Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Role monarchie v procesu španělské demokratické transformace
Hloch, David ; Soukup, Jaromír (vedoucí práce) ; Pešta, Mikuláš (oponent)
(česky) Text se pokouší zhodnotit roli a vliv reprezentantů španělské monarchie - Juana Carlose I a jeho otce Juana de Borbón, během transformace politického režimu v letech 1975-1982. Z hlediska politického vlivu je autorovým závěrem, že Juanu Carlosovi se povedlo stát se díky svým aktivitám a pozici v centru politického dění vlivnou postavou demokratizace Španělska, zatímco Juan de Borbón, působící z nevýhodné a marginalizované role zahraniční opozice, měl nakonec vliv na transformaci minimální. Z hlediska společenského se pak Juan Carlos, i přes to, že byl do role dosazen předchozím režimem, dokázal úspěšně zhostit role sjednotitele dlouhodobě rozdělené španělské společnosti. Ačkoliv je možné připisovat výjimečně úspěšné (znovu)etablování se monarchie v nových poměrech i osobním schopnostem Juana Carlose, autor poznamenává, že podobně významnou úlohu v tomto procesu hrála krom osobního charakteru krále i neúčast monarchie na občanské válce či budování předchozího režimu, tedy na aktivitách, které ji mohly v očích veřejnosti snadno delegitimizovat. Fakt, že monarchie musela velmi obezřetně, opatrně a aktivně prokazovat svůj smysl a účel i v novém politickém uspořádání podle autora výrazně vypomohl úspěšnému a mírovému přechodu Španělska k demokracii.
Politika smiřování španělské protifrankistické opozice do přechodu k demokracii
Hloch, David ; Mejstřík, Martin (vedoucí práce) ; Urban, Traian (oponent)
Předkládaná bakalářská práce se zabývá vývojem a okolnostmi fenoménu politiky národního smiřování ve Španělsku mezi lety 1955 a 1975. Jejím cílem je pak odpovědět na otázku, do jaké míry byly tyto smírčí snahy úspěšné, tj. jaké byly jeho praktické výsledky, zabývá se však také otázkou dopadů těchto snah na španělskou společnost po pádu diktatury. Jedná se o případovou studii, jejíž náplní je teoretické vymezení pojmů spojených s problematikou rozdělené společnosti a jejího smiřování, představení hlavních aktérů rekonciliace a v neposlední řadě pak sledování vlastního vývoje procesu na příkladu chování komunistické strany a katolické církve. V práci je ukázáno, že tyto smírčí snahy reálně úspěšné byly, přičemž jejich dopad na následný vývoj španělské společnosti byl zásadní, neboť přímo vedl k politice paktu zapomnění. I tento výsledek je však možno vnímat jako problematický, jelikož kvůli němu nedošlo k uznání zločinů a obětí z období války a diktatury.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.