|
|
Zastoupení biologicky aktivních látek v semenech révy vinné (Vitis vinifera L.)
Horníčková, Štěpánka ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Vlastimil, Vlastimil (oponent)
Semena 41 bílých a 22 modrých odrůd hroznů révy vinné, jako vedlejší produkt při výrobě vína, pěstovaných v šesti různých vinařských oblastech byly analyzovány spektrofotometricky na obsah celkových polyfenolů (TP) a fosforu (P). Celkový obsah tokolů (TC) včetně jejich jednotlivých forem byl analyzován metodou HPLC-FLD a vybrané kovy (Ca, Mg, Na, K, Fe, Zn, Cu, Mn) metodou AAS. Obsah TP a TC v semenech révy vinné byl ovlivněn především odrůdou, zatímco hladiny stopových prvků (Cu, Mn, Zn) a obsahy P a K oblastí pěstování vinné révy. Nejvyšší hladiny TC a TP byly nalezeny v semenech bílých odrůd. Odrůda hroznů révy vinné měla také významný vliv na obsah gama-tokotrienolu, barva odrůdy ovlivňovala obsah alfa-tokotrienolu. Semena révy vinné pěstované v České vinařské oblasti obsahovala vyšší koncentrace makroelementů s výjimkou P, avšak nebyly nalezeny žádné významné rozdíly mezi lokalitami pěstování. Rok sklizně měl významný vliv na obsah TP, Fe a Cu. Výsledky potvrdily značný potenciál semen révy vinné, vedlejšího produktu v procesu vinifikace, jako cenný zdroj látek s vysokou přidanou výživově prospěšnou hodnotou, antioxidantů polyfenolů a tokolů a současně makroelementů a stopových prvků, pro použití jako aditiva do krmiv pro hospodářská zvířata.
|
|
|
Stanovení různých forem kaseinu v mléce
Kaňková, Veronika ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Markéta, Markéta (oponent)
Kaseinové bílkoviny mléka mají velký význam především pro výrobu sýrů. Na výtěžnosti při výrobě sýrů má kromě technologie a dalších faktorů velký podíl celkový obsah kaseinů v mléce a také poměrné zastoupení jednotlivých kaseinových frakcí. Majoritními frakcemi jsou alfa-kasein, beta-kasein a kappa-kasein. Ke stanovení proteinů v mléce může být kromě spektrometrie v blízké infračervené oblasti a elektroforetických technik využívána také vysoce účinná kapalinová chromatografie (HPLC). HPLC je hojně užívaná analytická metoda, která je založena na rozdílné afinitě látek k mobilní a ke stacionární fázi.
V rámci diplomové práce byla zavedena metoda stanovení kaseinových frakcí metodou HPLC. Metoda byla částečně optimalizována za použití kravského mléka a kalibrována na roztoky zakoupených standardů kaseinových frakcí pocházejících z bovinního mléka. Byly analyzovány reálné vzorky kravského, ovčího a kozího mléka. Kozí mléko bylo dostupné v několika variantách: kozy sánské a mléko kozy bílé krátkosrsté z domácího nebo farmového chovu. Ve všech vzorcích mléka byly stanoveny koncentrace kaseinů a vzájemné poměry kaseinových frakcí. Ze získaných chromatogramů je patrné, že kaseinové složení je pro kravské, ovčí a kozí mléko odlišné. Odlišné koncentrace kaseinových frakcí v mléce různých druhů zvířat byly statisticky prokázány téměř ve všech případech. Výjimkou byla koncentrace beta-kaseinu v mléce kozy bílé krátkosrsté z domácího i farmového chovu a kravském mléce, v těchto druzích mléka nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v koncentraci beta-kaseinu. Analýzami individuálních vzorků mléka kozy bílé krátkosrsté z farmového chovu bylo prokázáno, že obsahy kaseinů v mléce různých zvířat chovaných za stejných podmínek mohou být odlišné. Byly vyhodnoceny poměry beta-kaseinu vůči alfa-kaseinu, poměr beta-kaseinu vůči kappa-kaseinu a poměr alfa-kaseinu vůči kappa-kaseinu v jednotlivých druzích mléka. Poměry byly ve všech případech při mezidruhovém srovnání mlék statisticky významně odlišné. Analýzou bazénových vzorků mléka kozy sánské bylo zjištěno, poměr beta-kaseinu vůči alfa-kaseinu je v průběhu laktace stabilní. Pro všechna kozí mléka byly typické vyšší hodnota poměru beta-kaseinu vůči kappa-kaseinu. Poměr alfa-kaseinu vůči kappa-kaseinu byl nejvyšší v ovčím mléce. Metodu HPLC lze i přes uvedené nedostatky využít právě k těmto účelům, je však třeba dále pokračovat v její optimalizaci.
|
|
|
Význam luštěnin ve výživě člověka
Střelková, Tereza ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Martina, Martina (oponent)
V jídelníčku lidí se luštěniny vyskytují již od dávných dob a hrají v něm významnou roli. V České republice jsou nejčastěji konzumovány fazole, hrách a čočka. V poslední době se k nim přidala i cizrna a sója. Roční spotřeba luštěnin v lidské výživě v České republice činí cca 2,5 kg, což je sice méně než v jiných státech, ale jejich spotřeba pozvolna vzrůstá.
Luštěniny jsou velmi dobrým zdrojem bílkovin, ale kvůli jejich částečné neplnohodnotnosti je vhodné je kombinovat s jiným bílkovinnými zdroji, zejména na bázi obilovin. Jsou rovněž zdrojem sacharidů, z nichž velkou část představuje příznivá skladba škrobů a vlákniny. Z minerálních látek je zastoupen například fosfor, vápník, hořčík, železo nebo zinek. Z vitamínů jsou přítomny zejména vitamíny B komplexu. Mají nízký glykemický index a příznivý je i nízký obsah tuků s výjimkou sóji.
Luštěniny, a to zejména sója, rovněž obsahují fytoestrogeny a další biologicky aktivní složky. Fytoestrogeny napodobují chování lidských estrogenů, a vyvolávají tak velký zájem v oblasti výzkumu. Existuje řada vědeckých podkladů pro jejich potenciál podílet se protektivně na řadě celosvětově rozšířených nemocí, jako je rakovina nebo diabetes, či jinak běžných zdravotních potíží, kupříkladu na post-menopauzálních symptomech.
Kvůli přítomnosti antinutričních látek jsou luštěniny lidmi ve stravě často odmítány. Jedná se především o oligosacharidy, které jsou fermentovány v tlustém střevě, což způsobuje nadýmání a další trávicí potíže. Mezi antinutriční látky patří také některé inhibitory enzymů či fytová kyselina.
Antinutriční látky mohou být eliminovány různými kulinárními úpravami. Mezi nejjednodušší patří namáčení či vaření. K náročnějším, avšak velmi účinným úpravám, se z časového hlediska řadí klíčení a fermentace a dále extruze z hlediska technologického. Tepelnou úpravou luštěnin však může docházet k degradaci bílkovin, a tím ke snížení jejich využitelnosti a zároveň i biologické aktivity.
Biologicky aktivní látky jsou v současnosti intenzivně zkoumány a výzkumy přináší nové perspektivní výhody konzumace luštěnin.
|
|
|
Význam mléka a mléčných výrobků ve výživě člověka
Maroušková, Nela ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Michlová, Tereza (oponent)
Mléko a mléčné výrobky jsou nedílnou součástí lidské stravy a patří k základním potravinám. Mléko je důležité především svým obsahem plnohodnotných bílkovin. Mléčný tuk je lehce stravitelný. Zdrojem energie je disacharid laktóza. Z minerálních látek je zastoupen nezbytný vápník a fosfor, dále obsahuje draslík, sodík, hořčík, chlór a síru. V mléce je obsažena i řada stopových prvků, například železo, zinek, jód, selen, mangan, fluor, chrom, kobalt a molybden. Mléko je bohatým zdrojem vitaminů. Z hydrofilních vitaminů obsahuje především vyšší množství vitaminů skupiny B a vitaminu C. Z řady lipofilních vitaminů jsou v mléce zastoupeny vitaminy E, A, v menším množství i vitaminy K a D.
Mléko a mléčné výrobky jsou bohatým zdrojem vápníku a jeho nedostatek ve stravě je jedním z hlavních příčin onemocnění osteoporózy. Pravidelná konzumace mléka a mléčných výrobků může působit jako prevence proti vzniku rakoviny. Přesto nadměrné zastoupení plnotučných výrobků, které obsahují hodně nasycených tuků, může vést ke vzniku některých forem rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění a metabolického syndromu. V mléce jsou obsaženy i složky, které riziko vzniku těchto onemocnění snižují.
Mléko je jediným zdrojem potravy pro novorozence a kojence. V období, kdy jsou zvýšené nároky na organismus, jsou mléko a mléčné výrobky také vhodným zdrojem živin, například během těhotenství, kojení a stáří. Doporučuje se především konzumace výrobků s nízkým obsahem tuku. Děti potřebují více tuku než dospělí. Proto je pro ně vhodnější mléko plnotučné.
Mezi hlavní mlékárenské produkty patří konzumní mléka a smetany, kysané mléčné výrobky, máslo, podmáslí, sýry, syrovátka, tvarohy, koncentráty syrovátkových bílkovin, mražené smetanové krémy, smetana, kondenzovaná a sušená mléka. Velkým přínosem pro zdraví člověka jsou kysané mléčné výrobky. Tyto výrobky jsou zdrojem plnohodnotných bílkovin, vápníku, fosforu a vitaminů, převážně skupiny B. Obsahují méně laktózy, proto je v menším množství mohou konzumovat i lidí trpící laktózovou intolerancí. Procesem fermentace jsou tyto výrobky lépe stravitelnější, dochází také ke zvýšení trvanlivosti a mikrobiologické bezpečnosti.
Konzumace mléka a mléčných výrobků může také negativně ovlivnit zdraví. Nedostatek nebo nízká aktivita enzymu laktázy v tenkém střevě se projevuje jako laktózová intolerance. Mléko může být dále příčinou potravinové alergie na bílkovinu kravského mléka.
|
|
|
Význam vitaminu D a vápníku ve výživě člověka
Bártová, Magdaléna ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Michlová, Tereza (oponent)
Vitamin D patří do skupiny v tuku rozpustných steroidů. Zahrnuje dvě formy, a to
cholekalciferol, který se vyskytuje v potravinách živočišného původu a ergokalciferol
přítomný v potravinách rostlinného původu. Člověk vitamin D může přijímat v potravě,
přičemž významným zdrojem jsou tučné ryby a rybí játra a některé další potraviny, jako
mléko, vejce nebo kvasnice. Na rozdíl od ostatních vitaminů však může být v těle
syntetizován. Cholekalciferol je tvořen v kůži z prekurzoru 7 - dehydrocholesterolu účinkem
UVB záření. Účinnost přeměny je závislá na různých faktorech.
Pro aktivaci vitaminu D jsou nezbytné dvě po sobě následující hydroxylace, z nichž první
probíhá v játrech a druhá v ledvinách. V játrech vzniká kalcidiol. Je to hlavní forma vitaminu
D v krvi a ukazatel zásobenosti organismu. V ledvinách z něho vzniká kalcitriol, který
je aktivní hormonální formou vitaminu D. V těle působí prostřednictvím vazby na receptory
pro vitamin D - VDR. Jeho nejznámější a nejprozkoumanější funkcí je vliv na homeostázu
vápníku a fosforu. Vitamin D ovlivňuje také správnou funkci svalů a imunitního systému
a různými mechanismy snižuje riziko vzniku nádorových a kardiovaskulárních onemocnění.
Předpokládají se i další účinky vitaminu D na lidský organismus, které zatím nejsou zcela
objasněny a jsou předmětem dalších výzkumů.
Vápník je hlavní minerální složka kostí a zubů. Je esenciální a je nutné dodávat
ho potravou. Jeho obsah v potravinách je různý a stejně tak i jeho využitelnost z těchto
potravin. Za hlavní zdroj jsou považovány mléčné výrobky a mléko. Dále je přítomný
ve vejcích, minerálních vodách, některých rybách a rostlinných potravinách. Především
v rostlinných zdrojích je využitelnost vápníku limitována obsahem látek, které s ním tvoří
nerozpustné komplexy. Vápník je nezbytný pro stavbu kostí a zubů. Kromě stavební funkce
má roli i ve srážení krve, nervosvalovém přenosu či svalové kontrakci.
Vitamin D má vliv na využitelnost vápníku, protože zvyšuje účinnost jeho absorpce
ve střevě. Při nedostatku obou mikronutrientů dochází ke vzniku kosterních onemocnění,
osteoporóze, osteomalacii a křivici. Dostatečný příjem vitaminu D i vápníku je důležitý
především u rostoucích dětí, starších osob a těhotných i kojících žen.
|
|
|
Nejvýznamnější potravinové zdroje lipofilních vitaminů
Šafránková, Simona ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Táborský, Jan (oponent)
Základní poznatky o živinách a jejich potřebě by měly být nedílnou součástí vzdělání každého člověka. Mezi nezbytné živiny zajišťující plnohodnotné fungování organismu patří vitaminy. Vitaminy jsou esenciální látky, které mají v lidském organismu významnou úlohu. Hrají důležitou roli při procesech vstřebávání a výměny látek mezi vnějším prostředím a živým organismem. Vzhledem k tomu, že k jejich objevení došlo teprve v průběhu 20. století, výzkumy o jejich účincích na lidský organismus stále probíhají.
Vitaminy jsou rozlišeny do dvou základních skupin, vitaminy rozpustné ve vodě, tzv. hydrofilní (skupina vitaminů B a vitamin C) a vitaminy rozpustné v tucích, tzv. lipofilní (vitamin A, D, E, K).
Vitamin A je důležitý pro zajištění správného vidění a rozeznávání barev. Podporuje růst a kvalitu kostí, a je potřebný pro správný vývoj plodu.
Vyskytuje se v potravinách živočišného původu, jako jsou mléčné výrobky, mléko, maso, a játra. V potravinách rostlinného původu je zastoupen mnoha provitaminy, z nichž nejvýznamnější je beta karoten. Velmi bohatým zdrojem těchto provitaminů jsou listové zeleniny, jako jsou špenát nebo zelí.
Doporučená denní dávka vitaminu A je podle norem České republiky 800 mikrogramů. Tato potřeba závisí na pohlaví a věku jedince. Nedostatek vitaminu A způsobuje světloplachost a zhoršené vidění. Nadbytek vitaminu A může být pro organismus toxický. Zajímavé je, že beta karoten za toxický považován není.
Vitamin A se řadí mezi labilní vitaminy. Je citlivý na teplo, světlo a kyslík. Ztráty při šetrné přípravě pokrmů a při obvyklých stravovacích zvyklostech činí přibližně 20 %.
Vitamin D tvoří skupina několika biologicky účinných látek, z nichž nejvýznamnější je vitamin D2, ergokalciferol, vyskytující se v potravinách rostlinného původu, a vitamin D3, cholekalciferol, přítomný v živočišných zdrojích potravin.
Vitamin D se v lidském organismu chová jako hormon, tzn., že vzniká na jednom místě organismu, ale působí v jiné části těla. Zajišťuje příjem a vstřebávání vápníku a fosforu a udržuje jejich rovnováhu. Dále podporuje imunitní systém a může pomoci při léčení lupénky.
Doporučená denní dávka vitaminu D se pohybuje mezi 2,5 až 10 mikrogramů. Vyšší potřebu mají těhotné a kojící ženy a také kojenci a děti. Nedostatek vitaminu D porušuje homeostázu vápníku a metabolismus fosfátů. Nadbytek vitaminu D způsobuje hyperkalcémii.
Nejvýznamnější potravinové zdroje vitaminu D jsou játra, olej z rybích jater, tuk mořských ryb, fortifikované margaríny a mléko.
Vitamin D je citlivý na kyslík a světelné záření, skladováním ani přípravou pokrmů není aktivita vitaminu D výrazně ovlivněna.
Vitamin E je významným antioxidantem. Je důležitý pro udržení zdravé buněčné stěny, kůže, svalů, nervů, erytrocytů, srdce a také je potřebný pro správnou funkci krevního oběhu.
Doporučená denní dávka vitaminu E je 8 až 20 mg. Jeho potřeba se zvyšuje při vystavování se slunečnímu záření a škodlivým vlivům, při zvýšené tělesné námaze a při přijímání většího množství nenasycených mastných kyselin. K nedostatku vitaminu E u zdravých lidí v podstatě nedochází, neboť je zastoupen téměř ve všech základních druzích potravin. K hypervitaminóze vitaminu E dochází také jen zřídka, jelikož přijímáním běžné stravy žádné riziko předávkování nehrozí.
Nejvýznamnějším zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje (slunečnicový a řepkový), ořechy, kukuřice, hrášek, obilné výrobky, tmavě zelená listová zelenina, vejce, játra a vnitřnosti.
Vitamin E je považován za nejstabilnější lipofilní vitamin. Zpracováním potravin dochází jen k minimálním ztrátám tokoferolu, tyto ztráty činí přibližně 10 %.
Vitamin K v lidském organismu podporuje srážlivost krve a společně s vitaminem D se podílí na neustálé tvorbě a přestavbě kostí.
Zdrojem vitaminu K jsou potraviny rostlinného i živočišného původu, např. maso, játra, mléko, zelenina a ovoce. Doporučená denní dávka vitaminu K se pohybuje okolo 0,01 až 0,14 mg. Nižší potřebu příjmu vitaminu K mají kojenci a děti do tří let. Nejčastější příčinou hypovitaminózy vitaminu K je narušení střevní mikroflóry podáváním různých léčiv, např. antibiotik. Příliš vysoké dávky vitaminu K se mohou v organismu hromadit a vést k rozpadu erytrocytů, k poškození jater a u dětí mohou způsobit žloutenku.
O stabilitě vitaminu K doposud není známo mnoho informací. Bylo zjištěno, že se vitamin K rychle rozkládá na světle, ale jeho ztráty při přípravě pokrmů jsou minimální.
|
|
|
Význam suchých skořápkových plodů ve výživě
Suchá, Martina ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Táborský, Jan (oponent)
Suché skořápkové plody neboli ořechy patří mezi ovoce. Nejvýznamnějšími zástupci této skupiny jsou vlašské a lískové ořechy, mandle, pekanové ořechy, para ořechy, pistácie, piniové oříšky a kešu oříšky.
Ořechy jsou nejvíce bohaté na tuky, průměrný podíl tuků tvoří asi 55 %. Významný je také podíl kvalitních bílkovin (20 %) a sacharidů, které jsou přítomny zejména ve formě vlákniny (12 %). Důležitá je také přítomnost vitaminu E, který představuje pro tělo důležitou antioxidační látku, která chrání tuky před žluknutím. Skořápkové ovoce je dále bohaté na vitaminy skupiny B a listovou kyselinu. Při pravidelné konzumaci i malého množství ořechů je zajištěn dostatečný přísun minerálních látek, které se v ořeších nachází ve velmi významném množství. Ořechy jsou důležitým zdrojem zejména hořčíku, draslíku, vápníku, železa, zinku, mědi a selenu.
Vysoký obsah tuků s sebou nese riziko kažení ořechů, které je obecně známo jako žluknutí. Žluknutí je způsobeno všudypřítomností vzdušného kyslíku, a proto je velmi obtížné tomuto procesu zabránit. Nižší teplota při skladování zpomaluje proces žluknutí ořechů, stejně jako vakuové balení, balení v ochranné atmosféře zabraňující přístupu kyslíku nebo balení do obalů propouštějící méně světla.
Pro kvalitu ořechů je velmi důležité jejich správné usušení a skladování. Při vyšším obsahu vody dochází pod skořápkou ořechů k rozvoji toxigenních plísní, které produkují mykotoxiny. Nejnebezpečnější plísní je Aspergillus flavus, který při svém růstu produkuje toxin aflatoxin. Suché skořápkové plody by se měly uchovávat na suchém a chladném místě. Po vyloupání plodů by měla následovat co nejrychlejší konzumace.
Tradičně jsou ořechy považovány za nezdravé, z důvodu jejich vysokého obsahu tuku. Avšak současné epidemiologické a klinické studie poskytly důkazy, že pravidelná konzumace ořechů souvisí se snižováním rizika ischemické choroby srdeční, kardiovaskulárních onemocnění, infarktu myokardu, aterosklerózy a dalších chronických poruch.
|
|
|
Stanovení vitaminu E v odrůdách pšenice s odlišným zabarvením zrna
Veverková, Markéta ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Faměra, Oldřich (oponent)
Diplomová práce se zabývá stanovením množství vitaminu E v zrnech pšenice s netradičním zbarvením obilky. V teoretické části je zmíněna botanická charakterizace pšenice, ječmene a tritordea, vitamin E a jeho chemické a biologické aspekty a základy chromatografie se zaměřením na vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (HPLC).
V experimentální části byla provedena analýza za účelem kvantifikace vitaminu E. Analýza byla provedena u vzorků ozimé a jarní pšenice, jarního ječmene a jarního tritordea ze sklizní z let 2014 a 2015. Jednalo se o odrůdy s netradičním zbarvením zrna. Hodnocení probíhalo podle odrůdy (ozimá pšenice x jarní pšenice x jarní ječmen x jarní tritordeum) a podle zbarvení obilky (modrý aleuron x purpurový perikarp x žlutý perikarp). Dílčí částí byla kvantifikace vitaminu E během dlouhodobého skladování.
Na základě stanovení celkového obsahu vitaminu E bylo zjištěno, že ve všech analyzovaných odrůdách obilovin s různou barvou zrna neexistuje statisticky významný rozdíl v hodnotách celkového množství vitaminu E. Rozdíly mezi obsahem vitaminu E ve vzorcích stejných odrůd různých obilovin ze sklizně z roku 2014 a ze sklizně z roku 2015 byly statisticky nevýznamné. Ve všech odrůdách pšenice byly kvantifikovány čtyři vitamery, a to alfa-tokoferol, beta-tokoferol, alfa-tokotrienol a beta-tokotrienol. Množství ostatních vitamerů bylo pod mezí detekce. Celkový obsah vitaminu E i obsahy jednotlivých vitamerů se shodovaly s údaji uvedenými v odborné literatuře pro odrůdy pšenice s klasickým zabarvením zrna. Jarní ječmen obsahoval mírně vyšší průměrné množství celkového vitaminu E v porovnání s odrůdami jarní a ozimé pšenice. Celkové průměrné množství vitaminu E v odrůdách jarního tritordea bylo rovněž mírně vyšší než v odrůdách ozimé a jarní pšenice. Z hlediska dlouhodobého skladování je zřejmé, že celkové množství vitaminu E v obou sledovaných odrůdách je poměrně stálé a nevykazuje žádný zřetelný trend v závislosti na době skladování.
|
|
|
Biologicky aktivní látky obsažené v čaji, kávě a kakau
Marková, Kristýna ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Jadrná, Petra (oponent)
V bakalářské práci jsou popsány účinky a chemická struktura vybraných biologicky aktivních látek obsažených v čaji, kávě a kakau.
Čajovník (Camellia) patří do čeledi čajovníkovité (Theaceae). Pěstuje se několik odrůd, ale všechny se uvádějí jako variety Camelliasinensis. Hlavním produktem čajovníku jsou listy, ze kterých se vyrábí čaj. V čaji jsou nejvýznamnější především katechiny (8 - 18 %), které patří do skupiny polyfenolických látek a vykazují silné antioxidační vlastnosti.
Kávovník (Coffea) patří do čeledi mořenovité (Rubiaceae). Z této čeledi jsou nejvýznamnější odrůdy Coffeaarabica a Coffea robusta, jejichž zrna se používají k výrobě kávy. Káva je vyhledávanou povzbuzující pochutinou. Nejvýznamnější složkou je kofein (0,7 - 2,5 %), který se zařazuje do skupiny alkaloidů. Je stimulantem centrální nervové soustavy, ovlivňuje srdeční činnost a oběhovou soustavu.
Kakaovník (Theobroma) patří do čeledi Sterculiaceae. Z této čeledi je významným zástupcem Theobromacacaoa jeho skupiny Criollo, Forastero a Trinitario. Kakao je bohaté zejména na flavonoidy (20 %), které také patří do skupiny polyfenolických látek. Jsou silnými antioxidanty a v přiměřeném množství mohou příznivě ovlivňovat zdraví.
Čaj, káva a kakao obsahují také vitaminy a minerální látky. V organismu mohou být součástí struktury tělních buněk a enzymů, některé slouží jako aktivátory enzymů a také se podílejí jako přenašeči molekul v metabolických reakcích. Z vitaminů jsou nejvíce zastoupeny vitamin C a vitamin E, z minerálních látek mají v pochutinách nejvyšší obsahy draslík a fosfor.
Celkový obsah biologicky aktivních látek ovlivňuje především odrůda daného druhu a způsob zpracování. Suroviny, které neprošly procesem fermentace nebo pražením obsahují více biologicky aktivních látek než ty, které byly technologicky upraveny.
|
|
|
Sledování kvality tuků v českém pečivu
Pávová, Eva ; Táborský, Jan (vedoucí práce) ; Hejtmánková, Alena (oponent)
Práce se zabývá kvalitou tuku v českém pečivu. I když se obsah tuku v běžném pečivu pohybuje zpravidla v řádech jednotek procent, pečivo tvoří významnou část českého jídelníčku. V souvislosti s příjmem tuku se hovoří o vlivu tuku na rozvoj některých civilizačních chorob, zejména chorob oběhového systému. Bylo zjištěno, že především
trans nenasycené mastné kyseliny zvyšují riziko rozvoje těchto chorob. Pozitivně je naopak hodnocena přítomnost polynenasycených mastných kyselin, zvláště přítomnost n-3 kyselin, které mají protizánětlivé účinky a jejich zvýšený příjem je Světovou zdravotnickou organizací doporučován. V rámci studie bylo hodnoceno 20 vzorků pečiva. 10 vzorků tvořilo pečivo čerstvé a dalších 10 vzorků tvořilo pečivo
ze zmrazeného polotovaru. U vzorků bylo analyzováno složení mastných kyselin metodou plynové chromatografie. Bylo také stanoveno přibližné množství celkového tuku ve vzorcích na základě množství vyextrahovaného tuku. U vzorků bylo sledováno celkem 27 mastných kyselin, které tvořily přes 99 % všech kyselin u téměř všech vzorků. U všech vzorků byly nejvíce zastoupeny mononenasycené mastné kyseliny, a to především kyseliny linolová a olejová. Všechny vzorky obsahovaly velmi malé množství trans nenasycených mastných kyselin v řádech setin nebo desetin procent. Z hlediska poměru n-3 a n-6 nenasycených mastných kyselin byly mezi vzorky značené rozdíly. Hodnoty poměru se pohybovaly v rozmezí 0,06 - 1,74. Nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi vzorky čerstvého pečiva a vzorky pečiva ze zmrazeného polotovaru. Celkové množství tuku bylo bylo ve většině vzorků malé. Zjištěné hodnoty se pohybovaly u většiny druhů okolo 5 %. Tři vzorky obsahovaly tuk v množství pod 1 % a jeden vzorek nad 10 %. Z analýzy plyne, že ačkoliv pečivo obsahuje ve většině případů malé množství tuku, může být zdrojem kvalitního tuku s vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin a v některých případech i s vysokým obsahem prospěšných n-3 kyselin.
|
host ::
RSS.