Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 121 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Hluboký čas Země: Aguirre, hněv boží
Sirůček, Jiří ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Otřes, který způsobilo zjištění, že Země přesahuje svou existencí lidi o miliardy let, byl po Koperníkově heliocentrismu dalším radikálním narušením představy člověka jako centra světa i vesmíru. Přestože koncept hlubokého času, a s ním i zpochybnění jedinečnosti subjektu, byl na poli exaktní vědy přijat relativně brzy, v řadě oblastí humanitních disciplín přetrvalo dualistické, teleologické a antropocentrické uvažování do jisté míry dodnes. Skrze motiv hluboké temporality Země sleduje bakalářská práce filozofické myšlenkové proudy, které "zrazují" pokantovskou tradici uvažování a snaží se reflektovat vnější svět ležící za hranicemi subjektivity, obracet pozornost k ne-lidskému a pokoušet se představit si jeho kvality, i když s nutným vědomím, že se vždy jedná "pouze" o spekulaci. Text nejdříve seznamuje čtenáře s některými z tendencí současné kontinentální filozofie, především spekulativním realismem, objektově orientovanou ontologií nebo novým materialismem, a propojuje je s pracemi z oblasti geologie, které zvažují možnosti, jak kognitivně pojmout rozsáhlou zemskou časovost. Poznatky tohoto myšlení bakalářská práce následně aplikuje na film Wernera Herzoga Aguirre, hněv Boží a ukazuje, jak může kinematografie díky specifickým vlastnostem filmového média přivádět pozornost ke vzdálené ne-lidské...
Vypravěčské strategie v prózách Jany Krejcarové-Černé
Kuglerová, Tereza ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Králíková, Andrea (oponent)
Práce se bude zabývat prózami Jany Krejcarové-Černé ze 60. let. S teoretickým východiskem v Poetice vyprávění Shlomith Rimmon-Kenan(ové) a s přihlédnutím k pracím Mieke Bal(ové) se práce zaměří na analýzu příběhu v těchto textech, a to především na utváření diegetických rovin a subjektu vypravěče. Cílem práce je poukázat na specifické narativní postupy, která tato autorka při konstrukci svých oficiálně vydávaných próz používala.
Tělo v prózách Libuše Moníkové
Martinovská, Anna ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Šebek, Josef (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit možnosti interpretace fenoménu těla ve třech prózách Libuše Moníkové - Újmě, Pavaně za mrtvou infantku a Zjasněné noci. Samotné interpretaci předchází rozsáhlá teoretická část, která představuje filozofická východiska zkoumání: pojetí tělesné subjektivity ve filozofii Maurice Merleau-Pontyho a Judith Butlerové. Kapitola věnovaná Merleau-Pontymu přibližuje jeho kritiku filozofického dualismu, představuje tělo jako základ naší subjektivity, řeči a myšlení. V části věnované Judith Butlerové se zaměřuji na témata performativity genderu, mocenských norem a následně materiality a tělesnosti. V druhé části využívám uvedené analýzy k interpretaci výše uvedených próz Libuše Moníkové. Zaměřuji se zejména na tělo jako subjekt mocenských vztahů v rámci fikčních světů jejích próz. Zkoumám vztah tělesných hranic k subjektivitě a intersubjektivitě napříč uvedenými prózami a charakterizuji, v jakém smyslu můžeme prózy chápat jako subverzivní vůči genderovým normám. V poslední části se zaměřuji na rovinu vyprávění a na metanarativní momenty v díle. Domnívám se, že uvedené prózy charakteristické svou autobiografičností, intertextualitou i fragmentarizovanou strukturou můžeme charakterizovat jako výrazný typ situovaného "vtěleného vyprávění".
Didaktické a pedagogické myšlenky Pavly Moudré na pozadí trilogie Z dívčích let do plného života
Bečanová, Nikola ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Słowik, Olga (oponent)
Práce se zaměřuje na didaktické a pedagogické myšlenky Pavly Moudré, které interpretuje na pozadí trilogie Z dívčích let do plného života, cyklu vycházejícího mezi lety 1911 a 1936. Součástí práce je i širší kontext autorčiny tvorby a publicistické příspěvky orientované na výchovu dítěte a vzdělávání. V této oblasti se do vysoké míry projevuje charakter autorky jakožto pacifistky a spiritualistky, která klade důraz především na duchovní hodnoty. Důležitým prvkem v trilogii, o kterou se práce opírá, je autobiografičnost, díky které můžeme rekonstruovat autorčiny názory i životní zkušenosti. Autentičnost příběhu navozuje zvoleným typem vyprávění, který má blízko k formě deníkových zápisů dítěte, proti níž stojí vyzrálý, pečlivě volený jazyk, signalizující Moudré záměr zprostředkovat zkušenosti s odstupem a snahu o vytvoření prostoru pro vyslovení svých myšlenek. Pro své úvahy čerpá inspiraci z osobní zkušenosti, tedy prostředí domácího, ale je ovlivněna i děním evropským, ve kterém nové myšlenky a pojetí rezonují silněji. V této bakalářské práci jsou názory Pavly Moudré konfrontovány se soudobým didaktickým a pedagogickým pojetím a konvencemi.
Josef Čapek: "V barokním temnosvitu".
Rozbořilová, Adéla ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tvorbou Josefa Čapka, a to především s ohledem na to, jak využívá vizuality ve svém literárním díle. V tomto ohledu je důležitým prvkem princip kontrastu, který jednak odkazuje k barokní technice šerosvitu, ale zároveň se u Čapka uplatňuje v širším smyslu, a to i v sublimované, abstraktní formě. Východiskem pro tento interpretační pokus je významná výstava Pražské baroko 1600-1800, na níž se Josef Čapek organizačně podílel, a skrze níž také v jeho myšlení rezonovaly některé prvky barokní estetiky. Pro interpretaci Čapkových doteků s barokem je důležité sledovat tyto tendence na pozadí historických událostí, a to zejména s ohledem na blížící se světovou válku, ale i v souvislosti s tzv. rehabilitací baroka. Těmto momentům se práce také věnuje a pokouší se je usouvztažnit s tvorbou Josefa Čapka. V poslední části se pak práce věnuje Čapkovým dílům, v nichž barokní impulzy rezonují nejvýrazněji, a to Kulhavému poutníkovi a Psáno do mraků. Klíčová slova: Josef Čapek, baroko, výstava, Pražské baroko 1600-1800, vizualita, kontrast, šerosvit, Kulhavý poutník, Psáno do mraků
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena
Kantoříková, Jana ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Lishaugen, Roar (oponent)
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena Předkládaná disertace představuje analýzu díla Miloše Martena (1883-1917), které nahlíží jako součást dekadetního narativu, velkého vyprávění moderny o jednotě vzestupu a pádu. Východiskem práce je srovnání stylu a interpretace dvou redakcí díla Cyklus rozkoše a smrti (1907 a 1917/1925) a analýza jeho konkretizací. V tomto směru je zohledňován kontext soudobých diskusí o "intertextualitě" vedených autory-kritiky fin de siècle, tzn. konceptualizace vztahů podobnosti a/nebo identity literárních děl. Materiálová analýza svědčí o tom, že místy docházelo k prolínání tezí teorie degenerace, argumentu ne-etičnosti plagiátu a teorie dekadence. Tyto interference byly využívány jako diskvalifikační nástroj, ale též jako prostředek obhajoby moderní estetiky a stylu. Rekonstituce Martenovy teoretické reflexe žánrové problematiky ukazuje, že autor hledal cestu k harmonizující moderní kultuře v anti-synkretických tendencích: mytologie a revolta proti řádu mýtu je doménou tragédie, podobenství nebo pohádky, čili stojí mimo román, který je koncipován jako analyticko-kritická syntéza. Ve světle současných přístupů k intertextualitě, které jsou v této práci použity jako prostředek deskripce i teoretický základ pro postižení specifik...
Obraz města v rané tvorbě Jiřího Koláře
Knappová, Alžběta ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje obrazu města v tvorbě Jiřího Koláře z první poloviny čtyřicátých let. Kolářovo dílo té doby bylo silně ovlivněno poetikou Skupiny 42 (jejímž byl členem). Ta si kladla za cíl, vymezujíc se vůči tendenci k lartpourlartismu a netematičnosti v moderním umění, zobrazovat co nejpravdivěji skutečnost a vytvářet umění, které by sloužilo člověku a společnosti. Nástrojem k tomu mělo být vyobrazení neestetizované reality a člověka v ní, a to především reality velkoměsta, které se podle umělců ze Skupiny 42 stalo přirozeným prostředím moderního člověka. Cílem této práce je analyzovat básnické prostředky, jež se podílejí na zobrazování městské skutečnosti v Kolářově díle, a jejich proměnu v průběhu času. Analýza se opírá o širší teoretický rámec poetiky města v literatuře. Jak se ukazuje, k vyjádření vlastní zkušenosti s městem užívá Kolář především výrazových prostředků prozaizované, mluvené řeči a jazykových kontrastů, strukturovaných do složitých celků odrážejících v sobě komplexní a nelineární strukturu skutečnosti. Kolářovo město nefunguje jako pozadí popisovaných událostí, ale vystupuje před čtenáře v podobě živého organismu identického s životem člověka.
Poezie Jiřího Karáska ze Lvovic v perspektivě kognitivní poetiky (Opozice ŽIVOT - SMRT a konceptualizace smyslů)
Štěpánková, Kateřina ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
(abstrakt) S východiskem v kognitivní lingvistice, kognitivní poetice a v teoriích zkoumajících jazykový obraz světa se práce zaměří na utváření pojmové opozice ŽIVOT - SMRT v poezii Jiřího Karáska ze Lvovic. Soustředí se při tom na sémantickou oblast smyslů a smyslových vjemů, na jejímž základě se tato pojmová opozice podstatně konstituuje. První část práce bude (po uvedení do kontextu) věnována základní poloze konceptualizace smyslů a opozici ŽIVOT - SMRT v českém obrazu světa. Druhá část se zaměří na poezii Jiřího Karáska ze Lvovic. Diplomantka v ní bude sledovat specifické metaforické a metonymické extenze spojené s cílovou oblastí ŽIVOT - SMRT, a to ty, které souvisí se smysly a smyslovými vjemy (včetně barev). Podle možnosti se pak zaměří na textové konotace spojené s vybranými výrazy ze sémantické oblasti smyslů (s těmi, které se ukážou jako nejnosnější s ohledem na opozici ŽIVOT - SMRT). Klíčová slova antropocentrismus, jazykový obraz světa, Jiří Karásek ze Lvovic, kognitivní lingvistika, konotace, metafora, metonymie, poezie, smysly, smrt, tělesnost, význam, život
České podoby Franze Kafky před druhou světovou válkou
Soukup, Jiří ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Přítomná práce je věnována analýze proměn recepce Franze Kafky v českém prostředí před druhou světovou válkou, konkrétně zkoumání českých překladů a českojazyčných kritických reflexí jeho prací. Práce je rozdělena do dvou časově symetrických částí: první je věnována Kafkově recepci za života (1909-1922), druhá recepci po jeho smrti (1924-1939). V první části jsou tematizovány překlady Kafkových úředních publikací v kontextu jejich vzniku, problematiky Kafkova autorského podílu na vzniku původních textů jako zdroje pro jejich překlad a zasazení těchto textů do celku Kafkova díla a do kontextu jeho beletristických prací; pozornost je dále věnována prosopograficky orientovanému zkoumání recepce Kafkových beletristických textů za jeho života a analýze odlišných překladatelských strategií autorů, kteří za Kafkova života převedli jeho texty do češtiny (Milena Jesenská, Milena Illová, Jaroslav Dohnal), Kafkových reakcí na ně a toho, jak se zpětně odrážejí v jeho tvorbě. Zkoumání ve druhé části práce je členěno především podle jednotlivých linií recepce, jejichž těžiště se postupně přesouvá od expresionisticky k surrealisticky zaměřeným interpretacím; analýza postupných proměn Kafkova obrazu v českém tisku odrážející proměňující se vnímání jeho postavy a díla zřetelně ukazuje, že Kafka nebyl ve třicátých...
Obraz sexuality v moderním arabském románu
Jeníková, Jitka ; Ondráš, František (vedoucí práce) ; Lišková, Iva (oponent) ; Heczková, Libuše (oponent)
Předkládaná práce si kladla za cíl přinést ucelený obraz vývoje ztvárnění sexu a sexuality v moderním arabském románu a zasadit jej do kontextu doby, kultury a náboženství. Na zvoleném vzorku třiceti románů vydaných mezi lety 1934 a 2009 je jasně patrný vývoj jednotlivých ústředních témat, která se během století existence moderního arabského románu neustále opakují. Práce je pro větší přehlednost rozdělená do dvou velkých částí, na ženskou a mužskou sexualitu a dále pak do tematických podkapitol, jež vždy pojednávají konkrétní, s mužskou či ženskou sexualitou související, téma obecně, zasazují jej do kulturně- náboženského rámce, který, pokud je to možné, doplňují historická a statistická data. Následuje pasáž věnovaná analytickému rozboru děl, jež nějakým způsobem sex a sexualitu zachycují, doplněnému překladovými ukázkami z primárních zdrojů. Vedle specifických témat vlastních arabské kultuře jako jsou otázky cti, panenství a s nimi související vraždy ze cti, se text věnuje způsobům pojímání ženské a mužské homosexuality, poznávání vlastního těla a masturbaci, potratu, sexuálnímu násilí, impotenci, neplodnosti a prostituci. Zabývá se také ženskou obřízkou, jakožto lokálním jevem spjatým v arabské oblasti výhradně s Egyptem a Súdánem. Z předkládaných textů je patrný vývoj k četnějšímu a...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 121 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.