IL-10 and IL-6 by lipopolysaccharide-stimulated leukocytes. In summary, our study revealed changes in the expression of genes involved in the oxidative stress response following acute ZnO NP exposure. Subchronic ZnO NP exposure induced immunomodulatory effects in the spleen.
Imunogenní buněčná smrt
Šímová, Michaela ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Imunitní systém je podle "danger" modelu aktivovaný endogenními molekulami uvolněnými z umírajících buněk, které v extracelulárním prostředí slouží jako signály nebezpečí. Jedná se o takzvané DAMP ("danger-associated molecular pattern") molekuly. Nekrotická smrt a prozánětlivé typy programovaných buněčných smrtí charakterizované porušením plazmatické membrány jsou považované za imunogenní, zatímco apoptóza byla původně definovaná jako tolerogenní typ smrti. Za některých okolností však může být imunitní odpověď iniciovaná i apoptotickou buňkou, která je schopná externalizovat DAMP molekuly nově popsanými sekrečními drahami. Tento jev byl pozorovaný na nádorových buňkách jako následek některých široce používaných terapeutických postupů a byl nazvaný imunogenní buněčná smrt ("immunogenic cell death" - ICD). Součástí této práce je nomenklatura vybraných typů buněčné smrti. Cílem této bakalářské práce je poskytnout evidenci o stávajících experimentálních důkazech, které podporují teorii ICD při vyvolání imunitní odpovědi in vivo. Dále zhodnotím často používanou korelaci s objevením typických DAMP molekul na povrchu nádorových buněk či sekrecí těchto molekul do extracelulárního prostředí.
Modulace chemokinového profilu lidských makrofágů a renálního epitelu
Pidhorodetská, Halyna ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Jeden z hlavních účinků prozánětlivých cytokinů je indukce chemokinů a exprese adhezivních molekul, které regulují migraci imunitních buněk do centra poškození. Chemoatraktivní gradient zajišťuje kromě toho také fyziologický přísun buněk do tkání a lymfatických orgánů za normálních okolností. Chemokiny jsou chemotaktické cytokiny, které tvoří velmi rozsáhlou a rozmanitou skupinu vylučovaných proteinů, které mají mnoho funkcí jednak v procesech udržujících homeostázu, ale i ve stavech zánětlivých. Produkce některých chemokinů má také zásadní vliv na odhojení štěpu. Další pochopení mechanismů, kterými se účastní chemokiny akutní rejekce, by mohlo přispívat ke zlepšení léčebných kroků v transplantologii. V této diplomové práci byly sledovány sérové hladiny chemokinů u pacientů s transplantovanou ledvinou, tato měření však neukázala významnou dynamiku. Dále byl sledován vliv efektu prozánětlivých cytokinů na uvolnění chemokinů z buněk renálního epitelu a monocytů. Byly prováděny experimenty, kde se sledovaly hladiny jednotlivých chemokinů jako ENA-78, IL-8, MCP-1, MIP-1 β, RANTES, GRO alpha, u buněčných kultur THP-1 (monocyto/makrofágová buněčná linie), RPTEC (renální epiteliální buňky proximálních tubulů) a RA (nádorová linie ledvinových buněk). Ke stimulaci byl použit TNF-α (tumor nekrotizující...
Different capacity of in vitro generated monocyte-derived dendritic cells of newborns of healthy and allergic mothers to prime immune responses
Súkeníková, Lenka ; Hrdý, Jiří (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
(CZ) Snížená mikrobiální stimulace nezralého novorozeneckého imunitního systému může vést ke špatnému nastavení rovnováhy imunitních odpovědí, a tím tedy přispívat ke vzniku alergických onemocnění, jejichž incidence stále roste. Jedním ze slibných preventivních opatření se zdá být včasné preventivní podávání probio- tických bakterií těhotným či kojícím matkám nebo novorozencům. V předchozích pracích byl popsán prospěšný účinek podávání Escherichia coli O83:K24:H31 (E. coli O83) při prevenci alergických onemocnění. Ve snaze přispět k objasnění působení E. coli O83 na novorozenecký imunitní systém byly testovány její imu- nomodulační vlastnosti in vitro na buňkách pupečníkové krve. Byla sledována schopnost E. coli O83 podporovat maturaci dendritických buněk vypěstovaných in vitro z prekurzorů pupečníkové krve (moDCs) dětí zdra- vých (děti s relativně nízkým rizikem vzniku alergie) a alergických (děti s relativně vysokým rizikem vzniku alergie) matek pomocí průtokové cytometrie, qPCR a metodou ELISA. Probiotickou bakterií stimulované moDC byly následně kultivo- vány s autologními naivními CD4+ T lymfocyty a polarizace imunitní odpovědi byla charakterizována taktéž pomocí průtokové...
Immunosuppression in the microenvironment of glioblastoma
Ternerová, Nikola ; Stollinová Šromová, Lucie (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Glioblastomy (GBM) jsou vysoce maligní mozkové nádory, které pravděpodobně vznikají neoplastickou transformací gliálních buněk. Vyznačují se vysoce infiltrativním růstem, hustou neovaskularizací a radio- a chemorezistencí. Současná terapie je založena především na chirurgickém odstranění nádorové léze a následné chemo- či radioterapii. Prognóza pacientů zůstává nadále velmi špatná a medián přežití je přibližně 15 měsíců. Buňky nádorového mikroprostředí se podílejí na progresi tumoru řadou mechanizmů, jejichž součástí je lokální i systémová imunosuprese. Tento efekt vykazují zejména regulační T- buňky (Tregs), nádorově asociované makrofágy (TAMs) a myeloidní supresorové buňky (MDSCs). Imunosupresivní mechanismy u GBM jsou vykonávány prostřednictvím přímých intercelulárních kontaktů a sekrecí solubilních mediátorů nádorově asociovanými buňkami do lokálního nádorového mikroprostředí a do cirkulující krve. Oba tyto procesy mohou inhibovat imunitní odpověď namířenou proti nádorovým buňkám. Pochopení těchto imunosupresivních mechanizmů může odhalit potenciální terapeutické cíle a metody vhodné k imunoterapii GBM. V současné době jsou ve fázi klinického testování inhibiční protilátky některých "immune checkpoint" molekul, a to například CTLA-4 a PD-L1. Klíčová slová glioblastoma multiforme; nádorové...
IL-15/IL-15Rα komplexy jako superagonisté IL-15
Honzírková, Lucie ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Interleukin 15 vytváří se svým vysokoafinním receptorem IL-15Rα komplex IL-15/IL-15Rα. Pomocí tohot komplexu je prezentováno IL-15 in trans CD122/CD132 cílovým buňkám, u kterých spouští několik signalizačních drah. IL- 15 má důležitou roli v imunitním systému, neboť reguluje homeostatickou proliferaci paměťových CD8+ T lymfocytů a je velmi důležitý pro funkci, vývoj a homeostázu NK a NKT buněk. IL-15/IL-15Rα komplex exprimobaný na povrchu buněk může plně nahradit solubilní rekombinantní IL-15/IL-15Rα-Fc komplex, který má podstatně vyšší biologickou aktivitu než samotný IL-15 a chová se tak jako superagonista. Il-15/IL-15Rα-Fc komplexy jsou proto potenciálně slibné pro některé klinické aplikace jako imunoterapie nádorů, léčba HIV či vylepšení vakcinace.
Autoprotilátky proti kalretikulinu u pacientů s dilatační a hypertrofickou kardiomyopatií.
Sánchez, Daniel ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Ca2+ vážící chaperon kalretikulin je jednou z významných molekul hrajících roli ve vývoji srdce. Kalretikulin je však současně i potenciálním autoantigenem, proti kterému se mohou tvořit autoprotilátky, jejichž úloha není doposud objasněna. Imunizace myší kalretikulinem (CRT) vede k poškození tkáně srdečního svalu. V této práci byly proto analyzovány hladiny protilátek proti CRT testem ELISA v sérech pacientů diagnostikovaných jako idiopatická dilatační kardiomyopatie a kardiomyopatie hypertrofická. U obou skupin byly prokázány zvýšené hladiny IgA (P < 0,001) a IgG (P < 0,05) protilátek proti CRT. Zvýšené hladiny IgA antikalretikulinových protilátek jsme prokázali u 12 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a u 13 z 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, zatímco zvýšené hladiny IgG protilátek proti CRT jsme detekovali u 7 z 34 pacientů s idiopatickou dilatační kardiomyopatií a 11 ze 38 pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. Pouze 2 ze 79 sér kontrolní skupiny krevních dárců byly pozitivní v IgA a 1 ze 79 v IgG izotypu protilátek proti CRT. Rozvinutou protilátkovou odpověď proti CRT u vybraných testovaných pacientů s kardiomyopatiemi potvrzují nálezy IgG anti-CRT protilátek v titru 1/1600, IgA a IgA1 anti-CRT protilátek v titru 1/800 a IgA2, IgG1, IgG2, IgG3 anti-CRT...
Význam somatických mutací u chronické lymfatické leukémie
Tauchmanová, Petra ; Vargová, Karina (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Chronická lymfatická leukémie (CLL) je považována za nejčastěji se vyskytující leukemické onemocnění v Evropě a USA, postihující převážně osoby vyššího věku (median, 70 let). Jedná se o lymfoproliferativní onemocnění charakteristické akumulací maturovaných B-lymfocytů v krvi, kostní dřeni a lymfatických uzlinách. CLL buňky mají delší dobu přežití než zdravé B-lymfocyty v důsledku porušené regulace buněčného cyklu a apoptotické dráhy. Při onemocnění CLL je možné v leukemických buňkách detekovat velké množství chromozomálních aberací a genetických abnormalit. Díky rozšíření metod sekvenování nové generace (next generation sequencing, NGS) bylo objeveno mnoho somatických mutací vyskytujících se v buňkách CLL. Analýza somatických mutací u CLL napomáhá k detailnějšímu pochopení molekulární podstaty onemocnění a otevírá nové možnosti pro případnou personalizovanou léčbu. Hlavním předmětem této práce je krátká charakteristika onemocnění a shrnutí poznatků z recentních sekvenačních studií u B-lymfocytární chronické lymfatické leukémie.
Epigenetické mechanismy v signální dráze interferonu γ
Fišerová, Lenka ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
IFNγ je důležitý cytokin zprostředkující imunitní odpověď, včetně imunity protinádorové. IFNγ ovlivňuje expresi mnoha genů, které pak regulují různé procesy v buňce. V nádorových buňkách byly pozorovány defekty v signální dráze IFNγ a chyby v regulaci exprese genů indukovaných IFNγ, např. genů pro antigen prezentující mašinérii (APM) nebo hlavní histokompatibilní komplex (MHC). Epigenetické mechanismy mohou hrát roli v regulaci exprese genu pro IFNγ a také genů IFNγ regulovaných, včetně komponent jeho signální dráhy. U lymfocytů z nádorů byla pozorována omezená schopnost produkovat IFNγ spojena s epigenetickým umlčením genu pro IFNγ. V nádorových buňkách bylo prokázáno epigenetické umlčení exprese genů v signální dráze IFNγ, jako transkripčních faktorů IRF a dalších genů regulovaných IFNγ, např. genů pro APM a MHC nebo indoldioxygenázu. V případě jejich aktivace pomocí IFNγ byly pozorovány epigenetické změny v regulačních oblastech těchto genů. IFNγ se dá tak považovat za epigenetické agens. Epigenetické modulátory dokáží aktivovat expresi některých genů regulovaných IFNγ, čímž je možno částečně vysvětlit imunomodulační účinky těchto agens. Epigenetické regulace genů řízených IFNγ jsou také důležité pro únik nádorových buněk imunitní odpovědi. Klíčová slova: Interferon γ, epigenetika, methylace...
Indukce diferenciace testikulárních kmenových buněk Xenopus tropicalis in vitro.
Strnadová, Karolína ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Původ somatických buněk vyvíjejících se varlat zůstává u savců prozatím nejasný. Kultura testikulárních buněk založená z varlat juvenilního samce Xenopus tropicalis by mohla přispět k jeho objasnění. Expresní profil ukázal transkripci některých genů pluripotence, dále somatických Sertoliho a peritubulárních myoidních buněk a v neposlední řadě i mezenchymálních kmenových buněk. Naopak exprese genů zárodečných buněk nebyla detekována. Imunocytologická analýza těchto buněk pak odhalila expresi Vimentinu, Sox9 a α-aktinu hladké svaloviny, což naznačuje, že se jedná o společné progenitory Sertoliho a peritubulárních myoidních buněk a že tato buněčná kultura nevznikla spontánní reprogramací spermatogoniálních kmenových buněk. Testování buněčné kultury X. tropicalis během indukce diferenciace in vitro odhalilo, že se pravděpodobně jedná o multipotentní buňky se schopností diferencovat do adipocytů, chondroblastů a osteoblastů. Získání nové populace multipotentních kmenových buněk otevírá nové možnosti v biotechnologiích a medicíně. Klíčová slova: Testikulární somatické buňky, Xenopus tropicalis, progenitor, mezenchymální kmenové buňky, indukce diferenciace, multipotence

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 16 záznamů.   1 - 10další  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.