Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 7 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Environmentální aspekty čištění a využívání odpadních vod v rámci přírodě blízkých technologií
Šereš, Michal ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Uhlík, Ondřej (oponent) ; Hanč, Aleš (oponent)
Problematika vhodného a účinného nakládání s odpadními vodami a jejich opětovného využívání při závlahách v zemědělství nabývá v posledních letech na důležitosti i v geografických podmínkách střední Evropy, kde donedávna problémy spojované s klimatickou změnou nemusely na první pohled působit tak palčivě. Stále intenzivněji se hledají vhodná opatření pro boj se suchem a stále častěji se také zmiňují tzv. přírodě blízká řešení nakládání s vodami, které pomáhají jednak vodu čistit a zároveň udržet v krajině. V aridních oblastech je toto téma již dlouhodobě diskutováno a často se lze setkat i s aplikacemi přírodě blízkých řešení větších rozměrů. V České republice se naopak zatím setkáváme většinou pouze s pilotními aplikacemi. Potenciál přírodě blízkých opatření, mezi které můžeme řadit např. kořenové čistírny odpadních vod, denitrifikační bioreaktory, umělé mokřady či tzv. "reed bed" jednotky, je však značný. Spočívá zejména v robustnosti těchto systémů a jejich schopnosti napodobit a intenzifikovat přirozené procesy čištění vod, které se odehrávají v přírodě. Aplikovat je lze jak na vody znečištěné běžným fekálním znečištěním či vyšším obsahem nutrientů, ale také na vody kontaminované rozličnými typy mikropolutantů, jako jsou např. farmaka, hormonálně aktivní látky či persistentní organické...
Vliv aplikace bioefektorů na přístupnost fosforu v substrátu a na výnosy rajčat
Beranová, Martina ; Kulhánek, Martin (vedoucí práce) ; Hanč, Aleš (oponent)
V České republice se v několika posledních letech více snažíme zaobírat zvýšením efektivity příjmu fosforu pro rostliny ve směru zvýšení jeho přístupnosti. V našich podmínkách zemědělství můžeme tvrdit, že fosfor se pro rostliny stává nedostatkovou živinou. Většina půdního P je zabudována v obtížně rozpustných sloučeninách, omezujících možnosti jeho příjmu. Proto vznikají technologie schopné fosfor pro rostliny zpřístupnit. Jednou z těchto technologii jsou tzv. Bioefektory. Cílem práce bylo prokázat účinnost bioefektorů na zvýšení mobility fosforu a ostatních vybraných živin v půdě chudé na P a tím i zvýšení výnosů a odběrů živin rajčaty. V rámci práce byly použity bioefektory obsahující následující mikroorganismy: Trichoderma harzianum, kmen T22, Bacillus amyloliquefaciens, kmen FZB42 (RhizoVital), Pseudomonas sp. (Proradix) a kombinace Trichodermy harzianum s Bacillus subtilis s přidanými mikroprvky Zn a Mn (Combifector). Byl sledován vliv přidaných bioefektorů na výšku, hmotnost nadzemní hmoty a výnos plodů rajčat; obsah přístupných makroprvků a vybraných mikroprvků v substrátu a dále pak celkový obsah makroprvků a vybraných mikroprvků v plodech rajčat. Z výsledků nádobových pokusů s rajčaty realizovaných ve skleníku ČZU v Praze, můžeme vyvodit následující tvrzení: a) ve většině sledovaných parametrů nebyly zaznamenány statisticky průkazné rozdíly mezi variantami, b) obsah hořčíku v substrátu byl průkazně vyšší u varianty Trichoderma ve srovnání s variantou Proradix, avšak pouze při nízké hladině významnosti 0,05, c) celkový obsah síry v plodech u varianty Trichoderma, byl průkazně nižší ve srovnání s variantami Proradix a Combifector, a to při hladině významnosti 0,01. Závěrem lze konstatovat, že aplikace bioefektorů ve většině případů nevedla ke statisticky průkazné změně sledovaných parametrů. Stále je však nutné hledat strategie pro efektivnější využívání půdního fosforu i fosforu z dodaných hnojiv. Proto lze pro další výzkum doporučit zejména testování bioefektorů v půdách s různými vlastnostmi a hlubší mikrobiologické rozbory, sloužící k pochopení mechanismů účinnosti a k určení životaschopnosti produktů.
Výluhy z vermikompostů produkovaných za odlišných podmínek
Kahanec, Julius ; Hanč, Aleš (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Hlavním smyslem této práce bylo zjistit, zda má aerace a doba vyluhování vliv na vlastnosti výluhů produkovaných za odlišných podmínek. Výluhy pro náš pokus byly získány z pěti různých druhů vermikompostů (z koňského hnoje, digestátu, matoliny, jablečných výlisků a z kuchyňského odpadu). Vždy byl navážen1kg vermikopostu a pomocí speciálního extrakčního zařízení probíhalo vyluhování v 9 litrech vody. Pokus vždy probíhal 48 hodin a v předem stanovených intervalech byly odebírány kontrolní vzorky. Vždy po 1h, 6h, 12h, 24h a 48h. Výluhy byly připravovány ve dvou variantách. První varianta byla bez aerace za stálé teploty 30 °C a za stálého míchání 750 ot. Min. Druhá varianta byla s aerací za stálé teploty 30 °C a za stálého míchání 750 ot. Min. V této práci jsou hodnoceny výluhy z hlediska obsahů amonného (N-NH4+), nitrátového (N-NO3-), celkového dusíku, rozpuštěného organického uhlíku (DOC). Analytické přístroje umístěné na zařízení naměřily zbylé veličiny hodnocené v této práci - pH, měrná vodivost a obsah rozpuštěného kyslíku. Výluhy produkované s aerací dosahovaly obecně vyšších hodnot sledovaných vlastností než výluhy produkované bez aerace. Tento rozdíl ale byl jen 6 %. Nejvyšší nárůst hodnot byl ve výskytu amonného dusíku a to ve variantě s aerací. Další sledované vlastnosti byly vyšší jen o jednotky procent.. Vliv doby vyluhování na vlastnosti výluhů byl zřetelný. Nejvyšší nárůst hodnot byl v prvních 24 hodinách, kdy hodnoty stoupaly nejvýrazněji. Zbylých 24 hodin už takový význam nemělo. Čas měl jistě velký vliv na vlastnosti výluhů, ale posledních 24 hodin vyluhování vlastnosti již významně neměnilo, takže není nezbytně nutné vyluhovat 48 hodin.
Vliv aplikace bioefektorů na přístupnost fosforu v substrátu a na výnosy rajčat
Beranová, Martina ; Kulhánek, Martin (vedoucí práce) ; Hanč, Aleš (oponent)
V České republice se v několika posledních letech více snažíme zaobírat zvýšením efektivity příjmu fosforu pro rostliny ve směru zvýšení jeho přístupnosti. V našich podmínkách zemědělství můžeme tvrdit, že fosfor se pro rostliny stává nedostatkovou živinou. Většina půdního P je zabudována v obtížně rozpustných sloučeninách, omezujících možnosti jeho příjmu. Proto vznikají technologie schopné fosfor pro rostliny zpřístupnit. Jednou z těchto technologii jsou tzv. Bioefektory. Cílem práce bylo prokázat účinnost bioefektorů na zvýšení mobility fosforu a ostatních vybraných živin v půdě chudé na P a tím i zvýšení výnosů a odběrů živin rajčaty. V rámci práce byly použity bioefektory obsahující následující mikroorganismy: Trichoderma harzianum, kmen T22, Bacillus amyloliquefaciens, kmen FZB42 (RhizoVital), Pseudomonas sp. (Proradix) a kombinace Trichodermy harzianum s Bacillus subtilis s přidanými mikroprvky Zn a Mn (Combifector). Byl sledován vliv přidaných bioefektorů na výšku, hmotnost nadzemní hmoty a výnos plodů rajčat; obsah přístupných makroprvků a vybraných mikroprvků v substrátu a dále pak celkový obsah makroprvků a vybraných mikroprvků v plodech rajčat. Z výsledků nádobových pokusů s rajčaty realizovaných ve skleníku ČZU v Praze, můžeme vyvodit následující tvrzení: a) ve většině sledovaných parametrů nebyly zaznamenány statisticky průkazné rozdíly mezi variantami, b) obsah hořčíku v substrátu byl průkazně vyšší u varianty Trichoderma ve srovnání s variantou Proradix, avšak pouze při nízké hladině významnosti 0,05, c) celkový obsah síry v plodech u varianty Trichoderma, byl průkazně nižší ve srovnání s variantami Proradix a Combifector, a to při hladině významnosti 0,01. Závěrem lze konstatovat, že aplikace bioefektorů ve většině případů nevedla ke statisticky průkazné změně sledovaných parametrů. Stále je však nutné hledat strategie pro efektivnější využívání půdního fosforu i fosforu z dodaných hnojiv. Proto lze pro další výzkum doporučit zejména testování bioefektorů v půdách s různými vlastnostmi a hlubší mikrobiologické rozbory, sloužící k pochopení mechanismů účinnosti a k určení životaschopnosti produktů.
Využití produktů inovativních postupů odstraňování dusíku z odpadních vod
Ulrichová, Alena ; Švehla, Pavel (vedoucí práce) ; Hanč, Aleš (oponent)
Práce nabízí přehled různých inovativních postupů odstraňování sloučenin dusíku z odpadních vod vedoucích k produkci materiálů potenciálně využitelných v zemědělství. Informace byly vyhledávány především v zahraničních vědeckých článcích uveřejněných v časopisech s impaktním faktorem. Rešerše je zaměřena na využití řas při čištění odpadních vod, přičemž je věnována pozornost možnostem agronomického využití biomasy řas produkované v rámci procesu čištění. Oblast čištění odpadních vod pomocí řas skýtá mnoho způsobů, jak proces čištění zefektivnit. Jednak je možné vybrat nejvhodnější taxon řas pro daný typ odpadní vody, na řasy mohou být aplikovány poznatky genetického inženýrství a stále mohou být zdokonalovány technologie používané ke kultivaci řas. Biomasa řas vzniklá v čistírnách odpadních vod může být využita v zemědělství jako hnojivo či krmivo resp. živinový doplněk nebo jako biopalivo. Studovány byly také fyzikálně-chemické procesy odstraňování sloučenin dusíku z odpadních vod s důrazem na využití jejich produktů v zemědělství. V práci je přiblíženo srážení struvitu, které snižuje koncentraci dusíku a fosforu v odpadních vodách a jeho produkt je možné využít v zemědělství jako hnojivo bohaté na fosfor a dusík. Jeho použití v ekologickém zemědělství bylo doporučeno skupinou expertů Evropské komise. Stripováním lze získat amonný iont z odpadních vod, jímat jej do kyseliny, se kterou zreaguje a vytvoří amonnou sůl využitelnou v konvenčním zemědělství jako minerální hnojivo. Zeolity, se svou vysokou sorpční schopností, poskytují možnost získávání živin z odpadních vod a jeho aplikací do půdy je zajištěno pomalé uvolňování těchto živin. Je však potřeba zamezit sorpci těžkých kovů, které by se ze zeolitu mohly uvolnit do půdy.
Vliv vermikompostování na výskyt enterokoků a bakterií rodu Salmonella sp.
Ifková, Sandra ; Hanč, Aleš (vedoucí práce) ; Petra, Petra (oponent)
Diplomová práce je zaměřena zejména na vliv vermikompostovacího procesu, který by měl eliminovat výskyt bakterií rodu Enterococcus a bakterií rodu Salmonella spp. ve výsledném produktu. Jelikož se jedná o významné lidské, ale i zvířecí patogeny byl pro potvrzení nebo vyvrácení této hypotézy založen pokus. Celý pokus trval 10 týdnů. V prvních 14 dnech (od 9. 11. 2015) pokusu byly na výzkumné stanici FAPPZ v Červeném Újezdu odebrány materiály (matolina a jablečné výlisky) z již založených vermikompostů. Z materiálů byly vybrány žížaly a následně byly i s materiálem odvezeny na SZÚ v Praze, kde proběhla příprava a analýza vzorků. Vzorky pro analýzu byly založeny tak, že do každé ze 48 perforovaných nádob bylo umístěno 50 g zhomogenizovaného materiálu. Materiál byl pro laboratorní pokus připraven z vermikompostu (75 %) a čerstvých surovin (25 %), aby bylo zajištěno dostatečné množství potravy pro žížaly po dobu pokusu. U takto připraveného materiálu byly stanoveny celkové počty mikroorganismů (CPM). Salmonela v počátečních substrátech dosahovala hodnot menších než 1 KTJ/g. Enterokoky u matoliny s žížalami 1,1.103 KTJ/g, u matoliny bez žížal dosahovaly hodnoty méně než 750 KTJ/g a u jablečných výlisků byla hodnota vždy menší než 750 KTJ/g. Do poloviny nádob byly umístěny žížaly (2,5 g). Pro každý materiál bylo vždy vybráno 6 nádob, kde dvě sloužily jako kontrola, dvě byly inokulovány enterokoky a dvě salmonelou. Vždy jedna ze dvou baněk byla osazena žížalami. Po naplnění následovala inokulace sledovanými mikroorganismy. Inokulované varianty s enterokoky byly inokulovány 2,0.107 KTJ/g a varianty se salmonelou 1,1.108 KTJ/g. Po inokulaci byly nádoby umístěny do nádoby s pískem. Vybrané vzorky byly postupně v průběhu 8 týdnů po 14 dnech odebírány k analýze. Celkem proběhly 4 analýzy: 1. analýza 23. 11. 2015; 2. analýza 7. 12. 2015; 3. analýza 21. 12. 2015 a 4. analýza 4. 1. 2016. Před samotným mikrobiologickým rozborem byly vždy z nádob vyndány žížaly, které byly zváženy, a byla stanovena jejich vitalita. Vliv žížal na redukci patogenů na základě provedených pokusů nelze jednoznačně prokázat. Nelze jednoznačně určit míru vlivu žížal a samotného kompostovacího procesu. U bakterií rodu Salmonella spp. byla redukce patogenů nejvýraznější. Totální úbytek byl pozorován již v druhém týdnu analýzy a to u obou zmíněných substrátů. U bakterií rodu Enterococcus byl postup redukce u obou substrátů výrazně pomalejší. Tuto skutečnost lze vysvětlit mnoha způsoby, např. větší odolností enterokoků k teplotám, pH, ale i k chemickým látkám a přípravkům. K úplné redukci v tomto případě došlo až poslední týden pokusu.
Přežívání termotolerantních koliformních bakterií a Escherichia coli během vermikompostování
Stegbauerová, Klára ; Hanč, Aleš (vedoucí práce) ; Petra, Petra (oponent)
Cílem této diplomové práce přežívání termotolerantních koliformních bakterií (TKB) a Escherichia coli během vermikompostování bylo posoudit schopnost žížal z rodu Eisenia (Eisenia andrei a Eisenia fetida) na redukci počtu těchto patogenních organismů v průběhu procesu vermikompostování. Pro potvrzení nebo vyloučení hypotézy, že vermikompostovací proces je schopen eliminace počtů zmíněných patogenních organismů, byl založen pokus ve výzkumné stanici FAPPZ v Červeném újezdu na který navázal 8 týdenní laboratorní pokus, který byl realizován v laboratoři SZÚ v Praze. Vermikompostování je proces, kterým je možné rozkládat různé druhy biologicky rozložitelného materiálu, rostlinného nebo živočišného původu. V rámci pokusu byly mezi sebou porovnávány pouze substráty rostlinného charakteru jablečné výlisky a matolina. Tyto rostlinné materiály byly míseny v poměru 75 % předrozloženého materiálu a 25 % čerstvého materiálu. Z takto upravených surovin bylo odebráno vždy 50 g a vloženo do jednotlivých perforovaných nádobek. V rámci laboratorního pokusu byly založeny 4 varianty vzorků suspenze/žížaly, suspenze/ bez žížal obsahující přídavek inokula a kontrolní varianty bez inokula (bez suspenze/ bez žížal a bez suspenze/žížaly). U inokulovaných variant bylo přidáno přesné množství patogenních organismů Escherichia coli (2,1.107 KTJ/g) a TKB (6,1.108 KTJ/g) a u příslušných variant ještě 2,5 g žížal. Takto připravené vzorky byly ve dvou týdenních intervalech analyzovány v laboratoři (9. 11. 2015 počátek pokusu, 23. 11. 2015, 7. 12. 2015, 7. 12. 2015, 4. 1. 2016). Ze vzorků se před samotným mikrobiologickým rozborem vždy vyndali žížaly a byla stanovena jejich hmotnost a vitalita. V počátečních substrátech byly navíc stanoveny ještě celkové počty mikroorganismů (CPM) rostoucí při 30 °C. Tyto mikroorganismy byly stanoveny pro posouzení vlivu vlastního kompostovacího procesu na vývoj mikrobiálních společenstev. U matoliny byl zjištěn počet CPM 9,4.106 KTJ/g a u jablečných výlisků 1,2.107 KTJ/g. Výsledky jednotlivých variant mezi sebou byly navzájem porovnány. Ze stanovených výsledků byl zjištěn vliv žížal na urychlení procesu redukce počtu patogenních bakterií rodu Escherichia coli, kde dokonce během doby pokusu došlo k naprosté eliminaci tohoto patogenu. Bohužel není zcela jasně průkazné, jak velký podíl na této eliminaci měli právě žížaly a z jaké části se podílel samotný proces kompostování. Největší pokles počtů sledovaných patogenů byl pozorován vždy v průběhu druhého týdne pokusu, poté byl pokles už jen pozvolný. Výsledky sledování redukce počtu termotolerantních koliformních bakterií naznačují, že přítomnost žížal v substrátu neměla příliš významný vliv na redukci těchto patogenů. Vstupní substrát obsahoval vysoké počáteční hodnoty CPM, lze se tedy domnívat, že redukce počtu TKB byla především ovlivněna samotným průběhem procesu kompostování. K úplné eliminaci TKB během pokusu nedošlo. V tomto případě je tedy nutné prodloužit dobu pokusu pro ověření hypotézy, zda je vermikompostovací proces schopen eliminace těchto patogenů. Detaily pokusu jsou podrobně popsány v metodice této práce a výsledky pokusu jsou shrnuty v kapitole výsledky.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.