|
|
Kineziologické předpoklady současného a antického rehabilitačního lékařství
Gál, Ota ; Muchová, Renáta (vedoucí práce) ; Pfeiffer, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá kineziologickými koncepcemi Galéna z Pergamu a dnešní vědy, které zkoumá z pozic filosofické hermeneutiky. Výzkumná otázka práce zní: Lze ve spisech starověkých lékařů, zejména Galéna, nalézt koncepci člověka a pohybu, která dokáže obohatit dnešní vědecký přístup? A hypotézou je, že starověká kineziologie dnešnímu rehabilitačnímu lékařství má co říci a dokazuje to i běžná klinická praxe. Kapitoly 2.1 až 2.3 nastiňují Galénova aristotelská fyzikální východiska, platónské psychologické předpoklady a hippokratovské terapeutické představy, které Galénos přebírá. Výtěžkem je přitom teleologická povaha pohybu, jeho vázanost na duši jak ve smyslu zdroje, tak terapeuticky, a celostní pohled na člověka. Kapitoly 3.1 až 3.3 analogicky prozkoumávají kineziologické předpoklady dnešní vědy. Ta stojí na biomechanických, vývojových a neurofyziologických základech a její pochopení zdraví a nemoci člověka vychází z celostního bio-psycho-sociálního pohledu. V kapitole 3.3 je navíc doplněn krátký přehled dnešní podoby terapie s míči. Kapitola 4 komparuje obě koncepce co do funkčních analogií jednotlivých strukturních momentů a soustředí se na problematiku účelného pochopení pohybu, možnosti jeho iniciace (svobodu) a jeho smysluplnosti. Dospívá přitom k tomu, že současná věda neumí tyto skutečnosti...
|
|
|
Role krásy v Platónově filosofii
Gál, Ota ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent)
Diplomová práce si klade otázku po roli krásy v Platónově filosofii. Za tím účelem se v první kapitole snaží získat vhodnou interpretační perspektivu k Platónovým dialogům. Jelikož dialogy čte na základě podobenství o jeskyni jednotně, dospívá k tomu, že je lze rozčlenit do tří strukturně rozdílných skupin s různými cíli - elenktické, anabatické a katabatické. Druhá kapitola analyzuje dialog Hippiás Větší, v němž sleduje ontologické implikace jeho negativních výsledků, stejně jako si všímá poukazů k pojmům, v jejichž souvislosti bude Platón svou koncepci krásy budovat. Následně analyzuje dialog Faidón a snaží se jeho pomocí rekonstruovat základy teorie idejí, mezi něž krása spadá. Třetí kapitola analyzuje problematiku krásy v dialozích Symposion a Faidros detailněji, tzn. v souvislosti s láskou, dobrem, blažeností, plozením, duší a řečí. Krása je určena jakožto zářící jak coby idea, tak ve své tělesné formě, a erós se tak může mýlit ve zdroji svého podráždění. Erótický pohyb duše je však především pochopen jako partnerský. Sjednocuje trojčlennou duši, různé duše, včetně božských, a do jisté míry také duše a rovinu tělesnosti. Tyto analýzy tak odhalují krásu jakožto zároveň příčinu i účinek hyperbolického pohybu duše, tedy jako svorník Platónova univerza, neboť spojuje dokonce i ideje se samotným dobrem....
|
|
|
Beauty as Unity in Multiplicity in Plotinus
Gál, Ota ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Chiaradonna, Riccardo (oponent) ; Tornau, Christian (oponent)
Práce zkoumá Plótínovo pojetí krásy. První kapitola se zabývá dvěma metodologickými otázkami: vývoji v Plótínově myšlení a nastíněním problémů, kterým se věnují pojednávané Enneady. Jelikož Plótínos napsal dvě Enneady o kráse, které Porfyrios očísloval a pojmenoval I.6 O kráse a V.8 O inteligibilní kráse, věnují se kapitoly 2 a 3 těmto dvěma pojednáním v kontextu dalších relevantních Ennead. Výsledkem tohoto zkoumání je, že krása se primárně vypovídá o Intelektu a že je úzce spjata s jednotou v mnohosti. Tato problematika je proto dále prozkoumávána. Práce načrtává pět vzájemně se prolínajících perspektiv, z nichž se Plótínos snaží myslet jednotu mnohosti, která je vlastní Intelektu. Dvě z nich, které se týkají povahy intelekce a inteligibilií, jsou představeny v kapitolách 2 a 3. Perspektiva geneze Intelektu se prolíná napříč jednotlivými kapitolami. Většina kapitoly 4 se proto soustředí na zbývající dvě perspektivy spojené s hierarchicnkou (Enneada VI.2) a strukturální (Enneada VI.6) jednotou v mnohosti vlastní Intelektu. Za účelem prohloubení Plótínova pojetí krásy a zpřesnění jejího vztahu k Dobru, životu a některým dalším predikátům, pojednává kapitola 5 o Enneadě VI.7. Poslední kapitola představuje systematické shrnutí použití predikátu krásy na jednotlivých ontologických rovinách. Krása je...
|
|
|
Kineziologické předpoklady současného a antického rehabilitačního lékařství
Gál, Ota ; Muchová, Renáta (vedoucí práce) ; Pfeiffer, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá kineziologickými koncepcemi Galéna z Pergamu a dnešní vědy, které zkoumá z pozic filosofické hermeneutiky. Výzkumná otázka práce zní: Lze ve spisech starověkých lékařů, zejména Galéna, nalézt koncepci člověka a pohybu, která dokáže obohatit dnešní vědecký přístup? A hypotézou je, že starověká kineziologie dnešnímu rehabilitačnímu lékařství má co říci a dokazuje to i běžná klinická praxe. Kapitoly 2.1 až 2.3 nastiňují Galénova aristotelská fyzikální východiska, platónské psychologické předpoklady a hippokratovské terapeutické představy, které Galénos přebírá. Výtěžkem je přitom teleologická povaha pohybu, jeho vázanost na duši jak ve smyslu zdroje, tak terapeuticky, a celostní pohled na člověka. Kapitoly 3.1 až 3.3 analogicky prozkoumávají kineziologické předpoklady dnešní vědy. Ta stojí na biomechanických, vývojových a neurofyziologických základech a její pochopení zdraví a nemoci člověka vychází z celostního bio-psycho-sociálního pohledu. V kapitole 3.3 je navíc doplněn krátký přehled dnešní podoby terapie s míči. Kapitola 4 komparuje obě koncepce co do funkčních analogií jednotlivých strukturních momentů a soustředí se na problematiku účelného pochopení pohybu, možnosti jeho iniciace (svobodu) a jeho smysluplnosti. Dospívá přitom k tomu, že současná věda neumí tyto skutečnosti...
|
|
|
Role krásy v Platónově filosofii
Gál, Ota ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce)
Diplomová práce si klade otázku po roli krásy v Platónově filosofii. Za tím účelem se v první kapitole snaží získat vhodnou interpretační perspektivu k Platónovým dialogům. Jelikož dialogy čte na základě podobenství o jeskyni jednotně, dospívá k tomu, že je lze rozčlenit do tří strukturně rozdílných skupin s různými cíli - elenktické, anabatické a katabatické. Druhá kapitola analyzuje dialog Hippiás Větší, v němž sleduje ontologické implikace jeho negativních výsledků, stejně jako si všímá poukazů k pojmům, v jejichž souvislosti bude Platón svou koncepci krásy budovat. Následně analyzuje dialog Faidón a snaží se jeho pomocí rekonstruovat základy teorie idejí, mezi něž krása spadá. Třetí kapitola analyzuje problematiku krásy v dialozích Symposion a Faidros detailněji, tzn. v souvislosti s láskou, dobrem, blažeností, plozením, duší a řečí. Krása je určena jakožto zářící jak coby idea, tak ve své tělesné formě, a erós se tak může mýlit ve zdroji svého podráždění. Erótický pohyb duše je však především pochopen jako partnerský. Sjednocuje trojčlennou duši, různé duše, včetně božských, a do jisté míry také duše a rovinu tělesnosti. Tyto analýzy tak odhalují krásu jakožto zároveň příčinu i účinek hyperbolického pohybu duše, tedy jako svorník Platónova univerza, neboť spojuje dokonce i ideje se samotným dobrem....
|
host ::
RSS.