|
|
Koncept upája v Japonsku raného středověku. Využití schopnosti výběru vhodných prostředků (upája) v průběhu dramatických proměn tzv. nových kamakurských škol buddhismu
Vrba, Petr ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Heřman, Robin (oponent)
Obecně se píše, že během období Kamakura (1185-1333) došlo k radikální proměně na scéně japonského buddhismu. Tato proměna však byla možná jen díky souhře mnoha faktorů, které umožnily, že doba, respektive společnost, byla "zralá" na změnu. Faktem je, že právě během těchto 150 let se objevily na scéně charismatické osobnosti (Hónen, Šinran, Dógen, Ničiren), které založily směry, jež jsou dnes v Japonsku nejpočetnější. Nicméně někteří badatelé věrohodně ukazují, že drtivá většina tzv. nových prvků se objevuje už několik desetiletí, někdy i století před Kamakurou a stejně tak vymezování tzv. nových směrů vůči tradičním (a jejich údajný úpadek) vykazuje podezřelé trhliny. V jejich vztahu k ostatním školám hrálo roli i využití tradičního buddhistického konceptu o schopnosti ve výběru vhodného prostředku k dosažení buddhovství (sa. upája, jap. hóben). Dalším pozoruhodným společným rysem je, že tito zakladatelé všichni tvrdili, že pro dosažení spásy stačí "nic než" jediná (jimi vybraná) technika. K tomu však nikdy před kamakurským období ani nikdy po něm na japonské půdě nedochází. V této práci se pokusím primárně odpovědět na klíčovou otázku: "Jaké faktory tuto výjimečnou situaci umožnily?" Postupovat budu od představení konceptu upája (jap. hóben) a pro tuto práci důležitých témat japonského tradičního...
|
|
|
Buddhismus, rostliny a environmentální etika
Kocurek, Jakub ; Holba, Jiří (vedoucí práce) ; Heřman, Robin (oponent)
SOUHRN Tato diplomová práce se zabývá buddhistickým přístupem k rostlinám v průběhu jeho dějin a šíření. Vycházím ze sekundární literatury a překladů primárních textů do západních jazyků. Zaměřuji se především na to, zda buddhismus chápe rostliny jako cítící bytosti a zda jim přisuzuje možnost dosáhnout buddhovství. Neopomíjím ani stručné představení předbuddhistických představ týkajících se rostlin v dané zemi a v případě Indie věnuji pozornost zejména džinismu, který je historickým souputníkem buddhismu. Zjištěné skutečnosti pak zasazuji do širšího rámce buddhistické environmentální etiky a náhledu buddhismu na přírodu. Práce tak kromě představení různých, často protichůdných přístupů k rostlinám, které se v průběhu historie objevily, rovněž přispívá k diskuzi o tom, zda je buddhismus ekologický či nikoliv. V předbuddhistické Indii byla rozšířená představa, že rostliny jsou cítící bytosti a byly začleněny do koloběhu znovuzrozování. Toto schéma přejal džinismus, kdežto buddhismus se vydal jinou cestou. Zatímco rané části kánonu obsahují nařízení zakazující ubližování rostlinám, pozdější texty rostliny ze sféry cítících bytostí explicitně vylučují. Toto téma se těšilo zájmu zejména ve východním buddhismu, zatímco v ostatních oblastech bylo spíše přehlíženo. Východní buddhismus, zejména japonský, totiž...
|
|
|
Koncept upája v Japonsku raného středověku. Využití schopnosti výběru vhodných prostředků (upája) v průběhu dramatických proměn tzv. nových kamakurských škol buddhismu
Vrba, Petr ; Heřman, Robin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Obecně se píše, že během období Kamakura (1185-1333) došlo k radikální proměně na scéně japonského buddhismu. Tato proměna však byla možná jen díky souhře mnoha faktorů, které umožnily, že doba, respektive společnost, byla "zralá" na změnu. Faktem je, že právě během těchto 150 let se objevily na scéně charismatické osobnosti (Hónen, Šinran, Dógen, Ničiren), které založily směry, jež jsou dnes v Japonsku nejpočetnější. Nicméně někteří badatelé věrohodně ukazují, že drtivá většina tzv. nových prvků se objevuje už několik desetiletí, někdy i století před Kamakurou a stejně tak vymezování tzv. nových směrů vůči tradičním (a jejich údajný úpadek) vykazuje podezřelé trhliny. V jejich vztahu k ostatním školám hrálo roli i využití tradičního buddhistického konceptu o schopnosti ve výběru vhodného prostředku k dosažení buddhovství (sa. upája, jap. hóben). Dalším pozoruhodným společným rysem je, že tito zakladatelé všichni tvrdili, že pro dosažení spásy stačí "nic než" jediná (jimi vybraná) technika. K tomu však nikdy před kamakurským období ani nikdy po něm na japonské půdě nedochází. V této práci se pokusím primárně odpovědět na klíčovou otázku: "Jaké faktory tuto výjimečnou situaci umožnily?" Postupovat budu od představení konceptu upája (jap. hóben) a pro tuto práci důležitých témat japonského tradičního...
|
host ::
RSS.