|
|
Eseje Mariny Cvetajevové v českých překladech
Šťastná, Zuzana ; Rubáš, Stanislav (vedoucí práce) ; Honzík, Jiří (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na esejistickou prózu Mariny Cvetajevové. Po charakteristice literárně-historických a biografických okolností zrodu autorčina prozaického díla provádí na materiálu šesti vybraných esejů o psaní poezie a o zajímavých básnických současnících Cvetajevové analýzu autorčina esejistického stylu a rozbor českých překladů. Hodnotícími kritérii pro práci překladatelů jsou: významová přesnost, schopnost rozlišovat příznaky autorského stylu od systémových rysů ruštiny a vlastní tvůrčí vklad při reprodukci či kompenzaci zejména lexikálně-zvukových prostředků originálu. Kromě obecného přehledu problémů, které vznikají při překladu esejistického stylu Cvetajevové, se práce pokouší nastínit rozdíly v přístupu dvou překladatelů klíčových esejů Cvetajevové o umění: Jany Štroblové (Umění ve světle svědomz) a Jana Zábrany (Básník a čas, Epos a lyrika dnešního Ruska). Zkoumání překladů odhalilo velké množství významových chyb způsobených neJen stylistickou obtížností, ale i čirou nedbalostí. Dále poukázalo na interference, z nichž některé napomáhají zachování autorského stylu. Při srovnávání překladatelského přístupu k lexikálním a zvukovým prostředkům originálu byl zjištěn poměrně výrazný rozdíl mezi Janem Zábranou a Janou Štroblovou. Ta jako překladatelka poezie M. C. prokazuje i v esejích větší...
|
|
|
Ruský pikareskní román
Machátová, Ludmila ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce) ; Honzík, Jiří (oponent)
Jednim z typu romanoveho zanru je pikareskni roman, jenz se ke konci XVI. stoleti stal evropskou m6dou. Vznikl ve Spanelsku, odkud se siril do ostatnich evropskych zemi. V ruske literature se romanovy zanr a s nim i pikaresknim roman objevuje vzhledem k odlisnemu vyvoji 0 neco pozdeji, pikareskni rysy muzeme ale najit jiz v ffPovidkach ze zivota" ze XVII. stoleti. Roman, jenz se zacne v Rusku plne rozvijet na pocatku XIX. stoleti a sveho vrcholu dosahne uz v jeho polovine, je krome domacich tradicnich zanru (povidky ze zivota, chozenija, hagiografie) ,'~ ovli vnen i vetvi mravolicne-pikareskni li teratury a predevsim francouzskym romanem Pribehy Gila Blase ze Santillany A. R. Lesage. Nejvyznamnejsim dilem gilblasovskeho typu je Ruskj Gil Blas V. T. Narezneho, ktery se nechal francouzskou predlohou volne inspirovat. Na pikareskni roman navazuje i F. Bulgarin, ktery svym skandalnim dilem Ivan Vyzigin rozproudil ostrou debatu 0 brakove literature, do niz se zapojil i Puskin. Pikareskni rysy nalezneme i v Gogolovych textech (Mrtve duse, Revizor) , bylo by ale chybne je interpretovat jen z tohoto uhlu pohledu. Ackoli se pikareskni roman v Rusku neujal tolik jako v zapadoevropske literature, v ruskem klasickem romanu.
|
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Eseje Mariny Cvetajevové v českých překladech
Šťastná, Zuzana ; Honzík, Jiří (oponent) ; Rubáš, Stanislav (vedoucí práce)
Diplomová práce se zaměřuje na esejistickou prózu Mariny Cvetajevové. Po charakteristice literárně-historických a biografických okolností zrodu autorčina prozaického díla provádí na materiálu šesti vybraných esejů o psaní poezie a o zajímavých básnických současnících Cvetajevové analýzu autorčina esejistického stylu a rozbor českých překladů. Hodnotícími kritérii pro práci překladatelů jsou: významová přesnost, schopnost rozlišovat příznaky autorského stylu od systémových rysů ruštiny a vlastní tvůrčí vklad při reprodukci či kompenzaci zejména lexikálně-zvukových prostředků originálu. Kromě obecného přehledu problémů, které vznikají při překladu esejistického stylu Cvetajevové, se práce pokouší nastínit rozdíly v přístupu dvou překladatelů klíčových esejů Cvetajevové o umění: Jany Štroblové (Umění ve světle svědomz) a Jana Zábrany (Básník a čas, Epos a lyrika dnešního Ruska). Zkoumání překladů odhalilo velké množství významových chyb způsobených neJen stylistickou obtížností, ale i čirou nedbalostí. Dále poukázalo na interference, z nichž některé napomáhají zachování autorského stylu. Při srovnávání překladatelského přístupu k lexikálním a zvukovým prostředkům originálu byl zjištěn poměrně výrazný rozdíl mezi Janem Zábranou a Janou Štroblovou. Ta jako překladatelka poezie M. C. prokazuje i v esejích větší...
|
|
|
Ruský pikareskní román
Machátová, Ludmila ; Honzík, Jiří (oponent) ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce)
Jednim z typu romanoveho zanru je pikareskni roman, jenz se ke konci XVI. stoleti stal evropskou m6dou. Vznikl ve Spanelsku, odkud se siril do ostatnich evropskych zemi. V ruske literature se romanovy zanr a s nim i pikaresknim roman objevuje vzhledem k odlisnemu vyvoji 0 neco pozdeji, pikareskni rysy muzeme ale najit jiz v ffPovidkach ze zivota" ze XVII. stoleti. Roman, jenz se zacne v Rusku plne rozvijet na pocatku XIX. stoleti a sveho vrcholu dosahne uz v jeho polovine, je krome domacich tradicnich zanru (povidky ze zivota, chozenija, hagiografie) ,'~ ovli vnen i vetvi mravolicne-pikareskni li teratury a predevsim francouzskym romanem Pribehy Gila Blase ze Santillany A. R. Lesage. Nejvyznamnejsim dilem gilblasovskeho typu je Ruskj Gil Blas V. T. Narezneho, ktery se nechal francouzskou predlohou volne inspirovat. Na pikareskni roman navazuje i F. Bulgarin, ktery svym skandalnim dilem Ivan Vyzigin rozproudil ostrou debatu 0 brakove literature, do niz se zapojil i Puskin. Pikareskni rysy nalezneme i v Gogolovych textech (Mrtve duse, Revizor) , bylo by ale chybne je interpretovat jen z tohoto uhlu pohledu. Ackoli se pikareskni roman v Rusku neujal tolik jako v zapadoevropske literature, v ruskem klasickem romanu.
|
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Komunikační strategie měst, obcí a regionů
Honzík, Jiří ; Khendriche Trhlínová, Zuzana (vedoucí práce) ; Olšová, Petra (oponent)
Předmětem diplomové práce Komunikační strategie měst, obcí a regionů je představení teoretického konceptu marketingové komunikace obcí, měst a regionů a zhodnocení role komunikace v rozvoji obcí měst a regionů na příkladu města Lovosice. První část práce se věnuje problematice vlivu marketingové komunikace na rozvoj obcí, měst a regionů v teoretické rovině. Druhá část práce se zabývá zhodnocením komunikace města Lovosice směrem ke svým cílovým skupinám s důrazem na obyvatele města. V této části práce jsou analyzovány jednotlivé složky komunikace značky města Lovosice, a to prostřednictvím analýzy prostředí města, analýzy vnímání značky města obyvateli pomocí sondáže a analýzy jednotlivých komunikačních kanálů města. Město Lovosice nemá vypracovaný strategický dokument zastřešující komunikaci města, ani nemá tuto oblast dostatečně personálně zabezpečenou. Komunikace města směrem k obyvatelům není efektivní, schází jí integrita a konzistence. Pokud chce být město úspěšnější v budování svojí značky, mělo by vypracovat strategický plán komunikace a dostatečně personálně zabezpečit tuto oblast. Město by mělo provádět interaktivní komunikaci s občany založenou na pravidelné výměně informací, a následně se v rámci svých rozvojových aktivit takto získanými informacemi řídit.
|
|
|
Integrovaný plán rozvoje správního obvodu obce s rozšířenou působností Lovosice
Honzík, Jiří ; Michlová, Radka (vedoucí práce) ; Toth, Petr (oponent)
Jako téma svojí bakalářské práce jsem zvolil Integrovaný plán rozvoje správního obvodu obce s rozšířenou působností Lovosice na roky 2013 - 2020. V úvodu svojí práce se chci věnovat definici a vývoji strategického plánování. Dále se chci věnovat nadřazeným strategickým dokumentům, kterých se budu při tvorbě integrovaného plánu rozvoje držet. V další části práce provedu socioekonomickou analýzu sledovaného území, zabývat se zde budu historií, geografií, dopravní infrastrukturou, ekonomickým prostředím a vývojem a strukturou obyvatelstva. Dále zpracuji SWOT analýzu definující silné a slabé stránky území a dále jeho příležitosti a ohrožení. V závěru práce bude následovat samotný plán rozvoje vybraných oblastí obsahující definované cíle a způsoby, kterými chci dané cíle dosáhnout. Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na dané území a nabídnout možnosti jeho rozvoje v následujících letech.
|
host ::
RSS.