Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 74 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Conservation genetics of the grey wolf in Central Europe
Valentová, Kamila Anna ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Galov, Ana (oponent)
Tato práce se věnuje ochranářské genetice vlka obecného v České republice a okolních regionech. Dvacet jedna mikrosatelitů, gen pro amelogenin určující pohlaví a kontrolní oblast mitochondriální DNA byly použity k určení druhu, identifikaci jednotlivců a určení příbuzenských vztahů mezi nimi, analýze populační struktury a určení demografických trendů na základě vzorků sbíraných mezi roky 2014 a 2021. Genetická detekce vzorků lišek a psů, které byly původně nesprávně přiřazeny vlkům, ilustruje překážky terénního monitoringu vlka obecného. Nebyly zjištěny přímé důkazy výskytu F1 hybridů. Byla zaznamenána nižší diverzita alel u vlků z Čech v porovnání s vlky ze Západních Karpat, způsobená pravděpodobně následkem nedávné expanze. Geografické vzdálenosti mezi místy jednotlivých genetických záchytů v této studii byly relativně malé či střední, nasvědčující pravidelnému pohybu zvířat v rámci jejich domovských okrsků. Byly detekovány pouze dvě disperze na dlouhou vzdálenost přesahující 300 km. Výsledky analýz příbuzenských vztahů poukazují na přibližné rozložení smeček v zájmovém území. Většina příbuzenských vztahů byla odhalena v severním regionu České republiky, kde byla zaregistrována první smečka v roce 2014. V rámci zájmové oblasti byla identifikována středoevropská nížinná, karpatská a italsko-alpská...
Population biology and evolutionary genetics of southern right whale (Eubalaena australis)
Nevečeřalová, Petra ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Galov, Ana (oponent) ; Robovský, Jan (oponent)
Velryba jižní (Eubalaena australis) je druh z čeledi velrybovitých (Balaenidae) s výhradním rozšířením na jižní polokouli, který se vyvinul v souvislosti s neogenními oscilacemi klimatu. Populační biologie tohoto druhu zahrnuje migraci mezi pobřežními vodami jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu do oblastí s vyšší primární produktivitou ve vysokých zeměpisných šířkách v Jižním oceánu. Intenzivní lov v 18. a 19. století významně ovlivnil populační dynamiku všech kosticovců. Po uvalení moratoria na komerční lov velryb se populace velryby jižní začínají zotavovat, nicméně v poslední době musí čelit antropogenním změnám, jako je změna klimatu. Jihoafrická populace, která je považována za celosvětově největší a která je v posledních desetiletích intenzivně studována, vykazuje od roku 2010 prodloužení intervalu mezi jednotlivými porody, pokles tělesné kondice u samic a dramatické změny v migračních trasách, pravděpodobně v důsledku závažných změn v ekologických sítích. V této práci byly použity metody molekulární ekologie ke sledování populační genetiky a dynamiky nejen v kontextu celosvětové populace, ale také ke srovnání různých časových období - 90. let a období od roku 2010. Většina vzorků byla odebrána neinvazivně ve spolupráci s komerčními společnostmi zabývajícími se pozorováním...
Populační konektivita a izolace u kytovců
Žirovnický, Martin ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na specifika výzkumu populační konektivity a genetické izolace mořských savců, s důrazem na kytovce. Práce je rozdělena do tří částí. V první části jsou představeny metody a přístupy v krajinné genetice a genetice mořské krajiny. Druhá část se zabývá environmentálními faktory ovlivňujícími genetickou strukturu populací kytovců, jako jsou geografické bariéry, teplota vody, chování, nebo bariéry vytvořené lidmi. Poslední část se věnuje způsobům ochrany kytovců a aplikaci výzkumu konektivity populací. Cílem práce je přiblížit problematiku fylogeografie mořských savců, zejména kytovců, a ukázat význam ochrany těchto ohrožených druhů v současném světě.
Fylogeografické vzorce a mikroevoluční mechanismy u delfínovitých
Křišťanová, Žaneta ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Vokurková, Jana (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o dosavadních poznatcích týkajících se fylogeografie čeledi Delphinidae (Delfínovití). Je zaměřena zejména na fylogenetickou strukturu a speciační historii delfínovitých, dále na způsoby diferenciace trofických nik a vzniku ekotypů. V minulosti měly pleistocénní oscilace klimatu zásadní vliv na vývoj jednotlivých druhů a populací. V současnosti jsou to lidské činnosti, které způsobují zásadní změny habitatů a tím mění životní podmínky pro kytovce. U několika druhů delfínovitých byl zaznamenán vznik ekotypů, kdy různé populace stejného druhu využívají odlišné ekologické niky. Tato práce se věnuje zejména ekotypům delfína skákavého (Tursiops truncatus). U jednotlivých ekotypů byla zaznamenána variabilita ve zbarvení, délce těla či morfologii páteře. Právě páteř je u delfínovitých významnou adaptací na prostředí. V této rešerši jsou také popsány příbuzenské vztahy mezi delfínovitými, životní strategie a potravní nika vybraných druhů rodů Tursiops, Stenella a Delphinus.
Population genetics of grey wolf in Western Carpathians
Veselovská, Lenka ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Suchomel, Josef (oponent)
Vlk je vrcholový predátor, ktorý hrá kľúčovú rolu pri udržiavaní ekologickej rovnováhy najmä v lesnatých habitatoch. Táto diplomová práca sa zaoberá populačnou štruktúrou a demografiou vlka dravého na Slovensku. Štúdia je založená na dátach z dvoch zimných sezón v rokoch 2017 až 2019. Zvláštna pozornosť sa venuje územiu Západných Karpát. Na slovenskom území sa areál vlka dravého môže rozprestierať až na 60 % celej oblasti. Štruktúra a početnosť vlčích populácii je ovplyvňovaná prirodzenými faktormi, ako je izolácia horských celkov, disperzia, i antropogénnymi vplyvmi ako fragmentácia populácií líniovými stavbami, zvýšená mortalita vplyvom dopravných kolízií a donedávna každoročnými kvótami na odstrel jedincov. Bol využitý prístup najmä neinvazívnej genetiky pomocou vybraných 10 jadrových mikrosatelitových markerov, markeru na detekciu pohlavia a mitochondriálnych sekvencií. Najskôr bola overená druhová príslušnosť vzoriek ku skúmanému druhu a pod štatistickou kontrolou bola prevedená filtrácia kvality dát. Pomer pohlavia u skúmanej vzorky bol 1:1,3 v prospech samcov. Na identifikáciu jedincov do haploskupín a následne do haplotypov, sme použili mitochondriálne markery. Pre popis populačnej štruktúry bola použitá Bayesiánska klastrovacia analýza mikrosatelitových dát pomocou programu STRUCTURE....
Mechanismy speciace a role reinforcementu u savců
Horký, Jakub ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Reifová, Radka (oponent)
Speciace, tedy proces vzniku nových druhů, zahrnuje rozmanitou škálu mikroevolučních mechanismů, působících současně a vedoucích ke graduální tvorbě reprodukčních bariér mezi populacemi. Studium speciace se od svých počátků kolem poloviny devatenáctého století razantně posunulo s rozvíjejícími se analytickými metodami a novými daty získanými z nich, která umožňují pozorovat předem neviditelné patrnosti a tvorbu nových hypotéz. Tato práce se zaměřuje na představení současného chápání konceptů a mechanismů ve speciaci, od klasických počátků po moderní výzkum, se zaměřením na mechanismy nejvíce blízké savcům. Prodiskutovány jsou prostorové režimy speciace spolu s jejich moderním pojetím, dále prezygotické a postzygotické izolační mechanismy a nakonec posuny znaků přispívající ke speciaci, včetně mechanismu reprodukčního posunu znaků, jenž se nazývá reinforcement. Práce klade velký důraz na téma maladaptivní a adaptivní hybridizace a jejich úloze ve speciaci, které spolu s reinforcementem a rozvojem genomických metod tato rešerše identifikovala jako aktuální rozvíjející se pomezí studia tohoto fenoménu. Klíčová slova: reprodukčně izolační mechanismy, mikroevoluce, posun znaků, hybridizace, reinforcement, speciace
Současné vymírání druhů
Schätz, Filip ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá aktuálním procesem vymírání druhů. Hlavním cílem práce je zodpovězení otázky, jak přesně dokážeme tento proces popisovat. Chápání tohoto procesu vychází z omezeného vzorku nám známých vyhynulých druhů, který poskytuje Červený seznam IUCN. Samotné množství vyhynulých druhů ovlivňuje užití rozdílných druhových konceptů, synonymita binomických názvů a potíže se sledováním jednotlivých extinkčních událostí. Vzorek Červeného seznamu podléhá silnému výběrovému zkreslení, proto v současné době existují spolehlivé záznamy pouze o vymírání skupin ptáků a savců. Tato vymírání spojuje především jejich výskyt na ostrovech. U ostatních taxonů dochází k zaznamenávání vymírání v ojedinělých případech, a tak je stav aktuálního extinkčního procesu v těchto skupinách neznámý. Vztahovat k těmto skupinám poznatky vyplývající ze studia odlišných taxonů není ve většině případů možné. S nedostatky se též potýkají odhady, které se snaží o popis procesu nad rámec našich znalostí. Zatímco problémy vyjadřování aktuální rychlosti vymírání vyplývají z naší neznalosti biodiverzity, nepřesnosti metody zpětné extrapolace křivky SAR mají původ především ve snaze generalizovat příliš komplexní vliv úbytku areálů na počet druhů. Aktuální proces vymírání nelze na základě nekompletních údajů přirovnat k...
Prostorová molekulární ekologie medvěda hnědého v Západních Karpatech
Šrutová, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Hájková, Petra (oponent)
V dnešní lidmi pozměněné krajině jsou populace volně žijících zvířat častěji vystaveny ostrovnímu efektu a s tím souvisejícímu riziku ztráty genetické variability, která může vést až k extinkčnímu víru. Krajinná genetika zkoumá mikroevoluční procesy v populacích a jejich funkční vztah k prvkům krajiny. Propojení výsledků genetických analýz a výsledků habitatového modelování zkoumaného druhu pomáhá stanovit např. rozhraní vhodných prostředí nebo antropogenní bariéry genového toku v krajině. Analýza prostorové populační struktury volně žijících zvířat je důležitým nástrojem pro ochranu a manažment populací. Mezi lety 2019-2021 bylo na území Slovenska získáno 2172 převážně neinvazivních vzorků medvěda hnědého (Ursus arctos), přičemž majoritní část byla sebrána v západokarpatské oblasti. Pomocí mikrosatelitového panelu, který obsahoval 10 polymorfních lokusů a gen SRY na určení pohlaví, bylo identifikováno celkem 1036 genotypů, z toho 632 unikátních genotypů. Populace se jeví poměrně diverzifikovaná a zjištěná heterozygotnost je srovnatelná s jinými početně stabilními populacemi medvědů v Evropě. Pomocí programu STRUCTURE byla provedena bayesiánská klastrovací analýza, která slovenskou populaci rozdělila na tři, respektive čtyři subpopulace podle zvolené metody. Struktura populace byla dále analyzována...
Molekulární demografie medvěda hnědého v Západních Karpatech
Tkáčová, Nikola ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Tkadlec, Emil (oponent)
Spolehlivé odhady velikosti populace jsou zásadním nástrojem pro efektivní druhovou ochranu a management. Tato práce si kladla za cíl stanovit pomocí neinvazivní genetiky odhad cenzní velikosti populace, genetickou variabilitu a populační strukturu medvěda hnědého (Ursus arctos) na Slovensku, které zahrnuje většinu západokarpatské populace. Během let 2019-2021 bylo získáno celkem 2172 vzorků. Jednalo se zejména o neinvazivní vzorky, především o vzorky trusu, které byly doplněny tkáňovými vzorky. Následně byla izolována DNA a amplifikováno 12 mikrosatelitových lokusů a lokus pro gen SRY jako pohlavní marker. Podařilo se určit 1036 genotypů, z toho 632 unikátních. Slovenská populace má poměrně vysokou genetickou diverzitu a vykazuje podobné hodnoty heterozygotnosti jako populacena území s dobrým stavem ochrany a celistvou krajinou. Na základě Bayesiánské klastrovací analýzy byla zkoumaná populace rozdělena do čtyř genetických klastrů, mezi nimiž pravděpodobně existuje určitá míra genového toku. Ve východní části Slovenska (Východní Karpaty) byl zjištěn pouze jeden klastr. Ve střední části Slovenska (Západní Karpaty) jsou zastoupeny všechny klastry. Poměr pohlaví (samci/samice) byl 1.006. U samců byla pozorována vyšší míra opětovných záchytů. Velikost populace byla odhadnuta pomocí přístupu...
Phylogeography and conservation genetics of rare palearctic megaherbivores
Červeňák, Jakub ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Robovský, Jan (oponent)
Táto literárna rešerš je zameraná na preživšie druhy pleistocénnych megaherbivorov v palearktickej oblasti. Popisuje základné členenie herbivorov podľa trofickej niky, adaptácie spojené s typom potravy a uplatnenie Copeho pravidla v evolúcii kopytníkov. Následne rozoberá rôzne prístupy v definovaní megafauny a dôvody extinkcií veľkých živočíchov na konci pleistocénu a v priebehu holocénu. V závere všeobecnej časti zdôrazňuje význam zástupcov megafauny ako kľúčových druhov a koncepty downsizingu, s ním spojeného trofického downgradingu a myšlienku rewildingu. V druhej časti je u losa mokraďového (Alces alces), zubra hrivnatého (Bison bonasus) a koňa Przewalského (Equus przewalskii) podľa dostupnej literatúry popísaná pleistocénna história druhu, fylogeografia a výrazná antropogénna redukcia areálu v holocéne. Napokon je preberaná história snáh o záchranu druhu a súčasné poznatky o ochranárskej genetike týchto druhov v súvislosti s prekonaným bottleneck efektom. Kľúčové slová: pleistocénna megafauna, bottleneck, reintrodukcia, rewilding, browsing, grazing

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 74 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.