Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 27 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Provádění zoorehabilitací v České republice ve srovnání se situací v USA
Váňová, Tereza ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Machová, Kristýna (oponent)
Zoorehabilitace patří mezi složky ucelené rehabilitace, která využívá vzájemného působení dvou různých biologických druhů. První lékařské doporučení k jízdě na koni pochází již z 2. století našeho letopočtu. Psi byli poprvé využiti jako doplňková terapie v 8. století v Belgii. K největšímu rozvoji zoorehabilitace došlo v druhé polovině 20. století. Psi jsou využíváni v canisterapii díky své přátelskosti i vyšší tělesné teplotě, Kabatchnick a kolegové uvádějí průměrně 38,2°C (2016), které se využívá při polohování. Jsou pro klienty příjemným zpestřením a velkou motivací pro pokroky v jejich léčbě, jejich působení je ale spíše psychologického charakteru. Hiporehabilitace využívá jako koterapeuta koně, a to díky jeho specifickému trojdimenzionálnímu pohybu, který je nejvíce podobný pohybu těla člověka při chůzi. Jednou ze složek hiporehabilitace, je hipoterapie, která spadá pod složku fyzioterapie. U koní je základní podmínkou pro správné působení na klienty bezchybná mechanika pohybu, která je přenášena na klienta. Běžně využíváme k zoorehabilitaci koně a psy, je možné však využít i jiná zvířata, například kočky, fretky, malé hlodavce či hospodářská zvířata. Dochází k tomu jak z důvodů praktických, například ulehčení transportu a snížení nákladů, tak i z důvodu preferencí klientů. Každé zvíře, nehledě na druh, musí být správně socializované a zvyklé na přítomnost lidí. V České republice je mnoho odborníků, které můžeme srovnávat s odborníky zahraničními včetně USA. Výzkum v oblasti zoorehabilitace je velmi náročný, neboť není možné pokroky nijak měřit ani vážit, ale zkušenosti odborníky posouvají vpřed. Konference, které pořádají mezinárodní organizace, zajišťují jednodušší předávání nově nabytých informací a zkušeností.
Transport jako faktor ovlivňující welfare u zvířat
Vandrovcová, Michaela ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Kracíková, Olga (oponent)
Práce se zabývá transportem jako vlivem, který značně ovlivňuje a omezuje welfare zvířat. V práci jsou uvedeny obecné podmínky a pravidla k zajištění dobrého welfare zvířat a také vysvětlení co to vlastně pohoda zvířat znamená. Část práce se zabývá právě ukazateli, kteří tyto podmínky narušují a jsou součástí transportu či obecně manipulace se zvířaty. V práci jsou uvedeny též faktory nasvědčující špatnému welfare či příčiny jeho narušení. Jako dodatek k této části práce jsou zde uvedena specifika základních druhů hospodářských zvířat a to prasat, skotu, drůbeže a koní. Jako následek zhoršeného welfare jsou v práci uvedeny možné vady masa po porážce a princip vzniku těchto vad při zvýšeném stresu. Nedílnou součástí jsou také požadavky na nakládací zařízení a samotné podmínky pro přepravu živých zvířat.
Vztah mezi zbarvením u koní a výskytem melanomu
Hovorková, Kristýna ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Majzlík, Ivan (oponent)
Literární přehled je rozdělen na dvě hlavní části, kdy první se zabývá zbarvením koní a jeho genetickou podstatou a druhá část se zábývá melanomárními útvary u koní a jejich rozdělením. V podkapitole o zbarvení koní je uveden vznik základních zbarvení, o kterém rozhodují tři lokusy COLOR, EXTENSION a AGOUTI. Lokus COLOR (CREAM) rozhoduje o tom, zda se vytvoří pigment či nikoliv. O typu vytvořeného pigmentu rozhoduje lokus EXTENSION, na jeho distribuci má vliv AGOUTI. V další podkapitole je uvedeno rozdělení bílých zbarvení u koní. S lokusem GREY souvisí proces vybělování, kdy dochází ke ztrátě pigmentu a barvy srsti.Tento proces a mutace, která ho způsobuje, bývá dáván do spojitosti s výskytem dermálního melanomu u stárnoucích vybělujících koní. S procesem vybělování, které je intenzivnější s narůstajícím věkem, také souvisí výskyt nepigmentovaných skvrn, které se nazývají vtiligo. Ty se opět vyskytují u vybělujících koní, na shodných místech jako dermální melanom, tedy v perianální oblasti, pod ocasem, kolem vulvy, na pyscích, kolem očí a penisu. Jednotlivé melanomární útvary se rozdělují podle toho zda se vyskytují u vybělujících koní nebo jakkoliv jinak zbarvených koní, dále podle toho zda-li mají maligní nebo benigní potenciál. Dalším členěním melanomů u vybělujících koní je to, zda se jedná o samostatné, menší útvary nebo rozsáhlé, spojené léze, kdy se tento stav nazývá dermální melanomatóza. Závěrem jsou uvedeny možnosti léčby melanomů, kdy se jako nejúčinnější jeví chirurgické odstranění měnších útvarů. Proběhly studie kdy byly zkoumány protirakovinové účinku léku Cimetidine, výsledky však zatím nejsou dostatečně průkazné. Jako prevence výskytu kožních melanomů u vybělujících koní, je vhodné zavést potřebná opatření a jedince, kteří jsou postiženi, nezařazovat do dalšího chovu.
Geneticky podmíněné choroby oka u psů
Šmejkalová, Barbora ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce)
Onemocnění očí u psů jsou mnohdy velmi podobná nemocem očí u člověka. V chovu zejména čistokrevných psích plemen se stávají stále běžnějšími, a proto je důležité brát na ně zřetel, zejména při křížení rodičovské generace. V první části této práce je podrobně vysvětlena a znázorněna anatomie oka, včetně obrázků a fotografií. V následující části jsou poté rozebírány jednotlivé choroby očí, konkrétně katarakta, glaukom, dědičné vady víček, progresivní atrofie sítnice (PRA) a anomálie oka kolií(CEA). U každé choroby je popsáno, jak je možné onemocnění diagnostikovat, jak se vyvíjí, způsob dědičnosti a možné léčebné alternativy. Na závěr jsou přidány tabulky či grafy znázorňující četnost výskytu konkrétní choroby buď z celkového pohledu, nebo z hlediska jednotlivých plemen.
Posouzení způsobů ustájení koní z hlediska welfare
Morávková, Kateřina ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Majzlík, Ivan (oponent)
V dnešní době jsou podmínky chovu zvířat lepší, než byly minulosti a je kladen větší důraz na jejich dodržování a zlepšování. Zajistit dobré welfare je pro chovatele nesnadný úkol. Není přesně dáno jakými způsoby welfare zlepšit. Obecně víme, jak by dobrý welfare měl vypadat, ale zda je dodržován a zda pocit spokojenosti má i zvíře, nevíme. Objevují se různé studie a experimenty na dobré a špatné životní podmínky, na druhou stranu je stále plno věcí okolo tématu welfare, které se mohou objevovat a zkoumat. Je také otázkou, zda špatný welfare hraničí s týráním zvířat, nebo ne. Jednou z kategorií, na které se welfare zaměřuje je ustájení. Při chovu a ustájení koní by člověk měl brát ohled na jejich původní životní styl a chování. Toho bychom se měli držet, pokud chceme zajistit dobré welfare. Ve většině případů je to problém, protože jak již bylo naznačeno, není ve skutečnosti dáno, kdy je dobrý a kdy špatný welfare. Někteří koně mohou být spokojeni v boxu a naopak jiní v boxu budou trpět depresemi a při pastevním ustájení s ostatními koňmi jim bude nejlépe. Každý systém a styl ustájení má své klady a zápory. Některé systémy se mohou zdát pro koně méně vhodné a naopak jiná jsou vhodnější. Kůň si ale způsob svého ustájení nevybere, vždy ho určí člověk. Ustájení koní museli řešit lidé v minulosti a je řešeno po dlouhá staletí. Člověk přichází se stále novými a zlepšenými způsoby, jak koně ustájit. Moderní člověk si neumí představit, že by kůň bydlel s ním tak, jak tomu v minulosti běžně bylo a také to byl způsob ustájení. Dnes už nevíme, zda tento způsob ustájení byl považován za dobrý welfare a zda koním vyhovoval. Je otázkou, zda bude mít kůň poskytnut lepší welfare v boxovém nebo na pastevním ustájení. Pro pracovní koně je stále nejlepší ustájení vazné, kdy koně pracující v lese si chtějí co nejvíce odpočinout a tento způsob ustájení jim možnost nerušeného odpočinku poskytuje. Naopak je zákonem dáno, že hříbata se uvazovat nesmí. Ustájit na vazné ustájení koně, který bude 22 hodin v kuse stát je pak také považováno za porušení welfare. Musíme tedy vždy brát ohled na to, k jakým účelům koně máme a zda přehnaná péče o ustájení nehraničí s koňskou nespokojeností. Podle chování a díky naslouchání koním by člověk měl být schopný rozeznat, zda koni poskytuje vše potřebné a vytváří mu tak dobré welfare, díky němuž je kůň spokojený. Měla by to být odměna pro člověka, že zajistil koni dobrý a kvalitní styl života.
Obsedání mladých koní
Pokorná, Lucie ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou obsedání koní. První kapitola rozebírá proces učení využívající pozitivní a negativní motivaci při výcviku koně. Druhá kapitola se zaměřuje na handling, a zda je přínosný či ne pro proces vývoje hříběte. Dále je v této kapitole zmíněno, jestli je možné handlingem matky ovlivnit pozdější chování hříběte a zda zásah do prvotního sociálního kontaktu mezi hříbětem a matkou má vliv na další vývoj hříběte. Rovněž jsou zde uvedeny různé typy odstavu, a zda je možné zabránit stresu u hříbat při vhodně zvoleném odstavu. Třetí kapitola se zaměřuje na přirozenou komunikaci s koněm, na signály vysílané koněm, a jestli je člověk schopen tyto signály vnímat a podle toho se s koněm dorozumět. Čtvrtá kapitola se zaobírá prací na lonži a jejím následným vlivem na obsedání. Dále práce pokračuje navazující šestou kapitolou, kde je popsán postup obsednutí koně podle Beran (2009). Na závěr práce je pak rozebrán přístup Dillona (2012) a Beran (2009) ke svým svěřencům.
Temperament, charakter, chování koně a jeho využití
Kohoutová, Zuzana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Povaha koně ovládá jeho chování, fyzické předpoklady určují, co je schopen dělat a jaké úrovně výkonů může dosáhnout. Chování koně řídí instinkty získané během milionů let vývoje. Ty podporuje nebo potlačuje soubor vysoce vyvinutých smyslů, dodávající koni výjimečný charakter. Každý jedinec je jiný, každý je jinak temperamentní, samozřejmě záleží i na plemenu koně. Od temperamentu se odvíjí i jeho chování ve skupině, vůči lidem atd. Temperament určuje předpoklady pro další využití jedince. Např. temperamentní jedinci plemene A1/1 (anglický plnokrevník) mají větší předpoklady pro dostihovou kariéru než flegmatičtí (neaktivní) koně. Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin: Skupina koní mongolských (stepních) Skupina koní východních (orientálních), jejich předkem je tarpan a. podskupina koní íránských b. podskupina koní tarpani c. podskupina koní arabského typu d. podskupina koní anglického Skupina koní západních, jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul) Skupina koní severských (nordických) Plemena lze také rozdělit podle temperamentu: Chladnokrevní koně, odvozeni od koně západního, s mohutnou stavbou těla, klidní, s dobrým charakterem, nejčastěji užíváni jako tažní Teplokrevní koně, odvozeni od koně východního, s ušlechtilejší stavbou těla, živý, užívaní pro práci pod sedlem, jako všestranně užitkoví nebo pro sport. Plnokrevní koně a polokrevní koně.
Hereditární equinní regionální dermální astenie u koní využívaných pro hiporehabilitaci
Zrůstová, Jana ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Práce je zpracována formou literární rešerše a jejím cílem je shromáždění, prostudování a posouzení současných literárně prezentovaných poznatků o onemocnění Hereditární regionální dermální astenie u koní s využitím pro hiporehabilitaci. Hiporehabilitace je velmi ceněným druhem léčby, a to jak mezi fyzicky, tak psychicky nemocnými lidmi. Je proto velmi důležité, aby kůň, který je nenahraditelnou součástí rehabilitací i terapií, byl pokud možno zcela zdravý. Hereditární equinní regionální dermální astenie (HERDA) je poměrně nová genetická nemoc, která se vyskytuje hlavně u plemen Paint horse, Appaloosa a Quarter horse, jimž je věnována celá kapitola. Nejvíce se objevuje u posledního plemene kvůli vysokému stupni inbreedingu hlavně u špičkových cuttingových koní vysoké hodnoty. Projevuje se zejména hyperelastickou kůží, kožními lézemi, pseudonádory a hypermobilitou. Jedná se o recesivní onemocnění způsobené mutací jedné báze v genu PPIB umístěném na prvním chromozomu (ECA1). Vzhledem k tomu, že HERDA se nejvíce objevuje právě u plemene Quarter horse, je u tohoto plemene od roku 2015 zaveden povinný panelový test pro plemenné hřebce. Tento test zahrnuje pět nejvýznamnějších geneticky založených nemocí, jakými jsou PSSM, GBED, MH, HYPP a HERDA. V práci jsou proto popsány hlavní příčiny těchto nemocí, typ dědičnosti a klinické projevy.
Dědičnost barvy srsti u koní
Krejčová, Lucie ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Genetická stránka zbarvení koní je zajímavým tématem, jež je už dlouhou dobu předmětem mnoha výzkumů. Díky testům DNA bylo prokázáno, že původní koně byli hnědí nebo plaví a v důsledku změn podmínek prostředí i černí. V období domestikace se velmi rychle začaly rozšiřovat další barvy, čemuž napomohl lidský výběr. Barva srsti je kvalitativním znakem a podléhá Mendelovým zákonům, za jednotlivá zbarvení koní jsou tedy zodpovědné geny velkého účinku. Ke většině zbarvení je již přiřazen konkrétní gen a je identifikována mutace, která se na genu může nacházet a změnit tak fenotypový projev. Výjimku tvoří zbarvení white, roan a tobiano, o nichž je známo jen, že mají souvislost s KIT genem, zbarvení dun a leopard jsou zatím pouze přiřazena k chromozomům ECA8 a ECA1. Mutace na genech jsou různého charakteru, u genů MC1R, MATP, PMEL17 a SLC36A1 se jedná o změnu jediného nukleotidového páru a u genu EDNRB se jedná o dinukleotidovou mutaci. Mutace na ASIP genu je způsobena delecí 11 nukleotidových párů a naproti tomu je mutace genu STX17 zapříčiněna duplikací 4,6 kb. Poznání struktur genů a mutací je nezbytné pro testování zbarvení koní na molekulární úrovni. Testování DNA je stále v rozvoji, ale v současné době je již možno testovat koně na většinu barev, což má význam v přesné identifikaci barvy, ale i v zamezení rozvoji chorob, které se s některými genotypy pojí. Cílem této práce je utřídit a sjednotit informace o různých zbarveních koní a způsobu jejich dědičnosti, kvůli vzrůstajícímu zájmu lidí a chovatelů o tuto problematiku.
Temperament, charakter, chování a využití koní
Beranová, Andrea ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Tato bakalářská práce shromažďuje dosavadní poznatky z oblasti etologie, obecné zootechniky, biologie, genetiky a hipologie a snaží se je doplnit o nejnovější metody a informace vztahující se k danému tématu. Na úvod je pojednáváno o chování koně vrozeném, získaném a také o poruchách chování, které je do větší, či menší míry spojeno s obsahem navazující části práce- temperamentem. Temperament je v této práci nejobsáhlejším tématem, neboť předurčuje koně nejen k určitému chování, k určitému využití ale i se promítá v celkovém charakteru každého koňského jedince. Je tedy nedílnou součástí každé vteřiny koňského života. To, jak temperamentní je koňský jedinec, vyžaduje individuální přístup nejen od ostatních koní, ale zejména od lidí. Pro majitele, jezdce, ošetřovatele a vlastně každého, kdo se dostane do kontaktu s koněm, je velmi důležité umět porozumět tomu, jak se kůň chová a proč tomu tak je. Jakými faktory je temperament ovlivněn? Jak je možné jej v praxi hodnotit? Do jaké míry je užitečným kritériem při výběru koně do chovu? Jakým způsobem by se dalo objektivizovat hodnocení temperamentu? Co temperament a genetika? Tyto otázky byly odrazovým můstkem pro psaní velké části této práce. Po kapitolách věnujících se temperamentu je zaostřeno na další zajímavou charakteristiku koňské osobnosti, která by zasloužila mnohem podrobnější rozebrání (než mi dovoluje rozsah práce), je charakter koně. S ohledem na všechny předcházející charakteristiky je stručně popsáno, k jakým účelům lze koně využít.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 27 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.